43 C 75/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem ulice a číslo , PSČ obec a číslo zastoupena titul jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 160 007,55 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 820,23 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 104 850,10 Kč od 30. 8. 2019 do 30. 11. 2020 ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 102 850,10 Kč od 1. 12. 2020 do 20. 12. 2020 ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 100 850,10 Kč od 21. 12. 2020 do 14. 4. 2021 ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 98 850,10 Kč od 15. 4. 2021 do 17. 5. 2021 ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 94 850,10 Kč od 18. 5. 2021 do 7. 6. 2021 ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 92 850,10 Kč od 8. 6. 2021 do 13. 6. 2021 ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 92 150,10 Kč od 14. 6. 2021 do 12. 8. 2021 ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 90 150,10 Kč od 13. 8. 2021 do 20. 2. 2022 ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 86 150,10 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení ve výši 10 %, to vše do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku</b> <b>II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 187,32 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 738,64 Kč, do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 11. 11. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 7. 3. 2023, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 160 007,55 Kč s příslušenstvím, sestávající 1) z částky 100 820,23 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o půjčce, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] dne [datum], [číslo] kdy na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty převodem na účet peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč, dále 2) z částky 59 187,32 Kč, z titulu dohody o podmínkách, za kterých nebude pohledávka žalobce coby věřitele vymáhána v nalézacím a exekučním řízení, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne [datum], [číslo] přičemž nárokovaná částka představuje smluvní pokutu dle této dohody. Dlužné částky nebyly žalovaným uhrazeny, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Usnesením ze dne 22. 5. 2023 byla žalobkyně podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobkyně žalobu ve stanovené lhůtě doplnila podáním ze dne 1. 6. 2023.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 6. 2023, k jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

5. Žalobkyně u jednání uvedla, že je žalováno z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným, kdy pro nesplácení bylo od smlouvy odstoupeno, jsou vymáhány částky dle žaloby. Co se týká úvěruschopnosti, úvěr byl poskytován bankou, úvěruschopnost byla posuzována dle bankovních standardů. Žalobkyně u jednání nebyla schopna sdělit informace o tom, zda byl žalovaný klientem banky již před uzavřením smlouvy o úvěru.

6. Jednání bylo odročeno na 25. 7. 2023, přičemž žalobkyni byla stanovena povinnost podle § 118b odst. 1 věty druhé o.s.ř., doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy dle výzvy soudu, na tuto výzvu žalobkyně reagovala v soudem stanovené lhůtě reagovala podáním ze dne 14. 7. 2023. Z účasti u odročeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného.

7. Soud dále vycházel z listinných důkazů dohodou, oznámením banky, sazebníkem, předžalobní výzvou, smlouvou o půjčce, zesplatněním, VOP, smluvní dokumentací, výzvami, rámcovou smlouvou, dokumentací k postoupení, výpisy z úvěrového účtu, výpisy poplatků, modelací, bilancí.

8. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, a žalovaným, je v tomto rozsahu důvodná.

11. Soud předně dospěl k závěru, že nejsou dány pochybnosti o platnosti smlouvy vzhledem ke způsobu uzavření, když předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena osobně na pobočce banky a v návaznosti na dlouhodobý smluvní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, u které měl žalovaný dlouhodobě od června 2017 veden běžný účet.

12. Soud rovněž neshledal pochybnosti co do platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť poskytovatel úvěru vycházel z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, z údajů o jeho dalších závazcích, prověřením bankovních a nebankovních registrů. Zejména pak při posouzení úvěruschopnosti vycházel z podrobných údajů zjištěných prostřednictvím poskytování dalších bankovních služeb žalovanému, který měl u právní předchůdkyně žalobkyně dlouhodobě veden běžný účet.

13. Rovněž soud neshledal pochybnosti co do platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru vycházel z údajů ověřených v rámci dlouhodobého poskytování bankovních služeb žalovanému, kdy poskytovateli byly doloženy komplexní údaje o příjmech, výdajích, dalších závazcích žalovaného, využité v rozsahu umožněném zákonem pro navazující sjednání odlišného bankovního produktu, mimoto žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, které zasadila do kontextu údajů, které již měla k dispozici, dále prověřila modelovými propočty příjmových a výdajových poměrů vycházejíc z údajů o poměrech žalovaného, dále prověřením bankovních registrů a údajů o závazcích žalovaného, které měla k dispozici z interních databází.

14. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně u jednání soudu přehledně a srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.

15. Byl prokázán nárok na částku 100 820,23 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 86 150,10 Kč, jak prokázáno bilancí čerpání a úhrad úvěru, výpisy z úvěrového účtu, dále ze smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění 29. 8. 2019 ve výši 4014,37 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni zesplatnění 29. 8. 2019 ve výši 198,79 Kč, byly prokázány výše a důvod nároku na úhradu v celkové výši 10 106,97 Kč coby součtu dílčích poplatků podle sazebníku ve výši 499 Kč, kdy sazebník byl předložen soudu, a smluvní pokuty za období navazující na zesplatnění do 31. 11. 2019 ve smluvně sjednané výši, dále byl prokázán nárok na úhradu v celkové výši 350 Kč coby nákladů na vymáhání.

16. Byl prokázán rovněž nárok na příslušenství pohledávky, kdy byl nárokován zákonný úrok z prodlení ode dne 30. 8. 2019, tj. ode dne následujícího po zesplatnění dluhu postupem předvídaným smluvním ujednáním mezi stranami, při zohlednění následných dílčích úhrad žalovaného, podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl v souladu se zákonem nárokován v kapitalizované podobě ke dni 20. 2. 2022, následně byl nárokován v odpovídající roční procentní sazbě do zaplacení.

17. K tomu soud ověřil, že úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 10,90 %, což je úroková sazba, která zjevně významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Sjednaná úroková míra zcela odpovídá tehdy běžné úrokové sazbě, jak ověřeno z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou, kdy pro dané období a daný typ úvěru byla standardní úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR ve výši cca 8,32 % ročně.

18. Současně bylo u jednání žalobkyní tvrzeno a prokázáno předloženou bilancí, že k prvotnímu prodlení žalovaného došlo před účinností novelizace zákona o spotřebitelském úvěru zákonem č. 186/2020 Sb., s účinností od 24. 4. 2020, upravující limitaci nároku poskytovatele pro případ dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů.

19. Výrokem I. proto bylo žalobě v uvedené části vyhověno. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Žaloba byla oproti tomu shledána nedůvodnou v části, ve které žalobkyně nárokovala smluvní pokutu ve výši 59 187,32 Kč, z titulu dohody o podmínkách, za kterých nebude pohledávka žalobce coby věřitele vymáhána v nalézacím a exekučním řízení, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne [datum], [číslo].

21. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že nelze přihlížet k ujednání čl. IV. bodu 4.1. dohody, kterými byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta pro případ, že žalovaný ve smyslu čl. III. bodu 3.1 dohody neuhradí řádně a včas některou měsíční platbu, popř. zbývající dlužnou částku dle vyčíslení žalobkyně. Jedná se o smluvní ujednání, které je třeba podřadit pod § 1812 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

22. Soud takto hodnotil předmětné ujednání za situace, kdy se nejednalo o smluvní ujednání obsažené v původní smlouvě o úvěru, ale o ujednání obsažené v dodatečně uzavřené dohodě, kterou žalovaný uzavřel dodatečně s žalobkyní poté, co byla pohledávka ze smlouvy o bankovní půjčce postoupena na žalobkyni, přičemž tímto ujednáním byla žalovanému pro případ, že dluh nebude řádně splácen, stanovena dodatečná povinnost hradit smluvní pokutu za další období nad rámec původní smlouvy.

23. Uvedené ujednání soud mimoto hodnotil jako zakázané ujednání podle § 1813 občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření dohody, tj. před novelou občanského zákoníku zákonem č. 374/2022 Sb., v účinnosti od 6. 1. 2023, neboť se jedná o ujednání, které zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K ujednání tohoto druhu se podle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží.

24. Ujednání o smluvní pokutě, obsažené v dodatečně uzavřené dohodě spotřebitele s právním nástupcem poskytovatele úvěru, nad rámec původních smluvních ujednání žalovaného s bankou, zakládá nepřiměřenou, významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně nárokuje žalobou jednak smluvní pokutu podle původní smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a bankou coby právním předchůdcem žalobkyně, a druhak smluvní pokutu podle dohody, kterou uzavřela s žalovaným dodatečně poté, co na ni byla pohledávka postoupena. Na nepřiměřené povaze ujednání nemlže nic změnit, ani pokud jsou smluvní pokuty z těchto dvou různých titulů nárokovány za odlišná období, k čemuž bylo v čl. IV. bodě 4.1. dohody sjednáno, že toto ujednání ke dni prodlení žalovaného podle čl. III bodu 3.1. dohody nahrazuje ujednání o smluvní pokutě obsažené v původní smlouvě o půjčce.

25. Soud pro úplnost dodává, že podle § 1 odst. 2 za středníkem občanského zákoníku jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy, podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

26. Výrokem II. byla žaloba v této části zamítnuta.

27. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.

28. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6401 Kč, dále z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5 a podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 4 úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání po 7540 Kč. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 31 360 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy po zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 daňového řádu přísluší 37 946 Kč + 6401 Kč = 44 364,60 Kč.

29. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 70 %, žalovaný měl úspěch v rozsahu 30 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 40 %. Soud proto žalobkyni výrokem III. přiznal částku 17 738,64 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

30. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v délce 60 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k příslušenství a též k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.