43 C 238/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce A , advokátem sídlem Jméno advokáta / Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované A , narozena Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupena Jméno Zástupce B , advokátkou sídlem Anonymizováno o určení neplatnosti výpovědi dohody o zdržení se zásahu do vlastnického práva

I. Žaloba podaná žalobcem dne 30. 6. 2023, kterou žalobce navrhuje, aby byla určena neplatnost výpovědi ze dne 12. 1. 2023, kterou žalovaná vypověděla smluvní závazek ujednaný v posledním odstavci čl. II. dohody podílových spoluvlastníků o užívání a správě společných nemovitých věcí ze dne 15. 7. 2015, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zdržet se zásahů do vlastnického práva žalované vstupováním, chůzí, vjezdem na pozemky ve výlučném vlastnictví žalované parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, , obec a katastrální území , adresa, .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 47 524 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobou podanou dne 30. 6. 2023 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým bude určena neplatnost výpověď ze dne 12. 1. 2023, kterou žalovaná vypověděla smluvní závazek sjednaný v posledním odstavci čl. II. dohodu podílových spoluvlastníků o užívání a správě společných nemovitých věcí, uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne 15. 7. 2015.

2. Žalovaná podáním učiněným dne 16. 11. 2023 jednak se vyjádřila k žalobě tak, že nárok žalobou uplatněný neuznává, navrhla zamítnutí žaloby, jednak uplatnila vzájemný návrh, jímž se domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalobci uložena povinnost zdržet se zásahů do vlastnického práva žalované vstupováním, chůzí či vjezdem na pozemky parc. č. 527/4, parc. č. 528/2, parc. č. 528/3, všechny zapsány na LV č. , hodnota, , obec a katastrální území , adresa, , ve vlastnictví žalované.

3. U jednání konaného dne 21. 5. 2024 nebylo zahájeno projednání věci samé, jednání bylo odročeno za účelem jednání o mimosoudním řešení věci poté, co bylo stranám dáno poučení podle § 99 odst. 1 o. s. ř. a podle judikátu sp. zn. 22 Cdo 3596/2022.

4. Žalobce potvrdil, že v minulosti byla vedena opakovaně jednání se zástupkyní protistrany, kdy bylo dosaženo dílčích úspěchů týkajících se vyklizení garáže žalobcem či chození přes zahradu, avšak v klíčovém bodu přístupu k nemovitosti z přední části z ulice , adresa, nebyla jednání úspěšná. Žalovaná rovněž potvrdila, že byla vedena jednání o mimosoudním řešení věci, kdy zejména bylo navrhováno zrušení předmětného ujednání smlouvy za finanční náhradu za účelem zřízení přístupu k bytové jednotce žalobce přes pozemek zahrady parc. č. , Anonymizováno, kdy žalovaná zdůrazňuje, že tento pozemek je ve výlučném vlastnictví žalobce, umožňuje přímý přístup k nemovitosti z , adresa, , postačovalo by nahrazení okna vstupem do nemovitosti, přičemž v minulosti se strany dohodly na rozdělení v užívání nemovitosti a tato dohoda funguje, jediným zásadním problémem jsou neshody při setkávání se účastníků na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , kdy tyto eskalují postupně již deset let a přerůstají až ve vulgární střety. Žalobce reagoval, že vstup do bytové jednotky žalobce přes pozemek , Anonymizováno, je otázkou na kolik je stavebně proveditelný, o jak vysokou investici by se jednalo, kdy má zato, že vedle stavebního povolení by byla nezbytná investice v jednotkách statisíců.

5. U odročeného jednání konaného dne 23. 7. 2024 strany shodně navrhly nezahajovat projednání věci samé.

6. Žalobce sdělil, že ověřil stanovisko stavebního úřadu, že vstup do bytové jednotky žalobce by bylo možno vybudovat na základě stavebního povolení, žalobce si rovněž nechal vypracovat cenovou nabídku, tak aby vstup zohledňoval věk a zdravotní stav žalobce, rovněž přiměřený komfort vstupu, přičemž však oproti nabídce, kterou nechala zpracovat žalovaná na částku cca 65 000 Kč, se jedná o cenovou nabídku na cca 300 000 Kč. Žalobce mimoto jednal s žalovanou o vyspecifikování možnosti průchodu v konkrétní dny a časy, kdy by bylo možno stanovit konkrétní termíny 2x-3x týdně za účelem vyzvedávání pošty a odnosu odpadků, kdy se jedná o průchod přes pozemek v délce cca 5 metrů, kdy jinak žalobce v rámci snahy o eliminaci sporu v maximálním rozsahu je připraven využít pozemek v délce cca 5 metrů na druhou stranu a následně již jít přes zahradu ve svém vlastnictví, i když se jedná o cca 70 metrů.

7. Žalovaná sdělila k cenové nabídce na 300 000 Kč, že by považovala za reálnou spíše hodnotu jedné třetiny této sumy, zvláště při vědomí možnosti využít svépomoc či místní řemeslníky. Co se jedná o ujednání průchodu času, pak zde žalovaná zdůrazňuje, že i mimo tyto sjednané průchody i každý další průchod, byť zkrácený na pozemek žalobce je realizován přes pozemek žalované.

8. U odročeného jednání konaného dne 1. 10. 2024, po zjištění, že jednání o mimosoudním řešení věci ztroskotala, bylo zahájeno projednání věci samé.

9. Žalobce s odkazem na písemnou žalobu uvedl, že je přesvědčen o neplatnosti výpovědi dohody čl. 7, kterou byla ze strany žalované vypovězena dohoda účastníků jako podílových spoluvlastníků, jak založena na čl. 5 spisu, konkrétně pak v posledním odstavci bodu II. dohody. Žalobce při sjednání dohody vycházel z toho a byl přesvědčen, že na základě dohody má natrvalo garantován přístup do své nemovitosti, nepředpokládal, že by bylo možno ukončit dohodu způsobem, jak učinila žalovaná. Dle žalobce jazykový a teologický výklad směřuje k tomu, že rovněž ukončení předmětných práv je možné toliko dohodou, tyto naopak nelze vypovědět postupem podle § 1999 odst. 1 občanského zákoníku. Znění dohody a způsob jejího sjednání dle žalobce svědčí o připodobnění tohoto ujednání ke smlouvě o věcném břemenu. Žalobce tak dohodu dále považuje za platnou a tuto nadále rovněž plní.

10. Žalovaná s odkazem na písemné vyjádření k žalobě uvedla k první rovině, tj. žalobě žalobce na určení, že má za to, že předmětné ujednání je toliko obligační povahy, nejedná se o věcné právo zapsané do KN a vedle ukončení dohodou tak zákon umožňuje i ukončení podle pravidel občanského zákoníku, konkrétně § 1999 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná je přesvědčena, že vypověděla dohodu řádně a v souladu se zákonem, žalobci byla poskytnuta dostatečná lhůta k zajištění přístupu do nemovitosti, a to zvláště vzhledem k tomu, že v roce 2020 nastal podle žalované hrubý nepoměr mezi stranami spočívající v tom, že žalovaný nabyl pozemek, který mu umožňuje samostatný přístup do nemovitosti. Co se týká vzájemného návrhu, pak žalovaná tvrdí a prokazuje, že žalobce nadále na denní bázi užívá pozemky parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , přičemž žalovaná se domáhá toho, aby žalobce tohoto svého jednání zanechal.

11. Ke skutkovým tvrzením uplatněným ve vzájemnému návrhu žalobce potvrdil, že z ulice předmětný pozemek nadále užívá cca 2x týdně za účelem průchodu za účelem vyzvednutí pošty či zanesení odpadků, současně potvrzuje, že užívání omezené zadní části pozemku, tj. části nezbytné k průchodu na pozemek žalobce užívá na denní bázi, jinak by se do domu nedostal, návštěvy de facto nepřijímá a pokud ano, pak rovněž pouze přes zadní část pozemku.

12. Dále byly provedeny listinné důkazy: dohoda podílových spoluvlastníků čl. 5, čl. 41 – čteno předmětné smluvní ujednání čl. 5 verte, výpověď smluvního závazku čl. 7, čl. 49, situační nákres čl. 18, výpis z KN čl. 35, darovací smlouva čl. 39, dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví čl. 43 + výzva k uzavření dohody, komunikace mezi stranami čl. 50, čl. 86, výzva čl. 51, fotodokumentace čl. 54, flash disk obálka čl. 58, výzva k uzavření dohody čl. 88 včetně situačních nákresů, cenová nabídka čl. 92, čl. 94, vyjádření stavebního úřadu čl. 93, podání žalované ke stavebnímu úřadu + vyjádření stavebního úřadu – stavební úřad sdělil, že pro případ dohody stran je realizace bezproblémová, pro případ žádání stavebního povolení by bylo třeba doložit projektovou dokumentaci, cenová nabídka – žalovaná je přesvědčena o možnosti vybudovat samostatný vstup za částku cca 60 000 Kč, max do 100 000 Kč, obojí předloženo žalovanou u jednání.

13. U odročeného jednán konaného dne 10. 12. 2024 bylo dáno poučení o předběžném právním posouzení věci, kdy dle soudu je třeba v projednávané věci vycházet z dosud dostupné relevantní judikatury vrcholných soudů, týkající se možnosti výpovědi obligačních závazků postupem podle § 1999 občanského zákoníku, vycházeje z judikátu 22 Cdo 3596/2022, dostupné právní nauky k rozhraničení věcných práv oproti právům obligačním, s přihlédnutím k prokázanému skutkovému stavu v projednávané věci. Následně byly podle § 119a odst. 2 o. s. ř. 1) návrh žalobce, žalované na provedení důkazu místním šetřením, 2) návrh žalobce na provedení důkazů výslechem žalobce a slyšením svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , nacionále čl. 114, čl. 114 verte, 3) návrh žalované na provedení důkazů výslechem účastníků a slyšením svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , nacionále čl. 33 verte, zamítnuty, neboť s ohledem na předběžný právní názor soudu, vycházející z právní nauky občanského práva a platné judikatury vrcholných soudů se jedná o důkazní návrhy pro posouzení věci nadbytečné.

14. Na podkladě provedeného dokazování, po podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná ustanovení zákona dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce není důvodná.

15. Podle § 1999 odst. 1 občanského zákoníku zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem.

16. Soud předesílá, že s ohledem na povahu věci a význam předmětného smluvního ujednání pro účastníky a jejich užívání dotčených nemovitostí, neměl pochybnosti o naléhavém právním zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř., dospěl k jednoznačnému závěru, že tento byl žalobcem prokázán. Následně obrátil pozornost k obsahovému přezkumu žaloby samé.

17. Skutkový stav byl jednoznačně prokázán a byl mezi stranami de facto nesporný.

18. Bylo prokázáno vyjádřeními stran, dohodou čl. 5, že mezi stranami byla dne 15. 7. 2015 uzavřena dohoda podílových spoluvlastníků o užívání a správě společných nemovitých věcí, která se týkala užívání pozemků nacházejících se při domě na adrese , adresa, , stojícím na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , ve spoluvlastnictví žalobce s podílem o velikosti id. 1/3, žalované s podílem o velikosti id. 2/3, jak prokázáno výpisem KN čl. 37.

19. K situaci v lokalitě byl dále proveden důkaz situačním nákresem – ortofoto mapou s vyznačením předmětných pozemků na čl. 18, dále fotodokumentací čl. 54.

20. Dohoda se mj. týkala pozemku parc. č. , Anonymizováno, , obec a katastrální území , adresa, , ve výlučném vlastnictví žalované, jak prokázáno výpisem KN čl. 35, přičemž předmětem sporu je ujednání v posledním odstavci čl. II. dohody (čl. 5 verte) tohoto znění: „Účastníci této dohody se dále dohodli na tom, že pan , Jméno žalobce, , osoby s ním spolužijící a jím povolené návštěvy mají právo na volný a nerušený přístup do rodinného domu uvedeného v článku I. této dohody z pozemku p.č. , Anonymizováno, , který je ve výlučném vlastnictví , Jméno žalované A, . Tento přístup se zřizuje v nezbytném rozsahu pro chůzi a rovněž se zřizuje právo vjezdu osobním automobilem na pozemek p.č. 528/2. , Jméno žalované A, je toto právo povinna respektovat.“21. Následně došlo k rozepřím mezi stranami, které vyústily ve výpověď ze dne 12. 1. 2023, kterou žalovaná vypověděla smluvní závazek podle citovaného ujednání posledního odstavce čl. II. dohody podílových spoluvlastníků o užívání a správě společných nemovitých věcí ze dne 14. 7. 2015, přičemž ve výpovědi, jak prokázáno čl. 7 verte, bylo výslovně odkázáno na ustanovení § 1999 odst. 1 občanského zákoníku s tím, že smluvní závazek se výpovědí ruší ke dni 30. 6. 2023.

22. Mezi stranami nebylo sporu, že výpověď předmětného ujednání dohody ze dne 15. 7. 2015, podaná žalovanou dne 12. 1. 2023, byla žalobci řádně doručena. Nebylo sporu ani o obligační povaze dohody, tedy že se jedná o ujednání závazkového, nikoli o ujednání věcněprávního charakteru, např. v podobě věcného břemene, které by bylo následně zapsáno (zavkladováno) do katastru nemovitostí.

23. Jádro sporu spočívalo v posouzení právních důsledků výpovědi, tedy zda bylo možno předmětné smluvní ujednání vypovědět postupem podle § 1999 odst. 1 občanského zákoníku – jak tvrdila žalovaná v obraně proti žalobě, anebo zda naopak tímto způsobem se ze smluvního ujednání, pro jeho formulaci a povahu, tímto způsob vyvázat možno nebylo – na čemž žalobce založil svoji žalobu.

24. Soud dospěl k závěru, že výpověď daná žalovanou, týkající se předmětného smluvního ujednání se žalobcem, kterým bylo sjednáno právo přístupu a příjezdu žalobce přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, , ve výlučném vlastnictví žalované, k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , ve spoluvlastnictví žalobce a žalované, za účelem vstupu do rodinného domu č. p. , Anonymizováno, na tomto pozemku stojícího a mj. žalobcem obývaného, je podle § 1999 odst. 1 občanského zákoníku možná a platná.

25. Soud při posouzení věci vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3596/2022, v němž se Nejvyšší soud vyslovil k možnosti výpovědi úplatné smlouvy o zřízení služebnosti uzavřené na dobu neurčitou podle § 1999 odst. 1 o. z. oprávněným ze služebnosti.

26. V odůvodnění rozsudku Nejvyšší soud vyložil: „Při úvaze o dosahu aplikace § 11 o. z. na oblast věcných práv-v daném případě služebností-nelze v prvé řadě odhlédnout od jejich povahy a podstaty. Právní vztahy založené věcnými břemeny, nyní služebnostmi, byly vždy charakteristické dlouhodobostí jejich trvání, což je odlišuje od obligací (…).

27. Pokud byla smlouva o zřízení služebnosti na dobu neurčitou sjednána jako úplatná, práva a povinnosti smluvních stran oproti době sjednání nedoznala změn, žalobkyně vstoupila do existujícího právního vztahu s vědomím jeho obsahu, nedochází k porušování povinností smluvních stran, pak by připuštění výpovědi závazku ze smlouvy o zřízení věcného břemene oprávněným podle § 1999 odst. 1 o. z. bylo nepřiměřeným zásahem do takto vzniklého právního vztahu a porušením základního principu, že smlouvy mají být plněny [§ 3 odst. 2 písm. d) o. z.], neboť by umožnilo ukončení tohoto věcněprávního vztahu ke konci každého kalendářního čtvrtletí výpovědí, která by nemusela obsahovat žádný důvod pro takový postup. Závěr o takovém způsobu ukončení smluvního vztahu je přijatelný v poměrech obligačního práva, které je svou povahou oproti oblasti věcných práv založeno na jiných východiscích; u závazkových právních vztahů pak musí jejich strany také počítat s flexibilnějšími možnostmi jejich ukončení, tj. i za podmínek § 1999 odst. 1 o. z.

28. Dovolací soud tak uzavírá, že byla-li smlouva o zřízení služebnosti uzavřena jako úplatná na neurčitou dobu a vzájemná práva a povinnosti smluvních strany nedoznaly změny ani v jejich výkonu, pak oprávněný ze služebnosti není oprávněn ukončit tento smluvní vztah a závazek z něj vyplývající výpovědí podle § 1999 odst. 1 o. z. Tento závěr ostatně odpovídá i závěrům formulovaným v odborné literatuře vztahující se ke služebnostem. Dovolacímu soudu není znám žádný názor vyslovený v odborné literatuře, který by v případech odpovídajících dané věci postup podle § 1999 odst. 1 o. z. připouštěl. Naopak část odborné literatury v obecné rovině-právě na rozdíl od závazku-jednostranné vypovězení služebnosti v zásadě vylučuje (…).“29. Soud v nyní projednávané věci vyšel z citovaných závěrů esenciální judikatury Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že zatímco pokud by se v případě předmětného ujednání posledního odstavce čl. II dohody účastníků jako podílových spoluvlastníků ze dne 15. 7. 2015 jednalo o ujednání věcněprávního charakteru, zavkladované do katastru nemovitostí, pak význam takového ujednání, jeho obsahový i časový dosah, ztělesněný právě aspektem věcněprávních účinků, by výpověď podle § 1999 odst. 1 občanského zákoníku zákon vylučoval, bylo by pro ten případ nutno určit neplatnost výpověď žalované ze dne 12. 1. 2023.

30. V projednávané věci však nebylo sporu o tom, že předmětné smluvní ujednání, zakotvující právo přístupu příchodu a příjezdu žalobce k domu ve spoluvlastnictví účastníků přes pozemek ve výlučném vlastnictví žalované nebylo povahy věcněprávní, ale bylo toliko charakteru obligačního – závazkového právního vztahu. Je tak na něj třeba aplikovat též veškerá všeobecná ustanovení o závazcích podle hlavy I části čtvrté občanského zákoníku, tedy mj. i ustanovení dílu 7, oddílu 2 o jiných způsobech zániku závazků, kam spadá též výpověď podle 1998 a násl. Občanského zákoníku, mj. podle § 1999 odst. 1 občanského zákoníku, upravující výpověď závazků ujednaných na dobu neurčitou.

31. Nelze přehlédnout že i Nejvyšší soud staví závěry citovaného judikátu sp. zn. 22 Cdo 3596/2022 na dichotomii ujednání věcněprávního charakteru na straně jedné a obligačního charakteru na straně druhé, když zdůrazňuje, že „právní vztahy založené věcnými břemeny, nyní služebnostmi, byly vždy charakteristické dlouhodobostí jejich trvání, což je odlišuje od obligací“, rovněž v části odůvodnění věnované analýze právní nauky k dané otázce Nejvyšší soud poukazuje na to, že i právní nauka vychází z rozdílu mezi (obligačními) závazky a (věcněprávními) služebnostmi.

32. Soud se neztotožnil s argumentací žalobce, že při sjednání dohody vycházel z toho a byl přesvědčen, že na základě dohody bude mít natrvalo garantován přístup do své nemovitosti, nepředpokládal, že by bylo možno ukončit dohodu výpovědí s tím, že jazykový a teologický výklad dle něj směřuje k tomu, že předmětné ujednání nelze vypovědět postupem podle § 1999 odst. 1 občanského zákoníku. Soud má za to, že tato dohoda byla rovněž jejího obsahu, účelu a formulace, primárně cílena na ujednání o hospodaření se společnou věcí, byl vymezen rozsah užívání nemovitostí ve spoluvlastnictví účastníků a tomu odpovídající rozložení úhrad, naopak tato dohoda dle soudu nemohla být dostatečným podkladem coby titul k časově neomezenému užívání cizího pozemku, v daném případě pozemku přiléhajícímu k domu ve výlučném vlastnictví žalované.

33. Žalobce si musel být vědom, že prostý obligační charakter ujednání není a nemůže být dostatečným podkladem pro zajištění trvalého přístupu k nemovitosti ve spoluvlastnictví žalobce přes cizí pozemek, musel si být vědom toho, že práva tohoto charakteru je nutno ošetřit ujednáními s věcněpráními účinky, tj. ujednat a zavkladovat taková práva do katastru nemovitostí.

34. Žalobce si tohoto aspektu ochrany svých vlastních práv a svého právního postavení musel být vědom tím spíše, že předmětná dohoda podílových spoluvlastníků o užívání a správě společných nemovitých věcí byla sepsána advokátem, jak uvedeno shodnými tvrzeními účastníků, prokázáno parafou razítkem na čl. 5 v levém horním rohu listiny, tedy účastníci byli jistě poučeni o povaze ujednání, a to i v souvislosti s tím, že tato dohoda byla opatřena toliko prostými podpisy účastníků. Ba co víc, jak prokázáno výzvou na čl. 46, potvrzeno shodnými vyjádřeními účastníků, strany následně, v období předcházející výpovědi dohody v lednu 2023, v období podzimních měsíců roku 2022 byla předmětem jednání mezi stranami i povaha předmětného ujednání, když formulace výzvy výslovně odkazuje na ujednání o věcném břemeni (byť předmětné ujednání takovou povahu nemá, jak mezi stranami nesporné).

35. Shora uvedené závěry dle soudu obstojí i ve světle kautely obsažené ve shora citovaném judikátu sp. zn. 22 Cdo 3596/2022, podle níž „dovolací soud si je vědom toho, že při řešení těchto typových situací zpravidla nelze formulovat obecná, vždy použitelná pravidla, neboť je nutno zohledňovat i individuální charakteristiky jednotlivých případů.“36. V projednávané věci tak k úvaze soudu přistoupily i skutkové okolnosti konkrétního případu, kdy nejen že v rámci jednání mezi stranami zazněly odkazy na (potenciální) věcněprávní charakter předmětného ujednání o přístupu a příjezdu žalobce přes pozemek žalované, ale i další skutkové okolnosti mezi stranami nesporné, totiž že v mezidobí mezi uzavřením předmětné dohody a její výpovědí žalobce s právními účinky ke 14. 8. 2020 nabyl pozemek parc. č. , Anonymizováno, který nabyl do svého výlučného vlastnictví (jak prokázáno výpisem KN čl. 38) a který přiléhá k předmětné nemovitosti č.p. , Anonymizováno, z druhé strany, jinými slovy umožňuje vybudování přístupu do nemovitosti a přístup k ní z druhé strany – z , adresa, namísto z ulice , adresa, . Ostatně takto pozemek žalobce nabyl právě od žalované, v rámci rozdělení dříve ve spoluvlastnictví se nacházejícího pozemku, který byl rozdělen na pozemky dva – jak prokázáno nabývacím titulem čl. 43.

37. Toho so strany byly dobře vědomy, rovněž byly opakovaně poučeny soudem o vhodnosti mimosoudního řešení, kdy též i v průběhu projednání věci se strany k tomuto opakovaně vyjadřovaly, shodně potvrdily objektivní možnost vybudování takového vstupu i na podkladě ověření zákonných podmínek na příslušném stavebním úřadě, jak prokázáno vyjádřením stavebního úřadu čl. 93, též komunikací mezi stranami čl.

86. Spor setrval o ceně za vybudování takového vstupu, kdy u jednání byly též porovnány nabídky stavebních firem, které si každá ze stran opatřila – žalovaná uváděla cenu cca 65 000 Kč (prokázána cenová nabídka čl. 106), žalobce cenu cca 300 000 Kč (prokázána cenová nabídka čl. 96) – jak patrno z protokolu čl. 97 verte – přičemž žalovaná výslovně deklarovala v zájmu narovnání vztahů s potenciálem budoucího pokojného stavu připravenost se na těchto nákladech v určitém rozsahu podílet, k dalšímu sblížení stanovisek však již nedošlo.

38. Soud tak dospěl k závěru, že žalobu žalobce nezbývá než výrokem I. v celém rozsahu zamítnout.

39. Následně soud obrátil pozornost ke vzájemnému návrhu – negatorní žalobě žalované, kterou navrhovala, aby byla žalobci uložena povinnost zdržet se zásahů do vlastnického práva žalované vstupováním, chůzí, vjezdem na pozemky ve výlučném vlastnictví žalované parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, , obec a katastrální území , adresa, .

40. Dospěl k nevyhnutelnému závěru, že vzájemný návrh žalované je v celém rozsahu důvodný.

41. Podle § 1042 občanského zákoníku vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

42. Rovněž ve věci protižaloby žalované byl skutkový stav de facto nesporný, neboť obě strany se u jednání shodně vyjádřily, rovněž žalobce sám opakovaně u jednání potvrdil, že dotčené pozemky k přístupu či příjezdu k domu č.p. , Anonymizováno, stojícímu na pozemku parc. č. st. nadále užívá, přičemž se jedná o všechny tři petitem vzájemného návrhu dotčené pozemky, jak prokázáno situačním nákresem čl. 18, dále fotodokumentací čl. 54, a to jak pozemek parc. č. , Anonymizováno, , kterého se týká žalobou žalobce napadená výpověď obligačního ujednání, jak podrobně shora, tak navazujících pozemků jednak parc. č. , Anonymizováno, který se nachází mezi pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a veřejně přístupnou pozemní komunikací na ulici , adresa, – přístup žalobcem na ulici je nezbytně realizován právě přes tento pozemek, tak i pozemek parc. č. , Anonymizováno, , který se naopak nachází jako pozemek k domu přiléhající mezi pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a pozemkem ve výlučném vlastnictví žalobce parc. č. , Anonymizováno, , tj. pozemkem umožňujícím přístup (a vybudování samostatného vstupu) ze zahrady ve vlastnictví žalobce.

43. Nejen že strany shodně potvrdily další užívání pozemků ve výlučném vlastnictví žalované žalobcem k přístupu do nemovitosti, ale v rámci mimosoudních jednání bylo u jednání žalobcem i výslovně poukazováno na jednání týkající se rozsahu přístupu, který by žalobce byl ochoten akceptovat, kdy žalobce jednal s žalovanou o vyspecifikování možnosti průchodu v konkrétní dny a časy (jak zachyceno v protokolu o jednání čl. 97 verte), kdy dle žalobce by bylo možno stanovit konkrétní termíny 2x-3x týdně za účelem vyzvedávání pošty a odnosu odpadků (přes pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , kdy jinak je žalobce připraven přistupovat k domu přes zahradu ve svém vlastnictví (ze stávajícího vstupu do domu přes pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, ).

