43 C 320/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , narozena Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A zastoupena Jméno Zástupce A , Anonymizováno sídlem náměstí Anonymizováno , Anonymizováno proti žalované: Česká republika – Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena Jméno Zástupce B , Anonymizováno sídlem Anonymizováno , Anonymizováno o nahrazení projevu vůle o uzavření smlouvy o převodu pozemků

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní tuto smlouvu o převodu pozemků:, Jméno žalovanéIČO , IČO žalovanése sídlem , adresa, , PSČ , adresa(dále jen „převodce“)a, Jméno žalobkyně Ar.č. , RČbytem , jméno FO, , Jméno žalobkyně B, , , adresa(dále jen „nabyvatel“)uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen „zákon o půdě“), tuto:Smlouvu o převodu pozemků:I., právnická osoba, jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen „pozemky“):- parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, zapsané na LV č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, .

II. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví , Anonymizováno, podle § 11a zákona o půdě. Nárok nabyvatele podle § 11a zákona o půdě vznikl z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č. j. , Anonymizováno, , ze dne 16. 7. 2002, a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č. j. , Anonymizováno, , ze dne 16. 7. 2002.

III. Na uspokojení nároku nabyvatele dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatele pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a nabyvatel je přijímá do svého vlastnictví.Převodce:, Jméno žalovanéNabyvatel:, Jméno žalobkyně AII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 69 538,91 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 22. 11. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud nahradí projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků ve znění, jak převzata do výroku I., přičemž žalobou byl nad rámec pozemků uvedených ve výroku dále nárokován převod pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , zapsány na LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Nahrazení projevu vůle žalované bylo nárokováno z titulu zákonného nároku na převod náhradních pozemků k uspokojení restitučních nároků žalobců.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě podaném dne 19. 5. 2025 uvedla, že má za to, že žaloba je v celém rozsahu nedůvodná, a proto navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 20. 5. 2025, u něhož s ohledem na procesní vývoj věci a stanoviska účastníků nebylo zahájeno projednání věci samé, s ohledem na zájem soudu na případném mimosoudním řešení věci postupem podle § 99 odst. 1 o. s. ř.

4. Současně bylo dáno poučení, že po zahájení projednání bude nutno tvrdit a prokazovat: 1) aktivní legitimace žalobkyně, případná dědická posloupnost, 2) účast žalobkyně či právních předchůdců na veřejných nabídkách (bod 31 žaloby), žádosti o přecenění nároku (bod 23 žaloby), případná (dílčí) finanční náhrada, v návaznosti na tvrzení o svévolném, liknavém přístupu státu (bod 15 žaloby), 3) ocenění restitučního nároku dle ZP čl. 28, v návaznosti na jeho nevypořádanou část (bod 14 žaloby) ve výši 34 860,33 Kč, 4) korelující ocenění pozemků, jejichž převod je navrhován, na základě ZP zadaného žalovanou (s ohledem na rozhodovací praxi v obdobných věcech), popř. žalobkyní, 5) převoditelnost pozemků (bod 41 žaloby, bod 13 vyjádření žalované na čl. 145), 6) relevantní judikatura (aktuální I. ÚS 2763/23, II. ÚS 1186/24, 28 Cdo 175/2025).

5. Následně bylo jednání odročeno na 11. 9. 2025, u něhož žalobkyně s odkazem na písemnou žalobu, doplnění žaloby uvedla, že se domáhá nahrazení projevu vůle žalované k převodu pozemků v žalobě uvedených, k uspokojení jejího restitučního nároku v dosud neuspokojené výši 34 860,33 Kč. Co se týká aktivní legitimace, původní restituční nárok svědčil matce žalobkyně , jméno FO, a tetě žalobkyně , jméno FO, , kdy teta svoji část nároku převedla na matku žalobkyně , jméno FO, a matka žalobkyně následně z důvodu špatného zdravotního stavu v dubnu 2019 celý restituční nárok převedla na svoji dceru – žalobkyni. K tomu odkazuje na písemné vyjádření čl. 160v a připojené listiny.

6. Žalobkyně tvrdí svévoli a liknavost na straně žalované z důvodu dlouhodobého prodlení s uspokojením restitučního nároku, kdy žalobkyně v té souvislosti tvrdí zcela nedostatečnou kvalitu a též kvantitu veřejných nabídek, kdy uspokojení cestou veřejných nabídek bylo vyloučeno i tím, že žalovaná odmítá stavební charakter odňatých pozemků, tedy eviduje nárok v podstatně nižší výši. V té souvislosti žalobkyně poukazuje na pravomocně skončená řízení u dalších soudů, jak označena v žalobě, kde byly otázky svévole, liknavosti a veřejných nabídek rovněž řešeny. Všechny tři věci prošly též dovolacím přezkumem, posledně odmítnutím dovolání, jak založeno na čl.

152. Co se týká finanční náhrady, pak tato nebyla v předmětné věci nikdy řešena, rovněž nebyla v žádném rozsahu ze strany státu vyplacena, a to ani zčásti, žalobkyní o finanční náhradu nebylo ani žádáno.

7. Žalovaná s odkazem na písemné vyjádření k žalobě uvedla, že s žalobou nesouhlasí, zejména pak namítá jednak prodlení s uplatněním práv ze strany žalobkyně, popř. právních předchůdců, neboť žalobkyně byla fakticky po 17 let pasivní a o svůj nárok se nezajímala. Druhou stěžejní námitkou je rozsah pozemků navrhovaných k převodu, kdy hodnota těchto pozemků citelně převyšuje nevyčerpaný restituční nárok v částce nedosahující 35 000 Kč, jak uvedeno.

8. Žalobkyně k obraně pasivitou žalobkyně zdůrazňuje, že žalobkyně se proti rozhodnutím PÚ obratem bránila v řízení podle části páté, kdy nicméně o žalobě podané v roce 2003 bylo pravomocně rozhodnuto teprve v roce 2016, jak zřejmé z doložky PM na čl. 124, tedy v nyní projednávané věci dle žalobkyně nemůže být o její pasivitě řeč, nehledě na to, že podle konstantní judikatury NS v případě nesprávného ocenění restitučního nároku bylo fakticky bráněno efektivní účasti na veřejných nabídkách, žalobkyně přesto usilovala o přecenění nároku a účastnila se i veřejných nabídek.

9. Dále byly provedeny listinné důkazy rozhodnutí PÚ čl. 17, čl. 24, čl. 31, čl. 35v, dokumentace k přecenění čl. 23, čl. 67, čl. 89, čl. 110, čl. 115, čl. 133, znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, čl. 28, výměr ministerstva stavebního průmyslu čl. 39, výpis z KN čl. 43, čl. 111, čl. 142 (předloženo KN), dokumentace předchozích soudních řízení čl. 56, čl. 69, čl. 80, čl. 91, čl. 95, čl. 98, čl. 152, přehled nároků čl. 66, dokumentace k výši restitučního nároku čl. 79, dokumentace k převodu pozemků čl. 87, čl. 90, čl. 165, rozhodnutí , právnická osoba, 4 čl. 117, katastrální mapa čl. 147, smlouva o bezúplatném převodu restitučního nároku čl. 168, rozhodnutí ze spisu OS Znojmo 5 C 176/2021 čl. 181, čl. 191, čl. 198, připojené spisy: OS Brno-venkov 5 C 41/2021, OS Břeclav 6 C 159/2021.

10. Následně bylo jednání odročeno na 11. 12. 2025, u něhož byly provedeny listinné důkazy znalecký posudek čl. 214, správní spis sp. zn. , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, (čl. 231). Dále bylo konstatováno, že žalobkyně čl. 236 činí ocenění náhradních pozemků dle ZP , tituly před jménem, , jméno FO, čl. 214 nesporným.

11. Žalovaná dále uvedla, že spatřuje zásadní překážku převoditelnosti ve funkční souvislosti s pozemky sousedními, kdy nárokované pozemky jsou uvnitř jiných pozemků, není k nim zřízen přístup, s výhradou případných dalších úkonů či soudních řízení se dle žalované jedná fakticky o holé vlastnictví, tedy žalobkyně by pozemky nemohla řádně využívat coby odpovídající restituční náhradu. Mimoto se pojmově nejedná o zemědělské pozemky, jak primárně směřováno úpravou zákona o půdě, ale o pozemky smíšené výrobní, k tomu odkazuje na vyznačení v územním plánu města , adresa, na čl. 240, na čl. 239 je zachyceno ortofotomapou, kdy ve dvou případech se jedná o dva dílčí pozemky, ve třech případech jeden pozemek, tedy dohromady na obrázku vyznačeno všech sedm pozemků nárokovaných petitem žaloby na čl. 8.

12. Žalobkyně v reakci popírá funkční souvislost se sousedními pozemky, neboť dle judikatury funkční souvislost je dána pouze tem, kde užívání pozemků je nezbytně nutné v souvislosti s jinými pozemky, rovněž musí být jednoznačně vymezeno, k jaké stavbě či za jakým účelem se tato funkční souvislost upíná. V daném případě se patrně jedná o neustrojenou oblast s umístněním provizorních dřevěných staveb, dost možná dočasných, nespojených se zemí pevným základem či vybudovaných bez úředního povolení, ale z předložené dokumentace není zřejmé, jestli vůbec a jaké stavby se tam nachází, tím méně je patrné, jestli se nachází něco takového právě na nárokovaných pozemcích, z principu se jedná o zatravněnou plochu bez formálního využití sloužící jako odkladiště pro majitele či uživatele sousedních objektů, popřípadě pro jiné neurčené osoby.

13. Rovněž tak napojení na běžnou cestu není dle konstantní judikatury podmínkou převoditelnosti, pozemky tohoto druhu bývají dokonce zařazovány do veřejných nabídek. Pokud se jedná o vymezení v územním plánu, pak se jedná o veřejnoprávní vymezení, které je pro civilní soud pojmově nerozhodné, současně ani označení v územním plánu jako plochy výrobní smíšené nebrání faktickému zemědělskému využití. Naopak faktický stav zatravněné plochy napovídá, že zemědělské využití je možné. Co se týká konkrétního uspořádání pozemků do petitu žaloby, pak bylo vycházeno z toho, že se jedná o faktické dorovnání zbytkového restitučního nároku, bylo voleno i tak, aby bylo možno rozsah pozemků operativně přizpůsobit, k tomu PZ žalobkyně dodává, že nemá konkrétní informaci, jaké zájmy váží žalobkyně k danému územní či okolí nárokovaných pozemků.

14. Následně bylo jednání odročeno na 12. 2. 2026, u něhož byly k listinnému důkazu provedeny nabídky čl.

256. Žalobkyně následně vzala zpět žalobu v rozsahu pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , tedy ohledně těchto pozemků, nechť je řízení částečně zastaveno, popř. připuštěna změna žaloby v podobě převodní smlouvy neobsahující tyto pozemky, řízení nadále nechť je vedeno pouze ohledně pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , kdy souhrnná hodnota dle znaleckého posudku předloženého žalovanou, který žalobkyně označila za nesporný, by činil 34 501 Kč z celkové výše nevyčerpaného restitučního nároku 34 860 Kč, tedy fakticky by byl restituční nárok vyčerpán v maximálním možném rozsahu.

15. Následně bylo jednání odročeno na 7. 5. 2026, u něhož byla podle § 95 odst. 2 o. s. ř. připuštěna změna žaloby, jak navržena žalobkyní u jednání konaného dne 12. 2. 2026, protokol čl. 365 verte, podáním ze dne 16. 2. 2026 čl. 369 verte, neboť výsledky dosavadního řízení jistě mohou být podkladem pro řízení o takto změněné žalobě, kdy změna žaloby zcela odpovídá procesnímu vývoji věci a poučení danému účastníkům.

16. Žalobkyně v závěrečném návrhu navrhuje, nechť je žalobě ve znění částečného zpětvzetí a změny žaloby v celém rozsahu vyhověno a přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu, která bude vyčíslena do 3 dnů od vyhlášení rozsudku, neboť částečné zpětvzetí dle žalobkyně je bez procesního zavinění kteréhokoliv z účastníků, současně primárním předmětem řízení je uspokojení restitučního nároku nikoli vydání konkrétních pozemků. Dle žalobkyně bylo prokázáno, že ž alovaný nárok je oprávněný, jedná se o neuspokojený restituční nárok, a to v důsledku svévolného a liknavého přístupu a dlouhodobého prodlení na straně státu. Mimo jiné odmítáním přecenit jako pozemky stavební byl nárok evidován v nesprávné výši, to bránilo účasti ve veřejných nabídkách, při tom předmětné pozemky byly odňaty za účelem výstavby sídliště Pankrác. I přes zmaření účasti ve veřejných nabídkách žalobkyně o tuto účast usilovala a byla i jinými judikaturou aprobovanými způsoby aktivní, kdy zejména vyhledávala podklady též archiválie, usilovala o nápravu v řízeních podle části páté, zde byly věci vyřízeny teprve v roce 2018, zajistila znalecký posudek k ocenění nároku. Co do výše nároku se jedná o 34 860,33 Kč, kdy i v návaznosti na průběh řízení byla žaloba částečně vzata zpět tak, aby dle ocenění pozemků byl nárok co možná uspokojen, avšak nikoli přečerpán. Žalobkyně je přesvědčena o převoditelnosti náhradních pozemků, kdy tyto netvoří funkční celek ani souvztažnost s jinými pozemky, jedná se o plochu zemědělsky obhospodařovatelnou, na překážku toho není ani vymezení v územním plánu jako plocha VS, respektive ostatní plocha.

17. Žalovaná v závěrečném návrhu navrhuje, nechť je žaloba v celém rozsahu zamítnuta a přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu, která bude vyčíslena do 3 dnů od vyhlášení rozsudku. Žalovaná má zato, že nárok žalobkyni nesvědčí, neboť nebyla prokázána liknavost ani svévole na straně žalované, žalobkyně řádně nevyužila možnosti uspokojení prostřednictvím veřejných nabídek, ostatně její nárok takto z části uspokojen byl. K naplnění podmínek pro vyhovění žalobě tak nedošlo. Žalovaná dále popírá převoditelnost pozemků, kdy vyhovění žalobě by žalobkyni svědčilo tak zvané holé vlastnictví, neboť předmětné pozemky jsou obklopeny pozemky jinými, jiných vlastníků, které ostatně jsou předmětem jiného obdobného řízení, tedy fakticky by žalobkyně pozemky obhospodařovat nemohla, musela by nejprve řešit přístup k nim, a to případně cestou jiného soudního řízení.

18. Následně bylo jednání odročeno na 14. 5. 2026 za vyhlášením.

19. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

20. Podle § 9 odst. 1 zákona o půdě nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.

21. Podle § 9 odst. 4 zákona o půdě nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad.

22. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

23. Podle § 11b zákona o půdě nárok oprávněných osob uvedených v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 nebo 2, jejich dědiců a právních nástupců lze vypořádat, nestanoví-li zákon jinak, převedením pozemku, který je výhradně v příslušnosti hospodaření pozemkového úřadu.

24. Podle § 16 odst. 1 zákona o půdě za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy a) oprávněné osobě nebo jejímu dědici, nebo b) osobě, na kterou se vztahuje lhůta pro převod jiného pozemku podle § 13 odst. 6 tohoto zákona; výzva této osoby musí být doručena pozemkovému úřadu nejpozději do 6 měsíců od uplynutí lhůty pro převod pozemku, jinak právo na peněžitou náhradu zanikne.

25. Podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. v tehdy platném znění, cena za 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí 250 Kčs v hlavním městě Praze. Cena se upraví podle přílohy č. 7.

26. Podle § 14 odst. 4 vyhlášky č. 182/1988 Sb. cena pozemku zapsaného v evidenci nemovitostí jako louka a pastvina činí 75 % ceny orné půdy určené podle sazeb uvedených v příloze č. 9.

27. Podle přílohy 7 k vyhlášce č. 182/1988 Sb., tabulky I. – důvod snížení ceny pozemku a srážka v %, bod 1.1 Jde-li o samostatné sídlo nebo část obce, které není s obcí stavebně srostlé v hl. m. Praze – srážka 60 %.

28. Podle přílohy 9 k vyhlášce č. 182/1988 Sb. ceny zemědělské půdy orné – sazba Kčs za m2 od 11,80 Kčs do 0,70 Kčs podle BPEJ (Bonitovaná půdně ekologická jednotka) příslušející k dané ceně orné půdy.

29. Na podkladě provedeného dokazování, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud závěru, že žaloba, ve znění částečného zpětvzetí a změny žaloby, je v celém rozsahu důvodná.

30. V té souvislosti bylo rozhodováno na základě úpravy petitu v průběhu řízení, jak učiněna u jednání konaného dne 12. 2. 2026 (protokol čl. 365v), návazným podáním ze dne 16. 2. 2026 na čl. 369v, o níž bylo rozhodnuto u jednání konaného dne 7. 5. 2026 (protokol čl. 382v), kdy se jednalo o částečné zpětvzetí, resp. návrh na připuštění změny žaloby co do formulace petitu – znění smlouvy, ohledně které bylo navrhováno nahrazení projevu vůle žalované. Konkrétně žalobkyně upustila od nárokování pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , vše k. ú. , adresa, .

31. Žalobkyně tímto procesním úkonem reagovala na ocenění náhradních pozemků, jak – a to se značným prodlením a teprve k opakovaným urgencím soudu – zajištěno žalovanou, zadáno v souladu s obvyklou procesní praxí ve věcech tohoto druhu žalovanou, přičemž náhradní pozemky byly znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , znalkyní pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, ze dne 14. 10. 2025, jak proveden k důkazu na čl. 214, závěry čl. 220v, oceněny na 63 175 Kč, tedy ve výši přesahující nevyčerpaný restituční nárok ve výši 34 860,33 Kč, jak žalobkyni svědčil v důsledku dosud vedených třech řízení mezi týmiž účastníky a o vypořádání téhož restitučního nároku (viz níže).

32. Žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím logicky, a též vstřícně ve prospěch hospodárnosti řízení, kdy sama vzala žalobu částečně zpět v takovém rozsahu, aby restituční nárok dosud nevyčerpaný byl v co možná největší míře vyčerpán (co do 34 501 Kč), současně však aby nebyl přečerpán.

33. Je třeba předně zdůraznit, že značná část dílčích skutkových otázek a jejich právního hodnocení byla mezi stranami obsahově nesporná, resp. tvrzení jedné ze stran nebylo po obsahové stránce zpochybňováno, nebyla vedena skutková a právní argumentace odlišná.

34. Soud nejprve ověřil, zda žalobkyni svědčí aktivní procesní legitimace, tj. zda se jedná o osobu, které svědčí neuspokojený restituční nárok.

35. Soud konstatuje, že tato otázka byla mezi stranami obsahově nesporná, žalovaná ve vztahu k aktivní procesní legitimaci ničeho nenamítala, a to ani u prvotního jednání konaného dne 20. 5. 2025, ani u jednání konaného dne 11. 9. 2025, u něhož bylo zahájeno projednání věci samé.

36. Otázka aktivní procesní legitimace, ostatně však též výše dosud nevyčerpaného restitučního nároku byla obsahově nesporná na základě třech dosud již vedených řízení mezi týmiž účastníky, týkajících se restitučního nároku žalobkyně:

37. Nárok žalobkyně vychází z rozhodnutí , Anonymizováno, – Pozemkového úřadu ze dne 16. 7. 2002, čj. , Anonymizováno, , na čl. 17, a z rozhodnutí Magistrátu hlavního města , Anonymizováno, ze dne 16. 7. 2002, čj. , Anonymizováno, , na čl. 24, kterou bylo ohledně právních předchůdců žalobkyně rozhodnuto, že nejsou vlastníky pozemků dle PK parc. č. , Anonymizováno, role, dle PK parc. č. , hodnota, role, dle PK parc. č. , Anonymizováno, role, vše katastrální území , adresa, , obec , adresa, .

38. K aktivní legitimaci žalobkyně byly dále provedeny k důkazu smlouvy o bezúplatném převodu – darování – restitučního nároku osob blízkých čl. 166, čl. 168, na jejichž základě přešel nárok z právních předchůdců matky , jméno FO, a tety , jméno FO, na žalobkyni.

39. Žalobkyně se prvotně domáhala uspokojení nároku postupem podle části páté o. s. ř., když žaloba byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 10. 2. 2015, čj. 16 C 29/2003-1218, ve spojení s doplňujícím rozsudkem a opravným usnesením (k důkazu proveden na čl. 117), ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2016, čj. 24 Co 155/2015-1386, 24 Co 156/2015, 24 Co 157/2015, 24 Co 158/2015 (k důkazu proveden na čl. 124).

40. O vypořádání restitučního nároku žalobkyně bylo nejprve rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 9. 2022, čj. 5 C 41/2021-411 (čl. 98 spisu), ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2023, č.j. 18 Co 9/2023-513 (čl. 91 spisu), ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2024, č.j. 28 Cdo 1362/2024-551 (čl. 95 spisu). Tímto rozsudkem byl restituční nárok uspokojen co do 109 758,01 Kč (bod 18 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na čl. 93 verte). Rozhodnutí ve věci k důkazu provedena z připojeného spisu.

41. O vypořádání restitučního nároku žalobkyně bylo dále rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 5. 2023, čj. 5 C 176/2021-523 (čl. 56 spisu), ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2024, čj. 18 Co 128/2023-568 (čl. 10 spisu), ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2024, čj. 28 Cdo 1599/2024-614 (čl. 84 spisu). Tímto rozsudkem byl restituční nárok uspokojen co do 326 308,70 Kč (bod 38 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na čl. 14 verte). Rozhodnutí ve věci k důkazu provedena na čl. 181 a násl. (spis k žádosti vrácen).

42. O vypořádání restitučního nároku žalobkyně bylo konečně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 27. 1. 2023, č.j. 6 C 159/2021-659 (čl. 69 spisu), ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2024, č.j. 17 Co 105/2023-797 (čl. 80 spisu), ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, čj. 28 Cdo 2158/2024-852 (čl. 152 spisu). Tímto rozsudkem byl restituční nárok uspokojen co do 1 251 906,30 Kč (bod 8 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na čl. 80 verte). Rozhodnutí ve věci k důkazu provedena na čl. 344 a násl. (spis k žádosti vrácen).

43. K uspokojení tak vycházeje ocenění restitučního nároku na základě znaleckého posudku zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , znalkyní pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, ze dne 26. 10. 2020, ve výši 5 168 500 Kč (čl. 30 spisu), z čehož na žalobkyni připadá 1 722 833,33 Kč – jedná se o podíl id. 8/24, jak z tohoto podílu vycházeno v původním rozhodnutí , Anonymizováno, – , Anonymizováno, ze dne 16. 7. 2002, čj. , Anonymizováno, , na čl. 17 verte, shodně z rozhodnutí , Anonymizováno, – , Anonymizováno, ze dne 16. 7. 2002, čj. , Anonymizováno, , na čl. 25, a jak žalobkyní přehledně tvrzeno v doplnění žaloby ze dne 27. 5. 2025 na čl. 160 verte, v projednávané věci zbývá 34 860,33 Kč, přičemž vydáním pozemků v rozsahu žaloby, ve znění částečného zpětvzetí, dochází k vyčerpání zbývajícího restitučního nároku v co možná největší míře – co do 34 501 Kč.

44. Následně soud pokročil k posouzení otázky namítané žalovanou opakovaně v průběhu řízení, zda žalobkyni svědčí aktivní legitimace věcná, zákonem determinovaná účastí ve veřejných nabídkách, když zákon v ustanovení § 11a odst. 1 větě první zákona o půdě jako výchozí postup předpokládá, že žalobcům coby oprávněným osobám, ohledně kterých pozemkový úřad rozhodne tak, že jim nelze vydat odňatý pozemek, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek.

45. Soud považuje též tuto podmínku za naplněnou, když soud se ztotožňuje se skutkovou argumentací a provedeným dokazováním k účasti žalobkyně na veřejných nabídkách. Jednalo se v daném případě sice o účast limitovanou, to však má soud za přiléhavě odůvodněné, neboť – jak argumentovala žalobkyně – v početnější účasti na veřejných nabídkách jí bránila dlouhodobá liknavost a svévole žalované co do odmítání přecenění nároku jako restitučního nároku vyplývajícího z pozemků stavebních.

