43 C 60/2022

Plný text

Okresní soud Brno - venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupena titul jméno příjmení, advokátem sídlem adresa, obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozen datum bytem adresa, obec o zaplacení částky 7500 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, kterou žalobkyně požaduje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3000 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4500 Kč od 21. 7. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1368 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne datum, který byl převeden do rejstříku C dne datum, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, ze dne datum, č. číslo, na jejímž základě byly žalovanému vyplaceny převodem na účet prostředky ve výši 4500 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne datum podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno po opakované výzvě doručené žalobkyni dne datum dne datum, současně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 3000 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na datum, žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného.

5. Soud vyšel z podání účastníků, dále z listinných důkazů, zejména oznámení o postoupení pohledávky, výzvy před podáním žaloby, projektu vnitrostátní fúze sloučením, podacích archů, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek, sdělení banky.

6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby, rovněž nikoli na základě poučení u jednání.

14. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. Je třeba považovat za zcela nedostatečné posouzení úvěruschopnosti vycházející fakticky výhradně z údajů sdělených žalovaným, nepodložených objektivizovanými dokumenty vystavenými např. zaměstnavatelem nebo jiným plátcem příjmů žalované, kdy navíc v daném případě nebyly příslušné údaje zjišťovány ani od žalovaného, resp. žádné údaje tohoto druhu nebyly doloženy soudu.

15. Rovněž ve smluvní dokumentaci, kterou byl u jednání proveden důkaz, není posouzení úvěruschopnosti žádným způsobem zohledněno, nebyla rovněž doložena např. karta zákazníka, která by dokládala, jakým způsobem bylo s údaji nakládáno v rámci kontraktačního procesu. Ve smlouvě o úvěru je obsaženo toliko obecné prohlášení o tom, že před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, popř. že žalovaný uzavřením smlouvy prohlašuje, že je schopen úvěr splácet. Takový způsob posouzení úvěruschopnosti se zcela míjí s požadavky zákona.

16. Ostatně tohoto deficitu si je vědoma i žalobkyně, která v doplnění žaloby k výzvě soudu sdělila, že coby právní nástupce poskytovatele úvěru důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného bohužel nedisponuje.

17. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

18. Bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru, vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 4500 Kč, bylo současně prokázáno, že žalovaný neuhradil ničeho, tedy zbývá doplatit 4500 Kč.

19. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby co do částky 3000 Kč s příslušenstvím soud podle § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí zastavil, přičemž ke zpětvzetí návrhu došlo podle § 96 odst. 3 o.s.ř. dříve, než začalo jednání ve věci samé, současně vzhledem k výši uhrazeného soudního poplatku nebyly naplněny podmínky pro vrácení části soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

20. Výrokem II. bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 4500 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému fakticky vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno.

21. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 21. 7. 2018, neboť oznámení o postoupení pohledávky, od kterého se odvíjí aktivní legitimace žalobkyně, neboť teprve doručením tohoto oznámení bylo žalovanému sděleno, jakému subjektu a v jaké částce má plnit, toto oznámení společně s výzvou k úhradě dluhu žalobkyni bylo žalovanému odesláno dne 17. 7. 2018, jak prokázáno podacím archem na čl. 24, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované 3. pracovní den po odeslání, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud snad se žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.

23. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. Náhrada nákladů řízení přiznaná výrokem III., zcela v souladu s návrhem žalobkyně, sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) advokátního tarifu, a sice převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby, po 200 Kč, dále odměna ve výši jedné poloviny úkon právní služby jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h advokátního tarifu. Ke každému úkonu náleží podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 100 Kč, celkem tak náleží 800 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad 800 Kč se tak navyšuje o 21 % sazby daně na 968 Kč Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 968 Kč + 400 Kč = 1368 Kč.

24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost uloženou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jejího soudního výkonu nebo exekuce.