43 C 245/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce , advokátkou sídlem náměstí Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované ., narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o uložení povinnosti zajistit výmaz omezení vlastnického práva k nemovitým věcem

I. Žaloba, kterou žalobce navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zajistit výmaz omezení vlastnického práva k nemovitým věcem: pozemku, parcelní číslo , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře 280 m2, jehož součástí je stavba - budova s číslem popisným, rodinný dům, č. p. , Anonymizováno, ; pozemku, parcelní číslo , Anonymizováno, , zahrada o výměře 1143 m2, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsaným na LV , Anonymizováno, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Brno-venkov, spočívajícího v zástavním právu smluvním a zákazu zatížení, zakládající oprávnění pro , právnická osoba, ., IČ , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , kdy tato omezení plynou ze smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. č. , Anonymizováno, ze dne 29. 4. 2022, přičemž zástavní právo smluvní bylo zřízeno k zajištění pohledávky, označené jiným způsobem: pohledávka ve výši 12 240 000 Kč k zajištění splnění veškerých peněžitých dluhů vzniklých na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, nebo v souvislosti s ní ode dne uzavření zástavní smlouvy do 14. 3. 2057, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 16. 9. 2024 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zajistit výmaz omezení vlastnického práva k nemovitostem v k. ú. , adresa, vymezeným ve výroku I., v souladu se smluvním ujednáním podle čl. IV. bod 8 věty druhé kupní smlouvy, uzavřené mezi stranami dne 16. 4. 2024 mezi žalovanou jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím. Žalovaná nesplnila uvedenou povinnost ze smlouvy, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 13. 5. 2025 uvedla, že se žalobou nesouhlasí, nárokovaný petit je dle žalované nesmyslný a nevykonatelný, navrhla zamítnutí žaloby.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 5. 2025, odročené na 2. 9. 2025, k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalované. Žalobce se k jednání dostavil a zde s odkazem na písemnou žalobu uvedl, že se domáhá toho, aby žalovaná v návaznosti na uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou jako prodávající a žalobcem jako kupujícím dodržela smluvní ujednání čl. IV. bodu 8 in fine na čl. 17 spisu, tedy zajistit výmaz zástavního práva, které na předmětné nemovitosti vázne ve prospěch , Anonymizováno, . K tomu k dotazu soudu doplnil, že zajišťovaná pohledávka je patrná z výpisu z KN na čl. 64, tedy zřejmě pohledávka banky vůči žalované z úvěrové smlouvy ve výši 12 240 000 Kč. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná na základě tohoto smluvního ujednání je povinna plnit, tedy zajistit výmaz zástavního práva.

4. Soud dále vyšel z listinných důkazů kupní smlouva čl. 15 + smlouva o advokátní úschově, předžalobní výzva čl. 23, inzerce čl. 25 + čestné prohlášení, komunikace mezi stranami čl. 39, výpis z KN čl. 64, výpis ČAK předložený u jednání, připojený spis 41 Nc 2002/2024 – usnesení čl. 23 založeno na čl. 8; usnesení KS čl. 67 založeno na čl. 60.

5. Následně bylo jednání odročeno na 14. 10. 2025, u tohoto jednání byl proveden důkaz listinný komunikace mezi účastníky čl. 90.

6. Podle § 3 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že mj. daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.

7. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

8. Podle § 1723 odst. 1 občanského zákoníku závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

9. Po provedeném dokazování, na podkladě zjištěného skutkového stavu, po jeho podřazení pod citovaná ustanovení zákona, soud následně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Obligační – závazkové – smluvní právo stojí mj. na zásadě, zakotvené v § 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku, že „smlouvy jsou dodržovány“ (pacta sunt servanda), v tradičním významu „smlouvy mají být dodržovány“. Současně, závazkové právo demokratického právního státu, vtělené do tzv. nového občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., staví na autonomii vůle smluvních stran (nejedná-li se o stran pojmově nevyvážený, jako např. v oblasti spotřebitelského, nájemního či pracovního práva) a obecně platné zásadě vtělené do úvodního ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, že strany si mohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, ledaže odchylnou úpravu výslovně zakazuje zákon, popř. příčila by se dobrým mravům, veřejnému pořádku či právu týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

11. Z esenciálního stavebního kamene smluvního práva v podobě zásady pacta sunt servanda pak plyne – v obrácené logice – navazující postulát, podle něhož prioritou platně uzavřeného smluvního vztahu je jeho plnění, aniž by do tohoto smluvního vztahu kdokoli zasahoval, přičemž autonomní smluvní vztah mezi stranami je chráněn mj. i před odlišnou úpravou zákona, rovněž zásahy soudu.

12. Jinými slovy, pakliže je zde platná smlouva mezi stranami, pak prioritu má realizace této smlouvy, a to včetně smluvních institutů zákonem předjímaných, které slouží k zajištění řádného plnění smlouvy – zajištění a utvrzení dluhů, jak upraveno v § 2010 a násl. občanského zákoníku. Smlouva coby vzájemný závazek účastníků z takového právního jednání rezultující trvá až do ukončení některým ze způsobů předjímaných v § 1981 a násl. občanského zákoníku.

13. Pakliže dojde k porušení smlouvy, pak i na tuto okolnost je třeba primárně reagovat v režimu smluvní autonomie, tj. požadovat řádné plnění smlouvy, popř. přistoupit k ukončení smlouvy. Coby krajní prostředek pro případ závažného porušení smlouvy slouží institut odstoupení podle § 2001 a násl. občanského zákoníku, s případnou následnou (sekundární) sankční povinností k náhradě škody z porušení smluvní povinnosti podle § 2913 občanského zákoníku.

14. Z uvedeného je třeba dovodit, že platně sjednané a nadále účinné smlouvy musí být vynucovány za použití k tomu určených institutů zajištění či utvrzení dluhu podle § 2010 a násl. občanského zákoníku, popř. nejprve ukončeny k tomu předvídanými způsoby, mj. odstoupením od smlouvy podle § 2001 a násl. občanského zákoníku. Teprve pokud dojde k ukončení smluvního vztahu, lze se následně případně domáhat u soudu smluvně zakotveného plnění, které nebylo poskytnuto, popř. náhrady škody dle § 2913 občanského zákoníku. Není naopak možné žádat, aby soud ingeroval do platně uzavřeného a nadále účinného (živého, běžícího) smluvního vztahu.

15. Promítnuto do poměrů projednávané věci:

16. Mezi stranami je nesporné, že byla platně uzavřena kupní smlouva, jak provedena k důkazu na čl. 15, která se týká nemovitostí v katastrálním území , adresa, . Je nesporné, že tato smlouva obsahuje mj. i ustanovení čl. IV. bod 8 věty druhé, podle něhož je žalovaná coby prodávající – v rámci postupné realizace procesu prodeje nemovitosti – povinna zajistit výmaz zástavního práva banky na nemovitosti váznoucí, sloužící k zajištění pohledávky banky z úvěrové smlouvy dříve mezi žalovanou a bankou uzavřené, v celkové výši 12 240 000 Kč.

17. Pakliže dle přesvědčení žalobce coby kupujícího došlo k závažnému porušení smlouvy, ať již ve vztahu k dílčí povinnosti žalované zajistit výmaz zástavního práva, anebo ve vztahu k jakémukoli jinému smluvnímu ujednání, pak žalobce je primárně povolán žádat na žalované nápravu takového porušení, a pokud se tak nestane, využít některý z ujednaných smluvních instrumentů, popř. některý z instrumentů sloužících k ukončení smluvního vztahu s tím, že pokud by byly splněny veškeré zákonné předpoklady, přichází do úvahy též následné uplatnění institutu náhrady škody.

18. Není však možné domáhat se – za situace, kdy je zde platně uzavřená, nadále realizovaná, živá smlouva – žádat na soudu, aby vstupoval do procesu realizace takové smlouvy a ukládal žalované, řádně plnit určitou konkrétní povinnost v rámci realizované smlouvy.

19. K tomu je dále třeba poukázat na okolnost, která ve skutkových okolnostech projednávané věci dále přispívá k závěru, že žalobě nelze vyhovět, totiž že vymáháno je splnění smluvně podmíněné povinnosti, které není závislé pouze na žalované; žalovaná její naplnění může ovlivnit pouze zčásti, nemůže je však zajistit zcela.

20. Za situace, kdy je žalobcem vymáháno zajištění výmazu omezení vlastnického práva z katastru nemovitostí, a sice formou zástavního práva k zajištění pohledávky banky ve výši 12 240 000 Kč, pak i případná úhrada pohledávky bance je pouze jedním z předpokladů výmazu zástavního práva. Mohou však být i další okolnosti, ať již procesního, administrativního či jiného charakteru, které mohou bránit výmazu zástavního práva, přičemž tyto okolnosti mohou rezultovat jak z požadavků třetí osoby – banky, tak v konečném důsledku i z požadavků správního orgánu – katastru nemovitostí. Je přitom třeba dodat, že ani banka, nota bene ani katastr nemovitostí, nejsou žádným způsobem účastni řízení v projednávané věci.

21. Nejen tedy, že žalobě nelze vyhovět, neboť je žádána ingerence soudu do platně a účinně sjednaného, doposud běžícího, neukončeného smluvního vztahu, ale navíc je žádáno uložení povinnosti, které nezávisí jen na žalované, ale předpokládá přinejmenším součinnost třetí strany – , právnická osoba, ., potažmo administrativní proceduru ze strany správního orgánu – Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov.

22. I pokud by tedy bylo žalobě vyhověno, jednalo se o petit nevykonatelný, neboť podle § 159a odst. 1 o. s. ř. by byl výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení, na jeho základě by nebylo možno vynutit realizaci výroku rozsudku vedle žalované i na shora uvedených třetích osobách.

23. Toliko pro úplnost soud dodává, že sám žalobce si je vědom, a v žalobě akcentuje povinnosti stran k řádnému plnění smlouvy, když v žalobě poukazuje na vázanost smluvních stran ujednáními kupní smlouvy podle čl. V. bod 1 věty druhé kupní smlouvy. To však mj. znamená, že i sám žalobce musí jít cestou realizace smluvních ujednání, a má-li za to, že druhá strana takto nečiní, reagovat na takovou situaci opět instrumenty smluvními, nikoli dožadovat se, aby řádné plnění smlouvy uložil žalované soud.

24. Soud proto výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl.

25. Výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v souladu s návrhem žalobkyně ve vyjádření ze dne 2. 9. 2025, založeném na čl. 81 verte spisu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla zastoupena podle § 137 odst. 2 o. s. ř., má podle § 151 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení podle § 2 odst. 3 a podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony, spočívající ve vyjádření ze dne 13. 5. 2025 na čl. 72 a vyjádření ze dne 2. 9. 2025 na čl. 81, po 300 Kč. Celkově tedy náleží 600 Kč.

26. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši nároku na náhradu nákladů řízení.