43 C 7/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , Anonymizováno sídlem Anonymizováno , Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 57 793 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 793 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 793 Kč od 12. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 043 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 13. 10. 2025, který byl převeden do rejstříku C dne 7. 1. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 57 793 Kč s příslušenstvím, z titulu regresního nároku žalobkyně za žalovaným, kdy dne 28. 8. 2022 nastala pojistná událost č. , hodnota, , v jejímž důsledku došlo ke vzniku škody, žalobkyně následně v souladu s pojistnou smlouvou poskytla pojistné plnění, které činilo ke dni 10. 4. 2025 částku 57 793 Kč.

2. K výplatě pojistného plnění ze strany žalobkyně došlo za naplnění zákonných podmínek, kdy z rozsudku zdejšího soudu ze dne 7. 11. 2024, č. j. 1 T 184/2023-285, který nabyl právní moci dne 29. 1. 2025, vyplývá, že dne 28. 8. 2022 v 04:00 hodin řídil žalovaný vozidlo, reg. zn. , SPZ, , na pozemní komunikaci , Anonymizováno, . tř. č. , hodnota, v km , Anonymizováno, směr , Anonymizováno, – , adresa, , jehož je majitelem, v dané době se ve vozidle dále nacházeli poškození , jméno FO, , narozena , datum, , , jméno FO, , narozen , datum, a , jméno FO, , narozen , datum, . Žalovaný v uvedený čas způsobil dopravní nehodu, kdy nepřizpůsobil rychlost stavu vozovky a s vozidlem havaroval ze svahu do lesního porostu. V důsledku dopravní nehody všichni poškození utrpěli zranění.

3. Žalobkyně následně na náhradu nákladů léčení VZP vyplatila částku 15 617 Kč za , jméno FO, , 12 447 Kč za , jméno FO, a částku 2 642 Kč za , jméno FO, , tj. celkem částku 30 706 Kč, dále částku 27 087 Kč která je v částce 26 487 Kč složena z bolestného a v částce 600 Kč z lékařského honoráře. Žalovaný je odpovědný z postihu za opuštění místa dopravní nehody, dále je žalovaný odpovědný tím, že znemožnil zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, kdy po ní požil alkohol, přičemž v rámci trestní věci vyvstala otázka, zda tento nepožil již před jízdou, žalovaný dále porušil povinnost dle § 47 zákona č. 361/2000 Sb., když došlo ke zranění osob se nezdržel na místě dopravní nehody a nezavolal na místo PČR apod. Žalovaný byl žalobkyní k plnění částky 57 793 Kč vyzván dne 11. 4. 2025, přičemž mu byla stanoven lhůta pro plnění do 11. 5. 2025. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

4. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který byl zrušen v návaznosti na odpor žalovaného doručený soudu dne 23. 12. 2025.

5. Žalovaný se k věci vyjádřil v podaném odporu, kdy uvedl, že s uplatněným nárokem nesouhlasí a navrhuje žalobu zamítnout v celém rozsahu, případně částečně. Žalovaný namítá, že požití alkoholu nebylo prokázáno, a to ani v trestním řízení, dále žalovaný namítá, že z místa dopravní nehody neodjel úmyslně za účelem vyhnout se odpovědnosti, ale snažil se zajistit, aby vozidlo neblokovalo silniční provoz a nepředstavovalo nebezpečí pro ostatní účastníky provozu, kdy všem zúčastněným osobám zajistil odvoz a teprve poté místo nehody opustil pěšky, jelikož měl v úmyslu zajistit odtah vozidla až následující den. Žalovaný dále namítá, že ohledně porušení zákonných povinností pak žalovaný jednal pouze z nedbalosti, kdy nikdy neměl v úmyslu poškodit pojišťovnu nebo se vyhnout odpovědnosti, k čemuž žalovaný dále podotkl, že po dopravní nehodě byl v silném psychickém šoku, který ovlivnil jeho jednání. Žalovaný na závěr svého podání uvedl, že je v pracovní neschopnosti a uplatněná částka by v případě jejího přiznání byla likvidační.

6. Ve věci bylo nařízeno jednání na 26. 3. 2026, na které se dostavila žalobkyně, žalovaný se z jednání omluvil, kdy soudu byla dne 24. 3. 2026 zaslána prostým emailem jeho omluva, soud zde zohlednil skutečnost, že omluva byla doložena osobními údaji žalovaného a fotokopií podaného odporu, bylo proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

7. Žalobkyně s odkazem na písemnou žalobu uvedla, že žaloba je podávána z titulu postižního nároku, tedy regresu vůči žalovanému podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., kdy žalovaný poté, co způsobil dopravní nehodu, tak místo nehody opustil, tím zjevně ztížil objasnění celé události, mimoto bylo zjevné podezření na požití alkoholu, při nejmenším po nehodě, ale se značnou pravděpodobností ještě před nehodou. Následně nároky požadované k úhradě byly v částkách 15 617 Kč a 12 447 Kč, tedy celkem 28 064 Kč a dále v částce 2 642 Kč již přiznány pojišťovně adhézním výrokem rozsudku 1 T 184/2023-285, kterým byl žalovaný pro své jednání spočívající v tom, že nehodu způsobil, pravomocně odsouzen trestním rozsudkem, nad rámec je pouze částka 27 087 Kč, kdy tato částka byla prokázána potvrzením o výplatě pojistného plnění a pokud se jedná o konkrétní výpočet, pak toto je prokazováno likvidační zprávou s propočtem nároku, stanovením počtu bodů, rovněž lékařským honorářem.

8. Soud dále vyšel z listinných důkazů pojistnou smlouvou, potvrzením o účasti na nehodě, lékařskou zprávou, relací nehody, doklady o plnění, listinami ze spisu sp. zn. 1 T 184/2023, konkrétně rozsudkem č.l. 285 založeným na čl. 38 spisu, likvidační zprávou, důkaz proveden nahlédnutím do notebooku právního zástupce při jednání, přičemž zpráva nebyla soudu doložena k žalobě nedopatřením a soud konstatoval, že není třeba řízení odročovat za účelem doložení dané zprávy, uplatněním práva na náhradu na čl. 56 spisu a připojeným spisem sp. zn. 1 T 184/2023.

9. Podle § 2820 odst. 1 občanského zákoníku vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.

10. Podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný dle písm. c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, a dle písm. i) řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

11. Podle § 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, řidič, který měl účast na dopravní nehodě, je povinen zdržet se požití alkoholického nápoje a užití jiné návykové látky po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy požil alkoholický nápoj nebo užil jinou návykovou látku, vždy však do doby příjezdu policisty v případě, že jsou účastníci nehody povinni ohlásit nehodu policistovi podle odstavců 4 a 5.

12. Podle § 47 odst. 4 písm. a) až c) zákona o silničním provozu řidič dojde-li při dopravní nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 200 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi, zdržet se jednání, které by bylo na újmu řádného vyšetření dopravní nehody, zejména přemístění vozidel; musí-li se však situace vzniklá dopravní nehodou změnit, zejména je-li to nutné k vyproštění nebo ošetření zraněné osoby nebo k obnovení provozu na pozemních komunikacích, především provozu vozidel hromadné dopravy osob, vyznačit situaci a stopy, setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu policisty nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody.

13. V projednávané věci dospěl soud po podřazení listinnými důkazy prokázaného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení k následujícím závěrům.

14. Z pojistné smlouvy č. , hodnota, bylo soudem zjištěno, že mezi žalobkyní a , jméno FO, , narozenou , datum, , byla uzavřena pojistná smlouva – sdružené pojištění vozidla tov. zn. , Anonymizováno, Řada , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , přičemž , jméno FO, byla v dané smlouvě vedena jako vlastník vozidla a pojistník. Pojištění vozidla bylo sjednáno s účinností od 17. 9. 2021 na dobu neurčitou.

15. Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě bylo zjištěno, že pojištěné vozidlo bylo účastno na dopravní nehodě dne 28. 8. 2022 na silnici , Anonymizováno, . třídy č. , hodnota, v km , Anonymizováno, . Jako řidič vozidla byl uveden žalovaný, poškození byli uvedeni jako spolujezdci. Z detailní relace o dopravní nehodě bylo dále zjištěno, že hlavní příčinou dopravní nehody byla rychlost – nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky. Dále zde bylo uvedeno, že po dopravní nehodě se účastníci nehody vzdálili z místa dopravní nehody, kdy si zavolali odvoz a následně vyhledali lékařskou pomoc při zhoršení zdravotního stavu.

16. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 7. 11. 2024, č. j. 1 T 184/2023-285 bylo zjištěno, že žalovaný byl uznán vinným z přečinu ublížení na zdraví. Dále bylo zjištěno, že v průběhu trestního řízení bylo prokázáno, že žalovaný způsobil dopravní nehodu, od které odešel, přičemž toto žalovaný sám v průběhu trestního řízení nezpochybňoval a doznal. Ohledně požití alkoholu žalovaným bylo v trestním rozsudku konstatováno, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by se skutek stal, jak jej popisovala obžaloba, zároveň se nepodařilo vyvrátit obhajobou tvrzený průběh děje. Znalkyně ustanovená v dané věci dospěla k závěru, že aby měl žalovaný hladinu krve v alkoholu v hladině 0,88 a 0,81 g/kg v době 7:35 a 8:05, musel žalovaný vypít 2,25 – 2,55 dcl nápoje o 65% obsahu alkoholu, znalkyně tak dospěla k závěru, že alkohol v krvi obžalovaného by byl objektivně krevním odběrem zjištěn v nižší hladině, pokud by žalovaný vypil množství alkoholu a v tolik hodin, jak bylo tvrzeno, tj. požití alkoholu až po dopravní nehodě. Trestní soud však v souladu se zásadou in dubio pro reo neuznal žalovaného vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky.

17. Soud dále z dokladů o pojistném plnění a likvidační zprávy zjistil, že žalobkyně vyplatila pojistné plnění v návaznosti na dopravní nehodu spáchanou žalovaným částku 15 617 Kč jako náhradu nákladů léčení pojištěnce VZP poškozeného , jméno FO, (čl. 48), částku 12 447 Kč poškozené , jméno FO, (čl. 47) a částku 2 642 Kč pro poškozeného , jméno FO, (čl. 53). Žalobkyně dále uhradila bolestné ve výši 26 487 Kč (čl. 25) a lékařský honorář v částce 600 Kč (čl. 24), tj. celkem částku 57 793 Kč.

18. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení nárokované částky výzvou ze dne 11. 4. 2025, přičemž žalovanému byla stanovena lhůta pro zaplacení do 11. 5. 2025. Žalovaný byl následně před podáním žaloby opětovně vyzván k úhradě nárokované částky předžalobní výzvou ze dne 4. 9. 2025, přičemž její odeslání žalovanému bylo doloženo poštovním podacím archem z téhož dne.

19. Soud uzavírá na podkladě provedeného dokazování a z něj zjištěného skutkového stavu, že žalovaný dne 28. 8. 2022 cca ve 4:00 hod. způsobil jako řidič vozidla reg. zn. , SPZ, , na pozemní komunikaci , Anonymizováno, . tř. č. , hodnota, v km , Anonymizováno, směr , Anonymizováno, – , adresa, , dopravní nehodu, při které došlo ke zranění dalších tří osob, kdy žalovaný porušil své povinnosti řidiče dle 47 odst. 2, 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, jelikož po dopravní nehodě opustil bez důvodu zvláštního zřetele místo dopravní nehody, v návaznosti čehož následně žalobkyni vznikl nárok za žalovaným na úhradu žalobkyní vyplacené částky z pojistné události dle § 10 odst. 1 písm. c) a i) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti vozidla, jelikož svým opuštěním místa dopravní nehody znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, přičemž výše částky vyplacené žalobkyní byla ověřena soudem na základě dokladů o pojistném plnění a likvidační zprávy.

20. Výrokem I. soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni vyplacenou částku ve výši 57 793 Kč.

21. Soud zde pro úplnost doplňuje, že nárok žalobkyně vůči žalobci jako řidiči vozidla a původci škody vznikl již samotným opuštěním místa dopravní nehody žalovaným. Je třeba zdůraznit, že setrvání u vozidla, popř. zajištění či přivolání potřebné pomoci, vyčkání příjezdu Policie ČR či jiných orgánů k zajištění místa nehody, zjištění jejího průběhu a následků, je elementární povinností řidiče, a to zvláště za situace, kdy se jednalo o natolik dramatický a nebezpečný skutkový děj, o jaký se jednalo v případě projednávané věci.

22. Proto též citovaná ustanovení zákona důsledně trvají na povinnostech řidiče poté, co dojde k dopravní nehodě, jak uvedeno shora. Veškeré tyto povinnosti žalovaný flagrantním způsobem porušil.

23. Ba co víc, v projednávané věci vzniklo důvodné podezření, že žalovaný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Byť soud si je vědom, že v trestním řízení v intencích zásady materiální pravdy, tedy podstatně vyššího důkazního standardu, nepostačovalo podezření k prokázání viny a odsouzení žalovaného pro trestnou činnost této kvalifikace, pak pro civilní řízení – při vyslovení povinnosti žalovaného k náhradě škod dopravní nehodou vzniklých, lze přihlédnout i k této okolnosti, neboť zákon o silničním provozu zakazuje i požití alkoholu po nehodě, jak norma § 47 odst. 2 písm. b) citována shora. To přitom bylo prokázáno jednoznačně, neboť poté, co žalovaný (protiprávně) opustil místo nehody, ve značném rozsahu požil alkohol; znalkyně slyšená v trestním řízení v té souvislosti uváděla, že právě i pro množství alkoholu zkonzumovaného žalovaným po nehodě zavdává důvodné podezření, že již nehodu způsobil pod vlivem alkoholu, neboť vypít takové množství alkoholu, aby se přivedl do stavu, jaký byl zjištěn při odběrech cca 3-4 hodiny po nehodě, je takřka nemožné.

24. Soud zde zdůrazňuje, že projednávané řízení je řízením civilním, které je vedeno jiným zásadami než řízení trestní. V trestním řízení je jednou z klíčových zásad trestního procesu zásada materiální pravdy, tedy skutkový stav musí být zjištěn tak, aby zde nebyly důvodné pochybnosti o skutkovém stavu, pokud tedy není skutečnost do této míry v trestním řízení prokázána, nelze takovéto skutečnosti klást k tíži obžalovanému, a to v souladu s další stěžejní zásadou trestního práva in dubio pro reo.

25. Civilní řízení sporné je však postaveno na zásadě formální pravdy a zásady projednávací, tedy soud zjišťuje skutkový stav na základě tvrzení předložených stranami řízení, pro prokázání skutečnosti tak postačuje, pokud je skutkový stav tvrzen v takovém rozsahu, aby soud byl přesvědčen, že se skutkový stav odehrál, jak je tvrzeno, tj. pro prokázání skutečnosti v civilním řízení postačuje méně než pro prokázání v řízení trestním.

26. Trestní soud tak nemohl vyjít ze závěrů znalkyně, která na základě odhadů zkonzumovaného alkoholu žalovaným a svědky v trestním řízení dospěla k závěru, že pokud by žalovaný vypil alkohol, jak bylo v trestním řízení jím tvrzeno, musela by být hladina alkoholu v krvi nižší než zjištěná, jelikož však toto zjištění, nebylo v návaznosti na výpovědi svědků zjištěno v požadované míře jistoty pro trestní řízení, kdy míra alkoholu, který by žalovaný musel vypít nad množství tvrzené byla relativně malá, trestní soud tak nemohl žalovaného odsoudit za ohrožení pod vlivem návykové látky.

27. V projednávané věci však soud v návaznosti na závěry znalkyně v trestním řízení zohlednil, že je takřka nemožné, aby žalovaný při zjištěné míře alkoholu v krvi v rámci časového úseku po dopravní nehodě vypil takové množství, tak silného alkoholu, pokud by pil pouze po dopravní nehodě, přičemž toto bylo znalkyní objektivně zjištěno, viz bod 13-14 odůvodnění trestního rozsudku.

28. Soud proto při kvalifikace jednání žalovaného, vedle titulu podle § 10 odst. 1 písm. c), podpůrně vycházel i z ustanovení písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti vozidla, jak rovněž kvalifikováno jednání žalovaného žalobkyní v žalobě.

29. K obraně žalovaného formou vyjádření k žalobě, když žalovaný se k jednání soudu nedostavil, svoji neúčast omluvil jen zcela obecným tvrzení o dlouhodobé pracovní neschopnosti, soud dodává, že s touto se neztotožnil, v podrobnostech uvádí následující.

30. Pakliže žalovaný uvádí, že požití alkoholu před jízdou nebylo prokázáno, pak soud odkazuje na shora podrobně rozebraný zákaz požití alkoholu nejen před, ale i po jízdě, což žalovaný zjevně porušil. Pakliže se žalovaný hájil tím, že se snažil zajistit, aby vozidlo neblokovalo silniční provoz a nepředstavovalo nebezpečí pro ostatní účastníky provozu, pak není zřejmé, jakým konkrétním způsobem tak činil, pokud vozidlo bylo havarované mimo vozovku, přičemž žalovaný zkrátka od vozidla odešel, následně nebylo prokázáno žádné jeho jednání směřující k zajištění relevantní pomoci ostatním účastníkům nehody, nýbrž bylo prokázáno toliko, že se uvedl do stavu naprosté opilosti, v čemž jej neomlouvá ani psychické pohnutí či šok v důsledku nehody. Pakliže je žalovaná částka pro žalovaného vysoká, pak nelze než konstatovat, že byl to právě žalovaný, který svým hazardérstvím způsobil závažnou dopravní nehodu, jejímž následkům nyní čelí. Nebyl sdělen žádný procesní návrh, např. v podobě stanovení splátek v určité konkrétní výši odpovídající poměrům žalovaného, soud nicméně vyjádření žalovaného zohlednil při prodloužené lhůtě k plnění dluhu.

31. Žalobkyni dále podle § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., byl proto současně přiznán úrok z prodlení dlužného pojistného ode dne 28. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, v souladu s návrhem žalobkyně.

32. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.

33. Náhrada nákladů řízení přiznaná výrokem II. sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 312 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za čtyři úkony právní služby po 3 420 Kč, a sice převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 26. 3. 2026. Ke každému úkonu podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu náleží podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 450 Kč, celkem tak náleží 15 480 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad se tak navyšuje o 21 % sazby daně, po zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 daňového řádu, na 18 731 Kč. Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 18 731 Kč + 2 312 Kč = 21 043 Kč. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto zcela v souladu s návrhem žalobkyně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně34. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.