43 C 354/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupena titul jméno příjmení , titul , advokátem sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 11 900 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba podaná dne 26. 6. 2023, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8826 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1528,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4573,87 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6770,63 KČ od 24.3.2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 24,69 % ročně z částky 6770,63 KČ od 24.3.2023 do zaplacení, částku 3074 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 696,32 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1750,56 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2355,98 KČ od 24.3.2023 do zaplacení ve výši 10 %, úrok 25,14 % ročně z částky 2355,98 KČ od 24.3.2023 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 26. 6. 2023, který byl podán u Okresního soudu ve Svitavách a postoupen zdejšímu soudu dne 6. 10. 2023, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 900 Kč s příslušenstvím, z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], 1) ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 12 000 Kč, 2) ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 9000 Kč. Žalovaná na pohledávku uhradila 13 824 Kč, resp. 14 366 Kč, zbývající dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 7. 11. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne 24. 11. 2023.

3. Žalovaná se k věci vyjádřila dne 8. 12. 2023, následně se z jednání soudu omluvila.

4. Žalovaná se z účasti na jednání omluvila, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalované.

5. Žalobkyně se k jednání dostavila a zde s odkazem na písemné vyhotovení žaloby uvedla, že žaloba je podávána z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 5. 2019 na částku 12 000 Kč v hotovosti, dále z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru z 28. 2. 2019 na částku 9 000 Kč v hotovosti, obě uzavřeny mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], kdy následně byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Co se týká úvěruschopnosti, byly ověřovány příjmy i výdaje žalované. Žalovaná nesplácela řádně a včas, ani k předžalobní výzvě, nezbylo tak než podat žalobu. Námitka promlčení dle žalobkyně není důvodná.

6. Soud vyšel dále z listinných důkazů kartou zákazníka, smluvní dokumentací, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, bilancí – na první smlouvu 12 000 Kč uhrazeno celkem 13 824 Kč, poslední splátka 22. 3. 2022, na druhou smlouvu 9 000 Kč uhrazeno celkem 14 366 Kč, poslední splátka 22. 3. 2022.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státním občanem Polska s bydlištěm v České republice, musel se soud nejprve vypořádat s otázkou, zda je dána pravomoc (jurisdikce) českých soudů a kterým právním řádem se věc řídí (rozhodné právo).

8. V pojednávané věci je třeba postupovat podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle něhož nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Ve věcech spotřebitelských smluv pak podle čl. 18 odst. 2 téhož nařízení smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Jelikož má žalovaná bydliště na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů. Rozhodné právo je pak třeba určit podle čl. 3 odst. 1 a čl. 6 nařízení č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), kdy s ohledem na bydliště žalované v České republice, přičemž strany rovněž výslovné ujednaly, že smlouva i případné spory z ní se řídí českým právem, zejména občanským zákoníkem, se věc řídí českým právem.

9. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

15. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

19. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

20. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. K tomu soud konstatuje, že soudu byly předloženy dvě karty zákazníka, zpracované vždy ke dni uzavření dané smlouvy a poskytnutí úvěru, přičemž však obě zákaznické karty opatřené v průběhu cca 2 a půl měsíce obsahují podstatně odlišné údaje, a to jak na příjmové stránce, kde v jedné jsou uváděny příjmy 15 170 Kč, ve druhé 11 170 Kč, aniž by tento rozdíl byl jakkoli objektivizován či vysvětlen. Rovněž výdajová stránka se v obou kartách liší, mj. co do nákladů na bydlení 2500 Kč, resp. 1500 Kč, aniž by byly tyto údaje objektivizovány, popř. doložen údaj připsaný na druhou z karet, že na bydlení má přispívat přítel. Jedná se o částky, které se jeví jako nepřiměřeně nízké a podhodnocené.

21. Výši příjmů žalované žalobkyně nedoložila žádnými podklady. Stejně tak náklady uvedené v kartě zákazníka nebyly doloženy žádnými podklady, které by objektivizovaly uvedené částky, přičemž však zákon, jak je třeba jej interpretovat v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů, neumožňuje vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami.

22. Takové posouzení úvěruschopnosti, kdy navíc v případě výdajů se jedná o částky poměrně nízké, které tím spíše je třeba platně objektivizovat, mimoto nebyly rozděleny na dílčí kategorie, nebyly rovněž objektivizovány další nezbytné, pravidelné, rovněž nahodilé výdaje, neboť i s těmi je nutno kalkulovat, nelze považovat za souladné s požadavky zákona.

23. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

24. Ze smluv o spotřebitelském úvěru v hotovosti bylo prokázáno, že žalované byly na jejím základě vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 12 000 Kč, resp. 9000 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaná uhradila 13 824 Kč, resp. 14 366 Kč, tedy v případě obou smluv více, než kolik jí bylo vyplaceno.

25. Výrokem I. proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť pokud se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně vyplaceno a co nebylo žalovanou vráceno, pak částky byly zcela vráceny.

26. K tomu soud dodává, že bylo již nadbytečné zabývat se za dané situace námitkou promlčení, která byla vznesena žalovanou ve vyjádření k žalobě, přičemž však pro úplnost soud uvádí, že promlčení je vyloučeno, neboť poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 22. 3. 2022, tedy od poslední dílčí platby do podání žaloby dne 26. 6. 2023 nemohla uplynout promlčecí doba v trvání 3 roků podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku.

27. Výrokem II. bylo ohledně náhrady nákladů řízení rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a ve věci úspěšné žalované žádné prokazatelně důvodné náklady řízení nevznikly, rovněž žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.