43 C 300/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 16 207 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty

I. Žaloba podaná dne 5. 11. 2024, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 207 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 207 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, částku 2 477,34 Kč, úrok z částky 90 260,58 Kč od 28. 5. 2024 do 28. 5. 2024 ve výši 189,54 Kč, z částky 14 809,57 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení ve výši 79,06 % ročně, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 5. 2024 dosáhne částky 278 208,00 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 5. 11. 2024, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 207 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky převodem na účet ve výši 100 000 Kč. Dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 24. 1. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem určené lhůtě dne 17. 2. 2025.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 25. 3. 2025, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalované.

5. Žalobkyně se k jednání dostavila, zde odkázala na písemné vyhotovení žaloby, doplnění žaloby a uvedla dále, že žaloba je podávána z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 2. 6. 2023, na jejímž základě bylo vyplaceno převodem na účet 100 000 Kč. Žalovaná celkem uhradila 147 027,21 Kč. Úvěruschopnost byla před poskytnutím důsledně zkoumána, mimoto fakticky dotvrzena samotnou žalovanou v té podobě, že celou jistinu úvěru splatila. Měla by tak být zavázána i k doplacení zbývající části dluhu.

6. Soud dále vyšel z listinných důkazů posouzením úvěruschopnosti, potvrzením o platbě, smluvní dokumentací, výzvou, předžalobní výzvou, bilancí, sdělením banky.

7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

14. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

15. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno zcela nedostatečně za situace, kdy poskytovatel úvěru vycházel především z údajů sdělených samotnou žalovanou. V té souvislosti byla soudu předložena zákaznická karta ze dne 2. 6. 2023, která však vychází de facto výhradně z údajů sdělených samotnou žalovanou, což však je postup zjevně nesouladný s konstantní judikaturou vrcholných soudů, neboť vstupní údaje nutno objektivizovat podklady od třetích stran, a to jak na straně příjmové, tak na straně výdajové, zjevně nedostatečné je, pakliže se poskytovatel úvěru spolehne na údaje sdělené samotným žadatelem, který často v dané osobní a majetkové situaci sám činí vše pro to, aby na úvěr dosáhl, a to i při vědomí, že jej nejspíš nebude schopen splácet.

16. Jedná se o situace, kterým je věnována zejména též v judikatuře Ústavního soudu konstantní pozornost, neboť je právě jednou ze zásad práva na ochranu spotřebitele v této oblasti, že je to poskytovatel, kdo je ze zákona povinen ověřovat relevanci údajů spotřebitelem sdělovaných, masovým jevem by jinak bylo zkreslování údajů a poskytování úvěrů velkému počtu osob fakticky neschopných tyto následně hradit, což – jak Ústavní soud konstatuje ve své konstantní nálezové judikatuře – je s to v dlouhodobějším měřítku až narušit základní ekonomicko-sociální stabilitu společnosti jako celku.

17. V té souvislosti soud nepřehlédl, že k zákaznické kartě čl. 12 byla doložena 1x výplatní páska čl. 41, kdy však se jedná o podklad nedostatečný, je nutno prokázat stabilizovanou příjmovou, majetkovou i výdajovou situaci žadatele o úvěr, povahu pracovního poměru, dobu, na kterou je uzavřen, základní pravidelné výdaje. Pakliže byla dále připojena 1 strana obsahující určité údaje z výpisu z účtu žalované, pak ani takový podklad nemůže vést k závěru o zákonnosti posouzení úvěruschopnosti, neboť ničeho nemění na shora uvedeném závěru, že i pokud v jistém rozsahu byly zjišťovány příjmy žalované, pak se tak stalo v rozsahu zjevně nedostatečném, nadto nebyly žádným způsobem zkoumány výdaje žalované, bylo vycházeno z modelových propočtů vycházejících z částky životního minima, pakliže byl uváděn údaj 3 915 Kč na bydlení, pak tento nebyl žádným způsobem objektivizován, jedná se o údaj zjevně nevěrohodný, podhodnocený, tím spíše bylo nutno jej objektivizovat, stejně tak nebyl nijak doložen údaj, že se jedná o bydlení vlastní.

18. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

19. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že žalované byly na jejím základě poskytnuty prostředky převodem na účet ve výši celkem 100 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 147 027,21 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalované je tím vyloučeno.

20. Výrokem I. proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

21. Výrokem II. bylo ohledně náhrady nákladů řízení rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a ve věci úspěšné žalované žádné prokazatelně důvodné náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.