43 C 48/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátem sídlem Jméno advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 61 930,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 510 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 510 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 1 500 Kč, splatných vždy nejpozději do 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 592 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 893,55 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 452,40 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 006,17 Kč od 23. 4. 2024 do 26. 9. 2024 a z částky 1 736,17 Kč od 27. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 8 % ročně z částky 8 627,75 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, částku 32 828,25 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 953,90 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 003,32 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 886,57 Kč od 23. 4. 2024 do 26. 9. 2024 a z částky 8 646,57 Kč od 27. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 8 % ročně z částky 16 337,17 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá..

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 5. 10. 2024 u Okresního soudu v Chomutově, který byl postoupen zdejšímu a následně převeden do rejstříku C dne 24. 2. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 61 930,25 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . 1) dne 15. 9. 2022, č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 25 000 Kč, 2) dne 9. 12. 2022, č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 10 000 Kč. Žalovaný na smlouvu ad 1) uhradil celkem 16 760 Kč, na smlouvu ad 2) uhradil celkem 2 730 Kč, ve zbytku dlužné částky nebyly žalovaným uhrazeny, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci bylo dne 3. 2. 2025 rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, vůči kterému podal žalovaný včasný odpor, elektronický platební rozkaz tím byl zrušen, žalovaný se současně vyjádřil ve věci tak, že poskytovatel řádně neprověřil jeho úvěruschopnost, žalovaný si vzal úvěr neuváženě.

3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 24. 3. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, přičemž žaloba byla doplněna v soudem stanovené, k žádosti žalobkyně prodloužené lhůtě dne 22. 4. 2025.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě podaném dne 8. 4. 2025 vyjadřuje vs. vyjádřil připravenost uhradit zbývající částky jistin úvěrů, současně navrhl měsíční splátky ve výši 1 500 Kč, tj. nad rámec svého životního minima.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 29. 4. 2025, žalovaný se z jednání omluvil z důvodu dlouhodobě neblahého zdravotního stavu, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

6. Žalobkyně u jednání s odkazem na písemnou žalobu uvedla, že žaloba je podávána z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní , právnická osoba, . ze dne 9. 12. 2022, na jejímž základě bylo vyplaceno 10 000 Kč v hotovosti, přičemž žalovaný uhradil 2 730 Kč, a ze dne 15. 9. 2022, na jejímž základě bylo vyplaceno v hotovosti 25 000 Kč, přičemž žalovaný celkem uhradil 16 760 Kč. Před poskytnutím obou úvěrů byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný následně uhradil pouze uvedené částky, ve zbytku nehradil ani na základě předžalobní výzvy.

7. Soud dále vyšel dále z listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, umořením, předžalobní výzvou.

8. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která své pohledávky následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupeným pohledávkám, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

18. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně u obou smluv nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

20. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno zcela nedostatečně za situace, kdy poskytovatel úvěru si zjišťoval a nechal si doložit příjmy žalovaného, avšak u výdajů vycházel především z údajů sdělených samotným žalovaným. V této souvislosti byla ke každé ze smluv přiložena žádost o úvěr (zákaznická karta), dále byla doložena pracovní smlouvy a výplatní pásky za období třech měsíců před poskytnutím každé ze smluv.

21. Lze konstatovat, že příjmy žalovaného byly poskytovatelem v určitém rozsahu zkoumány, přičemž však v zákaznických kartách je vycházeno z příjmu diametrálně odlišného od částky uvedené v pracovní smlouvě (43 182 Kč, resp. 46 691 Kč, nicméně v pracovní smlouvě byla sjednána mzda ve výši 29 000 Kč), aniž by na tento značný nepoměr bylo jakkoli reagováno.

22. Na straně výdajové pak nebyly údaje uvedené v zákaznických kartách jakkoli objektivizovány, což nelze hodnotit jako postup souladný se zákonem, zvláště pokud jsou uváděny výdaje na bydlení 1 500 Kč, měsíčně, což je částka z pohledu soudu zjevně nevěrohodná – podhodnocená. Mezi zákaznickými kartami, sepsanými v rozmezí méně než 3 měsíců, je dále rozpor v údajích o bydlení – u rodičů vs. u přítelkyně – aniž by tyto údaje byly jakkoli objektivizovány, není zřejmé, zda a jakým způsobem byla zohledněna vyživovací povinnost žalovaného vůči dvěma nezletilým dětem.

23. Rozpor je pak též v částkách splátek dřívějších závazků, když v pořadí ve druhé zákaznické kartě jsou uváděny splátky stávajících úvěrů 15 320 Kč čl. 71 oproti první zákaznické kartě s uváděnými 15 000 Kč čl. 70, přitom ze smlouvy čl. 20 se podává měsíční splátka 3 320 Kč, aniž by bylo zřejmé, proč nebylo toto citelné navýšení splátkové zátěže zohledněno toliko v rozsahu 320 Kč, tj. méně než desetiny měsíční splátky.

24. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulů smluv o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

25. Bylo prokázáno, že žalovanému byly fakticky vyplaceny částky ve výši 25 000 Kč a 10 000 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na celkem 19 490 Kč, zbývá tedy, aby žalovaný doplatil žalobkyni 15 510 Kč.

26. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 15 510 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno.

27. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 17. 7. 2024, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást oznámení o postoupení pohledávek byla žalovanému odeslána dne 11. 7. 2024, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem na čl.

79. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 16. 7. 2024, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud snad se žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.

29. Výrokem II. soud žalobu co do zbývající části nároku a příslušenství zamítl.

30. Vzhledem k tomu, že ve věci byl – při zohlednění jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve vyhovující oproti zamítavé části rozsudku – převážně úspěšný žalovaný, měl by žalovaný podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva, a to ve výši podle poměru úspěšnosti. Jelikož ale žalovanému žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

31. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. byla stanovena úhrada nároku ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, kdy v tomto ohledu soud akceptoval částku navrhovanou žalovaným ve vyjádření k žalobě, rovněž žalobkyně u jednání ponechala formu plnění a výši případných splátek na úvaze soudu, když se jedná o měsíční částku přiměřenou, tak aby se jednalo o splátky pro žalovaného s pohledem na jeho stávající poměry únosné, současně aby byla celková výše nároku splacena v přiměřené době, která je kratší než 12 měsíců.

32. Je přitom i v zájmu žalobkyně, aby podmínky úhrady dluhu uložené soudem byly pro žalovanou únosné, neboť tím se i pro žalobkyni zvyšuje reálná možnost řádného uhrazení pohledávky. Současně byla zakotvena ztráta výhody splátek ve smyslu § 1931 občanského zákoníku, tedy nebude-li některá ze splátek řádně a včas uhrazena, stává se splatným celý zbývající dluh.