43 C 3/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: a) Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně A obě zastoupeny Jméno Zástupce , advokátem sídlem Adresa žalobkyně A proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 45 182,99 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba podaná dne 30. 10. 2024, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 187,78 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 41 187,78 Kč od 5. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, částku 3 995,21 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 30. 10. 2024, který byl převeden do rejstříku C dne 6. 1. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 182,99 Kč s příslušenstvím, z titulu dohody o narovnání, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 13. 6. 2023, na základě které bylo mezi stranami dohodnuto, že veškerá sporná práva vzniknuvší ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřením této dohody zanikla a byla nahrazena novým závazkem, na základě kterého se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku ve výši 71 187,78 Kč, a to celkem ve 29 splátkách splatných vždy nejpozději k 25. dni v daném kalendářním měsíci, za nějž se splátka hradí, podle sjednaného splátkového kalendáře. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dle splátkového kalendáře dne 25. 7. 2024, stal se zbývající zůstatek splatný následující den 26. 7. 2024 a žalovaná byla povinna uhradit celý nedoplatek dluhu najednou. Dluh v nárokované výši nebyl žalovanou uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Elektronický platební rozkaz nebylo možno vydat z administrativně-technických důvodů plurality žalobců, věc byla proto bez dalšího převedena do rejstříku C, současně však se nejedná o důvody na straně žalobkyň, soud proto nepřistoupil k doměření soudního poplatku podle položky 2 bod 2 sazebníku – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 31. 1. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem určené lhůtě dne 25. 2. 2025.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 3. 2025, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované.

6. Soud vyšel z listinných důkazů dohodou o narovnání, předžalobní výzvou, posouzením úvěruschopnosti, smluvní dokumentací, potvrzeními o platbě, sdělením banky.

7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

14. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

15. Posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno v souladu s požadavky zákona za situace, kdy poskytovatel ohledně jednotlivých úvěrů vycházel především z údajů sdělených samotnou žalovanou, zachycených formou dotazníku (čl. 43, čl. 93 verte, čl. 162 verte). V té souvislosti žalobkyně určitým způsobem ověřovala příjmy žalované – soudu bylo předloženy čl. 71, čl. 101, čl. 145 doklady vystavené ČSSZ o výši důchodu žalovanou pobíraného, na čl. 126, čl. 171 založena výplatní páska, aniž by však bylo dále doloženo rozhodnutí dokládající nárok na důchod, jeho formu a trvání, resp. pracovní smlouva dokládající stabilizované příjmové poměry co do trvání a formy pracovního poměru.

16. Výdajová stránka pak nebyla doložena žádným způsobem, ba nebyla až na některé dílčí údaje vyhodnocena ani na základě údajů sdělených samotnou údaje nebyly vůbec zjišťovány, popř. vysvětleny, a sice ve vztahu k nákladům na bydlení uváděným čl. 43, čl. 93 verte v částce 0 Kč, popř. bylo vycházeno z nijak nedoložené a z pohledu soudu zjevně podhodnocené částky 3 000 Kč (čl. 162v), tím spíše bylo nutno výdajové poměry žalované objektivizovat.

17. Pakliže byly soudu předloženy výpisy z účtu žalované, a to zpravidla za dobu 3 měsíců předcházející poskytnutí jednotlivých spotřebitelských úvěrů, pak skutková tvrzení nelze nahrazovat odkazem na podklady k žalobě připojené, nota bene soubor značného množství údajů, z nichž by snad měl rozhodné skutečnosti dovozovat sám soud. Je na žalobkyni, aby prokázala, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované, z jakých konkrétních individualizovaných údajů bylo vycházeno a jak byly tyto údaje objektivizovány. Je třeba doložit konkrétní tvrzení ohledně relevantních částek a z nich dovozených rozhodných skutečností, nepostačí popř. nahromadit výpisy z účtu za určité období a tyto bez dalšího předložit soudu.

18. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

19. Ze čtyř smluv o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že žalované byly na jejich základě poskytnuty prostředky převodem na účet v celkové výši 8 000 + 5 642 + 12 117 + 26 035 = celkem bylo prokazatelně vyplaceno 51 794 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnuté úvěry celkem uhradila 55 952 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalované je tím vyloučeno.

20. K tomu soud dodává, že pokud byly předmětné úvěrové smlouvy nominálně uzavřeny na částky jiné (vyšší), pak pro účely bezdůvodného obohacení nelze než vycházet toliko z částek fakticky prokazatelně vyplacených prostředků, nelze zejména zohledňovat částky pozdějšího úvěru formálně určené k refinancování úvěru předchozího, neboť tímto postupem by byly tytéž prostředky fakticky započítány ve prospěch žalobkyně opakovaně.

21. Rovněž bez významu pro posouzení věci je následná dohoda o narovnání mezi stranami založená na čl. 9 spisu, neboť ani taková dohoda nezbavuje žalobkyni břemene tvrzení a břemene důkazního, povinnosti prokázat, současně takový důkaz nezbavuje soud povinnosti přezkumu zákonnosti při poskytnutí spotřebitelských úvěrů, ať již z důvodu posouzení úvěruschopnosti či z důvodů jiných.

22. Zákon a konstantní judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ukládá nalézacím soudům z úřední povinnosti striktně zkoumat soulad poskytnutých spotřebitelských úvěrů se zákonem, neboť opačný přístup může vést nejen k narušení zákonem chráněných zájmů v konkrétní věci, ale v širším měřítku až k narušení ekonomicko-sociální stability společnosti jako celku, jak opakovaně akcentoval Ústavní soud ve své nálezové judikatuře. Na povinnosti naplnit zákonem zakotvené podmínky stanovené k ochraně spotřebitele ve vztahu k podkladovým úvěrovým smlouvám tak nemůže ničeho změnit ani následně mezi stranami uzavřená dohoda o narovnání, z předmětných úvěrových smluv vycházející.

23. Výrokem I. proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

24. Výrokem II. bylo ohledně náhrady nákladů řízení rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a ve věci úspěšné žalované žádné prokazatelně důvodné náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.