5 C 11/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: ; O.K.V. právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 29 229 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 500 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 1. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 967 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 22. 7. 2020 do zaplacení, zaplacení 21,24% úroku ročně z částky 23 467 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení, zaplacení 8,25% úroku z prodlení z částky 22 500 Kč od 22. 7. 2020 do 31. 7. 2020, zaplacení částky 2 835 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč, částky 1 130 Kč, <b>se žaloba zamítá.</b>

III. Žalovaný je povinen zaplatiti žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 846, 50 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 2. 9. 2020, doplněnou podáním ze dne 29. 3. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 23 467 Kč s 21,24 % úrokem ročně z této částky od 22. 7. 2020 do zaplacení, dále s 8, 25 % úrokem z prodlení příslušenstvím z téže částky od shodného data, dále zaplacení částek 2 835 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 130 Kč.

2. Tvrdil, že je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s povolením České národní banky k této činnosti. S žalovaným uzavřel dne 6. 4. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen smlouva), na základě které žalobce žalovanému poskytl neúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč tak, že částku ve výši 22 500 Kč převedl v souladu s článkem II písm. b) smlouvy o úvěru na tzv. účet zákazníka uvedený ve smlouvě, tedy účet určený žalovaným, a to dne 9. 4. 2020, čímž došlo k čerpání úvěru dle článku II smlouvy. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč převedl žalobce v souladu s článkem II písm. b) smlouvy na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Účastníci se ve smlouvě dohodli, že peněžní prostředky společně s úroky, tedy celkovou cenu úvěru v částce 34 020 Kč, uhradí žalovaný žalobci v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 945 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20. 5. 2020. Žalovaný v dohodnutých splátkách úvěr nesplácel řádně a včas, proto v souladu s článkem IV bod 1 písm. d) smlouvy došlo k zesplatnění úvěru, žalovaný byl v prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než 2 měsíce, bylo mu odesláno oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobce odeslal žalovanému toto oznámení, tedy dne 21. 7. 2020. Žalobce odeslal žalovanému celkem tři upomínky ze dne 22. 5. 2020, ze dne 24. 6. 2020 a zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne 21 7. 2020, jehož součástí je i před žalobní výzva, přičemž za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. 4 bod 4 písm. b) smlouvy je žalovaný povinen uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za odeslanou upomínku, celkem 3× 100 Kč. Upomínky, včetně oznámení o zesplatnění byly žalovanému odeslány do schránky zákazníka v souladu s článkem XI bod 4 smlouvy, přílohy č. 1 úvěrových podmínek (čl. 12, čl. 12). Žalobce dále tvrdí, že žalovaný je v současné době v prodlení s úhradou částky ve výši 26 302 Kč, která se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 2 835 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 23 467 Kč. Žalobce zesplatnil úvěr ke dni 21. 7. 2020, kdy neuhrazená část jistiny činila 23 467 Kč, dluh na splátkách ke dni zesplatnění 2 835 Kč. K výši jistiny odkázal žalobce na bonitu smlouvy, ze které vyplývá způsob umoření úvěru pro předmětnou smlouvu, z níž je zřejmé, že na jistinu nebyla ke dni zesplatnění úvěru umořena částka 23 467 Kč. Smluvní úrok ve smlouvě byl dohodnut na roční zápůjční úrokovou sazbu ve výši 21,24 %. Úvěruschopnost žalovaného žalobce zkoumal řádně, žalovaný žalobci prokázal své příjmy, které žalobce vyhodnotil jako dostačující, z nichž vyplynulo, že žalovaný je schopen předmětný úvěr řádně splácet.

3. Žalobce se rovněž domáhá úhrady smluvní pokuty sjednané dle čl. IV. bod 2 písm. c) smlouvy, kdy byla dohodnuta pro každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr stane splatný. Žalovaný se do okamžiku zesplatnění dostal do prodlení se třemi splátkami, žalobce tak má nárok na 3 uvedené smluvní pokuty, tedy 3× 499 Kč, celkem 1 497 Kč. Dále dluh žalovaného dle tvrzení žalobce na smluvní pokutě činí 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku dle čl. IV bod 2 písm. b) smlouvy a 0,1 % denně z neuhrazených splátek dle článku IV bod 2 písm. a), ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy je dán nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 26 302 Kč od 22. 7. 2020 do 2. 9. 2020 ve výši 1 130 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. Veškeré písemnosti byly žalovanému zasílány na evidovanou adresu trvalého pobytu v Centrální evidenci obyvatel.

5. U nařízeného jednání dne 31. 3. 2021 soud věc projednal v nepřítomnosti právního zástupce žalobce, žalobce i žalovaného, kterému byly písemnosti řádně doručeny dne 1. 3. 2021dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s jednáním ve své nepřítomnosti, soud proto věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Tím, že se žalobce z nařízeného jednání omluvil, znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle § 118a o. s. ř., které soud poskytuje toliko u jednání. Jelikož skončením prvého jednání nastala koncentrace řízení, na žalobkyni je nutno nahlížet v souladu s konstantní judikaturou jako na osobu řádně soudem poučenou.

6. Rovněž žalovaný se z nařízeného jednání omluvil z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, úrazu a operace, požádal o odročení, k omluvě přiložil v emailovém podání [email]) z 29. 3. 2021 Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (DPN) z 11. 3. 2021 s další kontrolou s přepisovaným datem – 15.

3. či 19. 3. s povolenými vycházkami od 14. do 18. hodin. (č. l. 18). Vzhledem k tomu, že žalovaný se tímto způsobem omlouval z jednání nařízeného na 31. 3. 2021 a z doloženého dokladu DPN nevyplývá důvodnost jeho omluvy k datu nařízeného jednání, soud žádosti žalovaného o odročení nevyhověl a věc projednal v jeho nepřítomnosti. Nadto zcela shodným způsobem se žalovaný omlouval soudu i v další věci.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním:

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ve spojení s přílohou č. 1 - úvěrovými podmínkami žalobce, splátkovým kalendářem, přílohou č. 2 - formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud vzal za prokázané, že účastníci – žalobce coby věřitel a žalovaný coby dlužník - uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb. a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, 6. 4. 2020. Žalobce poskytl žalovanému dne 9. 4. 2020 standardní neúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč převodem z účtu žalobce na účet žalovaného zákazníka specifikovaný ve smlouvě, tedy na účet určený žalovaným č. [bankovní účet]. Peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč převedl žalobce v souladu se smlouvou na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutou částku a zaplatit žalobci celkové náklady úvěru ve výši 34 020 Kč, v 36 měsíčních splátkách ve výši 945 Kč, na specifikovaný účet žalobce, počínaje dnem 20. 5. 2020. Žalovaný prohlásil, že byl seznámen s úrokovou sazbou úvěru ve výši 21,24 %, co by pevnou roční úrokovou sazbou a výší RPSN ve výši 33,4 %. Žalovaný stvrdil svým podpisem, že veškeré údaje týkající se jeho zdrojů a jeho příjmu, jakož i celé finanční situace, jsou pravdivé. Smlouva prokazuje rovněž tvrzení žalobce o sjednání smluvních pokut pro případ prodlení žalovaného, jakož i oprávnění žalobce prohlásit doposud neuhrazenou jistinu zápůjčky za splatnou, a to včetně příslušenství, pokud žalovaný nesplní povinnosti vyplývající ze smlouvy. Smlouva byla za žalobce uzavřena zprostředkovatelem [jméno] [příjmení].

9. Z listiny nazvané Závazky spotřebitele - žalovaného – plyne, že příjem žalovaného činí 17 500 Kč měsíčně, je svobodný, jiné příjmy nemá, náklady na bydlení byly uvedeny ve výši 2 300 Kč, splátky úvěrů ve výši 2 000 Kč měsíčně, kdy z původního úvěru ve výši 20 000 Kč zbývá k doplacení 14 000 Kč, další pravidelné měsíční výdaje ve výši 3 400 Kč. Toto čestné prohlášení podepsal žalovaný 6. 4. 2020.

10. Z Posouzení úvěruschopnosti zákazníka – žalovaného – z 8. 4. 2020 plynou uvedené příjmy žalovaného ve výši 17 500 Kč, výdaje na bydlení 2 300 Kč, na splácení úvěru 2 000 Kč, ostatní výdaje 3 400 Kč, vyplněná výše životního minima 3 410 Kč, nezabavitelná částka 5 856 Kč, scoring žalovaného – A (ano). Výplatními lístky žalovaného za 02/ 2020 a 03/ 2020 byla prokázána výše čistého měsíčního příjmu žalovaného 17 955 Kč a 16 377 Kč.

11. Převod částky 22 500 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] a částky 2 500 Kč na účet zprostředkovatele [jméno] [příjmení] plyne z doloženého [právnická osoba] o provedených transakcích z 9. 4. 2020.

12. Ze soudu žalobcem předložené části výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 2. 2020 do 29. 2. 2020 vyplývá počáteční zůstatek na účtu žalovaného ve výši – mínus 11 292, 95 Kč, příjmy celkem 58 088,57 Kč, výdaje 68 795, 62 Kč, konečný zůstatek 22 000 Kč, pohledávky po splatnosti. Z žalobcem předložené strany č. 4 z celkových 12 stran za předmětné období plyne, mimo jiné úvěr z 10. 2. 2020 od plátce – [právnická osoba] ve výši 3 000 Kč, platba [právnická osoba] 13. 2. 2020 ve výši 600 Kč, doplatek mzdy 13. 2. 2020 18 306 Kč, výběr z bankomatu ve dvou dnech ve výši 2 000 Kč.

13. Žalobce k 1. 10. 2019 vyčíslil dluh žalovaného ve výši 14 265 Kč představující jistinu ve výši 10 158 Kč, obchodní úrok ve výši 3 007 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 340 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 64 Kč a neuhrazené administrativní poplatky ve výši 350 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni, jak vyplývá z přehledu splátek s uvedením data a výše úhrady, celkem 46 620 Kč.

14. Upomínkami z 22. 5. 2020 a ze dne 24. 6. 2020 žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek ve výši 945 Kč, poté ve výši 1 890 Kč.

15. Dopisem ze dne 21. 7. 2020 odeslaným dle podacího lístku doporučeně dne 21. 7. 2020 žalobce zesplatnil pohledávku z uzavřené smlouvy [číslo]. Konstatoval porušení smluvních podmínek stranou žalovanou a oprávnění žalobce vyplývající ze smlouvy k zesplatnění zbývající neuhrazené části jistiny úvěru, jakož i výši dluhu žalovaného na jistině ve výši 26 302 Kč, na smluvní pokutě 1 497 Kč a upomínacích nákladech 300 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě do 10 dnů od odeslání oznámení. Tento dopis byl odeslán právním zástupcem žalobce v plné moci i coby před žalobní výzva. Žalovaný byl upozorněn na možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

16. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy“.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 19. Dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému“.

20. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“.

21. Bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda tato smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Zásadní závěry k této problematice zmínil Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

22. Nejvyšší soud mimo jiné v těchto rozsudcích konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje i riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

23. Soud proto v posuzované věci souladu s nyní již četnou judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu zkoumal (srov. i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru řádně a s odbornou péčí prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, přičemž pokud by tak soud neučinil, zasáhl by dle Ústavního soudu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

24. Taktéž soud vzal při rozhodování do úvahy i další judikaturu Ústavního soudu, a to např. sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval již v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je dle soudu taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Ústavní soud považoval výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, za konvenující interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci C -377/14 (E. G. Radlinger a Helena Radlingerová versus FINWAI a. s.) se k předběžné otázce Krajského soudu v Praze Soudní dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

25. Nicméně jestliže zákonodárce v § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spojil neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnutého v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá tohoto zákona s námitkou vznesenou spotřebitelem v 3-leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, pak soud v posuzované věci s odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C -679/18 (http:curia.europa.eu) toto ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru v souladu se závěry Ústavního soudu ve věcech např. sp. zn. Pl. ÚS 12/08 a Pl. ÚS 1/10 pro rozpor s právem Evropské unie, konkrétně čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, neaplikoval. Soud z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, přičemž z porušení této povinnosti vyvodil důsledky a sankce splňující požadavky čl. 23.

26. Nutno v této souvislosti zmínit i závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy Ústavní soud uvedl, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěru v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. Smyslem povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti, nedostatečných zkušeností, jakož i z osobních morálně volních vlastností a životních a sociálních poměrů žadatele - spotřebitele, které mohou zásadním způsobem ovlivnit jeho osobní a rodinnou situaci, narušit jejich sociální vztahy.

27. V posuzované věci bylo žalobcem tvrzeno a prokazováno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, a splnění této povinnosti vyplývá i z listin soudu předložených. Nicméně nejednalo se o postup, který by osvědčoval skutečně řádnou a odbornou péči žalobce, což zároveň dokládá i toliko část výpisu z účtu žalovaného předložená soudu z období měsíce února 2020. Úvěr má být přitom věřitelem poskytnut pouze v případě, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky při zohlednění jeho pravidelných výdajů a porovnání výdajové a příjmové stránky spotřebitele. S ohledem na výši záporného počátečního zůstatku, výši měsíčních výdajů – 68 795,62 Kč a příjmů ve výši 58 088,57 Kč, je tedy zřejmé, že věřitel svou povinnost vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně nesplnil, neboť si neučinil odpovídající komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a neposoudil řádně jeho schopnost úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, na který navázal Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce se spokojil pouze s neúplnými údaji, a měl–li k dispozici všech 12 stránek výpisu z běžného účtu žalovaného za 1 měsíc, či pouze předloženou část, musel zjistit značný nepoměr údajů předložených a stvrzených žalovaným. Z běžného účtu nadto musely být patrny pohyby na účtu za určitý časový úsek, byť jednoho měsíce, v důsledku čehož nelze než uzavřít, že žalobce řádně nevyhodnotil výdaje a příjmy žalovaného.

28. Soudu proto nezbývá než z úřední povinnosti uzavřít, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

29. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 22 500 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku).

30. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal bezhotovostně převodem na účet od žalobce částku 22 500 Kč a neuhradil ničeho, soud žalobě výrokem I. vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení částky 22 500 Kč s příslušenstvím ode dne 1. 8. 2020, neboť před žalobní výzva k plnění byla odeslána 21. 7. 2020, doručena dle domněnky doby dojití do 3 pracovních dnů a žalovaný je tak s ohledem na lhůtu k plnění uvedenou v přípise z 21. 7. 2020 v prodlení s úhradou dluhu od 1. 8. 2020.

31. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. zamítl z důvodů výše uvedených, neboť z neplatné smlouvy nevznikly žalobci žádné další nároky se smlouvou spojené, které v žalobě vyčíslil.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem III. dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud při rozhodování vycházel z celkového předmětu sporu, z jistiny a částek dále uplatněných žalobou v celkové výši 29 229 Kč bez kapitalizace příslušenství. Z procesního hlediska činí úspěch žalobce 77 % (22 500 Kč), úspěch žalovaného 23 % (6 729 Kč). Při stanovení míry úspěchu tak vzniklo žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 % Náklady žalobce by v případě plného úspěchu sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 170 Kč a z odměny právního zástupce žalobce za 3 úkony právní pomoci – 2x 2 220 Kč a 1x 1110 Kč dle § 7, 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu a dále z 3 režijních paušálů - každý á 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále z 21% náhrady DPH z přiznané odměny a náhrad. V případě plného úspěchu by byla žalobci na náhradě nákladů řízení přiznána částka 8 975 Kč, s ohledem na míru jeho úspěchu mu však náleží pouze 4 846, 50 Kč.

33. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.