43 C 281/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 65 017,25 Kč s příslušenstvím

I. Připouští se rozšíření žaloby o úrok z částky 63 517,25 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení ve výši 10,10 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 1 500 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně.

II. Řízení v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 2 738,60 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení ve výši 8,50 %, se zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 017,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem od 16. 5. 2021 do 18. 10. 2021 ve výši 2 738,60 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 31. 5. 2021 do 30. 3. 2022 ve výši 1 801,89 Kč, úrokem z částky 63 517,25 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení ve výši 10,10 % ročně, zákonným úrokem z prodlení z částky 65 017,25 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 266,20 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Původní žalobkyně , právnická osoba, se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 25. 4. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 2. 11. 2022, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit původní žalobkyni částku 65 017,25 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , uzavřené mezi původní žalobkyní , právnická osoba, a žalovaným, ze dne 6. 4. 2018, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný uhradil původní žalobkyni částku v celkové výši 125 062,87 Kč, zbývající dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Usnesením ze dne 6. 2. 2023, čj. 43 C 281/2022-52, Okresní soud Brno-venkov vyslovil svoji místní nepříslušnost, po právní moci usnesení věc postoupil Okresnímu soudu v Blansku, který však vyslovil nesouhlas s postoupením věci, přičemž Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 10. 2023, čj. 28 Nc 2216/2023-116, rozhodl, že nesouhlas Okresního soudu v Blansku s postoupením věci je důvodný, následně byla věc vrácena zdejšímu soudu.

3. Usnesením ze dne 26. 2. 2024, č. j. 43 C 281/2022-120 soud připustil, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , IČO , IČO zainteresované společnosti 0/0, , sídlem , právnická osoba, , , adresa, .

4. Podáním ze dne 5. 3. 2024 žalobkyně žalobu rozšířila o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky ve výši 1 500 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení a o úrok z úvěru ve výši 10,10 % ročně z částky 63,517,25 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení. Týmž podáním žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky ve výši 2 738,60 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení.

5. Žalobkyně byla přípisem ze dne 23. 8. 2024 vyzvána k doplnění žaloby v soudem stanovené lhůtě. Žalobkyně podáním ze dne 10. 9. 2024 požádala o prodloužení lhůty k upřesnění žaloby. Žaloba byla žalobkyní doplněna v soudem stanovené prodloužené lhůtě dne 20. 9. 2024.

6. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

7. Ve věci bylo nařízeno jednání na 26. 9. 2024, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tak bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

8. Žalobkyně u jednání s odkazem na písemnou žalobu, doplnění žaloby uvedla, že žaloba je podávána z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným, ze dne 6. 4. 2018, kdy žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 150 000 Kč převodem na účet, následně řádně nesplácel, nezbylo než zesplatnit pohledávku, tato byla následně po podání žaloby postoupena na žalobkyni. Co se týká úvěruschopnosti, tato byla důsledně posuzována co do příjmů i výdajů žalovaného podle bankovních standardů, a to i vzhledem k tomu, že žalovaný měl u poskytovatele dlouhodobě od 24. 9. 2012 veden běžný účet. Byly tak ověřovány i údaje zjištěné při vedení běžného účtu.

9. Soud dále vycházel z listinných důkazů posouzením úvěruschopnosti, smluvní dokumentací, postoupením pohledávky, potvrzením o platbě, zesplatněním a předžalobní výzvou.

10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

15. Podle § 95 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

16. Podle § 96 odst. 1 a odst. 2 věty první o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

17. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že původní žalobkyně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila svoji pohledávku na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace.

18. Soud vzal za prokázané, že mezi původní žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, a žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 150 000 Kč převodem na účet. Žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 125 062,87 Kč, což je patrné z Výpisu z úvěrového účtu, ve kterém je přehled všech splátek ze strany žalovaného včetně jejich zápočtu. Dále bylo prokázáno, že žalovaný dluží na jistině žalobkyni částku 63 517,25 Kč, jak vyplývá z Výpisu z úvěrového účtu.

19. Soud předně neshledal pochybnosti ohledně platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru v návaznosti na podání žádosti o poskytnutí úvěru ověřoval osobní, majetkové, příjmové a výdajové poměry žalovaného, a to na podkladě podrobné analýzy příjmů a výdajů žalovaného, rovněž jeho základních osobních poměrů, vyhodnocení jeho dalších závazků, rovněž z prověření bankovních a nebankovních registrů. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno za plného využití platných bankovních standardů, žalobkyně vycházela mj. též z údajů zjištěných z výpisů z účtu žalovaného, z potvrzení o příjmech a finanční situaci žalovaného.

20. Žalovaný měl u žalobkyně již v době před uzavřením úvěrové smlouvy dlouhodobě veden od 24. 9. 2012 běžný účet, tedy žalobkyně v odpovídajícím rozsahu mohla vycházet a hodnotit rovněž údaje o poměrech žalovaného zjištěné při vedení běžného účtu.

21. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.

22. Byl prokázán nárok na částku 65 017,25 Kč, odpovídající výši dlužné jistiny. Žalobkyně výši nároku srozumitelně vysvětlila a prokázala patřičnou dokumentací, zejména podrobným a přehledným Výpisem z úvěrového účtu, ze kterého je zřejmé, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.

23. Rovněž byl prokázán nárok na kapitalizovaný úrok od 16. 5. 2021 do 18. 10. 2021, tj. kapitalizovaný ke dni zesplatnění, ve výši 2 738,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 31. 5. 2021 do 30. 3. 2022, tj. kapitalizovaný ke dni předžalobní výzvy, ve výši 1 801,89 Kč, úrok z částky 63 517,25 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení ve výši 10,10 % ročně., zákonný úrok z prodlení z částky 65 017,25 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně.

24. K tomu soud dále ověřil, že poskytnutý úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 10,10 %, což je úroková sazba, která nepřiměřeně nepřekračovala úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy při poměření požadavky zákona a konstantní judikatury odpovídala úrokové míře v době sjednání obvyklé, stanovené zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), když z podkladů obecně dostupných na webových stránkách České národní banky se podává, že obvyklá úroková míra u obdobného produktu v relevantním období činila 8,19 %.

25. Výrokem I. soud podle § 95 odst. 2 o. s. ř. připustil změnu žaloby, pokud jde o její rozšíření o úrok z úvěru ve výši 10,10 % ročně z částky 63 517,25 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky ve výši 2 738,60 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení.

26. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 738,60 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně soud podle § 96 odst. 1, odst. 2, odst. 4 o. s. ř. řízení výrokem II. v rozsahu zpětvzetí zastavil, aniž by bylo nutno ověřovat stanovisko žalovaného postupem podle § 96 odst. 3, odst. 4 o. s. ř., neboť k částečnému zpětvzetí žalobkyně přistoupila ještě před začátkem prvního jednání ve věci.

27. Výrokem III. bylo žalobě v celém rozsahu, zohledňujícím rozšíření a částečné zpětvzetí, vyhověno.

28. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému převážně úspěšná, přičemž však byť měla ve věci úspěch jen částečný, dospěl soud k závěru, že jí podle § 142 odst. 3 o. s. ř. svědčí nárok na plnou náhradu nákladů řízení, neboť měla neúspěch v poměrně nepatrné části – žalobkyně měla úspěch v rozsahu 99,43 % předmětu řízení. V té souvislosti je třeba dodat, že i rozsah částečného zastavení řízení vnímá soud jako procesní zavinění na straně žalobkyně podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.

29. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 601 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) advokátního tarifu, a sice převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby, po 3 740 Kč. Ke každému úkonu náleží podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč, celkem tak náleží 12 120 Kč. Zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad se tak navyšuje o 21 % sazby daně na 14 665 Kč. Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 14 665,20 Kč + 2 601 Kč = 17 266,20 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

30. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.