43 C 56/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 35 090 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 500 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč, úrok 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 7. 2024 do 26. 10. 2024, úrok 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od 28. 7. 2024 do 31. 7. 2024 a z částky 2 500 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, částku 2 013 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč, částku 1 280 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 222,94 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 9. 9. 2024, který byl převeden do rejstříku C dne 27. 2. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 090 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 29. 4. 2024, č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč. Nárokovaná dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.

3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 25. 3. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila dne 26. 5. 2025.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované.

6. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti, potvrzením o platbě, výzvami, předžalobní výzvou, bilancí, sdělením banky.

7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak je zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

17. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

18. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno zcela nedostatečně za situace, kdy poskytovatel úvěru vycházel především z údajů sdělených samotnou žalovanou. V té souvislosti bylo soudu předloženo posouzení úvěruschopnosti zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 4. 2024, do které byl zanesen měsíční příjem ve výši 30 500 Kč spolu s příjmem domácnosti ve výši 85 000 Kč. K tomu byly dále doloženy 2 výplatní pásky žalované a výpis z účtu, ze kterého vyplývá konečný zůstatek 953,20 Kč.

19. Příjem žalované byl v jisté míře objektivizován dvěma výplatními páskami, přičemž však nadto je namístě prokazovat formu daného pracovního poměru, zejména jeho trvání a případné časové omezení, tak aby byly příjmy objektivizovány nejen přechodně, ale coby stabilizovaná příjmová základna způsobilá k nesení úvěrové zátěže. To se v projednávané věci nestalo.

20. Pokud bylo poskytovatelem úvěru vycházeno z poměrně vysokých příjmů žadatele, bylo na místě tyto objektivizovat, zejména pak bylo nutno prokázat, o jaké osoby a jaké příjmy se jedná v případě čistých příjmů dalších členů domácnosti, neboť i tyto byly zahrnuty do posouzení úvěruschopnosti. Rovněž není patrné a nebylo prokazováno, jakou roli mají tyto další osoby a jejich příjmy při splácení spotřebitelského úvěru. Žalovaná uvedla výdaje ve výši 3 000 Kč na bydlení a 1 800 Kč na splátky úvěrů. I pokud žalovaná sdělila poskytovateli a bylo jeho prohlášením objektivizováno, že bydlí u přítele, kterému přispívá na bydlení měsíčně 3 000 Kč, je zjevné, že musela mít i další pravidelné nezbytné výdaje např. na oblečení, cestovné, léčiva, zájmovou činnost, je přitom třeba počítat v přiměřeném rozsahu i s nahodilými výdaji, např. na opravy domácích spotřebičů či spojené s jinými nepředvídatelnými ději. Pakliže bylo vycházeno pouze a jen z výdajů na bydlení, nejedná se o posouzení způsobilé požadavkům zákona.

21. V té souvislosti soud přihlédl rovněž k tomu, že i pokud by snad shledal platnost smlouvy z důvodu akceptovatelného posouzení úvěruschopnosti, byl by nucen zkoumat platnost smlouvy i z dalších hledisek zákona, zejména přiměřenosti úrokové sazby sjednané ve výši 28,17 %, která však několikanásobně přesahovala běžné úrokové sazby, neboť podle statistických údajů ČNB byla obvyklá úroková sazba úvěrů na spotřebu v daném období 9,03 %, mimoto ve výši smluvního úroku nebyla zohledněna úprava zákonem 186/2020 Sb. Rovněž by soud nemohl přehlížet kumulaci řady dílčích úhrad nárokovaných na žalovaném nad rámec jistiny úvěru, kdy vedle úroku byla dále nárokována smluvní pokuta stanovená denní sazbou, mimoto smluvní pokuta stanovená pevnými částkami, dále též náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky, kdy ve svém součtu se jedná o nároky, které podstatným způsobem navyšují celkové úhrady nárokované na žalovaném. Finálně pak bylo by třeba přihlédnout i k tomu, že byla sjednána výše úvěru 30 000 Kč, avšak reálně bylo vyplaceno pouze 27 500 Kč, kdy rozdíl ve výši 2 500 Kč byl bezprostředně stržen na úhradu zprostředkovateli úvěru, aniž by bylo prokázáno, jaká byla pozice tohoto zprostředkovatele, jakou reálnou činnost při poskytnutí úvěru vykonával.

22. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

23. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že žalované byly na jejím základě poskytnuty prostředky převodem na účet ve výši 27 500 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila.

24. Výrokem I. proto bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 27 500 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně poskytnuto a co nebylo žalovanou vráceno.

25. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 1. 8. 2024, neboť žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky v podobě předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2024, byla žalované odeslána téhož dne 27. 7. 2024, jak prokázáno potvrzením o odeslání čl. 86 verte. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 31. 7. 2024, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobkyně. Pokud se snad žalovaná na adrese, kterou sdělila právnímu předchůdci žalobkyně, následně nezdržovala, popř. jinak zmařila doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do její dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalované a prokazovala, že písemnost byla žalované skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaná zmařila doručení tím, že znemožnila doručení zásilky na adresu, kterou předtím sama právnímu předchůdci žalobkyně sdělila, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.

27. Výrokem II. byla žaloba co do zbývající části nároku, příslušenství a smluvní pokuty zamítnuta.

28. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.

29. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 1 404 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 2 úkony právní služby po 500 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč. Celkem tak náleží 1 200 Kč, navýšené o DPH v sazbě 21 %, když zástupce doložil, že je plátcem DPH, náleží tak 1 404 Kč + 1 452 Kč = 2 856 Kč.

30. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 71,41 %, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaná měla úspěch v rozsahu 28,59 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 42,82 %. Soud proto žalobkyni přiznal částku 1 222,94 Kč.

31. K tomu soud dodává, že se neztotožnil s návrhem žalobkyně na přiznání náhrady nákladů řízení v plné výši, neboť v projednávané věci byly naplněny podmínky § 14b odst. 1 advokátního tarifu, především řízení bylo zahájeno návrhem v podobě ustáleného vzoru, který je žalobkyní uplatňován opakovaně ve značném počtu případů, ve skutkově i právně takřka totožných či velmi obdobných věcech.

32. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení.