43 C 326/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 24 170,68 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z částky 11 798,53 Kč od 17. 11. 2022 do zaplacení ve výši 6,90 % ročně, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 251 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 251 Kč od 5. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, to vše do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 420,68 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 798,53 Kč od 18. 8. 2022 do 4. 8. 2023 a z částky 1 798,53 Kč od 5. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, úrok z částky 11 798,53 Kč od 18. 8. 2022 do 16. 11. 2022 ve výši 21,90 % ročně a od 17. 11. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, částku 499 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 750 Kč od 16. 7. 2022 do 4. 8. 2023 a z částky 499 Kč od 5. 8. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 087,07 Kč, do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 30. 8. 2023, který byl převeden do rejstříku C dne 11. 9. 2023, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 170,68 Kč s příslušenstvím, z titulu 1) smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovanou dne 17. 5. 2022, na jejímž základě byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr do limitu 10 000 Kč, 2) smlouvy o zápůjčce služby , Anonymizováno, č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 16. 5. 2022, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 251 Kč na nákup zboží. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 20. 3. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 5. 5. 2025, žalobkyně v podání současně vzala žalobu částečně zpět.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. Soud se předně musel vypořádat s otázkou, zda je dána pravomoc (jurisdikce) českých soudů a kterým právním řádem se věc řídí (rozhodné právo), vzhledem k tomu, že žalovaná je státním občanem Slovenska s bydlištěm ke dni podání žaloby v České republice.

5. V pojednávané věci je třeba postupovat podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle něhož nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Ve věcech spotřebitelských smluv pak podle čl. 18 odst. 2 téhož nařízení smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Jelikož měla žalovaná v době uzavření smlouvy, rovněž v době podání žaloby bydliště na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů. Rozhodné právo je pak třeba určit podle čl. 3 odst. 1 a čl. 6 nařízení č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), kdy s ohledem na bydliště žalované v České republice ke dni podání žaloby, přičemž strany rovněž výslovné ujednaly, že smlouva i případné spory z ní se řídí českým právem, zejména občanským zákoníkem, se věc řídí českým právem.

6. V návaznosti na ověření jurisdikce českých soudů soud zkoumal též svoji místní příslušnost, kdy vyšel z toho, že sice žalobkyní byla uváděna adresa žalované ve městě , Anonymizováno, , avšak tuto adresu se následně ani rozsáhlejším pátráním po pobytu nepodařilo potvrdit coby adresu bydliště žalované ke dni podání žaloby, nepodařilo se ověřit ani žádnou jinou konkrétní adresu na území České republiky coby adresu bydliště žalované, nýbrž podařilo se ověřit teprve adresy následné, po návratu na Slovensko, když zaměstnavatel , jméno FO, ., u něhož byla zaměstnána od 9. 4. 2024, potvrdil na čl. 79 coby evidovanou adresu trvalého pobytu, následně současný zaměstnavatel , jméno FO, s., potvrdil na čl. 81 faktickou adresu , adresa, , která byla soudu sdělena též žalobkyní na čl. 71 verte a na které bylo žalované též soudem opakovaně úspěšně doručováno. Sama žalovaná reagovala na výzvy soudu toliko jedenkrát – z emailové adresy na čl. 88, kdy nicméně adresu svého bydliště ke dni podání žaloby neuvedla. Soud tak, též z důvodu hospodárnosti řízení a ochrany oprávněných zájmů účastníků na účinném a rychlém projednání věci, akceptoval svoji místní příslušnost a věc projednal.

7. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 5. 2025, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalované.

8. Žalobkyně u jednání s odkazem na písemnou žalobu, doplnění žaloby uvedla, že žaloba je podávána jednak z titulu kontokorentního úvěru na základě smlouvy uzavřené dne 17. 5. 2022 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , nyní , Anonymizováno, , až do výše 10 000 Kč, což žalovaná vyčerpala, avšak neuhradila ničeho. Dále na základě smlouvy o zápůjčce mezi týmiž stranami ze dne 16. 5. 2022 za využití služby „, Anonymizováno, “, kdy za žalovanou bylo uhrazeno zboží v ceně 8 251 Kč. Ani na tento dluh nebylo uhrazeno ničeho, následně byla pohledávka postoupena, kdy žalobkyně dodává, že před uzavřením obou smluv byla zkoumána úvěruschopnost žalované a žalobkyně dále též na základě přehodnocení nároku co do úroku vzala žalobu částečně zpět.

9. Soud dále vyšel z listinných důkazů smluvní dokumentací, zesplatněním, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a výzvami.

10. Jednání bylo následně odročeno na 29. 7. 2025, současně byla žalobkyně vyzvána k doplnění žaloby prokázáním úhrady částky úvěru , Anonymizováno, ve prospěch třetí osoby , Anonymizováno, . žalobkyní. K odročenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalované.

11. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 věty první o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 96 odst. 1 a odst. 2 věty první o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

22. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak je zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

23. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

24. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že poskytovatel úvěru nedostál požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů za situace, kdy nedoložil posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně nedoložila příjmy ani výdaje žalované, ze kterých vycházela při posuzování úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků, posouzení úvěruschopnosti nedoložila žádným způsobem, a to ani např. tzv. zákaznickou kartou, ve které by byly evidovány přinejmenším údaje sdělené samotnou žalovanou (byť následně neobjektivizované).

25. K ověření poměrů žalované, ať již osobních, majetkových, příjmových či výdajových, nebylo tvrzeno ani prokazováno ničeho. K tomu soud pro úplnost dodává, že i v doplnění žaloby k výzvě soudu byly v tomto směru uváděny toliko obecně platné úvahy, aniž by však byly jakkoli konkretizovány (vyčísleny) poměry žalované ve vztahu k projednávané věci.

26. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

27. Ze smlouvy o spotřebitelském kontokorentním úvěru bylo prokázáno, že žalované byly na jejím základě poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč a ze smlouvy o zápůjčce bylo prokázáno, že na úhradu zboží zakoupeného žalovanou u obchodníka , právnická osoba, byla žalobkyní vyplacena částka 8 251 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnuté finanční prostředky ničeho neuhradila.

28. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud výrokem I. v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil, aniž by bylo nutno ověřovat stanovisko žalované postupem podle § 96 odst. 3, odst. 4 o. s. ř., s ohledem na povahu věci a neúčast žalované u jednání.

29. Výrokem II. proto bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 18 251 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně poskytnuto a co nebylo žalovanou vráceno.

30. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 5. 8. 2023, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky ze dne 31. 7. 2023, byla žalované odeslána dne 1. 8. 2023, jak prokázáno potvrzením o odeslání čl.

52. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 4. 8. 2023, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobkyně. Pokud se snad žalovaná na adrese, kterou sdělila právnímu předchůdci žalobkyně, následně nezdržovala, popř. jinak zmařila doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do její dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalované a prokazovala, že písemnost byla žalované skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaná zmařila doručení tím, že znemožnila doručení zásilky na adresu, kterou předtím sama právnímu předchůdci žalobkyně sdělila, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.

32. Výrokem III. byla žaloba co do zbývající části nároku, příslušenství a smluvní pokuty zamítnuta.

33. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.

34. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 968 Kč, dále z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5 a podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 6 úkonů právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, kdy pod tento úkon je třeba řadit i dvojí doplnění žaloby k výzvě soudu o náležitosti, které měla žaloba již zprvu obsahovat, dále vyjádření k výzvě soudu ze dne 20. 6. 2024, dále 2x účast u jednání po 2 100 Kč. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 4x 300 Kč a 2x 450 Kč ve vztahu k úkonům realizovaným po účinnosti novely č. 258/2024 Sb., tedy náleží 12 600 Kč + 2 100 Kč = 14 700 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy přísluší 17 787 Kč + 968 Kč = 18 755 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

35. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 58,23 %, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba vzata zpět, aniž by se tak stalo pro následné chování žalované, v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaná měla úspěch v rozsahu 41,77 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 16,46 %. Soud proto žalobkyni přiznal částku 3 087,07 Kč.

36. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v délce 60 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí mimořádně prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení