43 C 212/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 14 595,60 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 815,11 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 595,60 Kč od 13. 2. 2024 do 11. 10. 2024 a z částky 10 815,11 Kč od 12. 10. 2024 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zastavuje.

II. Žaloba podaná dne 27. 2. 2024, ve znění částečných zpětvzetí podaných dne 22. 7. 2024, dne 13. 8. 2024, dne 16. 9. 2024 a dne 14. 10. 2024, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 780,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 780,49 Kč od 12. 10. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 27. 2. 2024, převedeným do rejstříku C dne 6. 8. 2024, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 595,60 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . ze dne 3. 10 2014, č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuta platební karta s možností čerpání finančních prostředků až do výše 250 000 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil 10 500 Kč. Ve zbytku dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.

3. Podáními ze dne 22. 7. 2024, 13. 8. 2024, 16. 9. 2024 a 14. 10. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, jelikož žalovaný po podání žaloby uhradil vždy část dlužné částky.

4. Žalobkyně byla usnesením ze dne 20. 8. 2024 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem určené lhůtě dne 4. 9. 2024.

5. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

6. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného.

7. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů posouzením úvěruschopnosti, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou, smluvní dokumentací, výpisem úkonů, bilancí.

8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

10. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

15. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak je zakotvena v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., který je třeba na projednávanou věc aplikovat s ohledem na dobu uzavření smlouvy, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

16. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

17. K tomuto nevyhnutelnému závěru dospěl soud na základě zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně sice určitým způsobem zkoumala příjmy žalovaného, tyto byly určitým způsobem objektivizovány výpisem z účtu, výplatními páskami žalovaného a jeho manželky, výkazem zisku a ztráty a rozvahou, přičemž však žalobkyně se omezila na předložení určitých dokumentů k výzvě soudu, aniž by ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti uplatnila jakákoli skutková tvrzení, přičemž vymezení žalobních tvrzení nelze nahradit odkazem na listiny, z nichž by snad měl rozhodné skutečnosti dovozovat sám soud. Žalobkyně netvrdila nic k tomu, jakým způsobem bylo poskytovatelem postupováno, z jakých údajů vycházel, jak tyto hodnotil, jak dospěl k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Omezila se v tomto směru pouze na stručné a zcela obecné konstatování v doplnění žaloby k výzvě soudu.

18. Nebyly pak nadto žádným způsobem zkoumány pravidelné výdaje žalovaného, výdaje na bydlení, rovněž nebyl uveden ani druh bydlení (vlastní, nájemní apod.). Také je třeba blíže zkoumat pravidelné měsíční výdaje na základní životní potřeby, jakými jsou strava či ošacení, je třeba ověřit případné nezbytné výdaje na zdravotní péči, je třeba zohlednit též zájmovou činnost.

19. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

20. Soud však v té souvislosti dospěl k nevyhnutelnému závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti nést břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když ani přes prvotní poučení výzvou usnesením ze dne 20. 8. 2024, ani na základě poučení u jednání netvrdila a neprokázala celkovou částku, která byla žalovanému fakticky vyplacena, dílčí úhrady žalovaného a celkovou částku žalovaným uhrazenou, tak aby mohl být učiněn závěr o výši bezdůvodného obohacení.

21. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu.

22. Podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

23. Podle § 118a odst. 2 o.s.ř. má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1.

24. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

25. U jednání bylo žalobkyni po poučení podle § 118a odst. 2 o.s.ř. a podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. dáno poučení, že je povinna doplnit tvrzení a důkazní návrhy mj. ve vztahu k doložení vyplacení úvěru a skutečně poskytnuté částky, doložení úhrad žalovaného a celkově uhrazené částky s tím, že jinak může být žaloba zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Na následcích poučení žalobkyně ničeho nemění, že se žalobkyně k jednání nedostavila, z účasti u jednání se omluvila, aniž by požádala o odročení jednání, čímž sama zmařila možnost, aby mohla na poučení dané u jednání odpovídajícím způsobem reagovat.

26. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby co do jistiny 10 815,11 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 595,60 Kč od 13. 2. 2024 do 11. 10. 2024 a z částky 10 815,11 Kč od 12. 10. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč soud podle § 96 odst. 1, odst. 2, odst. 4 o. s. ř. řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí zastavil, aniž by bylo nutno ověřovat stanovisko žalovaného postupem podle § 96 odst. 3, odst. 4 o. s. ř., neboť zpětvzetí bylo učiněno dříve, než bylo započato první jednání ve věci.

27. Výrokem II. byla žaloba ve znění částečných zpětvzetí co do zbývající části zamítnuta.

28. Výrokem III. bylo ohledně náhrady nákladů řízení rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a ve věci úspěšnému žalovanému žádné prokazatelně důvodné náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na tomto rozhodnutí nemohla nic změnit ani okolnost, že žalobkyně opakovaně vzala žalobu částečně zpět, což zdůvodňovala dílčími úhradami žalovaného, přičemž však jednak tyto úhrady neprokázala příslušnými výpisy z účtu, z nichž by bylo patrné, o jaké dílčí platby, v jaké výši a kdy učiněné se jednalo, nadto i pokud by k částečnému zpětvzetí nepřistoupila, nebylo by ani v této části možno žalobě vyhovět z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu absence posouzení úvěruschopnosti a neunesení ni břemene tvrzení, ni břemene důkazního ve vztahu k řádnému prokázání toho, jaké prostředky byly žalovanému fakticky vyplaceny, a kolik bylo žalovaným uhrazeno, tedy ve vztahu k výši bezdůvodného obohacení, jak uvedeno shora.