46. Přesto však byla prokázána účast žalobkyně na veřejných nabídkách v rozsahu, který soud v poměrech projednávané věci hodnotí jako zcela dostačující. K tomu byla provedena k důkazu dokumentace k účasti na veřejné nabídce na čl. 87, ohledně pozemků v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , vyhodnocení čl. 90, dokumentace k účasti na veřejné nabídce na čl. 165, ohledně pozemků v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , vyhodnocení čl. 9047. K tomu byl proveden k důkazu přehled nároků a plnění na čl. 66, zejména pak opakované žádosti a komunikace se správními orgány v otázce přecenění nároku, když na tyto žádosti nebylo reflektováno. K tomu lze odkázat na žádost o přecenění z 16. 12. 2020 na čl. 67, opakovanou žádost z 21. 12. 2020 na čl. 89, reakci žalované z 1. 4. 2021 na čl. 110, opětovnou žádost o přecenění z 23. 2. 2021 na čl. 23, žádost o přecenění z 22. 3. 2021 na čl. 115, opětovnou žádost o přecenění z 25. 3. 2021 na čl. 133.

48. K tomu dále z provedeného dokazování vyšlo najevo, že předmětné pozemky byly následně zastavěny sídlištní výstavbou sídliště , Anonymizováno, . (prostor mezi ulicemi , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , jméno FO, ), zčásti tvoří součást areálu hotelu , Anonymizováno, (čl. 18v zdola, čl. 19 shora, čl. 25v třetí odstavec shora), vše v centrální sídlištní části výstavby v , adresa, – , Anonymizováno, .

49. Bylo tak prokázáno, že žalobkyně se účastnila veřejných nabídek, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem, který v každém případě prokazuje naplnění podmínky aktivní věcné legitimace. K tomu navíc nelze přehlédnout vyjádření žalobkyně u jednání, kterým bylo logicky a srozumitelně odkazováno na to, že byla by její účast na veřejných nabídkách početnější pro případ, že by žalovaná neodpírala účast s ohledem na ocenění, resp. odepřením návrhů na přecenění nároku s ohledem na charakter odňatých pozemků, čímž došlo k evidenčnímu popření, resp. esenciálnímu ponížení výše nevypořádaného restitučního nároku, tím pádem nebyla též umožněna účast žalobkyně v dalších veřejných nabídkách.

50. Ve vztahu k ocenění restitučního nároku se tak soud ztotožnil s argumentací žalobkyně, že na ní není možno spravedlivě požadovat další rozsáhlejší účast ve veřejných nabídkách za situace, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně u správních orgánů usilovala o přecenění restitučního nároku, tak aby restituční nárok odpovídal ocenění nevydaných pozemků coby pozemků stavebních, přičemž však tato její snaha byla neúspěšná, jak prokázáno listinami shora.

51. S ohledem na dlouhodobé neúspěšné úsilí žalobkyně o přecenění pozemků, tak aby byly žalovanou oceněny jako pozemky stavební, nikoli zemědělské, což by mělo esenciální význam i pro účast žalobkyně ve veřejných nabídkách za účelem efektivního uspokojení jejích restitučních nároků, soud hodnotí rozsah účasti žalobkyně ve veřejných nabídkách jako plně dostačující. Pokud totiž žalovaná dlouhodobě odmítala přecenění pozemků a jejich ocenění coby pozemky stavební, přičemž soud shledal naplnění podmínek pro takové ocenění, jak uvedeno, následně se žalobkyně měla v rámci systému veřejných nabídek možnost účastnit toliko v rozsahu (podstatně nižšího) nároku z titulu odnětí pozemků zemědělských, pak je logické, že se veřejných nabídek účastnila v rozsahu menším, než jak by činila, pokud by mohlo z jejího pohledu dojít k efektivnímu uspokojení jejích restitučních nároků.

52. Na otázku účasti ve veřejných nabídkách navazuje posouzení otázky liknavého přístupu státu k efektivnímu uspokojení restitučních nároků žalobkyně, kdy soud dospěl k jednoznačnému závěru o liknavém přístupu státu, kdy ostatně v tomto směru nebyla argumentace žalobkyně žalovanou aktivněji vyvracena, žalovaná se omezila na vyjádření týkající se účasti žalobkyně ve veřejných nabídkách, nicméně tvrzení žalované nesměřovala ke zpochybnění otázky liknavého přístupu státu k vypořádání restitučních nároků.

53. Je mimoto třeba konstatovat, že otázka liknavého přístupu žalované, resp. státu, byla obsáhle řešena též v předcházejících soudních řízeních ohledně téhož nároku, jak podrobně traktovány shora.

54. Soud vyšel z konstantní judikatury vrcholných soudů, týkající se liknavého přístupu státu a nárok oprávněných osob pro ten případ domáhat se náhradních pozemků k uspokojení svých restitučních nároků i mimo systém veřejných nabídek.

55. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, a dále rozsudek ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, v němž Nejvyšší soud judikoval: Při interpretaci a aplikaci restitučních předpisů je třeba mít na zřeteli účel a předmět úpravy těchto předpisů. Pojmy a instituty obsažené v restitučních předpisech je třeba vykládat s ohledem na to, že předmětem úpravy těchto předpisů jsou vztahy majetkoprávní, které jsou svou povahou občanskoprávními vztahy. Výklad pojmů obsažených v restitučních předpisech proto nelze podřizovat pojmům obsaženým v jiných právních předpisech či odvětvích veřejného práva (např. práva stavebního). V konkrétním případě je třeba volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku a posouzením konkrétního veřejného zájmu.

56. Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 3169/07, k dlouhodobě nedostatečnému přístupu státu při uspokojení restitučních nároků vyslovil: „, právnická osoba, má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada (přiznaná namísto uvedení v předešlý stav) poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Na tom nic nezměnilo ani doplnění právní úpravy o podrobnější (transparentnější) a v zákoně uvedený popis postupu při vypořádávání nároku (cit. zákon č. 31/2006 Sb.). Fond se však své zákonné povinnosti, tj. nabízet dostatečné množství vhodných pozemků, nemůže zbavit. Nesmí upřednostňovat ani mezi skupinami subjektů, které mají nárok na bezúplatný převod. Mají-li obecné soudy dostát své ústavní povinnosti poskytovat ochranu právem chráněným zájmům, musí při posuzování postupu státu, resp. jím zmocněných osob (plnících povinnosti státu), zkoumat, zda nedochází k libovůli. Nemohou se přitom zbavovat své přezkumné povinnosti povšechným poukazem na to, že příslušný subjekt postupoval v souladu se zákonem, aniž by zkoumaly, zda v daném případě jeho formalistická aplikace fakticky nevedla k protizákonné či dokonce protiústavní diskriminaci.“57. „Podstatou věci je to, že nárok stěžovatelů na vydání náhradního pozemku nebyl a není dlouhodobě uspokojen. Soudy měly povinnost zkoumat, zda tento stav není výsledkem libovůle či dokonce svévole Fondu při naplňování předpisů zákona o půdě. Pokud stát, který disponuje mohutným exekutivním aparátem, umožňujícím účinné působení na dlužníky, má navíc často ze zákona zajištěno postavení privilegovaného věřitele, tím spíše je třeba dbát, aby stát v postavení dlužníka nesl odpovědnost za prodlení s plněním svých závazků, tak jako každý jiný dlužník. Jak plyne z rozhodnutí o potvrzení nároku na náhradní pozemek, v dané situaci Fond vykonává vůli státu v právním vztahu, kde má stát postavení dlužníka, jenž je v prodlení s plněním povinnosti řádně a včas splnit svůj závazek.“58. „Žaloba domáhající se vydání konkrétního pozemku (ačkoliv nárok na vydání konkrétního pozemku nelze z právní úpravy přímo dovodit) může potom představovat možný prostředek obrany proti libovůli. Ústavní soud konstatuje, že soudy přitom musí vzít v úvahu i svou povinnost (s přihlédnutím k zákazu odmítnutí spravedlnosti, resp. k povinnosti poskytnout ochranu legitimnímu očekávání i ke zvláštnímu charakteru restitucí, jimiž právní stát reaguje na křivdy minulosti) vést stěžovatele k úpravě petitu tak, aby bylo možno uložit , právnická osoba, povinnost vydat v určité konkrétní době pozemek vymezený tak, aby jeho hodnota vyplývající z velikosti, lokalizace a kvality se co nejvíce přiblížila současné hodnotě původního pozemku (srov cit. nález sp. zn. III. ÚS 495/02, bod IV. b).“59. Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že přístup státu k uspokojení restitučních nároků žalobců je třeba označit za nedostatečný.

60. Nelze než označit přístup státu za zcela nedostatečný a liknavý, pakliže v době projednávání a rozhodnutí věci uplynulo více než 55 let od bezprávního odnětí majetku předkům žalobkyně a více než 36 let od obnovení demokratického zřízení, to vše při vědomí základního smyslu a úkolu restitučního zákonodárství, totiž účinně a efektivně napravit křivdy spáchané dřívějším totalitním zřízením, a to i při vědomí obecného restitučního rámce nápravy „jen některých majetkových křivd“ spáchaných komunistickým režimem, kdy jedním z nosných předpisů v této oblasti byla právě i právní úprava zákona o půdě, aplikovaná v projednávané věci.

61. Soud následně obrátil svoji pozornost k otázce povahy pozemků zakládajících restituční nárok, přičemž dospěl soud k závěru o charakteru pozemků – v případě totalitním režimem protiprávně odňatých pozemků v projednávané věci se jedná se o pozemky stavební.

62. Je přitom třeba zdůraznit, že i v tomto směru – co do posouzení otázky stavebního charakteru pozemků, byla tvrzení stran obsahově nesporná, kdy žalovaná se v průběhu projednání věci omezila na několik málo zmínek v obecné rovině zpochybňujících kvalifikaci pozemků coby pozemků staveních, aniž by však prezentovala, byť jen dílčí, konzistentní a skutkově či právně relevantní argumentaci, týkající se konkrétních pozemků, resp. konkrétních rozhodnutí o jejich odnětí a následném využití. Soud tak vyšel ze žalobkyní tvrzeného a prokázaného skutkového stavu.

63. Dospěl k závěru, že byla prokázána stavební povaha pozemků, neboť – jak uvedeno již též shora – předmětné pozemky byly následně zastavěny sídlištní výstavbou sídliště , Anonymizováno, (prostor mezi ulicemi , jméno FO, ), zčásti tvoří součást areálu hotelu , Anonymizováno, (čl. 18v zdola, čl. 19 shora, čl. 25v třetí odstavec shora), vše v centrální sídlištní části výstavby v , adresa, – Krči.

64. Soud následně přezkoumal podmínky aplikace srážek podle přílohy 7 k vyhlášce č. 182/1988 Sb., tabulky I., položky 1.1., přičemž dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky k aplikaci srážek.

65. To je patrné již z výsledků dokazování ve vztahu ke stavebnímu charakteru odňatých pozemků, jak uvedeno výše, když veškeré odňaté pozemky se nacházely v intravilánu, byly určeny k zastavění sídlištní zástavbou, resp. areálem hotelu , Anonymizováno, .

66. Ostatně podmínky pro případné uplatnění srážek nebyly žalovanou žádným způsobem tvrzeny ani prokazovány, žalovaná nezpochybňovala, že by v případě kteréhokoli z odňatých pozemků měly být naplněny podmínky pro srážky a z jakých důvodů.

67. Je mimoto třeba konstatovat, že otázka stavebního charakteru pozemků byla obsáhle řešena též v předcházejících soudních řízeních ohledně téhož nároku, jak podrobně traktovány shora.

68. Následně soud obrátil pozornost k ocenění restitučního nároku ve vztahu k ocenění náhradních pozemků.

69. V tomto ohledu soud plně odkazuje na odůvodnění, provedené shora v části rekapitulace dřívějších rozhodnutí soudů ohledně téhož restitučního nároku, z čehož vyplývá též dosud neuspokojená část restitučního nároku 34 860,33 Kč, přičemž vydáním pozemků v rozsahu žaloby, ve znění částečného zpětvzetí, dochází k vyčerpání zbývajícího nároku v co možná největší míře – co do 34 501 Kč.

70. Při ocenění restitučního nároku bylo vycházeno ze znaleckého posudku zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , znalkyní pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, ze dne 26. 10. 2020, k důkazu na čl. 28 spisu, přičemž obsah posudku nebyl stranami sporován, nebyl navrhován ani výslech znalkyně, důvody pro takový postup neshledal ani soud, za plně dostačující písemné vyhotovení posudku, k důkazu provedené podle § 127 odst. 1 věty čtvrté o. s. ř.

71. Při ocenění náhradních pozemků bylo vycházeno ze znaleckého posudku zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , znalkyní pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, ze dne 14. 10. 2025, jak proveden k důkazu na čl. 214, přičemž znalecký posudek byl proveden k zadání žalované následně žalobkyní výslovně označen za nesporný; obsah posudku nebyl stranami sporován, nebyl navrhován ani výslech znalkyně, důvody pro takový postup neshledal ani soud, za plně dostačující písemné vyhotovení posudku, k důkazu provedené podle § 127 odst. 1 věty čtvrté o. s. ř.

72. Následně soud obrátil svoji pozornost k přezkumu vhodnosti a (překážek) převoditelnosti žalobci nárokovaných náhradních pozemků.

73. Tato otázka se stala jádrem posouzení v projednávané věci, neboť na rozdíl od dalších kroků algoritmu přezkumu důvodnosti žaloby k přezkumu vydání pozemků v procesu tzv. náhradních restitucí, k nimž nebyla stranami prezentována podstatnější oponentní argumentace, pak ve vztahu k otázce vhodnosti a převoditelnosti pozemků tomu bylo podstatně jinak. Žalovaná v tomto směru brojila proti rozhodnutí soudu, kterým mají být dané konkrétní pozemky vydány žalobkyni, žalobkyně naopak argumentovala ve prospěch jejich vhodnosti a převoditelnosti.

74. Co do konkrétního umístění a povahy pozemků byl proveden důkaz územním plánem města , Anonymizováno, na čl. 147, orto-foto mapou na čl.

148. Umístění pozemků nárokovaných k vydání je podrobně vyznačeno na orto-foto snímku na čl. 239, snímkem územního plánu na čl. 240, přičemž co do druhu pozemku byl proveden důkaz výpisy z katastru nemovitostí na čl. 111 a násl.

75. Konkrétně v případě parc. č. , Anonymizováno, se jedná o pozemek o výměře 414 m2, druh pozemku orná půda (čl. 111), v případě parc. č. , Anonymizováno, se jedná o pozemek o výměře 24 m2, druh pozemku ostatní plocha, v případě parc. č. , hodnota, se jedná o pozemek o výměře 21 m2, druh pozemku ostatní plocha, v případě pozemku parc. č. , hodnota, se jedná o pozemek o výměře 83 m2, druh pozemku ostatní plocha, vše k. ú. , adresa, , obec , adresa, .

76. Co do specifikace se jedná o pozemky nepodstatné výměry, nacházející se na okraji města , Anonymizováno, směrem na obec , adresa, , nacházející se mimo intenzivněji využívané lokality, kdy v současné době se jedná o součást území při okraji zástavby, zčásti patrně užívané k odstavování vozidel, zčásti navazující na navazující zeleň, dále se nacházející polnosti.

77. Soud se neztotožnil s argumentací žalované, že by tyto drobné dílčí pozemky byly součástí jakéhokoli funkčního celku, když ostatně ani žalovaná blíže nespecifikovala, o jaký konkrétní funkční celek by se mělo jednat, jakými konkrétními pozemky by měl být ve zbytku tvořen a za jakým konkrétním (funkčním) účelem by měl být využíván.

78. Pokud žalovaná brojila proti vydání pozemků jako pozemků náhradních pro jejich nezpůsobilost k zemědělskému obhospodařování, pak ani tato námitka není důvodná, neboť pozemky navazují sice zčásti na zástavbu, avšak současně navazují na pozemky zemědělského charakteru, zčásti jsou pokryty zelení, jeden z pozemků (nota bene ten o největší výměře) je i co do katastrální evidence veden jako druh pozemku orná půda, zbývající jako ostatní plocha.

79. Ohledně takto specifikovaných pozemků nelze dospět k závěru o naplnění obecně definované překážky převoditelnosti spočívající v pojmové nezpůsobilosti sloužit svým účelem jako pozemky určené k obhospodařování, kdy tuto překážku převoditelnosti je třeba vnímat jako překážku z pravidla, tedy v intencích výkladového pravidla in favorem restitutionis. Jinými slovy, pakliže nejsou jednoznačně prokázány okolnosti bránící vydání náhradních pozemků – což se v projednávané věci nestalo – je třeba vydání pozemků soudem připustit, a to i pokud žalobkyně neprezentuje konkrétní ucelený plán, jak hodlá s pozemky naložit a zda se bude jednat o využití k účelům zemědělsky determinovaným.

80. V té souvislosti nelze nadto přehlédnout, že předmětné pozemky byly nárokovány ve zjevné návaznosti na poměrně nízkou hodnotu nevyčerpaného restitučního nároku, tedy pokud byly cíleně nárokovány pozemky, pro které sice žalobkyně nemá v době rozhodování konkrétní plánované využití, které však jsou zjevně vhodné k účelu spočívajícímu v co možná nejefektivnějším dočerpání restitučního nároku, pak proti takovému postupu žalobkyně nelze ničeho namítat.

81. Soud uzavírá, že pouze takový postup je souladný s esenciální judikaturou vrcholných soudů k otázkám posouzení věcí týkajících se tzv. náhradních restitucí – nároků z protiprávního zbavení majetku, kde stát nebyl ani po desítkách let od návratu demokratického státního zřízení schopen zjednat odpovídající nápravu. V té souvislosti lze odkázat na aktuální nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23, v němž Ústavní soud v obecné rovině vyslovil, že oprávněným osobám nadaným restitučním nárokem je třeba poskytnout odpovídající náhradu, a nikoliv hledat způsoby, jak jim v tom zabránit.

82. Závěr o převoditelnosti předmětných pozemků je pak dle nalézacího soudu plně souladný též se závěry aktuálního usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2026, sp. zn. 28 Cdo 999/2025, v němž Nejvyšší soud vyložil – jak převzata právní věta z Ius Focus, aplikace Beck-online: Podmínkou pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek je, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek zařaditelný do veřejné nabídky). Při posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je v prvé řadě významné, zda jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda není převod z jiného důvodu zapovězen zákonem, jestli lze pozemek zemědělsky obhospodařovat, nevzniknou-li jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Zmíněná hlediska je nutné vždy zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro (ne)vydání každého takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci.

83. V projednávané věci soud neshledal žádnou z takových překážek vydání, neboť nárokované náhradní pozemky lze zemědělsky obhospodařovat, vydáním nevzniknou jiné problémy při hospodaření s pozemky, rovněž nejde o pozemky zastavěné ani tvořící součást areálu.

84. Současně je dle soudu zjevné, s ohledem na shora traktovanou podrobnou specifikaci náhradních pozemků, že se v jejich případě nejedná o tzv. holé vlastnictví.

85. V té souvislosti lze odkázat na výňatky z odůvodnění esenciálního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3124/2018:86. „Judikatura Nejvyššího soudu (zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009) reflektující i rozhodnutí Ústavního soudu (viz jeho nálezy ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05) je vystavěna na náhledu, dle něhož při liknavém, ba svévolném či diskriminujícím postupu žalované (resp. jejího právního předchůdce , právnická osoba, ) při uspokojování nároku restituentů na převod náhradních pozemků za nemovitosti, jež nemohly být vydány pro přítomnost zákonem jmenovaných překážek, se oprávněná osoba může domáhat převodu konkrétních pozemků i mimo veřejnou nabídku iniciovanou žalovanou.

87. Takovým způsobem žádaný pozemek ovšem musí být vhodný, tedy potenciálně do veřejné nabídky zařaditelný. Ve vztahu k některým kriteriím vhodnosti lze připomenout rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, v jejíchž intencích se nesmí jednat obzvláště o pozemek zatížený právy třetích osob, jeho převod nesmí být z jiného důvodu zákonem zapovězen, mělo by jej být možné zemědělsky obhospodařovat, a jeho vydání oprávněné osobě nesmí zapříčiňovat jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. mimo jiné rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a v něm odkazovaná rozhodnutí).

88. Nelze přitom opomenout ani judikaturu Ústavního soudu (srov. zejména nálezy ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, či ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14, k nimž se přihlásil i později ve svém nálezu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1961/15) a na ni navazující rozhodnutí dovolacího soudu, z nichž se podává, že pod výluku z restituce ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě lze podřadit i situaci, v níž by oprávněná osoba naturální restitucí získala vyprázdněné vlastnické právo z důvodu převažujícího veřejného zájmu, který by v praxi realizaci žádné ze složek vlastnického práva neumožňoval. Jedná se zvláště o případy, jsou-li nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupříkladu dotčeny institutem veřejného užívání (např. veřejné prostranství), a vlastníku v podstatě zůstává toliko tzv. holé vlastnictví (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3923/2014, ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2955/2014, či jeho usnesení ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3831/2017, obdobně řečené připomínají rozsudky téhož soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3620/2017, a ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4343/2017, aplikující vylíčené teze i na problematiku církevních restitucí).

89. Výrokem I. rozsudku bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.

90. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. V té souvislosti soud dodává, že na závěru o plném úspěchu žalobkyně nemůže nic změnit ani úprava petitu v průběhu řízení, jak učiněna u jednání konaného dne 12. 2. 2026 (protokol čl. 365v), návazným podáním ze dne 16. 2. 2026 na čl. 369v, o níž bylo rozhodnuto u jednání konaného dne 7. 5. 2026 (protokol čl. 382v), kdy se jednalo o částečné zpětvzetí, resp. návrh na připuštění změny žaloby co do formulace petitu – znění smlouvy, ohledně které bylo navrhováno nahrazení projevu vůle žalované.

91. V daném případě se nejednalo o procesní úkon, ohledně kterého by bylo možno konstatovat procesní zavinění žalobkyně ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., nýbrž o postup reagující na objektivní okolnosti týkající se jednak ocenění náhradních pozemků, které – a to navíc se značným prodlením a teprve k opakovaným urgencím soudu – zajistila žalovaná, žalobkyní bylo následně obratem učiněno nesporným, a zejména převoditelnosti jednotlivých pozemků a reagující na soudem vyslovený předběžný právní názor, na což žalobkyně reagovala tím, že upustila od nárokování pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , vše k. ú. , adresa, .

92. Z pohledu soudu se jednalo v případě částečného zpětvzetí, resp. změny žaloby spočívající v omezení nároku, o konstruktivní přístup, v zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení, pro který nelze sankcionovat vyslovením procesního zavinění s ponížením nároku na náhradu nákladů řízení, nýbrž takový přístup žalobkyně je naopak třeba ocenit.

93. Náhrada nákladů řízení sestává z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 12 úkonů právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, žaloba, účast u jednání 20. 5. 2025, replika ze 27. 5. 2025 na čl. 160, účast u jednání dne 11. 9. 2025, vyjádření ze dne 20. 11. 2025 na čl. 235, účast u jednání dne 11. 12. 2025, replika ze dne 17. 12. 2025 na čl. 252, účast u jednání dne 12. 2. 2026, účast u jednání dne 7. 5. 2026, po 2 500 Kč, počítáno z tarifní hodnoty předmětu řízení 34 501 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému z 2x úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, resp. 10x úkonu po novele č. 258/2024 Sb. tedy náleží 30 000 Kč + 600 Kč + 4 500 Kč = 35 100 Kč,94. dále přísluší náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu za cestu k soudu a zpět, v rozsahu 50x započatá půlhodina (5x cesta k soudu a 5x cesta zpět, každá cesta 5x započatá půlhodina cesty ze sídla advokáta na , adresa, či zpět, vše po novele č. 258/2024 Sb., tj. 50x 150 Kč = 7 500 Kč,95. dále cestovné ze sídla advokáta na , adresa, k soudu a zpět, při spotřebě paliva dle předloženého velkého technického průkazu vozidla 4,0 litrů nafty motorové na 100 km, podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. za 3x 412 km cesty, tedy celkem 1 236 x 5,80 Kč + 12,36 x 4 x 34,70 Kč = 7 168,80 Kč + 1 715,57 = 8 884,37 Kč, vyhlášky č. 573/2025 Sb., za 2x 412 km cesty, tedy celkem 824 x 5,90 Kč + 8,24 x 4 x 34,10 Kč = 4 861,60 Kč + 1 123,94 Kč = 5 985,54 Kč.

96. Tedy náleží, s navýšením o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, po zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 daňového řádu, 57 469,91 Kč + 12 069 Kč = 69 538,91 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobců.

97. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto zcela v souladu s návrhem žalobců, kdy soud oceňuje přiléhavý přístup žalobkyně, která výslovně nárokovala (toliko) náhradu nákladů počítanou z tarifní hodnoty náhradních pozemků po částečném zpětvzetí (změně) žaloby ve výši 34 501 Kč, nikoli z plné výše ocenění původního rozsahu nárokovaných pozemků (před částečným zpětvzetím) 63 175 Kč (znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, čl. 220v).

98. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve výchozí zákonné délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení a povaze žalované, tj. státu.