43 C 62/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce, Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 67 106,84 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 67.106,84 Kč, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 134.177,18 Kč od 4. 5. 2023 do 15. 11. 2023, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 134.004,38 Kč od 16. 11. 2023 do 15. 12. 2023, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 130.504,38 Kč od 16. 12. 2023 do 15. 1. 2024, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 127.004,38 Kč od 16. 1. 2024 do 17. 2. 2024, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 123.504,38 Kč od 18. 2. 2024 do 19. 3. 2024, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 120.004,38 Kč od 20. 3. 2024 do 15. 4. 2024, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 116.504,38 Kč od 16. 4. 2024 do 15. 5. 2024, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 113.004,38 Kč od 16. 5. 2024 do 14. 6. 2024, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 109.504,38 Kč od 15. 6. 2024 do 15. 7. 2024, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 106.004,38 Kč od 16. 7. 2024 do 27. 8. 2024, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 102.504,38 Kč od 28. 8. 2024 do 16. 9. 2024, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 99.004,38 Kč od 17. 9. 2024 do 14. 11. 2024, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 95.504,38 Kč od 15. 11. 2024 do 20. 12. 2024, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 92.004,38 Kč od 21. 12. 2024 do 14. 1. 2025, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 88.504,38 Kč od 15. 1. 2025 do 14. 2. 2025, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 85.504,38 Kč od 15. 1. 2025 do 14. 2. 2025, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 81.504,38 Kč od 15. 3. 2025 do 31. 3. 2025, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 78.004,38 Kč od 1. 4. 2025 do 15. 5. 2025, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 74.504,38 Kč od 16. 5. 2024 do 9. 6. 2025, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 71.004,38 Kč od 10. 6. 2025 do 21. 7. 2025, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 67.504,38 Kč od 22. 7. 2025 do 31. 8. 2025, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 64.004,38 Kč od 1. 9. 2025 do 15. 9. 2025, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 60.504,38 Kč od 16. 9. 2025 do 20. 10. 2025, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 57.004,38 Kč od 21. 10. 2025 do 16. 12. 2025, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 53.504,38 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 143.711,39 Kč od 4. 5. 2023 do 15. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 143.538,59 Kč od 16. 11. 2023 do 15. 12. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 140.038,39 Kč od 16. 12. 2023 do 15. 1. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 136.538,39 Kč od 16. 1. 2024 do 17. 2. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 133.038,39 Kč od 18. 2. 2024 do 19. 3. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 129.538,39 Kč od 20. 3. 2024 do 15. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 126.038,39 Kč od 16. 4. 2024 do 15. 5. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 122.538,39 Kč od 16. 5. 2024 do 14. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119.038,39 Kč od 15. 6. 2024 do 15. 7. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 115.538,39 Kč od 16. 7. 2024 do 27. 8. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 112.038,39 Kč od 28. 8. 2024 do 16. 9. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 108.538,39 Kč od 17. 9. 2024 do 14. 11. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 105.038,39 Kč od 15. 11. 2024 do 20. 12. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 101.538,39 Kč od 21. 12. 2024 do 14. 1. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 98.038,39 Kč od 15. 1. 2025 do 14. 2. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94.538,39 Kč od 15. 2. 2025 do 14. 3. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91.038,39 Kč od 15. 3. 2025 do 31. 3. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 87.538,39 Kč od 1. 4. 2025 do 15. 5. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84.038,39 Kč od 16. 5. 2025 do 9. 6. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80.538,39 Kč od 10. 6. 2025 do 21. 7. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 77.038,39 Kč od 22. 7. 2025 do 31. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73.538,39 Kč od 1. 9. 2025 do 15. 9. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70.038,39 Kč od 16. 9. 2025 do 20. 10. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66.538,39 Kč od 21. 10. 2025 do 16. 12. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63.038,39 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 25. 2. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 67 106,84 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 23. 9. 2019, č. hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 200 000 Kč. Dluh ze smlouvy v nárokované výši nebyl žalovanou uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 16. 3. 2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem určené lhůtě dne 31. 3. 2026.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 23. 4. 2026, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalované.

5. Žalobkyně se k jednání dostavila a zde s odkazem na písemnou žalobu a doplnění uvedla, že žaloba je podávána z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi stranami dne 23. 9. 2019, na jejímž základě byly poskytnuty prostředky ve výši 200 000 Kč. Následně bylo po delší dobu spláceno až do roku 2023, poté došlo k uznání dluhu po jeho zesplatnění stanovení nového splátkového kalendáře, který však rovněž nebyl naplněn, nezbylo pak než po předžalobní výzvě podat projednávanou žalobu.

6. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, bilancí, posouzením úvěruschopnosti, potvrzením o platbě, zesplatněním, předžalobní výzvou a sdělením banky.

7. Následně bylo jednání odročeno na 28. 5. 2026 za účelem doplnění dokazování, k čemuž soud stanovil účastníkům lhůtu v délce 15 dnů od dne jednání, popř. mimosoudním jednáním, popř. zjednodušení petitu, přičemž žalobkyni bylo dáno poučení, že posouzení úvěruschopnosti je třeba tvrdit konkrétními skutečnostmi ve vztahu k projednávané věci a poměrům žalované, kdy nepostačuje prostý odkaz na listiny předložené k žalobě, je třeba tvrdit konkrétní poměry a objektivizované podklady, zejména nepostačují obecné výklady s obecnými odkazy na judikaturu či komentářovou literaturu, rovněž pro případ odkazování na judikaturu je primárně třeba vycházet z judikatury Nejvyššího soudu, odkazy na rozhodnutí krajských soudů v jiných věcech, nota bene z jiných částí republiky, mívají relevanci podstatně limitovanou.

8. Žalobkyně následně doplnila svá skutková tvrzení podáním ze dne 7. 5. 2026, ve kterém doplnila svá skutková tvrzení ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované.

9. Na odročeném jednání dne 28. 5. 2026 soud dále vyšel z listinných důkazů úvěrovou zprávou, výpisy z účtu, podkladem k úvěruschopnosti, dalšími úvěry a zákaznickou kartou.

10. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

17. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

18. Posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno v souladu s požadavky zákona za situace, kdy poskytovatel ohledně úvěrů vycházel především z údajů sdělených samotnou žalovanou, zachycených v potvrzení o prověření úvěruschopnosti na čl. 82 a podkladu k úvěruschopnosti na čl.

112. V té souvislosti žalobkyně určitým způsobem ověřovala příjmy žalované, kdy soudu byly doloženy výpisy z bankovního účtu žalované, žalobkyně následně v tomto směru tvrdila příjmy ze zaměstnání žalované, aniž by však byly údaje dále objektivizovány např. pracovní smlouvou, dokládající stabilizované příjmové poměry co do trvání a formy pracovního poměru.

19. Výdajová stránka pak nebyla doložena žádným způsobem, resp. nebyla doložena ani v základním rámci srozumitelně a uceleně za situace, kdy v podkladu úvěruschopnosti a potvrzení o prověření úvěruschopnosti smlouvy byly bez dalšího vyneseny celkové výdaje ve výši 30 000 Kč, přičemž nebylo žalobkyní zkoumáno, zda se jedná o výdaje celé domácnosti či pouze žalované, kdy uvedené je zcela zásadní za situace, kdy žalobkyně pro své výpočty vycházela z příjmu žalované ve výši 29 000 Kč, tedy ve výši, která je nižší, než uvedené výdaje.

20. Nelze opomenout ani značné splátkové zatížení žalované, kdy za žalovanou ke dni uzavření smlouvy s žalobkyní bylo evidováno dalších 5 existujících úvěrových produktů, z toho 4 osobní úvěry s měsíčními splátkami v celkové výši 9 559 Kč a 1 hypoteční úvěr s měsíční splátkou 14 432 Kč, kdy navíc není zřejmé, jakým způsobem bylo toto enormní úvěrové zatížení zohledňováno za situace, kdy v podkladu (potvrzení o prověření úvěruschopnosti) na čl. 115 hypoteční zatížení splátkou 14 432 Kč měsíčně zohledněno je, avšak v přehledu splátek úvěrů na čl. 114 nikoli, zde jsou evidovány toliko ostatní úvěrové produkty, resp. hypoteční splátka v poloviční výši 7 216 Kč, aniž by byl tento postup vysvětlen a prokázán (z logiky věci patrně tedy, s jakou osobou se žalovaná podílí na splácení hypotéky a proč).

21. Pokud pak žalobkyně ve svých výpočtech zohledňovala příjmy a výdaje celé domácnosti, jak uvedeno na čl. 115 spisu, skládající se přinejmenším ze dvou dospělých osob a dvou dětí, pak je nutné, aby i tyto další příjmy a výdaje domácnosti byly řádně objektivizovány, a současně aby též bylo vyjasněno, jaká je role těchto dalších osob ve vztahu ke splácení poskytnutého úvěru, což však v daném případě žalobkyně netvrdila.

22. Pakliže byly soudu předloženy výpisy z účtu žalované, a to za období téměř 4 měsíců předcházející poskytnutí spotřebitelského úvěru, pak skutková tvrzení nelze nahrazovat odkazem na podklady k žalobě připojené, nota bene soubor značného množství údajů, z nichž by snad měl rozhodné skutečnosti dovozovat sám soud. Je na žalobkyni, aby prokázala, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované, z jakých konkrétních individualizovaných údajů bylo vycházeno a jak byly tyto údaje objektivizovány. Je třeba doložit konkrétní tvrzení ohledně relevantních částek a z nich dovozených rozhodných skutečností, nepostačí popř. nahromadit výpisy z účtu za určité období a tyto bez dalšího předložit soudu.

23. Konečně pak postup, jakým zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno, je dále zpochybňován podkladem na čl. 112, kde je – aniž by to bylo v ostatním zohledněno či vypořádáno – provedena bilance Příjmy – Výdaje klienta = -1 000 Kč, jinými slovy z takto provedeného důkazu extrahovat nutno jest záporný zůstatek po odečtení výdajů od příjmů žalované.

24. Za dané situace, i vzdor odročení jednání k tomu, aby byl žalobkyni, v souladu s jejím návrhem, poskytnut dodatečný prostor k dotrvzení a doplnění důkazních návrhů ku zkoumání úvěruschopnosti, nezbývá než dospět k závěru, že tato náležitost prokázána nebyla, smlouva o úvěru je tak ze zákona absolutně neplatná.

25. Pokud pak žalobkyně opakovaně argumentuje usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21, který se týká problematiky bagatelních úvěrů, pak soud v dané věci zdůrazňuje, že úvěr ve výši 200 000 Kč nelze v žádném případě považovat za bagatelní úvěr, přičemž za bagatelní úvěr lze obecně považovat úvěry poskytnuté do částky 10 000 Kč. Zároveň je nutné zdůraznit, že ve věci argumentované judikatury byla ústavní stížnost odmítnuta, přičemž na žalobkyní tvrzeném závěru v právní praxi nepanuje shoda, viz např. JANDOVÁ, Hana. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a její vliv na civilní řízení. Soudní rozhledy, 2023, č. 10., dle které výše poskytnutého úvěru není pro zahájení procesu zkoumání majetkových poměrů relevantní, avšak je jedním z vodítek, zda úvěrující nashromáždil dostatek podkladů k vyhodnocení závěru o úvěruschopnosti úvěrovaného.

26. Soud dále podotýká, že žalovaná nebyla povinna vznést námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti žalobkyně posoudit její úvěruschopnost ve tříleté promlčecí lhůtě dle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, kdy z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 OPR, mimo jiné vyplývá, že „vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že „články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá právní závěr o tom, že soud k neplatnosti předmětných smluv z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného přihlédne i bez výslovné námitky žalovaného. Tento závěr je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

27. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

28. Potvrzením o platbě čl. 38 a sdělením banky soudem vyžádané na čl. 66 bylo prokázáno, že žalované byly na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty prostředky převodem na účet v celkové výši 200 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnutý spotřebitelský úvěr uhradila celkem 214 413 Kč, tj. částku vyšší.

29. Bezdůvodné obohacení na straně žalované je tím vyloučeno.

30. Výrokem I. proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

31. Výrokem II. bylo ohledně náhrady nákladů řízení rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a ve věci úspěšné žalované žádné prokazatelně důvodné náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.