5 C 108/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 2.475,17 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 2.475,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.356 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 25. 2. 2021, ve znění částečného zpětvzetí ze dne 4. 6. 2021, domáhal vůči žalované zaplacení částky 2.475,17 Kč s úrokem z prodlení z částky 26.356 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. K nároku uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou došlo dne 23. 7. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalobce žalované dne 29. 7. 2019 vyplatil zápůjčku ve výši 23.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku 76.135 Kč (z toho jistina zápůjčky 23.000 Kč, úrok 35.135 Kč, administrativní poplatek 18.000 Kč), a to v 59 měsíčních splátkách po 1.269 Kč a jedné splátce po 1.264 Kč, kdy splatnost první splátky byla dohodnuta na den 6. 9. 2019. Žalovaná hradila sjednané splátky pouze částečně, a proto žalobce zápůjčku ke dni 7. 12. 2020 zesplatnil. Do dne zesplatnění žalovaná uhradila na nárok žalobce částku 1.743 Kč na jistině, 10.854 Kč na úroku, 3.900 Kč na administrativních poplatcích a dne 31. 3. 2021 zaplatila žalovaná částku 29.930,20 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

3. Žalovaná se nevyjádřila na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, kterými byly: smlouva o zápůjčce ze dne 23. 7. 2019, obchodní podmínky, výpis z účtu žalobce o provedené úhradě 23.000 Kč ze dne 29. 7. 2019 ve prospěch žalované, oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 7. 12. 2020, vyčíslení pohledávky ke dni 24. 2. 2021, výpis splátkového kalendáře, splátkový kalendář, sazebník poplatků, výzva k úhradě ze dne 3. 9. 2020, předžalobní upomínka ze dne 11. 1. 2021, a potvrzení o provedené platbě ze dne 31. 3. 2021 v částce 29.930,20 Kč.

4. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

7. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

8. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb.).

9. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

10. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že žalobce na základě smlouvy [číslo] ze dne 23. 7. 2019 poskytl žalované dne 29. 7. 2019 částku 23.000 Kč, a žalovaná měla zapůjčenou částku žalobci coby zapůjčiteli ve stanovené lhůtě vrátit, přičemž k zesplatnění celkové částky došlo ke dni 7. 12. 2020. Jelikož žalovaná zaplatila na poskytnutou zápůjčku částku celkem 46.427,20 Kč, přičemž do dne zesplatnění žalobci uhradila částku celkem 16.497 Kč (1.743 Kč + 10.854 Kč + 3.900 Kč), dostala se ohledně částky 6.503 Kč na jistině do prodlení. Jelikož žalobce požadoval úrok z prodlení až od data 25. 2. 2021, vyčíslil soud, že žalovaná od tohoto dne do dne 31. 3. 2021, kdy splatila celý oprávněný dluh na jistině, byla v prodlení ve výši částky 51,44 Kč. S ohledem ke skutečnosti, že žalovaná uhradila celý oprávněný nárok žalobce na jistině i úroku z prodlení, a to v podstatě dvakrát, soud rozhodl tak, že žalobu zamítl.

13. S ohledem k ostatním uplatněným nárokům soud žalobu zamítl z následujících důvodů:

14. Pokud se jedná o smluvní úrok sjednaný ve výši sazby 45 % ročně, pak tento soud shledal v rozporu s dobrými mravy pro jeho nepřiměřenou výši, tedy se jedná o ujednání ve smlouvě absolutně neplatné, a proto jej žalobci nepřiznal. V vztahu k administrativním poplatkům za správu zápůjčky soud uvádí, že povinnost žalované zaplatit takovéto poplatky soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat pouze úroky, přičemž ani není jasné, za co konkrétně mají být hrazeny. Soud tak má za to, že tímto ujednáním zapůjčitel pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutou zápůjčku, a to jak v rozporu s dobrými mravy, tak se zákonem o spotřebitelském úvěru. Jiné peněžité plnění u zápůjček poskytovaných subjekty, které nebyly bankami, sjednat nebylo možné. Soud proto ujednání o povinnosti žalované platit tyto poplatky považuje rovněž za absolutně neplatné. Soud žalobu zamítl také co do smluvní pokuty za prodlení žalované, neboť tato byla ujednána kumulativně v rozdílných sazbách za porušení povinnosti žalované, kdy se tato dostala do prodlení se splacením dluhu, přičemž jednu pokutu žalobce stanovil z aktuální výše dlužné splátky ve výši 0,5 % denně, a to jak z její jistinné, tak úrokové části a administrativního poplatku - (za každý den následující po dni prodlení se splacením splátky nebo její části), a druhou smluvní pokutu stanovil z aktuální výše celkové částky - (dluh po zesplatnění úvěru za každý den následující po dni zesplatnění úvěru), ohledně níže je klient v prodlení, a to ve výši 0,1 % denně. S ohledem na uvedené soud takto sjednaný nárok žalobce na smluvních pokutách shledal jako nepřípustnou kumulaci smluvních pokut, neboť tyto byly sjednány současně za prodlení s úhradou splátky, tak za prodlení s celkovou částkou po zesplatnění. Uvedeným dochází k nepřehlednému a nejasnému navyšování smluvní pokuty, z čehož je zřejmé, že zápůjčitel tímto zastírá skutečnou cenu úvěru. Místo jasného ujednání o skutečné odměně, kterou obecně vyjadřuje úrok v přiměřené výši, rozmělňuje odměnu do několika smluvních pokut, což odporuje jak § 588 o. z., tak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Soud při svém rozhodování přihlédl mimo jiné k rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2014 č. j. 39 ICm 3512/2013, dle kterého„ kumulace dvou smluvních pokut za porušení téže povinnosti je zcela zjevným signálem pro úsudek o rozporu předmětné smlouvy s dobrými mravy“. Nadto žalobce tyto pokuty požaduje rovněž z nároků, které soud touto žalobou zamítl. Co se týče nákladů spojených se zasláním upomínky ve výši 750 Kč má soud za to, že se v daném případě jedná pouze o umělé navyšování dluhu, kdy výše tohoto poplatku je sjednána v rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatně, jelikož v případě zápůjčky lze jako odměnu požadovat pouze úroky dle § 2392 o. z. Žalobce nadto ani neprokázal, že by skutečně vynaložil požadovanou výši nákladů souvisejících se zasláním a vyhotovením této upomínky.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným byla v dané věci žalovaná, jelikož však této žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.