5 C 131/2017

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , anonymizována dvě slova datum , bytem adresa svědkyně, svědkyně, svědkyně, svědkyně, svědka, žalobkyně, žalované a žalovaného 2. celé jméno žalované , anonymizována dvě slova datum , bytem adresa svědkyně, svědkyně, svědkyně, svědkyně, svědka, žalobkyně, žalované a žalovaného oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení , se sídlem adresa o odstranění zastínění,

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně odstranit stínící zástěny postavené na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], které stíní okna rodinného domu [adresa], jež je součástí pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 33.450,9 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2017, a jejími doplněními, vůči žalovaným domáhala uložení povinnosti specifikované ve výroku I. rozsudku. Uvedla, že je vlastnicí pozemku parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], vše v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova]. Žalovaní jsou vlastníky sousedního pozemku parc. [číslo]. Dne 2. 4. 2017 žalovaní bez jejího souhlasu postavili na svém pozemku zástěny, které stíní okna jejího rodinného domu, a to asi ve vzdálenosti cca 30 cm od oken a způsobují zatmění obytných prostor, konkrétně ložnice, kuchyně a koupelny. Brání jí tím v užívání zastíněných oken v jejich obvyklém účelu a v běžném užívání obytných místností, ve kterých došlo ke snížení intenzity osvětlení, čímž způsobili podstatné zhoršení komfortu bydlení. Žalovaní ji tak podstatným způsobem ruší ve výkonu jejího vlastnického práva k domu. Tuto skutečnost konstatoval i starosta obce po prohlídce na místě samém za účasti hlídky Policie ČR. Doplnila, že okna jejího domu, před která žalovaní umístili zástěny, zbudoval její právní předchůdce v souladu s tehdy platnými právními předpisy. Žalovaní pozemek parc. [číslo] získali do svého vlastnictví kupní smlouvou ze dne 13. 5. 2016, uzavřenou s obcí [obec], a to několik desítek let poté, co na jejím domě byla předmětná okna vybudována, tedy si museli být v době koupě vědomi toho, v jakém daném stavu pozemek kupují. Je v rozporu s dobrými mravy, aby se žalovaní domáhali zamezení imisí pohledu vůči ní, neboť její dům v dané podobě, tedy i s předmětnými okny, existuje od roku 1977 a právě proto, že si byli vědomi existence oken v době koupě, nejsou oprávněni měnit, respektive narušovat, čtyřicet let trvající pokojný stav. Má za to, že nelze shledat porušení práv žalovaných jen z toho důvodu, že na její stavbě jsou okna směřující na jejich pozemek. Bylo by absurdní, aby se v podstatě na žádné stavbě nesměla nacházet okna směřující k sousedním pozemkům. Z její strany v žádném případě nejde o mimořádný případ, kdy by bylo pohledem, a to soustavným a závažným způsobem, narušováno soukromí žalovaných. Je nutno přihlédnout k tomu, jakým způsobem jsou narušována její práva, neboť realizací zábran došlo k výraznému zastínění a nemožnosti řádně větrat její nemovitost, do místností se dostává méně denního světla, na první pohled je patrné zatemnění, což způsobuje zvýšený výskyt vlhkosti, sníženou schopnost obměny vzduchu, tvorbu plísní, postupnou degradaci povrchu zdiva, znehodnocení komfortu bydlení, atd. I pokud by omezení práv žalovaných v podobě imisí pohledem bylo skutečně dáno, je v minimální míře, která je nesrovnatelná s omezením práv na její straně způsobeným instalací zastínění, kdy kromě snížení komfortu v podobě zatemnění a nemožnosti řádně větrat, dochází i ke škodám na jejím majetku a potencionálně z důvodu plísní i k ohrožení zdravotního stavu žalobkyně a jejího manžela.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Potvrdili, že na svém pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] postavili zástěny před okny rodinného domu žalobkyně, které doposud nebyly odstraněny, tím jí však nebrání v užívání těchto oken k obvyklému účelu. Došlo možná k nepatrnému snížení intenzity osvětlení místností žalobkyně, to jí však rozhodně nebrání ani v užívání těchto místností, ani v užívání předmětných oken. Zástěny jsou tvořeny dřevěným rámem, vyplněným fólií, která se používá na zastřešení tzv. fóliovníků, jde tedy o materiál pro světlo naprosto prostupný, avšak neprůhledný. Jejich záměrem při instalaci zástěn byla ochrana jejich soukromí, neboť jsou ze strany žalobkyně, či osob, které se v jejím domě zdržují, neustále sledováni, pokud se zdržují na svém pozemku. V minulosti užívali pozemek parc. [číslo] ale žalobkyně je předběhla a koupila tento pozemek sama. Tím přišli o zahradu a o prostor na hraní jejich dětí, proto od obce zakoupili pozemek parc. [číslo] aby měli možnost vytvořit si nové plochy pro hry jejich dětí, případně pro jiné aktivity. Rozhodně nejsou povinni strpět sledování svých činností na svém pozemku ze strany žalobkyně, či osob, které se v jejím domě zdržují. Doplnili, že dle jejich názoru byla předmětná okna vybudována s rozporu se stavebními předpisy a umístění zábran bylo mírnou reakcí na nezákonný stav. Odmítli tvrzení žalobkyně, že v důsledku umístění zábran před její okna došlo k praktickému znemožnění přirozeného větrání místností, jejichž následky se mohou projevit zvýšeným projevem vlhkosti, snížení schopnosti obměny vzduchu, plísní, postupnou degradací zdiva a tím znehodnocení komfortu bydlení, maximálně mohlo dojít ke snížení průniku denního světla, zastíněná okna propouštějí velké množství světla, vypadá to obdobně, jakoby okna byla vyplněna mléčným sklem. Zástěny jsou umístěny minimálně 15 cm od zdi, rozhodně není omezen přívod vzduchu, ani větrání a už vůbec v důsledku umístění zástěn nemůže docházet k plísni zdiva, jeho degradaci a s tím spojenými opravami a dalšími náklady. K vlhnutí zdiva a zřejmě i k jeho destrukci u nejméně jednoho okna žalobkyně dochází v důsledku zanedbané údržby střechy a dešťového okapu.

