5 C 118/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 15.900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7.430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.430 Kč od 4. 4. 2020 do zaplacení, to vše splátkami ve výši 2.000 Kč měsíčně, splatnými do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 8.470 Kč úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.900 Kč od 25. 3. 2020 do 3. 4. 2020 úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.470 Kč od 4. 4. 2020 do zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 15. 3. 2021, vůči žalované domáhal zaplacení částky 15.900 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.900 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 2.000 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovanou došlo dne 16. 7. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, které byly žalované zaslány na účet dne 18. 7. 2019. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit žalobci spolu s jistinou shora poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.900 Kč, vše splatné do 24. 3. 2020. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas, žalobci uhradila do podání žaloby pouze částku ve výši 4.570 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2021, zaslanou jí právním zástupcem žalobce téhož dne.

3. Žalovaný podala vůči ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu odpor, v němž mimo jiné uvedla, že se nachází ve finanční tísni. Žalobce v reakci na tuto skutečnost navrhl hrazení své pohledávky pomocí částečných úhrad ve výši 2.000 Kč měsíčně. Žalovaná ve svém vyjádření z 20. 10. 2021 uvedla, že s částečným hrazením souhlasí, bohužel ale ne v částce 2.000 Kč, neboť pobírá jen invalidní důchod 7.820 Kč. Žalobce v reakci na toto její vyjádření uvedl, že s částečným hrazením souhlasí, nicméně ne v nižší výši než 2.000 Kč, pokud toto žalovaná odmítá, trvá na své žalobě.

4. Žalovaná i žalobce se vyjádřili, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené smlouvy o zápůjčce, datované dnem 16. 7. 2019, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli [právnická osoba], s. r. o. jako věřitel a žalovaná jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované bezhotovostním převodem částku 12.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 15.900 Kč, nejpozději do 17. 8. 2019.

6. Ze smlouvy o zápůjčce shora, sdělení [právnická osoba] a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila celkem 12.000 Kč, že žalovaná na smlouvu o úvěru shora uhradila žalobci pouze částku ve výši 4.570 Kč, jinak na svůj dluh do podání žaloby neuhradila ničeho.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 1. 2021, adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 19. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

8. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem si ověřil úvěryschopnost žalované, žalobce soudu sdělil, že v rámci prověření úvěruschopnosti žalované žalobce prověřil její příjmy a výdaje. Zjištění příjmů žalované bylo provedeno dotazy na zdroj a výši jejích příjmů, název zaměstnavatele a její pracovní pozici, druh smlouvy a dobu trvání pracovněprávního vztahu. Žalovaná uvedla, že je zaměstnancem na plný úvazek, její měsíční příjem činí 26.950 Kč, jejím zaměstnavatelem je [právnická osoba] [obec], kde pracuje jako sociální pracovnice, je zde zaměstnána cca 3-5 let, a to na základě smlouvy na dobu neurčitou. Žalovaná v souvislosti s žádostí o zápůjčku předložila výplatní list, a to za měsíc červen 2019, kdy čistá mzda žalované činila 26.950 Kč. Z doložené výplatní pásky nebylo žalobcem zjištěno, že by zaměstnavatel žalované strhával jakékoli částky na předchozí exekuce. Žalobce měl tedy za prokázané, že žalovaná má stabilní zaměstnání a příjem. Zjištění výdajů žalované bylo provedeno dotazy na její rodinný stav, počet nezletilých dětí a druh bydlení. Žalovaná uvedla, že je rozvedená, že nemá nezletilé děti a že bydlí ve vlastním. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesdělila žalobci výši svých výdajů, vzal žalobce v rámci vyhodnocení úvěryschopnosti žalované v úvahu výdaje ve výši částky nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovanou činila 6.428 Kč. Následně žalobce ověřil úvěruschopnost žalované rovněž nahlédnutím do Centrální evidence exekucí, kde ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovaná neměla žádný záznam. V rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalované žalobce provedl následující úvahu: Příjmy žalované činily 26.950 Kč, její výdaje činily 6.428 Kč, rozdíl mezi nimi tak činí 20.522 Kč. Na základě výše uvedeného byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 12.000 Kč, což je částka, která se vejde do limitu 20.522 Kč.

9. Z předloženého výplatního listu [právnická osoba] [obec] na jméno žalované soud zjistil, že za měsíc červen 2019 čistá mzda žalované činila 26.950 Kč. Z předloženého výpisu z Centrální evidence exekucí ze dne 24. 8. 2018 a 18. 7. 2019 soud zjistil, že k těmto datům žalovaná neměla evidovanou žádnou exekuci.

10. Jiné doklady o ověření úvěryschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

11. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

15. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

16. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“).

17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

22. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

24. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

25. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o zápůjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o zápůjčce řádně tuto úvěruschopnost žalované ověřoval, neboť vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, neboť částečná a neúplná (údaj o neexistenci záznamu v centrální evidenci exekucí, údaje o příjmech a výdajích, resp. rodinném stavu, počtu nezletilých dětí a druhu bydlení žalované, zjištěné při žádosti o zápůjčku shora), a z tohoto důvodu nedostatečná. Soud dospěl k závěru, že se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla zmíněna pouze v souvislosti s žádostí o zápůjčku učiněnými dotazy shora, na základě údajů uvedených žalovanou, bez uvedení výše jejích měsíčních výdajů samotnou žalovanou. Údaj o výši měsíčních výdajů žalované, vzatý žalobcem v úvahu při vyhodnocování úvěruschopnosti žalované, vycházející z výše částky nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovanou činila 6.428 Kč, je dle názoru soudu očividně neúplný, resp. realitu ekonomické situace žalované v její jedinečnosti nepostihující, a jeví se tak jako účelově resp. pro forma uváděný. Validita výsledku vyhodnocení úvěryschopnosti, resp. schopnosti žalované splácet poskytnutou zápůjčku, provedeného žalobcem cestou prostého matematického odpočtu měsíčních, ani samotnou žalovanou netvrzených výdajů shora od doložených (avšak pouze jedním výplatním lístkem!) příjmů, se soudu rovněž jeví jako velmi sporná až postrádající ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) elementární výpovědní hodnotu. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o zápůjčce za sjednanou absolutně neplatně.

26. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 12.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku uhradila pouze částku ve výši 4.570 Kč, proto je povinna nesplacenou část jistiny ve výši 7.430 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 7.430 Kč za dobu od 4. 4. 2020 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala právě až dnem 4. 4. 2020, což je den následující po dni stanoveném v upomínce k úhradě splátky půjčky ze dne 31. 3. 2020 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalované v upomínce stanovil lhůtu k plnění ihned, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 3. 4. 2020 považuje upomínka za doručenou). Splatnost proto nastala dne 3. 4. 2020, v prodlení je žalovaná od 4. 4. 2020. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2020, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba [obec] národní banky 2 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, a proto mu byl přiznán ve výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno shora. Současně soud povolil žalované úhradu soudem žalobci přiznané částky ve formě pravidelných měsíčních splátek, splatných vždy do 25. dne v příslušném měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek, přičemž výši splátek soud stanovil na žalobcem požadovaných 2.000 Kč měsíčně, zejména s ohledem na značný časový odstup od chvíle, kdy byla výše těchto splátek mezi žalobcem a žalovanou prostřednictvím soudu komunikována, a dále pak zejména vzhledem ke skutečnosti, že žalobci tímto rozsudkem přiznaná částka je oproti částce žalobcem původně požadované (a přiznané mu v elektronickém platebním rozkazu, vůči němuž žalovaná podala odpor) méně než poloviční, a její úhrada pro žalovanou se tak jeví jako méně zatěžující.

27. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.