43 C 236/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 157 876 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 94 038 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 94 038 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 270 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 117 308 Kč od 23. 8. 2024 do 24. 2. 2025 a z částky 23 270 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, částku 40 568,50 Kč, úrok ve výši 66,09 % p. a. z částky 99 545,16 Kč od 23. 8. 2024 do 15. 9. 2024 ve výši 4 214,64 Kč, úrok ve výši 14,75 % p. a. z částky 99 545,16 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2024 dosáhne částky 343 411,00 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 775 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 8. 8. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 117 308 Kč s příslušenstvím a částku smluvní pokuty ve výši 40 568,50 Kč, z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 22. 4. 2024, č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky převodem na účet ve výši 100 000 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 5. 9. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila dne 5. 10. 2025.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 30. 10. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

5. Žalobkyně se k jednání dostavila, zde odkázala na písemné vyhotovení žaloby, doplnění žaloby a uvedla dále, že žaloba je podávána z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 22. 4. 2024, na jejímž základě bylo žalovanému převodem na účet vyplaceno 100 000 Kč, žalovaný se zavázal k úhradě ve 48 splátkách s úrokem 66,09 %. Byla uhrazena pouze první splátka 5 962 Kč, dále již nebylo uhrazeno ničeho, a to ani k předžalobní výzvě, nezbylo tak než podat žalobu.

6. Soud dále vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti, potvrzením o platbě, výzvou, předžalobní výzvou, bilancí sdělením banky.

7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak je zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

17. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

18. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že poskytovatel úvěru nedostál požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů za situace, kdy vycházel z údajů sdělených žadatelem o úvěr. Žalobkyně posouzení úvěruschopnosti nijak neprokazuje, zejména nedoložila žádnou zákaznickou kartu či jiný dokument obdobného charakteru, který by zachycoval a hodnotil poměry žalovaného; tyto ani jinak neprokázala.

19. Pokud žalobkyně doložila soudu výpisy z bankovního účtu žalovaného za období 4 měsíců předcházejících uzavření úvěrové smlouvy, pak tímto nemohlo být prokázáno řádné ověření majetkových poměrů žalovaného, neboť především povinnosti tvrdit a prokazovat řádné posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně nemůže zprostit obecným odkazem na listiny k žalobě přiložené, z nichž by snad měl rozhodné skutečnosti dovozovat sám soud. Nehledě na to, že žalovaný měl v každém doloženém dílčím období záporný konečný zůstatek na účtu, majetková situace žalovaného se tak postupně zhoršovala. Nelze opomenout ani skutečnost, že z předmětných výpisů z bankovního účtu vyplývá, že žalovaný vynakládal pravidelně nikoliv nepatrné částky na hazardní hry, a dále žalovaný taktéž čerpal další produkty subjektů finančního trhu. Z doložených výpisů nevyplývá, jaký byl skutečný příjem žalovaného, kdy z těchto ani nevyplývá, že by žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání či podnikání.

20. Soud v návaznosti na uvedené uzavírá, že skutková tvrzení žalobkyně nelze nahrazovat odkazem na listiny přiložené k žalobě, z nichž by snad měl rozhodné skutečnosti zjišťovat a z nich rezultující propočet následně provádět sám soud. Zákon je v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů přitom potřeba interpretovat tak, že není možné vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami, a na jejich základě tvrdit rozhodné skutečnosti.

21. Soud pouze okrajově podotýká, že ani v případě, kdy by soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně zkoumala majetkové poměry žalovaného, by nebylo možné konstatovat, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena, a to s ohledem na výši smluvního úroku 66,09 % p.a., která více než sedmkrát přesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, takovou výši úroku je nutno považovat za nepřiměřenou a ve zjevném rozporu s dobrými mravy, což má podle § 588 občanského zákoníku za následek absolutní neplatnost ujednání o smluvní úrokové sazbě.

22. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

23. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že žalovanému byly na jejím základě poskytnuty prostředky převodem na účet ve výši 100 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 5 962 Kč, tedy zbývá, aby žalovaný doplatil žalobkyni 94 038 Kč.

24. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 94 038 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně poskytnuto a co nebylo žalovaným vráceno.

25. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 25. 2. 2025, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky v podobě předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2025, byla žalovanému odeslána téhož dne 19. 2. 2025, jak prokázáno podacím archem čl.

48. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 24. 2. 2025, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala výzvu k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud se snad žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.

27. Výrokem II. byla žaloba co do zbývající části nároku, příslušenství a smluvní pokuty zamítnuta.

28. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.

29. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 7 894 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za čtyři úkony právní služby po 7 420 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat, a účast žalobkyně na jednání dne 30. 10. 2025. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč. Celkem tak náleží 31 480 Kč, navýšené o DPH v sazbě 21 %, když zástupce doložil, že je plátcem DPH, náleží tak 7 894 Kč + 38 090,80 Kč = 45 984,80 Kč.

30. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 51,93 %, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaný měl úspěch v rozsahu 48,07 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 3,86 %. Soud proto žalobkyni přiznal částku 1 775 Kč.

31. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.