3. Výhled z oken žalobkyně na jejich pozemek považují za závažnou imisi, nejedná se o pouhou možnost nahlížet na jejich pozemek, ale o faktické obtěžování neustálým sledováním ze strany žalobkyně, či osob, které se v jejím domě zdržují, a to vlastně od jara do podzimu pokaždé, kdy se v daném prostoru pohybují žalobci, jejich děti, případně jejich hosté, v takových situacích si je několikrát za hodinu z oken žalobkyně přichází někdo prohlížet.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

5. Výpisem z katastru nemovitostí ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že na listu vlastnictví (dále jen„ LV“) [číslo] pro [územní celek], k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], okres [okres], je žalobkyně zapsána mimo jiné jako vlastnice pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 713 m2, jehož součástí je rodinný dům [adresa] v obci [obec]; jako nabývací titul je zapsána darovací smlouva ze dne 6. 9. 1994 s právními účinky vkladu ke dni 22. 11. 1994, dále pak kupní smlouva ze dne 17. 9. 1995 s právními účinky vkladu ke dni 16. 10. 1995.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], okres [okres], mají žalovaní ve společném jmění manželů mimo jiné zapsán pozemek parc. [číslo] zahrada, o výměře 95 m2; jako nabývací titul je mimo jiné zapsána kupní smlouva č. [příjmení] [číslo] ze dne 13. 5. 2016 s právními účinky zápisu k 25. 5. 2016.

7. Z kupní smlouvy ze dne 13. 5. 2016 soud zjistil, že byla uzavřena mezi obcí [obec] jako prodávající a žalovanými jako kupujícími a jejím předmětem je převod vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] o výměře 95 m2 v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova]; smlouva obsahuje doložku o tom, že záměr obce převést uvedenou nemovitost byl zveřejněn na úřední desce [stát. instituce] dle § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, od 10. 12. 2015 do 28. 12. 2015, převod nemovitosti byl schválen zastupitelstvem [územní celek] dne 28. 4. 2016 a znění kupní smlouvy bylo schváleno radou [územní celek] dle 9. 5. 2016.

8. Z informace o pozemku ke dni 3. 5. 2017, [list vlastnictví] a [číslo] náčrtu nemovitostí soud zjistil, že předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a žalovaných sousedí, přičemž okna domu žalobkyně na pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo] vedou na vedlejší pozemek žalovaných parc. [číslo] druh pozemku zahrada, tento pozemek pak sousedí s dalším pozemkem ve vlastnictví žalovaných parc. [číslo] což je také zahrada, na něj navazuje další pozemek ve vlastnictví žalovaných parc. [číslo] rovněž zahrada a dům ve vlastnictví žalovaných se nachází na pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], který sousedí se zahradou žalovaných parc. [číslo].

9. Z dopisu ze dne 5. 4. 2017 s připojenou dodejkou o doručení dne 6. 4. 2017, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalované k odstranění neprůhledných panelů, umístěných před okna jejího rodinného domu dne 2. 4. 2017, a to do následujícího dne od doručení výzvy, jinak bude věc řešena soudní cestou.

10. Z emailového podání s datem 24. 4. 2017 soud zjistil, že žalovaní na výzvu žalobkyně sdělili, že mají jako vlastníci pozemku svá práva, okna umístěná na hranici pozemku, kde podle dnešních norem nesmí být žádné stavební otvory, nesplňují bezpečnostní normy z požárního hlediska, zmiňované dekorace, které jsou umístěny na jejich pozemku a nijak neomezují sousedy v jejich právech, tam zatím zůstanou, než dostanou rozhodné stanovisko od stavebního úřadu, hasičů a jejich právního zástupce. Dekorace umístili na svém pozemku cca 30 cm od fasády sousedů kvůli přísunu čerstvého vzduchu, sousedy nechtěli omezovat v možnosti větrání a přísunu světla, výplň dekorací je průsvitná a není jimi způsobeno zastínění místností. Dekorace ačkoliv propouštějí světlo, jsou neprůhledné, jelikož žalovaní jsou na vlastním dvoře omezováni neustálým sledováním skrz okna a nemají žádné soukromí.

11. Z úředního záznamu Policie ČR, KŘP Jihomoravského kraje, územní odbor [okres], obvodní oddělení policie [obec], ze dne 2. 4. 2017, [číslo jednací] [rok] [číslo], soud zjistil, že dne 2. 4. 2017 v 15:00 hodin žalobkyně telefonicky oznámila, že jí sousedka [celé jméno žalované] zastínila její okna. Následně byla na místo vyslána hlídka, na místě kontaktovala oznamovatelku, která uvedla, že ráno zjistila, že před okny, které směřují na proluku mezi jejím domem a domem sousedním, je hned za okny nainstalovaný kovový rám s béžovou plentou, který kopíruje velikost oken koupelny, ložnice a kuchyně, do místností nejde slunce a je značně omezeno prosvětlení místností. Hlídkou Policie byl proveden pokus o kontakt [celé jméno žalované], ta byla kontaktována telefonicky a uvedla, že na svém pozemku postavila dekoraci, nacházející se před okny její sousedky, jedná se o dekoraci, na kterou přijdou ještě truhlíky s květinami. Pozemek je už asi rok její, vše konzultovala se stavebním úřadem, nevidí důvod, proč by se měla sousedka dívat na její dvůr a nebude nic odstraňovat.

12. Z půdorysu projektové dokumentace přístavby k rodinnému domku pro manžele [příjmení] z května 1974, žádosti [jméno] [příjmení] ze dne 23. 6. 1974 o povolení přístavby ke stávajícímu rodinnému domku v obci [adresa svědkyně, svědkyně, svědkyně, svědkyně, svědka, žalobkyně, žalované a žalovaného], potvrzení [jméno] [příjmení] ze dne 12. 8. 1974 o provedení stavebního dozoru a k tomu uděleného souhlasu, ze zaslání žádosti [jméno] [příjmení] a projektové dokumentace k provedení přestavby rodinného domku [adresa] na tehdejší ONV v [obec] ze dne 20. 10. 1975, rozhodnutí místního národního výboru v [obec], komise výstavby, [číslo jednací] [anonymizováno], kolaudačního rozhodnutí místního národního výboru v [obec], komise výstavby, ze dne 3. 11. 1977, [číslo jednací], z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] z 16. 8. 2020, z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 12. 8. 2020, z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 16. 8. 2020, z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 17. 8. 2020, z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 12. 8. 2020, z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 12. 8. 2020, z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 13. 8. 2020, z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 12. 8. 2020 a z darovací smlouvy ze dne 6. 9. 1994, soud zjistil, že přístavbu k rodinnému domku [adresa] v obci [obec] provedl právní předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení], přičemž k této přestavbě byl udělen souhlas tehdejšího místního národního výboru v [obec], komisí výstavby, rozhodnutím [číslo jednací] [anonymizováno], a následně bylo kolaudačním rozhodnutí Místního národního výboru v [obec], komisí výstavby, ze dne 3. 11. 1977, [číslo jednací], povoleno užívání této přestavby. Darovací smlouvou ze dne 6. 9. 1994 darovali manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] své dceři – žalobkyni mimo jiné i předmětný rodinný dům [adresa] s pozemkem parc. č. [anonymizováno] [číslo].

13. Z listiny datované dnem 3. 4. 2017, doručené úřadu Městyse [obec] téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně podala podnět k prošetření zastínění oken rodinného domu [adresa] ze strany žalovaných.

14. Ze sdělení úřadu Městyse [obec], stavebního úřadu, ze dne 16. 5. 2017 soud zjistil, že tento úřad provedl dne 5. 5. 2017 kontrolní prohlídku zastínění oken rodinného domu [adresa] na pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], a to z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], přičemž zjistil, že na pozemku žalobkyně jsou umístěny tři kusy zastínění, provedené z dřevěné konstrukce, potažené fólií, používané na fóliovníky, umístěné ve vzdálenosti cca 20 cm od rodinného domu žalobkyně. Dřevěná konstrukce je upevněna v zemi pomocí zatloukací kotvy do země, a to v okapovém chodníku objektu rodinného domu [adresa] [ulice] úřad na místě samém pořídil fotodokumentaci, která je nedílnou součástí spisového materiálu z kontrolní prohlídky. Součástí sdělení je i vyjádření žalované [celé jméno žalované], která uvedla, že dekoraci pořídili z toho důvodu, aby měli soukromí na své zahradě. Clona na dekoraci brání pohledům, ale umožňuje prostup světla a přísun vzduchu. Na své zahradě jsou neustále omezování a jedná se o sledování každé jejich činnosti. Na základě zjištěných skutečností stavební úřad dospěl k závěru, že nejde o stavbu podle § 2 odst. 3 stavebního zákona a spor je nutno řešit občanskoprávní cestou.

15. Z odborného stanoviska vypracovaného [jméno] [příjmení], provádění staveb, jejich změn a odstraňování, ze dne 27. 9. 2017, soud zjistil, že předmětem stanoviska je posouzení vlivu umístění pevných zastínění oken na užívání nemovitosti [adresa] na pozemku parc. [číslo] respektive na místnosti [číslo] s jedním oknem, místnost [číslo] s jedním oknem, místnost [číslo] s jedním oknem, které se nacházejí v rodinném domě. Jedná se o starší rodinný dům, rekonstruovaný v 70. letech, v režimu běžné údržby. Jednotlivá zastínění jsou instalována zhruba 15 cm od vnějšího líce fasády domu, pohledově zakrývají celou plochu jednotlivých okenních otvorů. Zastínění jsou posazena na stojnách, kotvených k zemi na pozemku parc. [číslo] jsou tvořeny dřevěným rámem se středovou výztuhou, ve kterém je vypnuta fólie z výstužnou mřížkou. Z důvodu instalace zastínění okenních otvorů je prakticky znemožněno přirozené větrání místností. V případě nutnosti intenzivního větrání při celkovém otevření okenních křídel je větrací schopnost na úrovni ventilace. Výrazně omezena je i ventilační schopnost oken při sklopném režimu. Díky zastínění okenních otvorů zástěnami se do dotčených místností dostává méně denního světla, zatemnění je v místnostech patrné na první pohled, dochází ke snížení užívací hodnoty nemovitosti. Možným následkem vzniklým instalací zástěn je zvýšený výskyt vlhkosti v místnostech, a to především v koupelně a kuchyni, snížená schopnost obměny vzduchu, tvorba plísní a výkvětu na povrchu zdiva, postupná degradace povrchu zdiva, znehodnocení komfortu bydlení v důsledku nutného mechanického nebo chemického odstraňování plísní a výkvětů, estetické znehodnocení povrchu vodorovných či svislých konstrukcí, snížení přísunu přirozeného (denního) světla a nutnost oprav a s tím spojené finanční výdaje. Pokud v blízké době nedojde k odstranění výše popsaných zástěn, bude potřeba zajistit nucený oběh vzduchu, protože větrat pouze dveřními otvory nelze. Součástí odborného stanoviska je i fotodokumentace bez popisu, ze které vyplývá, že fotografie byly pořízeny dne 7. 9. 2017 v časovém rozpětí 7:56 – 8:10 hodin.

16. Žalobkyně jako účastnice řízení uvedla, že umístění zástěn předcházelo neúspěšné jednání mezi účastníky o jiném pozemku. Žalovaní dům na svém pozemku přestavovali a přistavovali, veškerá omezení s touto stavbou spojená snesla, například zvýšenou prašnost i hluk. Poté, co žalovaní stavbu dokončili, před její okna bez předchozího upozornění či jednání, umístili zástěny. Tím se snížila možnost větrat obytné místnosti, konkrétně ložnici, kuchyň a koupelnu. V těchto místnostech nastalo šero, došlo k jejich zatemnění, při pobytu v těchto místnostech je nutno svítit. Zástěny před jejími okny byly umístěny v dubnu 2017, následně již od podzimu 2017 se na stěně v kuchyni začaly objevovat skvrny, mapy. Má za to, že k jejich vzniku došlo v důsledku toho, že v kuchyni se každodenně vařilo, ale nebylo možné ji vyvěrat, ani odsávač nebyl schopný vzniklou vlhkost odvést. Půjčila si proto sušičku vzduchu, kterou používala, to sice trochu pomohlo, nicméně skvrny se vytvářely dál. Situaci s žalovanými neřešila, nemělo to smysl. Po umístění zástěn zavolala starostu obce i policii, žalovaní jí však neotevřeli, nic se nevyřešilo. Obrátila se proto na stavební úřad, kde jí bylo oznámeno, že věc je nutno řešit občanskoprávním sporem. Do dnešního dne je situace nezměněná, předmětné místnosti jsou zastíněné, nelze v nich větrat, pokračuje vznik map na stěnách, opadává omítka, v místnostech jsou vlhká místa. K jejich vzniku došlo až poté, co žalovaní před její okna umístili zástěny, předtím se v místnostech žádná vlhkost ani plísně nevyskytovaly.

17. Žalovaný č. 1 jako účastník řízení potvrdil, že žalovaní před okna žalobkyně umístili zástěny, a to z toho důvodu, aby zabránili imisi sledování. Jejich předmětný pozemek, který sousedí s domem žalobkyně, není velký, kdykoliv jsou na zahradě, jsou za okny žalobkyně vidět siluety, které je sledují. Netvrdil, že žalobkyně stojí za oknem za tím účelem, aby se na ně dívala, ale je faktem, že žalobkyně a její rodinní příslušníci v tom domě žijí a za okny je pohyb. Žalovaní předtím jako zahradu užívali jinou část pozemku, chtěli jednat s vlastníky tohoto pozemku o jeho prodeji, ale z jejich strany nebyla vůle jim pozemek prodat a následně zjistili, že tento pozemek prodali žalobkyni a jejímu manželovi. Aby měli alespoň nějakou zahradu a dvůr, zakoupili předmětný pozemek. Domnívali se, že ho smění s žalobkyní, ta však neměla zájem. Jednání ze strany žalobkyně vnímali jako podraz, neboť měli za to, že manželé [celé jméno svědka] měli vědomost o tom, že mají zájem zakoupit pozemek, který předtím užívali jako zahradu. K věci doplnil, že pokud s rodinou byli na svém dvoře, viděli za okny žalobkyně siluety a jeho subjektivní pocit byl takový, že se cítil sledovaný. Pokud bylo hezké počasí, týkalo se to období od jara až do podzimu. Nebylo to tak, že by žalobkyně zcela otevřela okno a dívala se na ně, sledování spíše probíhalo, když měla žalobkyně otevřenou ventilačku. Dodal, že situace je nepříjemná i v dnešní době, kdy před okna žalobkyně žalovaní umístili zástěny, neboť je stále možnost, že je žalobkyně slyší. Zdůraznil, že od doby, co přišli o zahradu před domem a byli nuceni jako zahradu koupit předmětný pozemek, má jejich dcera zdravotní problémy, jejichž příčiny jsou psychického charakteru a z této situace žalovaní viní žalobkyni.

18. Žalovaná č. 2 jako účastnice řízení uvedla, že k montáži zástěn přistoupili asi v dubnu 2017 proto, že nemohli na dvoře nic dělat, měli absolutní ztrátu soukromí. Jejich zahrada má rozměr 9x10 m, je to malý prostor, z jejich oken v obývací místnosti je to k oknům žalobkyně asi 10 m. Žalobkyni nechtěli zamezit prostupu světla ani vzduchu, proto dřevěné zástěny, ve kterých je fólie, u níž je hlavním kritériem prostupnost světla, umístili 25-30 cm od fasády, takže po celém obvodu všech stran je mezera. Ze strany žalobkyně se jednalo o neustálé otevírání oken do dvora, umývání oken a parapetů a okřikování psů žalovaných. Okna z kuchyně a ložnice žalobkyně, směrem k jejich pozemku, byla denně otevřena dokořán, a to v létě od rána až do večera, i přes noc. Letos v létě hrála žalobkyni celý den až do noci televize, nebylo to každý den, tvořilo to asi 80 % času léta, přičemž televize hrála nepřiměřeně nahlas. Parapety žalobkyně umývala minimálně jednou za týden, což se jí zdálo přehnané. V období Vánoc si žalobkyně na parapety umisťovala směrem do jejich zahrady nazdobené truhlíky, což ji nepřipadalo normální. Na okna si v tom období žalobkyně umístila blikající žárovičky, které blikaly celou noc, což žalovaným vadilo. V letním období docházelo ze strany žalobkyně k jejich sledování skoro pokaždé, když vyšli na zahradu, proti světlu byly vidět siluety, které stály za oknem žalobkyně. Domnívala se, že pokud stojí někdo těsně za oknem, stojí tam z toho důvodu, aby se díval ven a měla za to, že žalobkyně a další osoby je sledovaly. V letním období to bylo skoro pokaždé, když vyšli na zahradu, v zimním období se toto nedělo, neboť na zahradu moc nechodí. Potvrdila, že před zakoupením zahrady sousedící s domem žalobkyně, měli žalovaní vědomost o tom, že na jejich část nemovitosti vedou okna z domu žalobkyně. Zahradu koupili v podstatě z toho důvodu, aby pozemek směnili s žalobkyní, před uzavřením smlouvy ale neměli s žalobkyní o směně žádnou dohodu, pouze spoléhali na to, že žalobkyně na směnu přistoupí. Doplnila, že zástěny před okny žalobkyně byly umístěny i jako bezpečnostní bariéra, neboť okna jsou hodně velká a když se otevřou dokořán, může se jimi prolézt a žalovaní měli strach o svůj majetek.

19. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], manžela žalobkyně, soud zjistil, že v důsledku umístění zástěn před okna domu žalobkyně není v místnostech světlo, je tam šero, místnosti se špatně větrají, nesvítí do nich slunce a na zdech všech místností, na kterých jsou okna umístěna, se vytvořila plíseň. Plísně a skvrny jsou již v takovém rozsahu, že opadává omítka. Asi v roce 2005 byl dům renovován, nebyl proto žádný důvod, aby tam plísně vznikaly. Větrají tím způsobem, že se snaží otevírat okno směrem do místnosti. Žalované žádným způsobem nesledují, nemají o to zájem.

20. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že má vědomost o tom, že žalovaní umístili před okna žalobkyně zástěny. Žalobkyně je její kamarádkou, kterou navštěvuje třeba i třikrát do měsíce, je seznámena s její situací. Viděla, že pod okny, před kterými jsou zástěny, jsou skvrny plísní a opadává tam omítka. V místnostech je šero a zatuchlý puch.

21. Svědkyně [celé jméno svědkyně] potvrdila, že žalovaní umístili před okna domu žalobkyně zástěny někdy v roce 2017. Ten den byla žalobkyně u ní na návštěvě, volala jí synova přítelkyně, že se má vrátit domů, protože sousedi jí před okna dávají zástěny. Do domu žalobkyně šla s ní, po příchodu viděla, že před okny do kuchyně a koupelny jsou umístěny zástěny, které tam nakonec zůstaly natrvalo. V místnostech, před kterými jsou zástěny, je mokro, vlhko, opadává tam omítka, je tam šero, musí se v nich svítit. Předmětné místnosti viděla žalobkyně i před umístěním zástěn, a všechny tyto místnosti byly v pořádku, žádná plíseň tam nebyla.

22. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že se s žalobkyní dříve navštěvovaly denně. Dne 1. 4. 2017 jí žalobkyně volala, ať se k ní přijde podívat, po příchodu viděla, že před okny, asi 10 cm od nich, jsou umístěny rámy s igelity. Zástěny byly umístěny v celé řadě před domem žalobkyně, a to před místnostmi ložnice, kuchyně a koupelny. V místnostech je nedýchatelně, je tam plíseň a vlhko, zdi jsou mokré, pod okny a v rozích místností opadává omítka. Igelity jsou již zažloutlé, v místnostech není skoro vidět, musí se v nich svítit. Před umístěním zástěn, nebyla v místnostech žádná vlhkost ani plíseň.

23. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], matky žalované č. 2, soud zjistil, že pokud přišli k žalovaným na návštěvu v době před umístěním zástěn, nemohli si sednout na zahradu, za oknem žalobkyně pořád někdo stál a díval se na ně. Pokud měla žalobkyně otevřenou větračku, bylo slyšet zvuky, hrála tam hudba. Svědkyni zarazila skutečnost, že manželé [celé jméno svědka] si dělají vánoční výzdobu na oknech vedoucí na pozemek žalovaných a dávali tam blikající světýlka, bylo to velmi nepříjemné, rušilo to. Na návštěvě u žalovaných si nemohli vůbec povídat na zahradě z toho důvodu, že je žalobkyně slyší, proto seděli v obýváku. To platí i pro dobu po umístění zástěn před okna žalobkyně, tedy pokud přijde k žalovaným na návštěvu, jsou v obývacím pokoji.

24. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], sestry žalované č. 2, soud zjistil, že má vědomost o umístění zástěn před okna žalobkyně. Bylo nepříjemné přijít na návštěvu k žalovaným a vidět, že je u žalobkyně otevřené okno, protože není jistota, že je někdo neposlouchá, nemohli si říct spoustu věcí, podle ní se jedná o narušení osobního života. Sestru navštěvuje asi jednou za týden, není to pravidelné. Pokud je hezké počasí, jdou si sednout na zahradu, v tom případě je poznat, že okna žalobkyně jsou otevřená, slyší zvuky, slyší, že tam někdo je. V době před umístěním zástěn byla okna žalobkyně otevřena tím způsobem, že se jednalo o otevřenou ventilačku, byly spuštěné žaluzie. Nechápe proto, proč žalobkyni vadí, že jsou před okny umístěny zástěny, neboť se v podstatě jedná o stejnou situaci, jako když předtím měla zatažené žaluzie. Pokud byla na návštěvě u žalovaných, někdy bylo vidět, že se za okny mihl stín, a to v případě, že žaluzie nebyla zatažená až dolů. Při návštěvě u žalovaných neviděla, že by za okny žalobkyně někdo stál, pozoroval je a sledoval je. Bylo slyšet zvuky, hlasy, jednalo se o rozhovor, který mezi sebou vedly nějaké osoby. Je nepříjemné, pokud jsou z oken žalobkyně slyšet nějaké zvuky, neboť neví, kdo tam stojí a co se děje.

25. Soud dále provedl důkaz fotografiemi předloženými účastníky, které jsou součástí spisu.

26. Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem, je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit (§ 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“).

27. Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod (§ 1013 o. z.).

28. Vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje, nebo je ruší jinak, než tím, že mu věc zadržuje (§ 1042 o. z.).

29. Na základě výše uvedených skutkových zjištění v návaznosti na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k následujícím závěrům:

30. Žalobkyně je vlastnicí rodinného domu [adresa], který je součástí pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo] v obci [obec] [anonymizována dvě slova] a žalovaní jsou vlastníky sousedící nemovitosti, a to pozemku parc. [číslo] který užívají jako zahradu, přičemž okna z přístavby domu žalobkyně směřují na pozemek ve vlastnictví žalovaných. Přístavbu domu ve vlastnictví žalobkyně postavil právní předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení], který o tuto přístavbu řádně požádal, rozhodnutím příslušného úřadu mu tato přístavba byla povolena a bylo na ni vydáno kolaudační rozhodnutí, kterým bylo povoleno její užívání, vše dle tehdy platných stavebních předpisů. Žalobkyně se následně vlastnicí předmětné nemovitosti stala na základě darovací smlouvy ze dne 6. 9. 1994. Žalovaní zakoupili předmětný sousední pozemek kupní smlouvou ze dne 13. 5. 2016, s právními účinky ke dni 25. 5. 2016. Dne 2. 4. 2017 žalovaní bez předchozí dohody a souhlasu žalobkyně umístili před okna jejího domu, a to konkrétně před místnosti užívané jako ložnice, kuchyň a koupelna, zástěny, sestávající z dřevěné konstrukce vyplněné neprůhlednou fólií, která se rovněž používá na výrobu tzv.„ fóliovníků“. Důvodem umístění těchto zástěn byla dle tvrzení žalovaných ochrana jejich soukromí, neboť byli ze strany žalobkyně, či osob, které se v jejím domě zdržují, neustále sledováni. Soud má za to, že ohledně tohoto tvrzení žalovaní neunesli důkazní břemeno, neboť takové chování žalobkyně nebylo provedeným dokazováním prokázáno, tedy nebylo prokázáno, že by se žalobkyně vůči žalovaným dopouštěla obtěžování pohledem. Z výpovědi žalovaných jako účastníků řízení a svědkyň [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že za okny domu žalobkyně byly vidět siluety. Žalovaná č. 2 vyslovila domněnku, že pokud za okny žalobkyně někdo stojí, je to z toho důvodu, aby je sledoval. Svědkyně [celé jméno svědkyně] nepotvrdila tvrzené chování žalobkyně, z její výpovědi soud pouze zjistil, že pokud byla na okně žalobkyně otevřena ventilační část, byl slyšet rozhovor osob. Zvuky a hudbu z oken žalobkyně potvrdila i svědkyně [celé jméno svědkyně], která stejně jako žalovaná č. 2 uvedla, že žalobkyně umisťovala před svá okna truhlíky s vánoční výzdobou a do oken umisťovala blikající žárovičky, což žalovaným vadilo. Žalované č. 2 nebylo příjemné, že žalobkyně jednou za týden umývala parapety, což podle ní bylo přehnané. Žalovaný č. 1 uvedl, že netvrdí, že žalobkyně stála za oknem za tím účelem, aby se na ně dívala, ale že je faktem, že žalobkyně a její rodinní příslušníci v domě žijí a za okny je pohyb. Vyjadřoval svůj subjektivní pocit, že se cítil sledovaný.

31. Při posouzení toho, kdy se jedná o obtěžování pohledem a kdy je toto možné považovat za imisi, soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, např. na rozhodnutí ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1150/99, ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. 1629/99, ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2251/2005, a ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5264/2014. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že aby bylo možné obtěžování pohledem považovat za imisi, muselo by jít o mimořádnou situaci, při které by bylo soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti. Musí tak jít o případy svou intenzitou a rozsahem výrazně a neodůvodněně zasahující do soukromí vlastníka, který se proti takovým imateriálním imisím brání. Je třeba vždy přihlížet k oprávněným zájmům všech účastníků řízení. Jak je výše uvedeno, žádné takové chování ze strany žalobkyně nebylo prokázáno, proto nelze dospět k závěru, že ze strany žalobkyně dochází k porušení práv žalovaných, tedy že by byli z její strany obtěžováni imisemi pohledu, a to jen z toho důvodu, že na její stavbě jsou okna směřující na jejich pozemek. Naopak také odnětí světla zastíněním sousedova okna je imisí (Rc 65/1972) a je nutno přihlížet také k oprávněným zájmům žalobkyně Je třeba vycházet z toho, že okna v nemovitosti žalobkyně zbudoval její právní předchůdce v souladu s tehdy platnými právními předpisy, tvrzení žalovaných, že okna byla vybudována protiprávně, prokázáno nebylo. Umístěním zástěn před okna domu žalobkyně došlo k narušení jejích práv užívat nemovitost v jejím vlastnictví. Bylo prokázáno, že instalováním zástěn bylo znemožněno větrání dotčených místností, do kterých se dostává méně denního světla, na první pohled je patrné zatemnění, což vše způsobuje výskyt vlhkosti v místnostech a sníženou schopností obměny vzduchu dochází k tvorbě vlhkých skvrn až plísní, k postupné degradaci povrchu zdiva a zcela jistě k znehodnocení komfortu bydlení. S ohledem na konkrétní okolnosti případu je nutno poukázat na skutečnost, že žalovaní kupovali předmětný pozemek jako zahradu s vědomím, že okna domu žalobkyně do tohoto pozemku směřují a lze přisvědčit námitce žalobkyně, že žalovaní svým jednáním narušili dosavadní pokojný stav užívání, daný po dobu téměř čtyřiceti let. Z výpovědi žalovaných soud dokonce zjistil, že o zakoupení předmětného pozemku, na který vedou okna žalobkyně, neměli skutečný zájem. Koupili ho, aby mohli užívat zahradu, neboť se jim předtím nepodařilo zakoupit jiný pozemek, a chtěli tento pozemek s žalobkyní směnit. Bezdůvodně však spoléhali na to, že žalobkyně na směnu přistoupí, neboť před uzavřením kupní smlouvy neměli cokoliv v tomto smyslu s žalobkyní ujednáno. Zcela jistě nelze přičítat k tíži žalobkyně, že vlastníci pozemku, o který měli žalovaní zájem, nebyli ochotni tento pozemek prodat právě žalovaným. Lze usuzovat, že při umístění zábran, byli žalovaní vedeni osobními pohnutkami, neboť uvedli, že jednání žalobkyně ohledně zakoupení pozemku, jimi dříve užívaného jako zahradu, považují za podraz, aniž by vzali v potaz, že bylo pouze na vůli vlastníků tohoto pozemku, komu ho prodají. Navíc žalovaný č. 2 zmínil zdravotní problémy jejich dcery, ze kterých však bez dalšího viní žalobkyni.

32. Soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno takové chování žalobkyně vůči žalovaným, které by bylo možné kvalifikovat jako mimořádné, zvlášť závažné a soustavné narušování soukromí žalovaných jako uživatelů sousední nemovitosti, kterým není chování žalobkyně popisované žalovanými a jejich svědky. Z vyjádření žalovaných navíc vyplývá, že jim spíše vadila možnost, že žalobkyně, která má otevřenou ventilační část svého okna, může eventuálně poslouchat jejich rozhovor, tomu však zástěny před okny nezabrání a v tomto směru postrádají účel. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalovaných, že by předmětná okna byla vybudována v rozporu se stavebními předpisy, naopak z provedených důkazů vyplývá, že byla vybudována právním předchůdcem žalobkyně v souladu s tehdy platnými právními předpisy. Umístění zábran není oprávněné, neboť ze strany žalobkyně nedocházelo k zvlášť závažnému, soustavnému narušování soukromí žalovaných. Zcela jistě takovéto jednání nelze spatřovat v konkrétním chování žalobkyně, která jednou za týden umývala parapety nebo v období Vánoc umístila na parapety vánoční výzdobu a do oken vánoční světýlka. Navíc sami žalovaní uvedli, že k chování žalobkyně, kterému chtěli zamezit umístěním zástěn, mělo docházet zejména v období od jara do podzimu, kdy za hezkého počasí pobývali na zahradě, na kterou však v zimě téměř nechodili. Co se týká tvrzeného sledování, žalovaní vyjádřili pouze své domněnky a subjektivní pocity, to, že občas byly v oknech žalobkyně vidět siluety, nemůže být důvodem pro umístění zástěn.

