5 C 101/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10.495,99 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky ve výši 5.928 Kč, úroku z prodlení z částky 1.928 Kč ve výši 8,25 % ročně od 5. 1. 2023 do 13. 3. 2023, úroku z prodlení z částky 3.928 Kč ve výši 8,25 % ročně od 14. 3. 2023 do 25. 3. 2023, úroku z prodlení z částky 5.928 Kč ve výši 8,25 % ročně od 26. 3. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč zastavuje.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky ve výši 4.567,99 Kč, úroku z prodlení z částky 10 495,99 Kč ve výši 8,25 % ročně od 8. 10. 2021 do 4. 1. 2023, úroku z prodlení z částky 8 567,99 Kč ve výši 8,25 % ročně od 5. 1. 2023 do 13. 3. 2023, úroku z prodlení z částky 6 567,99 Kč ve výši 8,25 % ročně od 14. 3. 2023 do 25. 3. 2023, úroku z prodlení z částky 4 567,99 Kč ve výši 8,25 % ročně od 26. 3. 2023 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 25. 1. 2022, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 10.495,99 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.495,99 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč, a náhrady nákladů řízení ve výši 2.252 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 10. 12. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] platné a účinné ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 5. 2. 2021, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky (úvěr) ve výši 20.000 Kč, které žalovaný čerpal bezhotovostně, převodem na svůj účet. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 23.609 Kč spolu s příslušenstvím do 8. 2. 2021. Žalovaný nehradila sjednané splátky řádně a včas, resp. uhradila právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) pouze částku ve výši 7.523 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 13. 9. 2021. Ode dne postoupení pohledávky do dne podání žaloby uhradil žalovaný na svůj dluh žalobci celkem částku ve výši 10.000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 13. 12. 2021, zaslanou mu právním zástupcem žalobce dne 15. 12. 2021.

3. Podáním ze dne 15. 3. 2023 vzal žalobce návrh částečně zpět co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč, jistiny ve výši 3.928 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 1.928 Kč ve výši 8,25 % ročně od 5. 1. 2023 do 13. 3. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 3.928 Kč ve výši 8,25 % ročně od 14. 3. 2023 do zaplacení, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradil žalobci dne 4. 1. 2023 částku ve výši 2.000 Kč a dne 13. 3. 2023 částku rovněž ve výši 2.000 Kč, s tím, že nadále tak po žalovaném požaduje pouze úhradu částky ve výši 6.567,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.495,99 Kč od 8. 10. 2021 do 4. 1. 2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.567,99 Kč od 5. 1. 2023 do 13. 3. 2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.567,99 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení.

4. Dále podáním ze dne 27. 3. 2023 na výzvu soudu, aby doložil veškeré dokumenty užité k ověření úvěruschopnosti žalovaného a jeho finanční situace - jeho příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o úvěru, žalobce sdělil, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje, a dále tímtéž podáním vzal žalobce návrh částečně zpět co do jistiny ve výši 2.000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 2.000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 26. 3. 2023 do zaplacení, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradil žalobci dne 25. 3. 2023 částku ve výši 2.000 Kč, s tím, že nadále tak po žalovaném požaduje pouze úhradu částky ve výši 4.567,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.495,99 Kč od 8. 10. 2021 do 4. 1. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.567,99 Kč od 5. 1. 2023 do 13. 3. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.567,99 Kč od 14. 3. 2023 do 25. 3. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.567,99 Kč od 26. 3. 2023 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

6. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

7. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] datované dnem 10. 12. 2020, a smlouvy o úvěru téhož čísla, datované dnem 5. 2. 2021, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému bezhotovostně převodem na bankovní účet částku 20.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit žalobci částku ve výši 23.609 Kč s příslušenstvím do 8. 2. 2021.

8. Ze smlouvy o úvěru shora, z výpisů z účtu vedeného u [právnická osoba] ze dne 10. 12. 2020, 21. 12. 2020, 5. 1. 2021, 8. 1. 2021, 11. 1. 2021, 12. 1. 2021, 20. 1. 2021, 29. 1. 2021 a 5. 2. 2021, a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila celkem 20.000 Kč, zaslaných postupně na účet uvedený ve smlouvě o úvěru shora, a že žalovaný na smlouvu o úvěru shora uhradil do dne podání žaloby právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 7.523 Kč a žalobci částku ve výši 10.000 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 13. 9. 2021, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 15. 9. 2021 soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti informován a současně vyzván k uhrazení dlužné částky.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 12. 2021, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 15. 12. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

11. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

15. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

18. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“).

19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

29. Podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

30. Vzhledem k tomu, že žalobce využil svého dispozičního oprávnění a vzal žalobu svými podáními ze dne 15. 3. 2023 a ze dne 27. 3. 2023 částečně zpět, soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

31. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smluv o úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil žádné důkazy o posuzování schopnosti žalovaného, resp. žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú., považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

32. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku ve výši 20.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil do dne podání žaloby žalobci a jeho právnímu předchůdci celkem částku ve výši 17.523 Kč, proto byl ke dni podání žaloby povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 2.477 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení, spolu s úrokem z prodlení z částky 2.477 Kč ve výši sazby 8,25 % ročně za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení (neboť soud má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě dnem 2. 3. 2021, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě ze dne 24. 2. 2021 jako nejzazší den k úhradě dluhu, když právní předchůdce žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění ihned, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 1. 3. 2021 považuje výzva za doručenou, splatnost proto nastala dnem 1. 3. 2021, v prodlení je tedy žalovaný od 2. 3. 2021), resp. za dobu od 8. 10. 2021 do zaplacení (uplatněnou žalobcem v žalobě). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2021, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,25 %, proto by měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně (a stejnou sazbu úroku z prodlení žalobce požadoval i ve svém návrhu). Jelikož však žalovaný v mezidobí od podání žaloby do vydání tohoto rozhodnutí žalobci uhradil další částku celkem ve výši 6.000 Kč, která svou výší zcela pokrývá zbývající nároky žalobce z titulu bezdůvodného obohacení, a to jak na straně jistiny ve výši 2.477 Kč, tak jejího příslušenství v podobě úroků z prodlení, jak je blíže popsáno a zdůvodněno shora, soud žalobci tímto rozhodnutím již nepřiznával tuto ze strany žalovaného uhrazenou zbývající část těchto nároků, neboť žalovaný tuto zaplacenou částku plnil dobrovolně a zcela zjevně za účelem úhrady nároků požadovaných žalobcem v tomto řízení, a tedy k úhradě z tohoto důvodu a nikoliv bez právního důvodu. Opětovné přiznání zbývajících nároků žalobce z titulu bezdůvodného obohacení, sestávajících z jistiny ve výši 2.477 Kč a jejího příslušenství v podobě úroků z prodlení, vykonatelným soudním rozhodnutím umožňujícím přistoupit k nucenému výkonu rozhodnutí tam uložené povinnosti soudním výkonem rozhodnutí či soudní exekucí, aniž by ve vykonávacích řízeních bylo možno přihlížet k již poskytnutému plnění před vydáním tohoto exekučního titulu (§ 268 odst. 1 písm. g) a contrario o. s. ř.), by umožnilo žalobci domoci se zaplacení této částky opakovaně, aniž by k již poskytnutému plnění z tohoto důvodu bylo možno přihlédnout. Nehledě na to, že pro žalovaného by rozhodnutí soudu zakládající žalobci opětovně právo na pohledávku mu již dobrovolně splněnou, založené pouze na důvěře v to, že ji nebude žalobce opakovaně vymáhat, bylo jen obtížně srozumitelné z pohledu obecné spravedlnosti, stejně jako nutnost v takovém případě o její vrácení vést případně i soudní spor. Žalobce, ačkoli k tomu neměl exekuční titul, plnění poskytnuté žalovaným přijal, aniž by dosud toto plnění považoval za bezdůvodné obohacení, a tudíž je neprodleně vrátil. Na základě výše uvedeného má soud za to, že plněním ve výši 6.000 Kč byl plně uhrazen zbývající nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení, blíže popsaný shora. Jelikož tedy tento zbývající žalobcův nárok žalovaný před tímto rozhodnutím dobrovolně uhradil, neukládal mu již soud povinnost této úhrady. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou a žalobce měl právo pouze na úhradu nároků z titulu bezdůvodného obohacení shora, soud žalobu ve zbylém (po zpětvzetí) rozsahu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.