43 C 224/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupena titul jméno příjmení , titul , advokátem sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného přechodně bytem adresa žalovaného t. č. ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 728 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 728 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, kterou žalobkyně požaduje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 272 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 213,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 21 348 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do 10. 1. 2020 a z částky 3272 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 28. 4. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 5. 9. 2022, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o půjčce, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 20 000 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil 2536 Kč, zbývající dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl žalovanému doručen dne 18. 7. 2022 a proti kterému žalovaný dne 30. 7. 2022 podal odpor, který následně podáním ze dne 29. 8. 2022 odůvodnil tak, že mu nebylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky, současně vznesl námitku promlčení pohledávky. Ve vyjádření k žalobě ze dne 27. 1. 2023 dále brojil tím, že mu nebyla doručena předžalobní výzva.

3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 3. 1. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne 11. 1. 2023.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 16. 2. 2023, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

5. U jednání žalobkyně odkázala na písemné vyhotovení žaloby a dále uvedla, že je nárokována dlužná částka ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], na jejímž základě bylo žalovanému vyplaceno v hotovosti 20 000 Kč, a to po přezkoumání úvěruschopnosti, jak vyplývá z doplnění žaloby. Žalovaný pohledávku řádně nesplácel, uhradil pouze 2 536 Kč a dalších 736 Kč bylo umořeno z insolvenčního řízení, přičemž pokud žalobkyně z insolvenčního řízení celkově obdržela 1 103, 66 Kč, pak ve zbytku 367, 66 Kč se jednalo o umoření na jinou smlouvu o půjčce [číslo] neboť žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dvě smlouvy a rovněž přihláška do insolvenčního řízení se týkala obou těchto smluv. Žalobkyně je přesvědčena, že námitka promlčení není důvodná, neboť žalovaný uznal dluh následnými splátkami.

6. Soud dále vycházel z listinných důkazů kartou zákazníka, smlouvou o půjčce, výzvou k plnění, oznámením o postoupení pohledávky, podacími lístky, smlouvou o postoupení pohledávky, výpisem z insolvenčního rejstříku, návrhem rozvrhového usnesení insolvenčního správce, sdělením insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení, usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], přihláškou pohledávky, vyjádřením žalovaného a vyjádřeními žalobce.

7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

10. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

15. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

16. Soudu byla předložena karta zákazníka, ze které se podává, že žadatel bydlí ve vlastní nemovitosti, má jedno nezaopatřené dítě, pracuje jako technik na hlavní pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] a pobírá mzdu ve výši 20 000 Kč, což je jeho jediný příjem. Měsíční výdaje domácnosti byly vyčísleny celkovou částkou 11 900 Kč, z toho nájem 2000 Kč, výdaje domácnosti 8000 Kč, splátky půjčky u jiné společnosti 1500 Kč a výdaje na telefon 400 Kč.

17. Uvedené údaje nebyly však žádným způsobem objektivizovány. Výše příjmu žalovaného nebyla doložena žádnými podklady. Stejně tak náklady uvedené v zákaznické kartě nebyly doloženy žádnými podklady, které by objektivizovaly uvedené částky, zvláště za situace, kdy byly uvedeny poměrně velmi nízké náklady na bydlení 2000 Kč, rovněž nezohledňovaly další nezbytné, pravidelné, rovněž nahodilé výdaje, které je nutné rovněž zohlednit. Zákonnou úpravu je přitom potřeba interpretovat v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů, není tak možné vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami.

18. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

19. Smlouvou o půjčce bylo prokázáno, že žalovanému byly na jejím základě vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 20 000 Kč. Současně bylo bilancí prokázáno, že žalovaný uhradil 2536 Kč, dále bylo prokázáno uspokojení v části 736 Kč v insolvenčním řízení, kdy z rozvrhového usnesení [název soudu] ze dne [datum], čj. [insolvenční spisová značka], dále se sdělení insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení vyplývá úhrada ve prospěch žalobkyně 1103,66 Kč, k tomu bylo dále prokázáno, že v části 736 Kč se jednalo o uspokojení nároku v projednávané věci, ve zbývající části 367,66 Kč o uspokojení žalobkyně z titulu jiné smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, pohledávka z níž byla následně postoupena na žalobkyni.

20. Pokud tedy bylo žalovanému vyplaceno 20 000 Kč a žalovaným uhrazeno 2536 Kč, v části 736 Kč byla žalobkyně uspokojena v insolvenčním řízení, zbývá, aby žalovaný žalobkyni vrátil 16 728 Kč.

21. K tomu soud dodává, že za situace, kdy usnesením [název soudu] ze dne [datum], čj. [insolvenční spisová značka], byl zrušen konkurs na majetek žalovaného jako dlužníka po splnění rozvrhového usnesení, podle § 312 odst. 1 věty první insolvenčního zákona platí, že zrušením konkursu zanikají účinky prohlášení konkursu s výjimkou účinků, u kterých je možné jejich navrácení do stavu před prohlášením konkursu. V neuhrazené části tak lze pohledávky znovu vymáhat, v daném případě pohledávku žalobkyně za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení.

22. Pokud se týká námitek žalovaného v podaném odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, resp. ve vyjádření k žalobě, pak tyto námitky soud neshledal důvodnými.

23. Ohledně námitky, že mu nebylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky a následně předžalobní výzva, pak ohledně obou dokumentů žalobkyně podacími lístky na čl. 24 a čl. 25 spisu prokázala, že tyto byly žalovanému řádně doručovány na adresu [adresa žalovaného], tedy na adresu, kterou žalovaný sdělil žalobkyni jako svoji adresu kontaktní, tuto rovněž uvedl ve smlouvě o úvěru. Pokud snad žalovaný následně změnil bydliště či místo pobytu, aniž toto oznámil žalobkyni, nelze klást k tíži žalobkyně, že nadále doručovala na adresu, kterou jí sdělil sám žalovaný. Na žalobkyni jako standardní právnické osobě soukromého práva nelze požadovat, ostatně ani nemá tu možnost, aby pátrala po aktuálním pobytu žalovaného či např. za účelem zjištění aktuální adresy žádala výstupy z evidencí státu nebo zprávy orgánů státu.

24. Pokud jde o námitku promlčení, pak ani tuto soud neshledal důvodnou, neboť podle § 109 odst. 3 insolvenčního zákona lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží. Podle § 173a insolvenčního zákona uplynutím lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k podání přihlášky zaniká účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst.

3. Podle § 173 odst. 4 věty první insolvenčního zákona přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

25. K tomu soud ověřil, že žalobkyně pohledávku řádně přihlásila do insolvenčního řízení, po dobu insolvenčního řízení žalovaného tak promlčení lhůta neběžela, přičemž stavení promlčecí lhůty trvalo až do právní moci usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], kterým bylo insolvenční řízení skončeno. Vzhledem k tomu, že k zesplatnění pohledávky došlo ke dni 30. 6. 2015, a teprve poté mohla žalobkyně ve smyslu § 619 odst. 1 občanského zákoníku své právo poprvé uplatnit u soudu, tedy v době již probíhajícího insolvenčního řízení, začala promlčení lhůta běžet dne 31. 10. 2019, tedy po pravomocném skončení insolvenčního řízení, přičemž pokud byla žaloba podána dne 28. 4. 2022, stalo se tak před uplynutím subjektivní promlčecí lhůty, která podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku trvá 3 roky.

26. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 16 728 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno.

27. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 11. 1. 2020, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, byla žalovanému odeslána dne 7. 1. 2020, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem na č. l. 24 spisu. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 10. 1. 2020, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud se snad žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělila, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla. Soud neuvěřil tvrzení žalovaného, že mu oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění nebylo doručeno. Jeho tvrzení považoval za nevěrohodné, neboť současně tvrdil, že mu nebyla doručena ani předžalobní výzva, jejíž odeslání žalovanému plyne z podacího lístku (č. l. 25 spisu). Soud totiž nepovažoval za pravděpodobné, že by nebyla doručena ani jedna z výše uvedených výzev (výzva k plnění ze dne 6. 12. 2020 a předžalobní výzva).

29. Výrokem II. byla žaloba ve zbývající části 3272 Kč a co do zbývající části nárokovaného příslušenství pohledávky zamítnuta.

30. Vzhledem k tomu, že ve věci byl při zohlednění jistiny, žalobkyní kapitalizovaného příslušenství a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku v zamítavé části rozsudku převážně úspěšný žalovaný, měl by žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve výši podle poměru úspěšnosti. Jelikož ale žalovanému žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

31. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení.