43 C 27/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce zastoupen titul jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupen titul jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení částky 12 741 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba podaná dne 7. 4. 2022, kterou se žalobce domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12 741 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 26. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6970 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalovaného.</b> 1. Žalobou podanou dne 7. 4. 2022 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12 741 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených právních služeb, dále náhradu nákladů řízení, neboť tyto právní služby nebyly žalovaným ani přes předžalobní upomínku uhrazeny.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 22. 8. 2022, kdy namítl zamítnout žalobu jako nedůvodnou.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 11. 10. 2022, které muselo být opakovaně odročeno z důvodu dlouhodobějšího onemocnění žalobce.

4. U jednání konaného dne 17. 1. 2022, kdy soud vzhledem k povaze věci předně apeloval na strany ohledně možností mimosoudního řešení věci, kdy však bylo zjištěno, že mimosoudní řešení věci se nezdařilo. U odročeného jednání dne 31. 1. 2023 k tomu PZ žalobce sdělila, že v mezidobí od posledního jednání nabízeli dohodu na určitém ústupku z obou stran, co do nárokované částky, avšak žalovaný nebyl k dohodě ochoten. PZ žalovaného reagovala, že žalovaný skutečně nebyl ochoten ustoupit, neboť v souvislosti věcí MS Brno 30 C 136/2021 a OS Brno – venkov 42 C 222/2018 je přesvědčen, že žaloba neměla být vůbec opravdu podávána. Žalovaný navrhoval toliko ústupek nežádat NŘ při zpětvzetí žaloby, ale nebyla k tomu vůle. To PZ žalobce toto potvrdila.

5. U jednání byly předneseny žaloba, vyjádření k žalobě, aktualizovaná stanoviska stran, byly provedeny listinné důkazy dokumentací k poskytnutým právním službám, předžalobní upomínkou, fakturou, smlouvou o poskytnutí právních služeb, vyúčtováním poskytnutých právních služeb. U odročeného jednání byly provedeny důkazy dalšími listinami předloženými stranami k důkazu, a sice podklady k vyúčtování právních služeb a jednání mezi stranami, e-mailová komunikace, podklady k jednání ČAK, byl proveden důkaz připojeným spisem OS Brno – venkov sp. zn. 42 C 222/2018, připojeným spisem MS Brno sp. zn. 30 C 136/2021, lustrací ISAS MS Brno.

6. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna advokáta za poskytování právních služeb (dále jen„ odměna advokáta“) se řídí jeho smlouvou s klientem (dále jen„ smluvní odměna“); není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně.

7. Podle § 6 odst. 1 advokátního tarifu výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal.

8. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit.

9. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť právní služby, jejichž úhrady se žalobce domáhá, byly poskytnuty zjevně neúčelně, žalobce při poskytování těchto právních služeb nepostupoval tak, aby chránil a práva a oprávněné zájmy žalovaného jako svého klienta, jak žalobci ukládá ustanovení § 16 odst. 1 zákona o advokacii, a pokud snad takto jednal na výslovný pokyn klienta, nepoučil jej odpovídajícím způsobem o platném právu.

10. K tomuto závěru dospěl soud na základě následujících úvah:

11. Bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, ve které bylo mj. v bodě 3 varianta B), bodě 4 smlouvy ujednáno, že odměna advokáta se řídí ustanovením § 6 advokátního tarifu o mimosmluvní odměně.

12. Žalobce zastupoval žalovaného ve více řízeních vedených před civilními i trestními soudy, přičemž však v projednávané věci jsou nárokovány výhradně úhrady právních služeb, poskytnutých žalobcem žalovanému v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 136/2021, jehož předmětem byly úhrady splátek z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] pod [číslo] žalovaným [celé jméno žalovaného] coby žalobcem v dané věci a jeho manželkou [jméno] [příjmení] coby žalovanou v dané věci na jedné straně a [právnická osoba] na straně druhé.

13. Soud v této souvislosti dospěl k závěru, že žalobu po obsahové stránce, rovněž co do formulace petitu a přiložených listin hodnotil jako žalobu z titulu dlužných úhrad ze smlouvy o poskytování právních služeb, byť formálně byla žaloba označena jako žaloba o vydání bezdůvodného obohacení.

14. Žaloba ve věci 30 C 136/2021 byla podána dne 22. 4. 2021, přičemž souběžně již od 21. 9. 2018, kdy bylo zahájeno žalobou [celé jméno žalovaného], podanou v zastoupení žalobce, bylo vedeno řízení vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 42 C 222/2018, jehož předmětem bylo vypořádání společného jmění manželů [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení]. Podáním ze dne 25. 11. 2020 žalovaný [celé jméno žalovaného] coby žalobce v onom řízení, v zastoupení žalobce coby advokáta učinil podání, kterým rozšířil žalobní návrh na vypořádání společného jmění manželů o úhrady splátek z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] pod [číslo].

15. Soud dospěl k závěru, že žalobci nesvědčí nárok na úhradu právních služeb nárokovaných žalobou, poskytnutých žalovanému v řízení 30 C 136/2021 za situace, kdy předmětem řízení 30 C 136/2021 bylo vypořádání splátek úvěru od [právnická osoba], žaloba byla podána dne 22. 4. 2021, přičemž však splátky totožného úvěru byly v té době již předmětem řízení 42 C 222/2018, o vypořádání společného jmění žalovaného a jeho bývalé manželky.

16. K tomu dále přistupuje, jak prokázáno komunikací mezi advokáty na čl. 102 spisu, že již dne 2. 12. 2019 advokát žalované [jméno] [příjmení] v řízení o vypořádání SJM upozorňoval žalobce coby advokáta žalobce [celé jméno žalovaného] v řízení o vypořádání SJM, že pokud se jedná o úhrady splátek úvěru poskytnutého bývalým manželům od [právnická osoba], pak se jedná o platby na úhradu společného dluhu, kterýž byl v té době již předmětem řízení ve věci vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 42 C 222/2018.

17. Žaloba ve věci 30 C 136/2021, kdy právní služby poskytnuté žalobcem žalovanému v tomto řízení jsou předmětem projednávané věci, tak byla podávána dne 22. 4. 2021 – v době, kdy bylo již vedeno řízení 42 C 222/2018 o vypořádání SJM [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení], poté, co sám žalobce zastupující žalovaného v obou řízeních podáním ze dne 25. 11. 2020 rozšířil předmět řízení 42 C 222/2018 o vypořádání SJM rovněž o splátky úvěru od [právnická osoba] coby součásti vypořádání SJM, poté, co byl již dne 2. 12. 2019 upozorňován advokátem protistrany, že i tyto splátky je třeba vypořádat v rámci řízení o vypořádání SJM, navíc při vědomí judikatury vrcholných soudů, vycházející z rozsudku ze dne 29. 7. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5703/2015, v němž Nejvyšší soud judikoval, že„ přírůstky a výnosy z majetku, který byl ve společném jmění manželů v okamžiku jeho zániku, vzniklé v období od zániku společného jmění do jeho vypořádání, již striktně vzato součást společného jmění netvoří, protože po zániku společného jmění nelze nadále jeho masu rozšiřovat. Právní režim těchto přírůstků a výnosů se řídí (stejně jako majetek v doposud nevypořádaném společném jmění manželů) podle § 853 obč. zák. přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o společném jmění manželů a tyto přírůstky a výnosy lze vypořádat v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů (platí tedy, že při užívání tohoto majetku jednotlivými účastníky či braní plodů a užitků z něho nevzniká mezi nimi závazkový vztah z bezdůvodného obohacení. Tyto přírůstky a výnosy lze vypořádat v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů pouze za podmínky, byl-li nárok na jejich vypořádání uplatněn ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů.“ 18. K tomu dále přistupuje, že poté, co byla podána žaloba 30 C 136/2021, byla protistranou v prvním podání ve věci uplatněna námitka překážky litispendence, současně též námitka místní nepříslušnost, přičemž však s těmito námitkami se soud v daném řízení již nevypořádával, a to vzhledem ke zpětvzetí žaloby učiněné [celé jméno žalovaného] již v zastoupení jiným advokátem poté, co bylo ukončeno jeho zastoupení žalobcem, následně bylo řízení usnesením Městského soudu v Brně ze dne 2. 1. 2023, č. j. 30 C 136/2021-75, zastaveno. Řízení ve věci 42 C 222/2018 pak bylo skončeno usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 10. 10. 2022, č. j. 42 C 222/2018-182, kterým byl schválen smír účastníků, přičemž pod bodem b) uzavřeného smíru byl vypořádán zůstatek dluhu z úvěrové smlouvy [číslo] se [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného], spoludlužník [titul] [jméno] [příjmení], ze dne [datum], podle podmínek smlouvy.

19. Na závěrech soudu nic nezměnilo ani vyjádření žalobce, který k dotazu soudu poté, co mu byly předestřeny výše uvedené stěžejní momenty, uvedl toliko, že žaloba ve věci 30 C 136/2021 byla podána po poradě s žalovaným z důvodu procesní jistoty, přičemž PZ žalobce nebyla přítomna jednání mezi žalobcem a žalovaným coby klientem, tudíž se nemůže vyjádřit k tomu, zda byla probírána judikatura Nejvyššího soudu k dané otázce. Takto obecné a neurčité vyjádření nemohlo přesvědčit soud ke změně hodnocení věci, zvláště pokud žalobce neprokázal, kdy mělo k předmětné poradě dojít a co bylo jejím obsahem, zejména zda žalobce coby advokát upozornil žalovaného coby svého klienta na potenciální nadbytečnost řízení, rizika zbytečných nákladů v případě zhledání překážky litispendence soudem, ani že by předmětem porady byla východiska judikatury Nejvyššího soudu k předmětu řízení.

20. Pokud žalobce dále argumentoval, že zpětvzetí žaloby ve věci 30 C 136/2021 bylo jistě činěno v návaznosti na smír ve věci 42 C 222/2018, pak ani toto tvrzení nemohlo nic změnit na závěrech soudu, neboť okolnosti zpětvzetí ničeho nemění na bezúčelnosti podání žaloby a vedení řízení jako takového.

21. Tvrzeními žalovaného o nejasnosti a nesrozumitelnosti vyúčtování služeb, které byly žalobou nárokovány, rovněž tak okolnostmi smírčího řízení mezi stranami vedeného před ČAK se již nezabýval, neboť to bylo s ohledem na posouzení věci již nadbytečné.

22. Soud pro úplnost dodává, že předmětem řízení v projednávané věci je výhradně úhrada za právní služby žalobce poskytnuté žalovanému v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 136/2021, žádným způsobem nebyla řešena úhrada právních služeb poskytovaných žalobcem žalovanému v řízení vedeném u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 42 C 222/2018, neboť to nebylo předmětem řízení, toliko z listin předložených stranami, rovněž z vyjádření účastníků u jednání soudu, vyšlo najevo, že rovněž úhrada právních služeb poskytnutých za dobu, kdy v onom řízení zastupoval žalovaného žalobce, dosud není mezi stranami vyřešena.

23. Na základě výše uvedených důvodů soud výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl.

24. Žalovaný byl ve věci úspěšný, přísluší mu tak podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva.

25. Náhrada nákladů řízení sestává z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci a účast u dvou jednání dne 17. 1. 2023 a dne 31. 1. 2023 po 1620 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 4860 Kč + 900 Kč = 5760 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy přísluší 5760 Kč + 1210 Kč = 6970 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

26. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení.