43 C 73/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátem sídlem Jméno advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 32 691,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč od 8. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 691,58 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13,20 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 618,92 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1 635,03 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 5. 10. 2024, který byl převeden do rejstříku C dne 13. 3. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 691,58 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . ze dne 31. 1. 2023, č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 2 000 Kč. Ve zbytku dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.

3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 24. 3. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, přičemž žaloba byla doplněna v soudem stanovené, k žádosti žalobkyně prodloužené lhůtě dne 22. 4. 2025.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 29. 4. 2025, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

6. Žalobkyně u jednání s odkazem na písemnou žalobu uvedla, že žaloba je podávána z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 31. 1. 2023 mezi právní předchůdkyní , právnická osoba, . a žalovaným, na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti vyplaceno 15 000 Kč, žalovaný celkem uhradil 2 000 Kč, ve zbytku nehradil, a to ani po postoupení pohledávky a k předžalobní výzvě.

7. Soud dále vyšel z listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, umořením, předžalobní výzvou.

8. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

18. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

20. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno zcela nedostatečně za situace, kdy poskytovatel úvěru v určitém rozsahu ověřoval příjmy žalovaného – soudu byla předložena pracovní smlouva a výplatní pásky žalovaného za období třech měsíců. Nebyly však žádným způsobem zkoumány výdaje žalovaného, tyto nebyly žádným způsobem objektivizovány, což bylo o to víc žádoucí za situace, kdy bylo vycházeno z výdajů na bydlení v částce 3 500 Kč, která je z pohledu soudu zjevně nepřiměřená – podhodnocená. K tomu přispívá i údaj v zákaznické kartě čl. 48, že žalovaný bydlí v nájmu.

21. Výdaje k zajištění živobytí v celkové výši 4 860 Kč měsíčně působí rovněž jako zjevně podhodnocené, musely by být dále upřesněny a doloženy, pakliže mají věrohodně zachycovat základní výdaje na stravu, ošacení, další pravidelné nezbytné výdaje např. na cestovné, léčiva, zájmovou činnost, přitom je třeba počítat v přiměřeném rozsahu i s nahodilými výdaji, např. na opravy domácích spotřebičů či spojené s jinými nepředvídatelnými ději. Zejména tak výdaje na bydlení se jeví jako značně podhodnocené vzhledem k tomu, že žalovaný v žádosti o úvěr uvádí, že bydlí v nájmu.

22. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

23. Bylo prokázáno, jak rovněž žalobkyně uvedla v doplnění žaloby pod bodem II., že žalovanému byla fakticky vyplacena částka ve výši 15 000 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na celkem 2 000 Kč, zbývá tedy, aby žalovaný doplatil žalobkyni 13 000 Kč.

24. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 13 000 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno.

25. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 8. 9. 2023, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky byla žalovanému odeslána dne 4. 9. 2023, jak prokázáno čl.

60. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 7. 9. 2023, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud snad se žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.

27. Výrokem II. soud žalobu co do zbývající části nároku a příslušenství zamítl.

28. Vzhledem k tomu, že ve věci byl – při zohlednění jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve vyhovující oproti zamítavé části rozsudku – převážně úspěšný žalovaný, měl by žalovaný podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva, a to ve výši podle poměru úspěšnosti. Jelikož ale žalovanému žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení.