43 C 313/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátem sídlem Čechyňská 361/16, 602 00 Brno proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného adresa pro doručování Adresa žalovaného o zaplacení částky 56 572,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 087 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 087 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 1 500 Kč, splatných vždy nejpozději do 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 485,46 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 56 572,46 Kč od 21. 4. 2025 do 20. 5. 2025 a z částky 35 485,46 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 15. 7. 2025, který byl převeden do rejstříku C dne 15. 10. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 572,46 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, a žalovaným dne 13. 6. 2024 prostřednictvím webového portálu ferratum.cz, na jejímž základě žalovaný čerpal prostředky ve výši 57 572,46 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který byl zrušen žalovaným podaným odporem doručeným soudu dne 13. 10. 2025.

3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 3. 11. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním ze dne 4. 12. 2025, tj. 7 dní po marném uplynutí soudem stanovené lhůty; k tomu soud dodává, že podání v reakci na výzvy soudu je třeba činit v soudem stanovených lhůtách, a to i pokud je příslušné podání učiněno stále ještě před termínem jednání.

4. Žalovaný k věci uvedl, že dluh akceptuje, ale z důvodu své současné finanční situace, není schopen uhradit celou žalovanou částku naráz, proto žádá, aby soud rozhodl o zaplacení přiznané částky ve formě měsíčních splátek po 1 000 kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20. 11. 2025. Žalovaný následně svá tvrzení na jednání soudu doplnil, když uvedl, že s ohledem na úhradu přiznané částky v přiměřené době navrhuje měsíční splátky po 1 500 Kč.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně.

6. Žalovaný se k jednání dostavil a zde uvedl, že se žalobkyní jsem opakovaně za poslední měsíce snad čtyřikrát jednal o doplacení z toho úvěru, ale k mimosoudní dohodě nedošlo, jak jsem již uvedl, jsem připraven dle výše částky hradit v měsíčních splátkách, pokud možno 1 000 Kč.

7. Soud dále vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, postoupením pohledávky, posouzením úvěruschopnosti, potvrzením o platbě, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a sdělením banky.

8. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

18. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. Právní předchůdkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

19. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že poskytovatel úvěru nedostál požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů za situace, kdy žalobkyně pouze tvrdila obecné skutečnosti o ověření majetkových poměrů žalovaného, které však následně ničím nedokládala.

20. Žalobkyní byl předložen výpis z interního systému právní předchůdkyně, ve které bylo uvedeno, že měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání dosahuje částky 27 000 Kč, v domácnosti žalovaného se nachází 3 dospělé osoby a 1 dítě, 2 členové domácnosti jsou ekonomicky aktivní, měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny v částce 12 000 Kč. Tvrzené údaje však nejsou nikterak blíže objektivizovány, samotná listina je doložena bez žádného bližšího kontextu, není uvedeno, zda se jedná o údaje zjištěné právní předchůdkyní, nebo zda se jedná o údaje uvedené přímo žalovaným. Žalobkyně následně na výzvu soudu odkázala na smluvní ujednání a dále doplnila svá tvrzení, že majetkové poměry žalovaného byly zkoumány lustracemi v registrech ISIR, CEE, SOLUS atd., žalobkyně dále poukázala na vzorec, podle kterého měla právní předchůdkyně dospět k závěru o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně však nedoložila žádná konkrétní tvrzení ohledně majetkových poměrů žalovaného, neuvedla jak konkrétně a na základě jakých podkladů byly zkoumány majetkové poměry žalovaného, ani jak byly získány údaje v listině o posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

21. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyní nebyly zkoumány majetkové poměry žalovaného.

22. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny, ostatně sama žalobkyně v žalobě navrhla pro případ, že žalobě nebude vyhověno z titulu smlouvy o úvěru, nechť je posouzena jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

23. Z potvrzení o platbách a sdělení ze sdělení banky bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru poskytnuty prostředky převodem na účet v celkové výši 44 487 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 23 400 Kč, tedy zbývá, aby žalovaný doplatil žalobkyni 21 087 Kč.

24. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 21 087 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně poskytnuto a co nebylo žalovaným vráceno.

25. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 21. 5. 2025, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky v podobě předžalobní výzvy ze dne 15. 5. 2025, byla žalovanému odeslána téhož dne 15. 5. 2025, jak prokázáno podacím lístkem čl.

58. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 20. 5. 2025, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně. Žalovaný zároveň nijak nerozporoval, že by mu předžalobní výzva nebyla doručena.

27. Výrokem II. byla žaloba co do zbývající části nároku a příslušenství zamítnuta.

28. Žalovaný byl v řízení ve vztahu k žalobkyni převážně úspěšný, měl by proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu, žalovaný se však při jednání soudu vzdal svého práva na náhradu nákladů řízení, soud proto ve výroku III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. úhrada nároku ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, kdy v tomto ohledu soud vyšel z částky navrhované žalovaným v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, současně s korekcí, tak aby výše splátek odpovídala zákonným předpokladům a rozhodovací praxi ohledně doby přiměřené do celkového splacení dlužné částky, kterou současně žalovaný u jednání soudu výslovně akceptoval, když se jedná o měsíční částku přiměřenou, tak aby se jednalo o splátky pro žalovaného s pohledem na jeho stávající poměry únosné, současně aby byla celková výše nároku splacena v přiměřené době, která je kratší než 18 měsíců.

30. Je přitom i v zájmu žalobkyně, aby podmínky úhrady dluhu uložené soudem byly pro žalovaného únosné, neboť tím se i pro žalobkyni zvyšuje reálná možnost řádného uhrazení pohledávky. Současně byla zakotvena ztráta výhody splátek ve smyslu § 1931 občanského zákoníku, tedy nebude-li některá ze splátek řádně a včas uhrazena, stává se splatným celý zbývající dluh.