43 C 350/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného t. č. Anonymizováno , Anonymizováno , Anonymizováno o zaplacení 13 495 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč od 18. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, částku 4 186 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 000 Kč od 28. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, částku 4 309 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, částku 3 000 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, splatných vždy nejpozději do 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 13. 10. 2025, převedeným do rejstříku C dne 21. 11. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 495 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, . a žalovaným, č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému dne 17. 6. 2024 poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 2 000 Kč, a dále z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi týmiž stranami smlouvy, č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému dne 17. 6. 2024 poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté úvěry původnímu věřiteli vrátit společně s úrokem ve výši 60 Kč v případě první smlouvy a ve výši 30 Kč v případě smlouvy druhé, dále společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč v prvním případě a ve výši 360 Kč v druhém případě. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 19. 1. 2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne 22. 1. 2026, kdy sdělila, že nedisponuje důkazy k posouzení úvěruschopnosti, současně změnila právní důvod nároku na bezdůvodné obohacení, současně vzala žalobu částečně zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč od 18. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, částky 4 186 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 28. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a částky 4 309 Kč.

3. Žalovaný ve vyjádření doručeném soudu dne 30. 1. 2026 požádal, nechť s ohledem na výkon trestu odnětí svobody je věc projednána v jeho nepřítomnosti, popř. za jeho účasti formou videokonference.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 24. 2. 2026, žalobkyně i žalovaný se z jednání omluvili, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného.

5. Soud ve smyslu § 102a odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že není účelné realizovat jednání se zajištěním účasti žalovaného prostřednictvím videokonferenčního zařízení za situace, kdy žalovaný účast u jednání výslovně nežádal, současně i žalobkyně se z jednání omluvila, mimoto povaha věci jistě umožňovala projednání v nepřítomnosti účastníků, když předmětem posouzení byl toliko nárok na bezdůvodné obohacení, tj. vrácení prostředků právě ve výši, v jaké byly žalovanému poskytnuty a nebyly vráceny, současně proti nároku žalovaný ve svém vyjádření ničeho nenamítal.

6. Soud vyšel z podání účastníků, dále z listinných důkazů smluvní dokumentací, potvrzením o platbě, postoupením pohledávky, předžalobní výzvou a sdělením banky.

7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že původní věřitel svou pohledávku za žalovaným postoupil na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která následně předmětnou pohledávku postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace.

13. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 1, odst. 2, odst. 4 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí, jak učiněno podáním žalobkyně ze dne 22. 1. 2026, ve výroku I. částečně zastavil.

14. Výrokem II. bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 2 000 Kč a 3 000 Kč, tj. celkem částka 5 000 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy vyplaceno a co nebylo žalovaným dosud vráceno.

15. K tomu bylo potvrzením o platbě předloženým žalobkyní, zejména pak též sdělením banky prokázáno, že žalovanému byly dne 17. 6. 2024 na účet, jehož byl majitelem, vyplaceny prostředky ve výši 3 000 Kč a ve výši 2 000 Kč.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, tj. aniž důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, a aniž z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. K výkladu normy obsažené v § 87 odst. 1 poslední větě zákona o spotřebitelském úvěru judikoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který byl aktuálně schválen k publikaci pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

18. Z citované právní věty esenciálního judikátu Nejvyššího soudu je třeba dovodit, že v případě stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru se nejedná o standardní (procesní) lhůtu k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovenou k vypořádání bezdůvodného obohacení, nýbrž se jedná o specifickou (speciální) úpravu vypořádání nároků z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Doba k vrácení poskytnuté jistiny musí být stanovena tak, aby měl žalovaný spotřebitel časový prostor k úhradě, který je přiměřený jeho možnostem. Současně – a zejména – jedná se pojmově o (nové) stanovení splatnosti předmětné částky, tedy nepřipadá v úvahu přiznání úroků z prodlení za jakékoli období do minulosti, nýbrž naopak, pakliže do budoucna mají být úroky z prodlení nárokovány, lze tak činit teprve, pokud nedojde k úhradě v plné výši do data (nově) soudem stanoveného, a jejich úhrady je třeba se domáhat prostřednictvím samostatné (nově podané) žaloby.

19. Nejvyšší soud v citovaném judikátu dospěl k závěru, že splatnost jistiny nelze odvozovat od první (před podáním žaloby učiněné) prokázané výzvy k plnění ze strany žalobkyně, ale je nutné, aby byla soudem stanovena doba nová, stanovená dle možností spotřebitele. V intencích citovaného – aktuálně (s časovým odstupem od vydání rozhodnutí) k publikaci ve sbírce zařazeného – judikátu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nadále již – na rozdíl od dosavadní početné rozhodovací praxe – nelze splatnost pohledávky k vrácení bezdůvodného obohacení v návaznosti na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru odvozovat od první prokázané výzvy k plnění, ale je nutné tuto nově stanovit, vycházeje z možností spotřebitele k úhradě v době přiměřené.

20. Co se týká stanovení konkrétní doby k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud i vzhledem k tomu, že žalovaný své současné poměry (možnosti) soudu blíže neupřesnil, za přiměřenou úhradu jistiny spotřebitelského úvěru ve splátkách v poměrně minimální výši 500 Kč měsíčně, a to i vzhledem k tomu, že žalovaný je ve výkonu trestu odnětí svobody. Vzhledem k povaze podkladové právní úpravy pak nepřichází v úvahu vyslovení ztráty výhody splátek ve smyslu § 1931 občanského zákoníku, tedy nepřichází v úvahu taková úprava, že nebude-li některá ze splátek řádně a včas uhrazena, stává se splatným celý zbývající dluh.

21. Soud pro úplnost doplňuje, že na věci nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně původně nárokovala zaplacení nárokovaných částek z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru, přičemž následně tento svůj nárok v návaznosti na výzvu soudu překvalifikovala toliko na nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyní tak bylo učiněno právě v návaznosti na výzvu soudu k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, přičemž žalovaná současně s částečným zpětvzetím žaloby výslovně uvedla, že příslušnými podklady nedisponuje, jinými slovy, že smlouvy o spotřebitelském úvěru v přezkumu platnosti z tohoto důvodu nemohou obstát.

22. Soudem tak sice formálně nebylo rozhodováno o platnosti smluv o spotřebitelském úvěru, přičemž však je zjevné, že pokud by k posuzování došlo, nezbylo by než vyslovit neplatnost obou smluv z důvodu deficitního posouzení úvěruschopnosti, s následnou aplikací § 87 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Nelze se vyhnout aplikaci normy obsažené v § 87 odst. 1 poslední větě zákona o spotřebitelském úvěru tím, že žalobkyně k výzvě soudu, aby prokázala posouzení úvěruschopnosti, sama vezme žalobu částečně zpět a nadále nárokuje již jen z titulu bezdůvodného obohacení, aby tak předešla nevyhnutelnému vyslovení neplatnosti smlouvy; takový postup by byl obcházením zákona, jež nelze akceptovat.

24. Vzhledem k tomu, že ve věci byl převážně úspěšný žalovaný – vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém bylo řízení zastaveno, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž k částečnému zastavení řízení bylo přistoupeno nikoli pro následné chování žalovaného po podání žaloby, ale z důvodů na straně žalobkyně, ergo procesní zavinění ve vztahu k částečnému zastavení leží na straně žalobkyně podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., která podala žalobou na částku nezohledňující platby uhrazené žalovaným k rukám právní předchůdkyně před podáním žaloby – měl by žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ve výši podle poměru úspěšnosti. Jelikož ale žalovanému žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, náhradu žádných nákladů řízení rovněž nežádal, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.