5 C 127/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 30.332,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 18.564 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18.564 Kč od 30. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky ve výši 11.768,73 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.071,74 Kč od 30. 8. 2019 do zaplacení, a s úrokem ve výši 9.588,31 Kč, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 20. 2. 2020 v doplněném znění, domáhal vůči žalované zaplatit částku 30.332,73 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24.635,74 Kč od 30. 8. 2019 do zaplacení ve výši sazby 10 % ročně, a kapitalizovaný úrok ve výši 9.588,31 Kč za období od 22. 4. 2019 do 29. 8. 2019. Uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou došlo dne 21. 2. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 25.000 Kč, který byl žalovanou čerpán bezhotovostně a jednorázově na bankovní účet žalované uvedený v záhlaví smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci kromě poskytnuté částky i úrok ve výši 111,36 % ročně sjednaný v čl. II smlouvy, a to 30 měsíčními splátkami po 2.494 Kč, přičemž první splátka měla být zaplacena dne 21. 3. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky ve výši a lhůtách splatnosti dle smlouvy, čímž se dostala do prodlení, a žalobce tak úvěr ke dni 29. 8. 2019 zesplatnil. Celkem žalovaná zaplatila částku 6.436 Kč. Žalobce byl v souladu s podmínkami oprávněn při prodlení s jakoukoli úhradou pravidelné měsíční splátky oprávněn účtovat poplatek za každou odeslanou upomínku ve výši 450 Kč (dle VI. odst. 2 písm. a) podmínek), který žalobce požaduje ve výši celkem 900 Kč za odeslání dvou upomínek. Dále pro případ prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky byl oprávněn po žalované požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč, kterou žalobce požaduje za prodlení s jednou splátkou, tedy ve výši 499 Kč, a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně počítané ze zůstatku jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění pohledávky do okamžiku sepisu návrhu, tj. tuto uplatnil ke dni 19. 2. 2020 v celkové výši 4.297,99 Kč (čl. VI. odst. 3 písm. a) podmínek), a rovněž zaplacení výše specifikovaného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni zesplatnění.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

3. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 21. 2. 2019 a vlastnoručně signované oběma smluvními stranami, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli žalobce jako úvěrující a žalovaná jako klient. V této smlouvě si strany ujednali poskytnutí částky 25.000 Kč jako neúčelový úvěr, kdy způsob čerpání byl stanoven formou bezhotovostní na bankovní účet uvedený v záhlaví smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutou částku společně s úrokem ve výši úrokové sazby 111,36 % ročně, kdy celková výše spotřebitelského úvěru měla činit částku 74.820 Kč při délce trvání úvěru na 30 měsíců, tedy splacena měla být v 30 měsíčních splátkách po 2.494 Kč, při splatnosti první splátky do dne 21. 3. 2019 a každé další splátky pak do jednoho měsíce od dne splatnosti předchozí splátky. Uvedené soud v zásadě zjistil i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Ze smluvních podmínek ze dne 21. 2. 2019 podepsaných žalovanou soud zjistil, že v čl. VI. je sjednán poplatek za upomínku, která bude klientovi zaslána, ve výši 450 Kč, dále smluvní pokuta za prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky ve výši 499 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky se kterou je žalovaná v prodlení po zesplatnění úvěru, a rovněž úrok z prodlení.

6. Z výpisu z běžného účtu čísla shodného s číslem účtu žalobce uvedeného v úvěrové smlouvě soud zjistil, že dne 25. 2. 2019 byla na bankovní účet čísla shodného s bankovním účtem žalované dle smlouvy, který byl v poznámce rovněž doplněn o jméno a příjmení žalované, zaslána částka 25.000 Kč.

7. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 21. 12. 2020 soud zjistil, že majitelem a disponentem bankovního účtu čísla uvedeného ve smlouvě byla v měsíci únoru roku 2019 právě žalovaná.

8. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že první splátka byla plánována na den 21. 3. 2019 a poslední, třicátá splátka pak na den 21. 8. 2021, vždy v měsíční platbě 2.494 Kč, přičemž celkem měla žalovaná zaplatit částku 74.820 Kč.

9. Z upomínek ze dne 26. 5. 2019, 10. 6. 2019, a 22. 6. 2019 soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky.

10. Dopisem o zesplatnění ze dne 2. 9. 2019 soud zjistil, že žalobce pohledávku plynoucí z úvěrové smlouvy [číslo] ke dni 29. 8. 2019 zesplatnil.

11. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná na nárok žalobce uhradila částku celkem 6.436 Kč.

12. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že žalobce je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum], přičemž do předmětu jeho podnikání náleží taktéž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 1. 2020 a z poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné pohledávky.

14. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

15. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je pohledávka žalobce vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ z. s. ú.“), kterou soud s ohledem k uvedenému kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z.

16. Dle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dále dle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Podle § 551 až §554 o. z., právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

21. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

22. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Na základě výše uvedených skutkových zjištění v návaznosti na citovaná ustanovení právních předpisů vzal soud za prokázané, že žalobce žalované poskytl na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 2. 2019 částku 25.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované, která se tuto zavázala ve stanovené lhůtě vrátit společně s úrokem v sazbě 111,36 % ročně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr pouze částku 6.436 Kč, lze tedy uzavřít, že je s nesplacenou jistinou ve výši 18.564 Kč v prodlení, a je tak povinna ji žalobci zaplatit včetně úroku z prodlení vypočteného právě z částky 18.564 Kč od požadovaného data následujícího den po dni zesplatnění, tj. od 30. 8. 2019 do zaplacení ve výši sazby 10 % ročně, neboť tento je v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soudu je současně z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení činila repo sazba České národní banky výši 2 %. Soud tak žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl.

24. Ve zbývající části žaloby soud uplatněné nároky zamítl z následujících důvodů:

25. Co se týče požadovaných poplatků za odeslání dvou upomínek v celkové výši 900 Kč (450 Kč za upomínku) má soud za to, že se v daném případě jedná pouze o umělé navyšování dluhu, kdy výše tohoto poplatku je sjednána v rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatně, jelikož v případě úvěru lze jako odměnu požadovat pouze úroky dle § 2392 o. z.; nadto žalobce ani neprokázal, že by skutečně vynaložil požadovanou výši nákladů souvisejících se zasláním a vyhotovením těchto upomínek. Soud proto ujednání o povinnosti žalované platit tyto poplatky považuje za absolutně neplatné. Soud žalobu zamítl také co do smluvní pokuty za prodlení žalované, neboť tato byla ujednána kumulativně v různě stanovených výších za porušení povinnosti žalované, kdy se tato dostala do prodlení se splacením dluhu. S ohledem na uvedené soud takto sjednaný nárok žalobce na smluvních pokutách shledal jako nepřípustnou kumulaci smluvních pokut, neboť tyto byly sjednány současně jak za prodlení s úhradou splátky, tak za prodlení s celkovou částkou po zesplatnění. Uvedeným dochází k nepřehlednému a nejasnému navyšování smluvní pokuty, z čehož je zřejmé, že úvěrující tímto zastírá skutečnou cenu úvěru. Místo jasného ujednání o skutečné odměně, kterou obecně vyjadřuje úrok v přiměřené výši, rozmělňuje odměnu do několika smluvních pokut, což odporuje jak § 588 o. z., tak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Soud při svém rozhodování přihlédl mimo jiné k rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2014, č. j. 39 ICm 3512/2013, dle kterého„ kumulace dvou smluvních pokut za porušení téže povinnosti je zcela zjevným signálem pro úsudek o rozporu předmětné smlouvy s dobrými mravy“. Ve vztahu k sjednanému smluvnímu úroku ve výši sazby 111,36 % ročně jakožto odměně za poskytnutí peněz, jenž má být přiměřená vzhledem k poskytnuté částce, soud tento považuje za absolutně neplatný z důvodu zcela zřejmého rozporu s dobrými mravy dle § 588 o. z., pro výši jeho sazby, jelikož ujednané poskytnutí částky ve výši 25.000 Kč, která má být za dobu trvání úvěru 30 měsíců vrácena ve výši 74.820 Kč, je s ohledem k požadavku přiměřenosti zcela neakceptovatelné. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.