43 C 417/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci manžela: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 fakticky Adresa zainteresované osoby 0/1 zastoupen Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem Adresa zainteresované osoby 1/0 a manželky: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupena Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 advokátem Adresa zainteresované osoby 3/0 o rozvod manželství

I. Manželství manželů , jméno FO, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , a , Jméno zainteresované osoby 2/0, , rozené , Anonymizováno, , Datum narození zainteresované osoby 2/0, , Anonymizováno, , adresa, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel podal dne 7. 12. 2023 návrh na rozvod manželství, kterým navrhl, aby bylo manželství manželů, uzavřené dne 20. 2. 2010 před , adresa, , rozvedeno, dále aby bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Manželka ve vyjádření k návrhu ze dne 24. 1. 2024 uvedla, že nesouhlasí s návrhem na rozvod manželství tak, jak byl podán. U jednání pak vyšlo najevo, že se její nesouhlas týká určitých dílčích otázek, popř. formulací ze strany manžela, celkově však proti rozvodu ničeho nenamítá, ba naopak sama je přesvědčena o hlubokém a nenapravitelném dlouhodobém rozvratu manželství. U jednání soudu se pak v tomto smyslu opakovaně vyjadřovala, byť formálně se k návrhu na rozvod nepřipojila.

3. Soud byl nucen vypořádat se s procesní situací, kdy součástí návrhu na rozvod manželství bylo pod body II. a III. petitu návrhu též vypořádání společného jmění manželů, na což manželka reagovala samostatnou protižalobou, která byla u Okresního soudu Brno-venkov zapsána pod sp. zn. 42 C 91/2024.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 2. 2024, odročené na 26. 3. 2024, ze kterého se manželka omluvila z důvodu nemoci. Manželka současně soudu sdělila, že mezi manžely došlo k navázání jednání o řešení sporu.

5. Manžel u jednání vypověděl, že se brali 20. 2. 2010. Manžel se odstěhoval 6. 10. 2023, manželé obývali společnou nemovitost, ale nežili manželským životem již cca od jara 2020. Žádné společné děti nemají, za dobu trvání manželství byli na jejich výživu odkázány dvě nezletilé děti manželky, avšak obě děti jsou již zletilé a výživou nezávislé. Co se týká společného majetku, manžel vypověděl, že si vzal s sebou automobil a motocykl, vybavení domu zůstalo ve společném domě, přičemž tato nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví. Manžel se přiklání k vypořádání odděleně mimo SJM, neboť vypořádání podílového spoluvlastnictví bude složité. Pokud by přistoupil na návrh manželky, v podstatě by mu nic nezbylo. Po poučení soudem manžel uvedl, že je přesvědčen, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno, bez možnosti obnovení soužití. Rozvrat manželství manžel pociťuje cca od jara 2020, kdy k významnému zhoršení jejich manželství patrně přispěla pandemie Covidu-19. Určité věci se manželé snažili si vyříkat, vyhledat poradnu bylo již nadbytečné, naději na záchranu manželství již žádnou nevidí. Manželé spolu poslední dva roky komunikovali pouze přes WhatsApp, i když obývali jednu nemovitost. Manžel k dotazu soudu uvedl, že se jedná o jeho druhé manželství, je národnosti a státní příslušnosti české, vzdělání vysokoškolské, obor ekonomika, management, pracuje jako IT konzultant.

6. Soud dále vyšel z listinných důkazů oddacím listem účastníků, lustrací centrální evidence obyvatel, informačního systému ISAS a insolvenčního rejstříku.

7. Jednání bylo odročeno na 25. 4. 2024, u něhož manželka soudu potvrdila uzavření manželství 20. 2. 2010 občanským sňatkem a odstěhování manžela k 7. 10. 2023. Společné děti nemají, co se týká vypořádání SJM, pak problematickým bodem je vypořádání vnosů, přičemž nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví. Vnosy manželky k vypořádání byly vyčísleny částkou 2 250 000 Kč, a to za dobu manželství rovněž formou půjčky. Po poučení soudem manželka uvedla, že je přesvědčena, že je manželství hluboce a trvale rozvráceno bez možnosti obnovení soužití. Rozvrat manželství vnímá fakticky již počínaje rokem 2010, od té doby se s manželem intimně nestýkají, následně odešly její děti, to vše dlouhodobě vnímá jako důsledky přístupu manžela. Ještě před dvěma lety se pokoušela manželství fakticky udržovat tím, že o manžela pečovala, následně dospěla k rozhodnutí v tomto již nepokračovat. Odbornou pomoc nevyhledali, bylo to nadbytečné. Naději na záchranu již žádnou nevidí. Manželka k dotazu soudu uvedla, že se jedná o její druhé manželství, je národnosti a státní příslušnosti české, vzdělání vysokoškolské v oboru Mgr. geriatrie, pracuje jako odborný konzultant v oblasti vzácných geneticky podmíněných dětských onemocnění.

8. Jednání bylo dle shodného návrhu stran odročeno na 30. 5. 2024 za účelem jednání mezi stranami o podmínkách dohody na vypořádání SJM, a to i v návaznosti na podílové spoluvlastnictví, rovněž o podmínkách nesporného rozvodu, při kterém by nebylo nutno prokazovat příčiny rozvratu manželství. Soud stranám uložil sdělit nejméně tři dny před termínem jednání stanovisko, ze strany manžela k bodům II. a III. petitu návrhu, ze strany manželky k žalobě vedené pod. sp. zn. 42 C 91/2024.

9. Žalobce vzal podáním ze dne 24. 5. 2024 žalobu částečně zpět, a to co do bodu II. a III. žalobního návrhu. Současně sdělil soudu, že k tomuto dni nebyla uzavřena dohoda na vypořádání majetku ve smyslu § 757 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku.

10. Právní zástupce manželky požádal podáním ze dne 28. 5. 2024 o odročení nařízeného jednání z důvodu nutné operace kolene. Zároveň soudu sdělil, že dosud nebylo dosaženo dohody s manželem, e věci probíhají aktivně jednání s možností smírného výsledku. Jednání bylo odročeno na 16. 7. 2024.

11. U odročené jednání dne 16. 7. 2024 právní zástupce manžela sdělil k dotazu soudu, že se zástupcem protistrany intenzivně jednají, nicméně za daného stavu je přesvědčen, že dohoda na vypořádání majetku, coby podmínka nesporného rozvodu prozatím nemůže býti splněna vzhledem k požadavkům protistrany se v tuto chvíli nejeví možnost tohoto řešení věci. Jednání probíhalo v nepřítomnosti manželky. Právní zástupce manželky se podáním ze dne 12. 7.2024 omluvil z jednání z důvodu akutní operace.

12. Usnesením ze dne 16. 7. 2024, č. j. 43 C 417/2023-55, bylo řízení v části petitu II a III., tj. ve vztahu k vypořádání společného jmění manželů, zastaveno. Stranám bylo uloženo intenzivně jednat o uzavření dohody na majetkovém vypořádání. Jednání bylo za tímto účelem odročeno na 24. 9. 2024.

13. Následně bylo zjištěno, že rovněž řízení o protižalobě manželky týkající se vypořádání SJM, bylo na základě zpětvzetí v celém rozsahu zastaveno usnesením Okresního soudu, Anonymizováno, Brno-venkov ze dne 29. 7. 2024, čj. 42 C 91/2024-18, které nabylo právní moci dne 16. 8. 2024.

14. U odročeného jednání dne 24. 9. 2024 manželka soudu sdělila, že se přes veškerou snahu nepodařilo dosáhnout dohody na majetkovém vypořádání pro účely případného nesporného rozvodu, kdy trvá shoda na některých základních bodech vypořádání. Právní zástupce manželky potvrdil, že k majetkové dohodě nedošlo, jednání jsou ve fázi výměny návrhu a protinávrhu, kdy do budoucna budou vedena další jednání, pro účely rozvodového řízení se ale dohody dosáhnout nepodařilo.

15. Manžel k dotazu soudu upřesnil, že za základní příčiny rozvratu manželství považuje postupné dlouhodobé citové ochlazení a nastupující odcizení, kdy v období posledních cca pěti let již spolu manželé v podstatě pořádně nemluvili, mají odlišné zájmy a oddělené trávení volného času. Naději na záchranu manželství již žádnou nevidí.

16. Manželka k dotazu soudu upřesnila, že za základní příčiny rozvratu manželství považuje citové ochlazení a vzájemné odcizení nastoupilo již velmi krátce po svatbě, toto vnímá již cca čtrnáct let a naprosto nevidí prostor pro snahu o obnovu manželského soužití. Manželka po dotazu soudu výslovně uvedla, že se k návrhu formálně nepřipojuje, nicméně s rozhodnutím soudu souhlasí.

17. Právní zástupce manžela závěrem navrhl, aby soud manželství rozvedl sporným rozvodem podle § 755 občanského zákoníku, bylo prokázáno, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno bez možnosti obnovení soužití, náhradu nákladů řízení nepožaduje.

18. Právní zástupce manželky závěrem ponechává rozhodnutí na úvaze soudu, výslovně nenavrhl žádné rozhodnutí, pouze aby náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků.

19. Podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

20. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny.

21. Již vzhledem k tomu, že mezi manžely nebylo dosaženo dohody na úpravě majetkových poměrů, nebyly naplněny podmínky tzv. nesporného rozvodu podle § 757 občanského zákoníku, a nezbylo tak, než aby soud vedle rozvratu manželství prokazoval i příčiny jeho rozvratu.

22. Na podkladě provedeného dokazování, po podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná ustanovení právních předpisů, soud dospěl k jednoznačnému závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

23. Byl prokázán rozvrat manželství, který je dlouhodobého rázu, trvající nejméně od roku 2020, přičemž nejméně od 1. 10. 2023 manželé nevedou společnou manželskou domácnost, když se manžel odstěhoval ze společné domácnosti, přičemž však zejména manžel vypovídal k faktickému ukončení společné manželské domácnosti již v jarních měsících 2020. Co se týká rozvratu manželství, pak tento manžel vnímá shodně od jarních měsíců 2020, kdy uváděl, že k rozvratu přispěla i enormní zátěž spojená s pandemií Covid-19 a s tím spojenými omezeními. Manželka hovořila u jednání o rozvratu manželství podstatně delším, z její strany vnímaným postupně již od doby poměrně krátce o uzavření manželství v únoru 2010, následně gradujícím po nabytí zletilosti a následném odchodu dětí manželky ze společné domácnosti.

24. Rozvrat manželství byl jednoznačně prokázán, a to i bezprostředním vjemem soudu u jednání, kdy bylo zcela zjevné hluboké vzájemné odcizení mezi manželi. Žádný z manželů nespatřuje naději, ani nemá zájem na obnovení manželského soužití.

25. Byly prokázány rovněž příčiny rozvratu manželství, spočívající v postupném, dlouhodobém, naprostém vzájemném odcizení a citovém ochlazení, manželka v té souvislosti vypovídala k tomu, že spolu přestali žít jako manželé již v roce 2010, následně odešly ze společné domácnosti děti manželky, což manželka vnímá jako důsledky přístupu manžela. Manžel počal vnímat rozvrat manželství později, potvrdil však naprosté citové ochlazení v posledních letech, které vyústilo v situaci, kdy manželé spolu posledních de facto pět let hlouběji nemluvili; sice nadále obývají jednu nemovitost, ale poslední dva roky spolu komunikovali výhradně v nutných případech a prostřednictvím aplikace WhatsApp. Naději na záchranu manželství ani jeden z manželů již nevidí, nemá o ni zájem.

26. Soud dále ověřil, že manželé nemají žádné společné nezletilé děti, přičemž zletilé děti každého z manželů jsou již samostatné, výživou nezávislé, žádné z nich neobývá společnou domácnost s manželi a není výživou závislé.

27. Soud věnoval pozornost rovněž možnostem naplnění podmínek tzv. nesporného rozvodu podle § 757 občanského zákoníku, v tomto směru byly strany rovněž poučeny o povaze případného následného řízení o vypořádání společného jmění manželů po rozvodu manželství, přičemž však strany shodně uvedly, že k dohodě majetku prozatím nedošlo, a z toho důvodu nemohou být v tuto chvíli naplněny podmínky nesporného rozvodu podle § 757 občanského zákoníku, a to zejména s ohledem na provázanost s podílovým spoluvlastnictvím nemovitosti.

28. Bylo v té souvislosti prokázáno, že jsou vedena jednání za účelem vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, rovněž v jednom celku též společného jmění spočívajícího v movitých věcech tvořících vybavení domu či vozidlech, avšak tato jednání zcela přesahují prostor, po který by bylo možno vyčkat s rozhodnutím o rozvodu manželství coby esenciálního statusového rozhodnutí, které nesnese odkladu nad míru přiměřenou okolnostem věci.

29. Soud dále ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku neshledal, že by měla být rozvodem způsobena zvlášť závažná újma kterémukoli z manželů, přičemž ani jeden z manželů způsobení takové újmy netvrdil a oba manželé shodně uvedli, že nemají zájem na dalším trvání manželství, a navrhovali manželství rozvést.

30. Soud proto výrokem I. rozhodl podle § 755 občanského zákoníku o rozvodu manželství.

31. O nákladech řízení bylo výrokem II. rozhodnuto podle § 23 z.ř.s. v souladu se shodným návrhem manželů tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, přičemž nebyly shledány zvláštní okolnosti případu, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení kterémukoli z manželů.

32. Manžel se po vyhlášení rozsudku na místě vzdal práva odvolání, manželka si ponechala lhůtu.