43 C 253/2022

Plný text

Okresní soud Brno – venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen titul jméno příjmení , advokátem sídlem adresa a žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupena titul jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zrušení výživného <b>I. Připouští se změna žaloby, učiněná podáním ze dne 5. 4. 2023.</b> <b>II. Vyživovací povinnost, stanovená žalobci rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 26. 3. 2019, č. j. P 76/2015-74, 9 P a Nc 10/2019 tak, že žalobce – otec je povinen přispívat na výživu nezletilé [celé jméno žalované] částkou 4000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem, se zrušuje s účinností od 2. 9. 2022 do 31. 8. 2023.</b> <b>III. Žalobce je povinen přispívat na výživu žalované [celé jméno žalované] částkou 4000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem, s účinností od 1. 9. 2023.</b> <b>IV. Spotřebované výživné se nevrací.</b> <b>V. Tímto se mění rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 26. 3. 2019, č. j. P 76/2015-74, 9 P a Nc 10/2019.</b> <b>VI. Žaloba v části, kterou žalobce navrhuje, aby byla vyživovací povinnost stanovená mu rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 26. 3. 2019, č. j. P 76/2015-74 k žalované se zrušuje s účinností od 1. 9. 2023 do budoucna, se zamítá.</b> <b>VII. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 25 902 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou dne 13. 10. 2022 domáhal vydání rozsudku, kterým bude zrušena vyživovací povinnost k jeho žalované zletilé dceři, stanovená rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 26. 3. 2019, č. j. P 76/2015-74, 9 P a Nc 10/2019.

2. Podáním ze dne 5. 4. 2023 žalobce navrhl změnu žaloby v tom smyslu, že navrhl zrušení vyživovací povinnosti ke dni 2. 9. 2022.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 21. 3. 2023, u kterého žalovaná vypověděla, že po ZŠ tři roky studovala v oboru cukrářky na [střední škola], od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2022. Následně byla přijata na [vyšší odborná škola] pro obor zubní instrumentářky, byla přijata k 1. 9. 2022, ale studium ihned přerušila na jeden rok. Obor zubní instrumentářka zvolila proto, že práce v gastronomii ji baví, ale postupem doby dospěla k tomu, že se tím nechce živit, chce pracovat jako zubní instrumentářka. Jedná se o dvouletý obor, který začne studovat od září 2023. Studium přerušila, neboť se jí naskytla možnost práce v oboru, jednalo se o lukrativní práci ve Vídni, kde vařila a také pekla dezerty, využila tak své studium. Byla tam od září 2022 do konce ledna 2023, kdy měla výdělek cca 1600 Eur čistého měsíčně. Následně ale tuto práci ukončila, neboť už jí to stačilo, a chce se vrátit ke studiu. Nicméně návrat ke studiu je možný teprve od září 2023, proto v mezidobí ihned po návratu nastoupila na brigádu do [společnost], kde měla brigádu již i během školy a podle možností si zde chce přivydělávat i během studia. Podle potřeb zaměstnavatele a rozpisu změn si zde vydělá cca do 5000 Kč měsíčně.

4. Bydlí u matky, která na ni nežádá příspěvky na bydlení, a naopak ji živí. Bydlí s nimi i bratr, který je o 4 roky starší než ona a už pracuje, není odkázán na výživu rodičů, matce přispívá na bydlení částkou cca 3000 Kč měsíčně. Matka pracuje jako hlavní kuchařka v [instituce]. Co se týká úhrad výživného, potom za září a říjen 2022 otec výživné 4000 Kč hradil, potom dva měsíce nikoliv a od ledna 2023 částky znovu posílá. Záměr ohledně dalšího studia a také ohledně pracovní možnosti ve Vídni mu sdělila cca 6 měsíců předem, příliš na to nereagoval, spíš se tzv. zapřel, jinak to spolu neřešili, neboť cca 5 let jsou bez kontaktu, vztahy mezi nimi jsou lehce narušené a ona nemá velký zájem na obnovení kontaktu, spíše se v přítomnosti otce necítí komfortně.

