43 C 307/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 24 864,74 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z částky 24 639,74 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení ve výši 5,90 % ročně, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 684 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 684 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 180,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2057,29 Kč od 7. 8. 2023 do 7. 12. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 112,48 Kč od 31. 8. 2023 do 30. 11. 2023, úrok 20,90 % ročně z částky 24 639,74 Kč od 13. 2. 2024 do 12. 5. 2024, úrok 15 % ročně z částky 24 639,74 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 24 639,74 Kč od 13. 2. 2024 do 18. 4. 2024 a z částky 6 180,74 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 481,29 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 12. 6. 2024, který byl převeden do rejstříku C dne 8. 11. 2024, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 864,74 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 7. 7. 2022, na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky převodem na účet ve výši 30 000 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.

3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 31. 1. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě podáním ze dne 20. 2. 2025, kterým vzala žalobu částečně zpět.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované.

6. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, bilancí, sdělením banky.

7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 96 odst. 1 a odst. 2 věty první o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

17. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak je zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

18. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

19. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že poskytovatel úvěru nedostál požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů za situace, kdy vycházel z údajů sdělených žadatelem o úvěr, jak zachyceny v podkladu na čl. 24, kdy tento podklad obsahuje pouze několik dílčích údajů.

20. Žalovaná v podkladu uvedla poměrně vysoké příjmy, tyto však nebyly žádným způsobem ověřeny. Dále bylo v podkladu vycházeno toliko z výdajů uvedených žalovanou, které byly tvořeny výdaji na bydlení, výší splátek na předchozí úvěr žalované a výší životních nákladů, aniž by však tyto údaje byly jakkoli objektivizovány. Takto vyčíslené výdaje k zajištění živobytí jsou z pohledu soudu zjevně podhodnocené, nemohou věrohodně zachycovat základní výdaje na stravu, ošacení, další pravidelné nezbytné výdaje např. na cestovné, léčiva, zájmovou činnost, je přitom třeba počítat v přiměřeném rozsahu i s nahodilými výdaji, např. na opravy domácích spotřebičů či spojené s jinými nepředvídatelnými ději. Stejně tak výdaje na bydlení se jeví jako podhodnocené, tím spíše bylo třeba je objektivizovat příslušnými podklady.

21. Zákon je v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů přitom potřeba interpretovat tak, že není možné vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami, a na jejich základě tvrdit rozhodné skutečnosti.

22. K tomu soud pro úplnost dodává, že na uvedených závěrech nemohl nic změnit výpis nebankovní databáze SOLUS či výpis z bankovních a nebankovních registrů.

23. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by hypoteticky shledal podmínku řádného zkoumání úvěruschopnosti za naplněnou, pak by se musel vypořádat s otázkou, zda smlouva coby smlouva spotřebitelská není absolutně neplatná z důvodu, že poskytnutý úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 20,90 %, avšak z podkladů obecně dostupných na webových stránkách České národní banky se podává, že obvyklá úroková míra u obdobného produktu v relevantním období činila 4,55 %, tedy by bylo nutno zkoumat, zda smluvní úroková sazba není úrokovou sazbou nepřiměřeně překračující úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy zda při poměření požadavky zákona a konstantní judikatury odpovídala úrokové míře v době sjednání obvyklé, stanovené zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

24. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

25. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že žalované byly na jejím základě poskytnuty prostředky převodem na účet ve výši 30 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaná uhradila 11 316 Kč, tedy zbývá, aby žalovaná doplatila žalobkyni částku 18 684 Kč.

26. Výrokem I. bylo řízení v rozsahu zpětvzetí žalobkyně zastaveno.

27. Výrokem II. bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 18 684 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně poskytnuto a co nebylo žalovanou vráceno.

28. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 19. 4. 2024, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky v podobě předžalobní výzvy ze dne 15. 4. 2024, byla žalované odeslána téhož dne 15. 4. 2024, jak prokázáno potvrzením o odeslání čl.

103. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 18. 4. 2024, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobkyně. Pokud se snad žalovaná na adrese, kterou sdělila právnímu předchůdci žalobkyně, následně nezdržovala, popř. jinak zmařila doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do její dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalované a prokazovala, že písemnost byla žalované skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaná zmařila doručení tím, že znemožnila doručení zásilky na adresu, kterou předtím sama právnímu předchůdci žalobkyně sdělila, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.

30. Výrokem III. byla žaloba co do zbývající části nároku, příslušenství a smluvní pokuty zamítnuta.

31. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.

32. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 995 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 2 100 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč. Celkem tak náleží 7 200 Kč, navýšené o DPH v sazbě 21 %, když zástupce doložil, že je plátcem DPH, náleží tak 8 712 Kč + 995 Kč = 9 707 Kč.

33. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 57,63 %, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaná měla úspěch v rozsahu 42,37 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 15,26 %. Soud proto žalobkyni přiznal částku 1 481,29 Kč.

34. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení.