5 C 102/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 17.628 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12.000 Kč od 3. 8. 2022 do zaplacení, to vše splátkami ve výši 4.000 Kč měsíčně, splatnými nejpozději do konce každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6.961 Kč od 27. 8. 2021 do 25. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12.000 Kč od 26. 11. 2021 do 2. 8. 2022; a částky 5.628 Kč; <b>zamítá.</b>

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 813,87 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], advokáta v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 9. 3. 2023, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 17.628 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši 6.961 Kč od 27. 8. 2021 do 25. 11. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 12.000 Kč od 26. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, a dále částky 5.628 Kč (představující smluvní pokutu).

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne 27. 8. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, které žalovaný obdržel bezhotovostně převodem na jeho účet u [právnická osoba] dne 27. 8. 2021. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal splatit tento úvěr spolu s úrokem (úplatou za poskytnutí zápůjčky) ve výši 0,9 % denně, tj. s částkou 6.961 Kč, a to ve třech splátkách, splatných 26. 9. 2021, 26. 10. 2021 (každá ve výši 6.364,94 Kč) a 25. 11. 2021 (ve výši 6.231,12 Kč). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobci nezaplatil nic. Na základě této skutečnosti žalobce dále požaduje v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené celkové dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, v kapitalizované výši 5.628 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 27. 7. 2022, zaslanou mu právním zástupcem žalobce dne 28. 7. 2022.

3. Žalovaný svým podáním ze dne 29. 3. 2023, v reakci na vydaný (a následně zrušený) elektronický platební rozkaz, požádal, aby mohl uhradit dlužnou částku ve čtyřech platbách, neboť v současné době není schopen ji uhradit jednou splátkou, v jeho možnostech je splatit ji ve čtyřech platbách. Dále ke svým majetkovým poměrům uvedl, že nevlastní žádnou nemovitost, vlastní pouze osobní automobil Volkswagen, rok výroby 2008. Pro doložení svého příjmu předložil soudu svůj výplatní lístek za období únor 2023. Tuto svoji žádost o splátkový kalendář dále zopakoval i ve svém podání ze dne 4. 5. 2023.

4. Žalovaný i žalobce se vyjádřili kladně k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli žalobce jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. Žalobce se v ní zavázal poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet částku 12.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splatit tento úvěr, úročený dohodnutou sazbou 0,9 % denně, v celkové částce 18.961 Kč, ve třech splátkách, dvakrát ve výši 6.364,94 Kč a jednou ve výši 6.231,12 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] potvrzení o provedené platbě z 27. 8. 2021 od ThePay.cz, s. r. o., předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 27. 7. 2022 a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka úvěru čerpaná žalovaným dne 27. 8. 2021 činila celkem 12.000 Kč a že žalovaný na smlouvu o úvěru shora neuhradil žalobci ničeho. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 27. 7. 2022, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 28. 7. 2022 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

7. V odpovědi na výzvu soudu, aby doložil veškeré dokumenty užité k ověření úvěryschopnosti žalovaného a jeho finanční situace - jeho příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o úvěru, žalobce ve svém podání ze dne 16. 8. 2023 soudu sdělil (vyjádřením v podstatě totožným s textem uvedeným k otázce ověření úvěryschopnosti žalovaného v žalobě), že žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr jednak nahlédnutím do databáze SOLUS a také z informací získaných od žalovaného. Žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil na webových stránkách žalobce dotazník, ve kterém uvedl, že je svobodný, žije s rodinou, dále uvedl název svého zaměstnavatele - [právnická osoba], [obec], výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů. Výši příjmů ze zaměstnání žalovaný doložil výplatními páskami za období od 04/2021 do 07/2021. Výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů žalovaný doložil výpisem ze svého bankovního účtu vedeného u [anonymizováno] za období 07/2021. Žalovaný také předal žalobci prostřednictvím aplikace [anonymizováno] přístup k informacím na účtu žalovaného, který žalovaný označil jako účet pro vyplacení úvěru. Žalobce zjištěné informace vyhodnotil ve prospěch žalovaného, bilance příjmů a výdajů žalovaného byla dostačující k úhradám sjednaných splátek. Žalobce ověřil údaje uváděné v žádosti o úvěr i telefonickým hovorem s žalovaným.

8. Z výplatních pásek na jméno žalovaného od společnosti [právnická osoba] za období 04/2021 až 07/2021 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného za tyto měsíce činil částky 22.630 Kč, 23.087 Kč, 23.232 Kč a 22.345 Kč.

9. Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba] za období 1. 7. 2021 až 31. 7. 2021 soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 76,12 Kč a konečný zůstatek činil 2,55 Kč, přičemž celkové příjmy činily 47.212 Kč a celkové výdaje činily 47.285,57 Kč. Na vrub účtu byla dne 19. 7. 2021 provedena platba ve výši 2.484 Kč označená jako splátka spotřebitelského úvěru. Dále bylo dne 20. 7. 2021 provedeno pět odchozích plateb v celkové výši 1.510 Kč, označených jako transakce platební kartou v místě TIPSPORT.CZ 10. Z dotazníku ze dne 24. 8. 2021 soud zjistil, že je v něm uvedeno, že je žalovaný svobodný, žije s rodinou, dále uvedl název svého zaměstnavatele - [právnická osoba], výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 22.500 Kč, výše jeho měsíčních výdajů činí částku 7.500 Kč.

11. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

15. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

16. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“).

17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

20. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

24. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

26. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

27. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je buďto velmi omezená (lustrum v databázi SOLUS), anebo částečná a neúplná, a z toho důvodu nedostatečná (jako jsou údaje o příjmech a výdajích žalovaného, sdělené žalovaným v předloženém dotazníku shora, resp. údaje o jeho příjmech a výdajích, obsažené ve výplatních páskách žalovaného a výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] shora), a které se tak ve vztahu k předmětu zkoumání jeví jako naprosto nevalidní, jednak z důvodu absence bližší specifikace a konkretizace (v otázce výdajové), které by mohly umožnit jejich osvědčení, resp. verifikaci, a dále z důvodu žalobcem nijak nereflektovaného rozporu mezi částkami uvedenými v dotazníku, resp. výplatních páskách, a údajů vyplývajícími z výpisu z účtu u [anonymizováno] shora (v otázce příjmové v dotazníku, resp. výplatních páskách uvedené příjmy za měsíc v rozsahu 22.345 Kč až 23.232 Kč, ale ve výpisu příjem ve výši 47.2121 Kč, v otázce výdajové v dotazníku uvedené měsíční výdaje ve výši 7.500 Kč, ale z výpisu vyplývající výdaje ve výši 47.285,57 Kč). Žalobcem nijak nereflektovaný rozdíl v částkách výdajů tvrzených (dotazník) a zjištěných (výpis z [anonymizováno]) činí částku 39.785,57 Kč, což představuje více než pětinásobek v dotazníku uvedených výdajů žalovaného. V otázce výdajové se pak soudu kromě výše zmíněného rozporu jeví jako naprosto zásadní chybějící bližší specifikace a konkretizace tvrzení obsaženého v dotazníku, které je tak nepřezkoumatelné. Navíc i v případě žalobcem zmíněné bilance příjmů a výdajů žalovaného, dle žalobce dostačující k úhradám sjednaných splátek úvěru (tj. 6.364,94 Kč, resp. 6.231,12 Kč), tato nekoreluje s údaji vyplývajícími z výpisu z účtu žalovaného shora, zejména s počátečním a konečným zůstatkem na účtu (76,12 Kč, resp. 2,55 Kč). Z tohoto pohledu se pak soudu jeví žalobcem provedená bilance příjmů a výdajů, resp. na jejím základě učiněný závěr shora, jako naprosto nevalidní. Žalobce dále rovněž nijak nereflektoval skutečnost, že jako odchozí platba z účtu žalovaného je ve výpisu shora uvedena výše citovaná splátka spotřebitelského úvěru, přičemž však žalovaný žádné jiné úvěry neměl mít. Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěryschopnosti žalovaného se tak žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu prověřena jen velmi zběžně a povrchně, a vzhledem k pominutí výše zmíněných rozporů a nesouladů tvrzených a zjištěných dat naprosto nedostatečně, a zřejmě účelově. Údaje o výdajích žalovaného, posuzované žalobcem (zejména výdaje uvedené v dotazníku), jsou též dle názoru soudu očividně neúplné a realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje. Nadto dále výše popsané, v době žádosti o úvěr žalobci z výpisu z účtu žalovaného známé skutečnosti, že žalovaný již čerpá jiný úvěr, že jeho účet vykazuje marginální zůstatek a rovněž prostý fakt zřejmého provedení sázek u společnosti TIPSPORT, též ve spojení s jejich výší, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného jím poskytnutou půjčku řádně a včas splácet. Ve spojení s výše uvedeným se žalobcem uváděné vyhodnocení, že žalovaný bude schopen řádně hradit sjednané splátky úvěru, soudu jeví jako účelově, resp. pro forma uváděné. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

28. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 12.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku neuhradil ničeho, proto je povinen celou nesplacenou jistinu ve výši 12.000 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 12.000 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 3. 8. 2022 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem 3. 8. 2022, což je den následující po dni stanoveném v předžalobní výzvě k úhradě dlužné částky ze dne 27. 7. 2022 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 2. 8. 2022, dle podacího lístku byla výzva odeslána dne 28. 7. 2022, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 2. 8. 2022 považuje výzva za doručenou, splatnost tedy nastala dne 2. 8. 2022, v prodlení je tak žalovaný od 3. 8. 2022). Výše úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2022, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalobce však požadoval úrok z prodlení pouze ve výši 8,5 % ročně a proto mu byl přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno shora. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř, když vyhověl žádosti žalovaného na plnění ve splátkách a současně určil výši těchto splátek částkou 4.000 Kč měsíčně, splatných vždy do konce příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, a to vše pod ztrátou výhody splátek.

29. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

30. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod. 2 a. t. sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem 1.200 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 1.452 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 800 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 2.252 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 36,14 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 813,87 Kč Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§149 odst. 1 o. s. ř.).