5. V mezidobí do nastoupení studia se po dohodě s matkou rozhodla řešit pouze brigádami, kdy za dané situace považuje za předčasné řešit toto HPP, stejně jí to výslovně řekla i matka. Do budoucna chce pracovat jako zubní instrumentářka, kdy jednak si ověřila, že na zdejším trhu je zubních instrumentářek nedostatek, hlavně ale zvažuje odchod do Vídně, kde jsou lepší pracovní nabídky, kdy při pobytu ve Vídni si jednak kromě angličtiny, kterou má dobrou, velmi zlepšila i němčinu, od kamarádů a také od kolegů v práci si ověřovala, že uznání diplomu v daném oboru je bezproblémové, popř. tamní zaměstnavatelé umožňují doplnit si příslušné formality pro uznání vzdělání. Ten studijní obor je zakončen titulem DiS.

6. Žalobce u jednání vypověděl, že pracuje jako mechanik drážních vozidel v [společnost], na VPP jako řidič autobusu a trolejbusu, kdy celkově si vydělá 35 000 Kč až 40 000 Kč čistého. Dále má přivýdělek na automotodromu [obec] cca 2000 Kč měsíčně, avšak zde působí jako traťový komisař, je to jeho koníček, který je spojen i s výdaji, ten příjem je tak spíše formální. Bydlí ve společné domácnosti s partnerkou, která pracuje u [společnost] s příjmem cca 25 000 Kč čistého měsíčně. Má pouze vyživovací povinnost vůči žalované. Pravidelné výdaje mají s partnerkou, které hradí cca na půl 5500 Kč na bydlení, dále hradí 6000 Kč od loňského roku, 4000 Kč půjčka na rekonstrukci bydlení, obě budou splácet ještě cca 8 roků, dále 8000 Kč potraviny, 4000 Kč ostatní výdaje, 800 Kč lékařská péče – léky pro přítelkyni a úhrady brýlí. Výživné 4000 Kč měsíčně řádně hradí i nadále s výjimkou měsíců listopad a prosinec 2022, jak uváděla dcera, a pokud započne se studiem, je připraven výživné dále platit. Je pravda, že již po několik let fakticky nejsou v kontaktu, ale on svoji dceru nadále miluje a je rozhodně připraven k obnovení kontaktu i vstřícnému jednání vůči ní.

7. O studiu zubní instrumentářky jej dcera informovala v druhé polovině srpna 2022, potom mu 1. 9. 2022 poslala potvrzení o studiu, ale dále jej už neinformovala, zejména mu neřekla o práci v Rakousku. Volbu studijního oboru spolu řešili krátce v lednu 2022, kdy jí předal 10 000 Kč od babičky a ona mu naznačovala, že bude studovat klidně i různé obory, aby využila vyživovací povinnost do 26 let věku. Od července 2021 do srpna 2022 jí posílal i nad rámec výživného, celkově jí posílal 5000 Kč až 6000 Kč měsíčně, a to poté, co si dodělal kurs na řidiče autobusu a trolejbusu. Od září 2022 zvýšené výživné přestal posílat, neboť nástup ke studiu považoval za účelový. Ohledně toho, že na dva měsíce přestal výživné hradit, nekomunikovali, zejména tím chtěl nastartovat komunikaci o další budoucnosti a je připraven ty prostředky doplatit.

8. Soud dále vyšel listinných důkazů, zejména se jednalo o připojený spis P 76/2015, rozsudek čj. 24, rozsudek čj. 74, potvrzení o studiu, sdělení o přerušení studia, lustrace CEO, ISAS, IR, ŽR, RT, KN, RV, sdělení ÚP, OSSZ, doklady o příjmech žalobce, doklady o příjmech žalované, doklady o úvěrech žalobce.

9. Následně bylo jednání odročeno za účelem jednání mezi stranami o mimosoudním řešení věci, tato jednání však nebyla úspěšná. U odročeného jednání byl dále proveden důkaz dohodou o pracovní činnosti, komunikací mezi stranami, nabídkami práce, připojeným spisem 8 C 68/2029, usnesením č. j. 84.

10. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

11. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

12. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

13. Podle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

14. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

15. Podle § 923 odst. 2 občanského zákoníku dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.

16. Na podkladě obsáhlého a podrobného dokazování, po podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná ustanovení zákona, dospěl soud k následujícím závěrům a rozhodl následujícím způsobem:

17. Soud předně výrokem I. podle § 95 odst. 2 občanského zákoníku připustil změnu žaloby, spočívající v tom, že žalobce časově ukotvil svůj návrh na zrušení výživného tak, že navrhl zrušení výživného s účinností od 2. 9. 2022. Soud při připuštění změny žaloby vyšel z toho, že výsledky dosavadního řízení mohly jistě být podkladem i pro řízení o změněném návrhu, zvláště pokud i před formální změnou žaloby bylo přerušení studia žalované ke dni 2. 9. 2022 opakovaně žalobcem uváděno jako důvod zániku vyživovací povinnosti, k této skutkové okolnosti bylo rovněž již před změnou žaloby vedeno podrobné dokazování.

18. Výrokem II. soud rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované coby jeho zletilé dceři, jak byla vyživovací povinnost stanovena rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 26. 3. 2019, č. j. P 76/2015-74, 9 P a Nc 10/2019, kterým byla žalobci – otci uložena povinnost přispívat na výživu žalované – dcery částkou 4000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem.

19. Soud však oproti návrhu žalobce nepřistoupil k prostému zrušení výživného do budoucna, avšak toliko ke zrušení výživného na dobu přerušení studia žalované, tj. na dobu od 2. 9. 2022 do 31. 8. 2023. Současně proto výrokem III. výslovně stanovil vyživovací povinnost v totožné výši, počínaje 1. 9. 2023.

20. K tomu bylo prokázáno jak potvrzeními školy, tak zejména věrohodnou a podrobnou výpovědí žalované, rovněž dalšími listinnými důkazy, prokázáno, že k přerušení studia na [vyšší odborná škola], vzdělávací program [číslo] Zubní instrumentářka, denní forma vzdělávání žalovaná přistoupila právě a jen na dobu jednoho roku od 2. 9. 2022 do 31. 8. 2023. Žalovaná prokázala, že po uplynutí doby přerušení studia znovu nastoupí ke studiu a uvedený dvouletý studijní program hodlá řádně dostudovat, následně působit v daném oboru.

21. K tomu bylo dále prokázáno k době předcházející, že rozhodnutím [střední škola] ze dne 23. 4. 2019 byla žalovaná od 1. 9. 2019 přijata ke studiu do 1. ročníku této střední školy, na obor vzdělání Cukrář [číslo], forma vzdělání denní, studium bylo prokázáno potvrzeními o studiu ze dne 1. 9. 2020 a ze dne 1. 9. 2021, dále vysvědčením o závěrečné zkoušce a výučním listem, obojí ze dne 13. 6. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná tento tříletý studijní obor úspěšně dokončila.

22. Bylo dále prokázáno, že po přerušení studia byla žalovaná v období od 5. 9. 2022 do 28. 1. 2023 zaměstnána v Rakousku pro zaměstnavatele [společnost], bylo rovněž prokázáno, že zde měla pravidelný příjem dosahující cca 1600 Eur čistého měsíčně. Po návratu z tohoto zaměstnání bylo prokázáno, že žalovaná je brigádně činná pro zaměstnavatele [společnost], což bylo vedle slyšení žalované prokázáno též listinami, kdy dne [datum] uzavřela dohodu o pracovní činnosti, na jejímž základě je činná na [pozice] se sjednanou odměnou 125 Kč hrubého za hodinu.

23. Soud dospěl k závěru, že na dobu přerušení studia je namístě vyživovací povinnost žalobce vůči jeho zletilé dceři zrušit, a to zvláště za situace, kdy žalovaná dosahovala pravidelných, poměrně vysokých výdělků prací v zahraničí, následně rovněž po návratu zpět do České republiky si na mezidobí do návratu ke studiu od 1. 9. 2023 sjednala brigádní zaměstnání k zajištění přiměřeného přivýdělku. I s ohledem na výši výdělku v zahraničí v období od září 2022 do ledna 2023 soud dospěl k závěru, že je namístě přistoupit ke zrušen vyživovací povinnosti i na období následující od února 2023 až do návratu ke studiu ke dni 1. 9. 2023, kdy žalobkyně sice dosahuje již pouze brigádně výdělků podstatně nižších, avšak tyto jsou s to s přihlédnutím k výdělkům dřívějším pokrýt její životní potřeby, a to i s přihlédnutím k měřítkům § 915 odst. 1 občanského zákoníku.

24. Soud se zásadním způsobem neztotožnil s tvrzením žalobce, že v případě studia v oboru zubní instrumentářky se nejedná o perspektivní a smysluplnou přípravu na budoucí povolání, kdy naopak je obecně známou skutečností, že v aktuálních poměrech v oblasti zajištění zubní péče je dán chronický nedostatek jak osob vykonávajících povolání zubaře, tak i souvisejícího personálu. K tomu dále přistupuje, že žalovaná si pracovním pobytem ve Vídni upevnila znalosti němčiny, tím případně i kvalifikaci jazykovou pro výkon tohoto povolání nejen v České republice (kde je o osoby vykonávající tyto pracovní pozice značný zájem), ale i v německy hovořícím zahraničí. K tomu přistupuje, jak se k tomu žalovaná srozumitelně a věrohodně vyjadřovala u jednání, že vedle kvalifikace jazykové si během pobytu v Rakousku ověřovala rovněž formální předpoklady uznání kvalifikace pro obor zubní instrumentářka pro případ zájmu o výkon tohoto povolání v tamním prostředí.

25. Pokud byla žalobcem tvrzena nesourodost původního studia v oboru cukrářky s aktuálním studiem v oboru zubní instrumentářky, pak ani s tím se soud nemohl ztotožnit, kdy jednak v případě studia v oboru cukrářka se jednalo o studium středoškolské, zatímco v případě studia v oboru zubní instrumentářka se jedná o studium navazující, je třeba přihlédnout i k poměrně nízkému věku žalované, která teprve na podzim 2023 dovrší 20 let věku, má tak jistě nárok na širší rozptyl ve volbě budoucí profesní orientace a k tomu směřujícímu studiu, včetně změny studijního oboru.

26. K tomu dále přistupuje, že žalovaná u jednání soudu vystupovala velmi odpovědně a svědomitě, prezentovala jasnou a srozumitelnou představu o svém studiu i budoucím pracovním uplatnění, srozumitelně a věrohodně vysvětlila i okolnosti a důvody, které ji vedly ke změně studijního oboru, rovněž okolnosti jejího zahraničního pracovního pobytu. Na podporu věrohodnosti žalované v tomto směru je třeba zohlednit i to, že žalovaná v poměrně nízkém věku byla schopna vyřídit si pracovní pobyt v zahraničí a tento i realizovat, dosahovat při něm navíc poměrně vysokého výdělku.

27. To vše přispívá k závěru, že v případě změny studijního oboru z oboru cukrářka na obor zubní instrumentářka, rovněž v souvislosti s přerušením studia a pokračováním ve studiu od září 2023 se jedná o systematickou a perspektivní přípravu na budoucí povolání žalované.

28. Pokud bylo prováděno poměrně podrobné dokazování k majetkovým a výdělkovým poměrům žalobce, bylo prokázáno, že dosahuje čistého příjmu cca 40 000 Kč měsíčně u zaměstnavatele [společnost], k tomu má navíc příležitostné přivýdělky coby traťový komisař u [právnická osoba], dále v rámci výkonu alternativní taxislužby [název společnosti]. Aniž by soud prováděl podrobnější hodnocení dosahovaných příjmů, je zjevné, že žalobce je schopen hradit výživné v zákonné výši 4000 Kč měsíčně, přičemž v tomto ohledu bylo u jednání dáno poučení, že dle nezávazných tabulek zpracovaných Ministerstvem spravedlnosti lze v obdobných případech vycházet z vyživovací povinnosti na úrovni 20 % čistého příjmu povinného, tedy částku 4000 Kč je žalobce jistě objektivně schopen hradit, přičemž však předmětem řízení bylo toliko zrušení výživného, soud se tak nezabýval případným nárokem žalované na výživné v částce vyšší. K tomu bylo dále prokázáno, že v případě žalované se jedná o jedinou vyživovací povinnost žalobce, dále bylo prokázáno, že žalobce sdílí společnou domácnost, rovněž náklady na bydlení a živobytí, včetně splátek půjčky, s partnerkou, která dosahuje příjmu cca 25 000 Kč čistého měsíčně.

29. Pokud žalobce předložil k důkazu dokumentaci týkající se jeho pravidelných nákladů, včetně splátek půjčky na rekonstrukci bydlení, pak tyto nemohly mít podstatný vliv na shora uvedené závěry. Stejně tak, pokud žalobce prokazoval případné deficity v komunikaci ze strany žalované, která jej měla o přerušení studia informovat nedostatečným způsobem, popř. měla na jeho dotazy reagovat nevhodnými poznámkami, pak tyto okolnosti nemohly mít vliv na rozhodnutí soudu, vycházející z objektivizovaných osobních, majetkových, příjmových, výdajových poměrů účastníků řízení.

30. K tomu soud toliko pro úplnost dodává, že vztah mezi rodičem a dítětem je vztahem jedinečným a nenahraditelným, a mělo by tak být zájmem obou stran, tento vztah nejen udržovat, ale též harmonicky dále rozvíjet. V poměrech projednávané věci soud dále dodává, že žalovaná vystupovala u jednání soudu i přes svůj poměrně nízký věk velmi rozumně a zodpovědně, stejně je třeba hodnotit i její dosavadní vzdělání, pracovní zkušenosti, budoucí profesní plány. V obecné rovině má tak žalobce coby otec jistě důvody pro to, být na svoji dceru hrdý, i pokud mezi sebou mají komplikované vztahy a v posledních letech měli pouze velmi omezený vzájemný kontakt.

31. Výrokem IV. bylo rozhodnuto tak, že spotřebované výživné se nevrací, neboť žalobce toto ani nenárokoval, ba naopak takový výrok výslovně navrhl.

32. Výrokem V. bylo formálně rozhodnuto o změně rozsudku, kterým byla původně výše výživného upravena, výrokem VI. o zamítnutí žaloby v části, ve které nebylo žalobě vyhověno.

33. Žalovaná byla v řízení ve vztahu k žalobci převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.

34. Náhrada nákladů řízení se skládá z náhrady nákladů právního zastoupení podle § 7 bod 6, § 8 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g), odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, při tarifní hodnotě věci 240 000 Kč (pětinásobek hodnoty ročního plnění 60x 4000 Kč), ve výši 9260 Kč za 4,5 úkonu právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, 2x účast u jednání soudu, 1x v rozsahu jedné poloviny za účast u jednání soudu pouze za účelem vyhlášení rozsudku, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 41 670 + 1500 = 43 170 Kč, bez navýšení o 21 % sazby DPH, neboť zástupce nedoložil, že by byl jejím plátcem.

35. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla úspěch – vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, při zohlednění, že s ohledem na vymezení předmětu řízení jako peněžitých plnění na dobu neurčitou, kdy je třeba vycházet z pětinásobku ročního plnění, v rozsahu 4 roků z 5 let, neboť ohledně jednoho roku plnění vyživovací povinnosti bylo žalobě vyhověno, ve zbytku byla žaloba zamítnuta, resp. bylo vysloveno obnovení vyživovací povinnosti na dobu neurčitou, měla úspěch v rozsahu 80 %, svědčí jí tak právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 60 %. Soud proto žalované přiznal částku 25 902 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalované.

36. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalobci ukládána k zaplacení.