43 C 2/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátem sídlem Jméno advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 288 900,97 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrokem z částky 285 750,97 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení ve výši 2 %, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 288 900,97 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 915,82 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 27 589,26 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 288 900,97 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, s úrokem z částky 285 750,97 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, to vše do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 56 948,09 Kč, do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 26. 7. 2024, který byl převeden do rejstříku C dne 6. 1. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 288 900,97 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, , uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, ), ze dne 29. 6. 2022, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 300 000 Kč. Dluh ze smlouvy v nárokované výši nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.

3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 22. 1. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 18. 2. 2025.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 25. 3. 2025, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

6. Žalobkyně se k jednání dostavila a zde s odkazem na písemnou žalobu a doplnění uvedla, že žaloba je podávána z titulu spotřebitelského úvěru, který byl žalovanému vyplacen ve výši 300 000 Kč právní předchůdkyní , Anonymizováno, , následně však žalovaný řádně nesplácel, uhradil celkem 55 512,93 Kč, následně, než nezbylo než zesplatnit ke dni 30. 11. 2023, poté byl nárok postoupen a po předžalobní výzvě podána žaloba. Úvěruschopnost byla řádně zkoumána, a to i v návaznosti na vedení běžného účtu v období nejméně půl roku až rok před poskytnutím úvěru, přesné datum v tuto chvíli nebyla schopna sdělit. Co se týká prodlení ve smyslu novely 184/2020 Sb., pak toto nastupovalo postupně již v průběhu roku 2022, následně k 1. 7. 2023 gradovalo, byť určitá poslední splátka byla ještě v říjnu 2023, následně došlo k zesplatnění k 30. 11. 2023. Ve vztahu k období po zesplatnění žalobkyně výslovně vzala žalobu zpět v rozsahu 2 % smluvního úroku, tedy žádá pouze úrok odpovídající úroku zákonnému ve výši 15 %.

7. Soud vyšel dále listinných důkazů smluvní dokumentací, postoupením pohledávky, zesplatněním, oznámení o postoupení pohledávky + předžalobní výzvou, posouzením úvěruschopnosti, bilancí.

8. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 96 odst. 1 a odst. 2 věty první o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

12. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, je v celém rozsahu důvodná.

13. Soud vzal za prokázané, že mezi původní žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 6. 2022 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, a žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 300 000 Kč převodem na účet. Žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 55 512,93 Kč, což je patrné z Přehledu provedených splátek předložených žalobkyní v doplnění žaloby ze dne 18. 2. 2025.

14. Soud předně neshledal pochybnosti ohledně platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru v návaznosti na podání žádosti o poskytnutí půjčky ověřoval osobní, majetkové, příjmové a výdajové poměry žalovaného, a to na podkladě podrobné analýzy příjmů a výdajů žalovaného, rovněž jeho základních osobních poměrů, vyhodnocení jeho dalších závazků, rovněž z prověření bankovních a nebankovních registrů. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno za plného využití platných bankovních standardů, žalobkyně vycházela mj. též z údajů zjištěných z výpisů z účtu žalovaného.

15. Žalovaný měl u žalobkyně již v době před uzavřením úvěrové smlouvy veden od 8. 4. 2020 běžný účet, tedy žalobkyně v odpovídajícím rozsahu mohla vycházet a hodnotit rovněž údaje o poměrech žalovaného zjištěné při vedení běžného účtu.

16. Byl prokázán nárok na částku 288 900,97 Kč, odpovídající neuhrazené jistině ve výši 285 750,97 Kč a vyúčtovanému poplatku ve výši 3 150 Kč, dále smluvní úrok z částky jistiny úvěru a zákonný úrok z prodlení z částky jistiny nároku, vždy kapitalizovaný ke dni zesplatnění a od následujícího dne požadovaný formou roční procentní sazby za dobu do zaplacení. Žalobkyně výši nároku srozumitelně vysvětlila a prokázala patřičnou dokumentací, zejména podrobnou a přehlednou bilancí smlouvy o úvěru, ze které je zřejmé, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.

17. K tomu soud dále ověřil, že poskytnutý úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 17 %, což je úroková sazba, která nepřiměřeně nepřekračovala úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy při poměření požadavky zákona a konstantní judikatury odpovídala úrokové míře v době sjednání obvyklé, stanovené zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), když z podkladů obecně dostupných na webových stránkách České národní banky se podává, že obvyklá úroková míra u obdobného produktu v relevantním období činila 8,77 %, kdy soud shledal sazbu přiměřenou i s ohledem na povahu produktu coby nezajištěného spotřebitelského úvěru poskytnutého na celkovou dobu 72 měsíců.

18. Smluvní úrok je nárokován v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, který se dle přechodných ustanovení novely č. 186/2020 použije tehdy, dostal-li se dlužník do prodlení po dni nabytí účinnosti novely, i když smlouva byla uzavřena před nabytím její účinnosti, což odpovídá projednávanému případu, když novela nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, žalovaná se dostala do prodlení poprvé po účinnosti novely, současně prodlení žalovaného přesáhlo 90 dnů. V daném případě byl v souladu se zákonem po uplynutí příslušného období nárokován smluvní úrok v sazbě 15 %, tj. odpovídající platné sazbě zákonného úroku z prodlení.

19. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby co do rozsahu 2 % smluvního úroku, soud výrokem I. v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil, aniž by bylo nutno ověřovat stanovisko žalovaného postupem podle § 96 odst. 3, odst. 4 o. s. ř., s ohledem na povahu věci, částečné zpětvzetí bylo podáno ještě před začátkem prvního jednání (byť o něm bylo rozhodnuto teprve v rámci rozsudku ve věci samé u prvního jednání následně vyhlášeného) a neúčast žalovaného u jednání.

20. Výrokem II. bylo žalobě v celém rozsahu, zohledňujícím částečné zpětvzetí, vyhověno.

21. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému převážně úspěšná, když procesní zavinění za částečné zastavení řízení nese žalobkyně, v této části tak úspěšná nebyla, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.

22. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 11 557 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 9 460 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat, ke každému úkonu podle § 13 advokátního tarifu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč, dále z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 6 advokátního tarifu, za 1 úkon právní služby, kterým je účast u jednání dne 25. 3. 2025 ve výši 9 460 Kč, ke kterému náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu ve znění novely zákonem č. 258/2024 Sb. Právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH, náleží tedy 39 190 + 11 557 = 50 747 Kč, navýšené o 21 % DPH na 47 419,9 + 11 557 = 58 976,90 Kč.

23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 98,28 %, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaný měl úspěch v rozsahu 1,72 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 96,56 %. Soud proto žalobkyni přiznal částku 56 948,09 Kč.

24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v délce 60 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.