44. Za prokázaného skutkového stavu tak nezbylo než výrokem II. v celém rozsahu vyhověl vzájemnému návrhu žalované.

45. Za daného stavu, jak soudem prokázán a právně posouzen, je na žalobci, aby si zajistil přístup do nemovitosti jiným způsobem, ať již se bude jednat o vybudování přístupu přes pozemek v jeho výlučném vlastnictví parc. č. , Anonymizováno, (který je i dle vyjádření stavebního úřadu možný), anebo sjednání přístupu s žalovanou přes stávající pozemky, kdy žalovaná v tomto směru u jednání opakovaně vyjádřila připravenost pokračovat v jednání za účelem dlouhodobého narovnání vztahů, které by bylo prospěšné jak pro účastníky, tak i pro další obyvatele domu, v zájmu klidného bydlení, když obě strany se vyjadřovaly k příležitostným až vyhroceným konfliktům mezi účastníky při setkání na předmětných pozemcích, kdy žalovaná sice opakovaně poukazovala na konflikty při setkání na sporném pozemku, současně však opakovaně artikulovala připravenost jednat o jejím přiměřeném příspěvku na náklady na vybudování nového, samostatného vstupu do domu z pozemku žalobce.

46. Soud uzavírá – ve vztahu k oběma výrokům výše odůvodněným – že skutkový stav byl v řízení prokázán jednoznačně, mezi stranami v podstatném rozsahu nesporným, prokázán též listinnou dokumentací, jak výše na jednotlivé listiny odkazováno, přičemž skutkový stav byl pro potřeby rozhodnutí soudu prokázán zcela dostačujícím způsobem zbývající důkazní návrhy tak shledal soud nadbytečnými a tyto zamítl usnesením vyhlášeným u jednání čl. 122 verte.

47. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, a to ve vztahu k oběma návrhům, tj. jak ve vztahu k žalobě žalobce, tak i ve vztahu ke vzájemnému návrhu žalované, tedy tarifní hodnota sporu je tvořena součtem tarifních hodnot obou sporů.

48. Náhrada nákladů řízení, jak přiznána výrokem III., sestává ze soudního poplatku ze vzájemného návrhu 5 000 Kč, dále z nákladů právního zastoupení podle § 7 bod 4, § 9 odst. 1 (tarifní hodnota 10 000 Kč), § 9 odst. 4 písm. b) [tarifní hodnota 50 000 Kč], § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g), § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 10 úkonů právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, vyjádření k žalobě, vzájemný návrh, vyjádření k žalobě, 5x účast u jednání soudu, vyjádření v návaznosti na koncentrační lhůtu, přičemž oproti vyčíslení nákladů soud za nedůvodný považoval samostatný úkon spočívající v závěrečném návrhu, naopak i účast u obou jednání, u nichž sice nedošlo k zahájení projednání věci samé, avšak i přesto byla tato jednání co do průběhu a požadavky na účastníky jednáními standardními, považoval za úkony plnohodnotné, po 3 500 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 38 000 Kč.

49. Dále náleží náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu v rozsahu 20x započatá půlhodina za 5x cestu k soudu a zpět po 100 Kč, celkem 2 000 Kč, dále cestovné podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2024, za 350 km za 5 cest ze sídla advokátky v , Anonymizováno, k soudu a zpět, při spotřebě paliva dle předloženého velkého technického průkazu vozidla 4,3 litrů nafty motorové na 100 km, tedy celkem 350 x 5,60 Kč, dále 3,5 x 4,3 x 38,70 Kč, tedy náleží při zaokrouhlení na celé koruny 2 000 Kč + 1 960 Kč + 582 Kč = 2618 Kč, tj. celkem náleží 38 000 Kč + 4 542 Kč = 42 542 Kč, bez navýšení o 21 % sazby DPH, neboť zástupkyně nedoložila, že je plátcem daně, náleží tak 47 524 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalované.

50. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalobci ukládána k zaplacení na náhradě nákladů řízení.