5 C 1/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 209,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 6.500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 310,7 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.148,71 Kč, úroku z prodlení z částky 5.243,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 9 % a úroku ve výši 19,52 Kč % ročně z částky 5.243,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 25. 9. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 27. 5. 2021, domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6.500, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 520,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.148,71 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5.243,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 9 %, a úrok 19,52 % ročně z částky 5.243,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 10. 12. 2017 k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále„ smlouva“), na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem.

3. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce vyjma jistiny též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.650 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,52 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.000 Kč Součástí smlouvy byla taktéž doplňková služba životního pojištění, za kterou si právní předchůdce žalobce účtoval poplatek ve výši 270 Kč. Vše uvedené se žalovaný zavázal zaplatit v 45 týdenních splátkách po 376 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 10. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 17. 11. 2019. Celkově žalovaný zaplatil částku 12.170 Kč. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky až do úplného zaplacení dlužné částky.

4. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019.

5. Žalobce tedy požadoval po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 6.500 Kč (z toho 5.243,89 Kč na jistině a 1.256,11 Kč na dlužných úhradách), kapitalizovaných úroků ve výši 1.148,71 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 520,46 Kč, úroků ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.243,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.243,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

6. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1.148,71 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 19,52 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5.243,89 Kč od 22. 10. 2018, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 29. 11. 2019.

7. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 520,46 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 5.243,89 Kč od 29. 10. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 29. 11. 2019.

8. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

9. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřil ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a předložených důkazů.

10. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti, datované dnem 10. 12. 2017, soud zjistil, že tuto uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO] jako věřitel a žalovaný jako zákazník, což obě smluvní strany stvrdily svými podpisy. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 10.000 Kč jako v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s úrokem ve výši 1.650 Kč a administrativním poplatkem ve výši 2.000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 270 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 376 Kč. Dále je ve smlouvě uvedeno, že žalovaný se zavazuje, že bude celkovou dlužnou částku úvěrujícímu splácet formou hotovostního splácení. Pro případ hotovostního čerpání je uvedeno, že peněžní prostředky jsou zákazníkovi předány oproti podpisu smlouvy. První strana smlouvy je sepsána formulářovou formou, kde je ručně, velkým písmem vepsán fixní úrok ve výši 1.650 Kč, přičemž na téže straně je současně malým předtištěným písmem uvedena informace k zápůjční úrokové sazbě, že zákazník uhradí za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy, kdy v případě smlouvy uzavřené na 45 týdnů (45 splátek) tato činí 35,53 % p.a., v případě smlouvy uzavřené na 60 týdnů (60 splátek) tato činí 32,15 % p.a., a v případě smlouvy uzavřené na 78 týdnů (78 splátek) tato činí 21,27 % p.a.

11. Z tabulky přehledu plateb vyhotovené ke dni 29. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobcem evidovaná dlužná jistina z titulu uvedené smlouvy činila 5.243,89 Kč, souhrnný poplatek dosahoval celkové výše 1.256,11 Kč, a poslední platba od žalovaného byla ze dne 17. 11. 2019. Soud též z uvedené tabulky zjistil, že žalovaný zaplatil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru částku celkem 12.170 Kč.

12. Soudu je z úřední činnosti známo, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobce, společnosti [právnická osoba], [IČO], je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, avšak tento není bankovním subjektem.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum], přičemž do předmětu jeho podnikání náleží taktéž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla postoupena na žalobce a o této skutečnosti byl žalovaný informován.

15. Z výzvy datované dnem 7. 5. 2020 a z poštovního podacího lístku ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok věřitele vyplývající ze smlouvy nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru, ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ z. č. 257/2016 Sb.“), ve které je žalovaný označen jako„ zákazník“, a kterou soud s ohledem k uvedenému kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z 17. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o. z).

18. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky (§ 2396 o. z).

19. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

20. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

21. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi), (§ 1879 o. z).

22. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená (§ 1880 odst. 1 o. z.).

23. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb.).

24. Právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží (§ 551 až §554 o. z.).

25. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 o. z.).

26. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.).

27. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že původní věřitel společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytl žalovanému při podpisu této smlouvy dne 10. 12. 2017 částku 10.000 Kč v hotovosti za úrok 1.650 Kč, a žalovaný měl úvěr i s uvedeným úrokem, celkem tedy 11.650 Kč, úvěrujícímu ve stanovené lhůtě vrátit. Jelikož žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr částku 12.170 Kč, byla celá jistina ve výši 11.650 Kč splacena. Jelikož však má žalobce rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, přihlédl soud rovněž k tomu, že žalovaný do okamžiku splatnosti 21. 10. 2018 uhradil pouze částku 4.100 Kč S ohledem ke zbylému nároku ve výši 7.550 Kč (z částky 11.650 Kč) se dostal počínaje dnem 22. 10. 2018 do prodlení, ve kterém setrval do okamžiku úplného zaplacení dlužné jistiny, tj. do 17. 11. 2019. Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení 22. 10. 2018 činila repo sazba České národní banky 1 %, a proto má žalobce od tohoto data až do data 17. 11. 2019 nárok rovněž na úrok z prodlení ve výši 9 % z částky 7.550 Kč, což činí částku 729,76 Kč. Jelikož žalovaný na jistině ve výši 11.650 Kč uhradil o 520 Kč více, přiznal soud žalobci nárok na úrok z prodlení pouze ve zbývající výši 209,76 Kč. Proto soud v této části žalobě vyhověl.

28. Ve zbývající části žaloby soud tuto zamítl z následujících důvodů. Pokud se jedná o sjednané„ poplatky“ za administrativní činnost ve výši 2.000 a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.000 Kč, pak tuto povinnost žalovaného zaplatit soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2395 o. z. při smlouvě o úvěru lze sjednat pouze úroky a s ohledem na výši těchto částek, která činí 50 % z poskytnuté částky, kdy není jasné, za co konkrétně mají být hrazeny, má soud za to, že tímto úvěrující pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutý úvěr, kterou by měl být toliko úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy dle § 588 o. z., tak se zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud má proto za to, že tímto způsobem věřitel pouze navyšuje svou odměnu (úrok) za poskytnutí úvěru, ačkoli to tak neoznačuje. Soud proto ujednání o povinnosti žalovaného platit tyto částky považuje za neplatné. Pokud se týká sjednaného poplatku za zařazení žalovaného do pojišťovacího programu životního pojištění, pak ze smlouvy není zřejmé, jaké benefity žalovanému takové zařazení do uvedeného programu přinese, a ani ve smlouvě není uveden závazek úvěrujícího žalovaného do uvedeného programu zařadit, a ani případná sankce pro úvěrujícího, pokud toto neučiní. Soud tak má za to, že se jedná o ujednání neurčité, do smlouvy implementované s cílem účelově a netransparentně navýšit odměnu za poskytnutí úvěru, a tedy o ujednání, k němuž soud pro jeho neurčitost nepřihlíží v souladu s § 551 až 554 o. z. S ohledem na požadovaný roční úrok ve výši 19,52 % z poskytnuté částky, soud tento považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že v předmětné smlouvě o úvěru je tento a jeho různé výše zmíněny v kontextu počtu splátek, přičemž ze smlouvy nikterak nevyplývá, že bude úvěr a nesplacená částka nadále úročena uvedenou sazbou, navíc je uveden písmem drobným a formulářově předtištěným, kdy je oproti tomu ve smlouvě jasně, velkým a ručně vepsaným písmem sjednán úrok pevnou částkou 1.650 Kč. Uvedené tak činí smlouvu a ujednání o úrokové sazbě nepřehlednými a matoucími, což je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutý úvěr, základním ujednáním smlouvy o úvěru, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, nejsou přípustné, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě zcela jasně, určitě a srozumitelně. Pokud tomu tak není a ve smlouvách ve formulářové podobě, které celé připravil právě poskytovatel úvěru, je jako úrok jasně, zřetelně, velkým, ručně vepsaným písmem uvedena pevná částka, a další úrok uvádějící různé druhy sazeb a různé způsoby splácení je v této obsažen pouze okrajově, malým písmem v rámci předtištěného formuláře, kdy navíc není zřejmé, že by se jednalo o následný úrok pro případ nikoli včasného a řádného splacení dluhu ze smlouvy, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlíží.

29. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V tomto případě je to žalovaný, kdo měl převážný úspěch ve věci, kdy jeho neúspěch spočíval pouze v nepatrné části, proto mu soud přiznal vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.