33. Ve věci bylo naopak prokázáno, že umístěním zábran jsou narušována práva žalobkyně, neboť jejich realizací došlo k výraznému zastínění a nemožnosti řádně větrat její nemovitost, do místností se dostává méně denního světla, na první pohled je patrné zatemnění, což způsobuje zvýšený výskyt vlhkosti, sníženou schopnost obměny vzduchu, tvorbu plísní, postupnou degradaci povrchu zdiva. Lze přisvědčit žalobkyni, že tím došlo k znehodnocení komfortu bydlení. Výkon vlastnických práv žalobkyně k jejímu domu je ohrožen, a to v takové míře, že jí v budoucnosti může vzejít újma. I pokud by omezení práv žalovaných v podobě imisí pohledem bylo skutečně dáno, je v minimální míře, která je nesrovnatelná s omezením práv na její straně způsobeným instalací zastínění, kdy kromě snížení komfortu v podobě zatemnění a nemožnosti řádně větrat, dochází i ke škodám na jejím majetku a potencionálně z důvodu plísní i k ohrožení zdravotního stavu žalobkyně a jejího manžela.

34. Pokud se žalovaní cítí omezení ve svém soukromí a cítí se být obtěžováni pohledem, je na nich, aby provedli vhodné opatření, které však v důsledku nebude představovat zásah do práv žalobkyně, například tím, že by na svém pozemku v souladu s platnými právními předpisy vybudovali vhodné oplocení, případně vysázeli stálozelený plot, kterým by byli oddělení od domu žalobkyně a který by jim poskytl nezbytné soukromí, případně jiným vhodných způsobem.

35. Protože ve věci bylo prokázáno, že žaloba byla podána důvodně, soud jí v celém rozsahu vyhověl.

36. Z dalších provedených důkazů soud nevzal ve věci nic podstatného ani významného pro rozhodnutí soudu jako důkazu nadbytečných, které by ve věci nepřinesly nic nového. Ze stejného důvodu neprovedl další dokazování navržené žalobkyní z opatrnosti neboť součástí spisu je sdělení [stát. instituce], stavebního úřadu, o závěru z výkonu prohlídky stavby„ zastínění oken RD [adresa]“, odborné stanovisko k posouzení vlivu instalace zastínění okenních otvorů a rovněž fotografická dokumentace, ze kterých je instalace zástěn zřejmá, i způsob této instalace. Soud má za to, že ve věci rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Soud zdůrazňuje, že ve věci bylo rozhodné prokázání takového chování ze strany žalobkyně vůči žalovaným, které by bylo možné kvalifikovat jako mimořádné, zvlášť závažné a soustavné narušování soukromí žalovaných, což však provedenými důkazy prokázáno nebylo.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení, a to za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, dále za 12 úkonů po 1.500 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 bod. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále „a. t.“ (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání dne 4. 8. 2020, 8. 4. 2021, 15. 6. 2021 – přesahující dvě hodiny, 21. 10. 2021 – přesahující dvě hodiny, a 25. 1. 2022, podání z 13. 11. 2020 a z 21. 12. 2020), včetně 12 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21.600 Kč, což činí částku 26.136 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal cestovní náhrady jejího právního zástupce v požadované výši 3.378,90 Kč za cestu na trase [obec] [obec] a zpět v délce 59 km - respektive 118 km, na celkem 4 jednání (8. 4. 2021, 15. 6. 2021, 21. 10. 2021, a 25. 1. 2022), a to v souladu se stanovenou cenou nafty (27,20 Kč a následně 36,10 Kč) a náhradou za použití vozidla (4,40 Kč/km a následně 4,70 Kč/km) dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., účinné do 31. 12. 2021 a vyhlášky č. 511/2021 Sb., účinné od 1. 1. 2022. V souvislosti s uvedenými cestami soud žalobkyni rovněž přiznal promeškaný čas jejího právního zástupce v délce 4 půlhodin/1 cesta tam a zpět, a to celkem za 4 cesty na uvedené trase, což činí 16 půlhodin ve výši 100 Kč/půlhod dle § 14 odst. 3 a. t., tedy 1.600 Kč, včetně DPH pak částka 1.936 Kč Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobkyně vůči žalovaným u soudu. Dle citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně. Za neúčelně vynaložené náklady naopak soud považuje doplnění skutkových tvrzení a důkazů na výzvu soudu ze dne 18. 8. 2020 danou při jednání soudu ze dne 4. 8. 2020, neboť se jednalo o rozhodná skutková tvrzení, která měla být již součástí žaloby, a nikoli až dalšího podání, kterým by byly navyšovány náklady řízení. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 33.450,9 Kč, kterou jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).