5 C 132/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 66.142,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17.839 Kčs úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17.839 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 48.303,46 Kč,zákonného úroku z prodlení z částky 52.344,50 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 6. 2023do 27. 12. 2023,zákonného úroku z prodlení z částky 34.505,50 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 12. 2023do zaplacení,úroku 26,16 % ročně z částky 47.121,60 Kč od 22. 5. 2023 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 29. 2. 2024, doplněnou podáním ze dne 26. 8. 2024, soudu doručeným dne 27. 8. 2024, vůči žalované domáhal zaplacení částky 66.142,46 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52.344,50 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení a úrokem 26,16 % ročně z částky 47.121,60 Kč od 22. 5. 2023 do zaplacení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., a žalovanou došlo dne 20. 5. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou. Dále si žalovaná sjednala pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíčním poplatkem ve výši 301 Kč. Celkovou částku, odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků a poplatků za pojištění, se žalovaná zavázala uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 3.307 Kč, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 3. 4. 2023. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 21. 5. 2023 vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky ve výši 55.841,50 Kč. Žalovaná celkově zaplatila právnímu předchůdci žalobce částku 32.161 Kč, žalobci neuhradila ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023, s účinností ke dni 29. 11. 2023, žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

3. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 5. 2022 a z přílohy č. 1 k této smlouvě – pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 20. 5. 2022 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet, spolu s úrokem ve výši 66,78 % ročně a měsíční úhradou za pojištění splácet ve výši 301 Kč, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3.307 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru shora, z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 20. 5. 2022, z transakční historie a ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 5. 8. 2024 soud zjistil, že dne 20. 5. 2022 právní předchůdce žalobce převedl částku 50.000 Kč a že téhož dne byla tato částka připsána na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru, přičemž jako variabilní symbol platby bylo uvedeno číslo uzavřené smlouvy o úvěru.

6. Z žalobního návrhu a z transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 32.161 Kč a že žalobci neuhradila ničeho.

7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 5. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prohlásil dlužné dosud neuhrazené částky za splatné a že žalovanou vyzval k okamžité úhradě dluhu.

8. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023, z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě závazku ze dne 12. 12. 2023, adresovaného žalované, a z podacího lístku ze dne 12. 12. 2023 soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, . z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci, žalovaná byla o této skutečnosti informována, a že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 1. 2024, adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 30. 1. 2024 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. Z žalobního návrhu soud zjistil, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru posuzoval s požadovanou odbornou péčí schopnost žalované úvěr získat a splácet. Žalovaná mu za tímto účelem předložila k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdce žalobce si dále také vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR.

11. V odpovědi na výzvu soudu, aby doložil veškeré dokumenty užité k ověření úvěruschopnosti žalované a její finanční situace – jejích příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o úvěru č. , hodnota, , žalobce soudu podáním ze dne 26. 8. 2024, soudu doručeným dne 27. 8. 2024, sdělil, že žalovaná právnímu předchůdci žalobce za účelem posouzení její schopnosti splácet úvěr poskytla požadované informace a předložila k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje. Pro posouzení výše jejích příjmů žalovaná předložila výpisy z účtu (potvrzení o přijetí mzdy 02-05/2022). Tak bylo zjištěno, že její průměrný měsíční příjem činí 29.000 Kč. Z hodnocení klienta je rovněž patrné, že byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , na dobu neurčitou, a tudíž zde bylo důvodné očekávání poskytovatele úvěru, že tento příjem bude stálý minimálně i v blízké budoucnosti. Ohledně výdajů žalované bylo zjištěno, že tyto činí celkem 8.550 Kč, přičemž bylo kalkulováno životní minimum v aktuální výši 4.250 Kč stanovené zákonem č. 110/2006 Sb. a k němu vydaným nařízením vlády. Životní minimum je stanoveno jako kritérium pro společensky nezbytnou hranici peněžních příjmů fyzické osoby k zajištění její výživy a ostatních základních osobních potřeb, což znamená, že částka 4.250 Kč byla v době bezprostředně před poskytnutím úvěru oficiálně úředně stanovena jako dostatečná pro nezbytné výdaje za obživu a osobní potřeby žalované. Na bydlení pak žalovaná měsíčně vynaložila částku 4.300 Kč, což je částka odpovídající regionu , adresa, za nájem, resp. spolunájem. Tyto informace a předložené doklady žalované byly zanalyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (zejména SOLUS, NRKI, ISIR), a posouzeny. Bylo zjištěno, že žalovaná měla celkem měsíčně cca 19.450 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru, přičemž vůči žalované není vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není vedena jako dlužník se špatnou platební morálkou. Na základě takto provedeného posouzení dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

12. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru shora ze dne 20. 5. 2022 bylo zjištěno, že finanční potřeba žalované činila 250.000 Kč, celková výše úvěru 50.000 Kč, výše měsíční splátky 3.006 Kč, počet splátek 48. Jediným pravidelným čistým měsíčním příjmem žalované je příjem ze zaměstnání ve výši 29.000 Kč. Výdaje žalované jsou tvořeny jejími osobními výdaji (životní minimum) ve výši 4.250 Kč a výdaji na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 4.300 Kč, tedy celkem výdaje ve výši 8.550 Kč. Její rezerva činí 19.450 Kč. Žalovaná je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od 1. 11. 2012 u , právnická osoba, , výpovědní lhůta jí neběží. Žalovaná je vdaná, s manželem ve společné domácnosti nežijí, forma bydlení: jiné.

13. Z přehledu transakcí vystaveného , právnická osoba, . za období 2–5/2022 soud zjistil, že částky od zaměstnavatele žalované připsané na její účet za to období činily 30.645 Kč (11. 2. 2022), 32.582 Kč (10. 3. 2022), 29.241 Kč (8. 4. 2022) a 30.760 Kč (9. 5. 2022).

14. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 20. 5. 2022 soud zjistil, že zde na jméno žalované není uveden žádný záznam.

15. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) na jméno žalované ze dne 20. 5. 2022 soud zjistil, že na jméno žalované byla vypočítána hodnota CBS skóre (určující výši pravděpodobnosti splácení) 261, spadající do kategorie I. (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).

16. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

21. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

23. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

24. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

30. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

31. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, Anonymizováno, -, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

32. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

33. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

34. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy jeho právní předchůdce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalované soud z hodnocení klienta a z přehledu transakcí shora zjistil, že tyto měly plynout výhradně z pobírané mzdy z pracovního poměru žalované, a to v průměrné čisté měsíční výši 29.000 Kč (dle hodnocení klienta), resp. 30.807 Kč (dle přehledu transakcí). Ohledně výdajů žalované právní předchůdce žalobce vycházel výhradně ze sdělení žalované, resp. z obecně platných údajů stanovených příslušným předpisem. Tyto byly uvedeny jako měsíční výdaje žalované osobní (životní minimum) ve výši 4.250 Kč a za bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 4.300 Kč, celkem výdaje ve výši 8.550 Kč. Tyto údaje o výdajích jsou v hodnocení klienta uvedeny bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z hodnocení klienta nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované, a jsou tedy naprosto nepřezkoumatelné a dle názoru soudu zjevně účelově uvedené. Rovněž právním předchůdcem žalobce provedené nahlédnutí do veřejných registrů (za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované) se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s až nicotnou výpovědní hodnotou. V této situaci učiněný závěr, že při zjištěné rezervě, resp. volných zdrojích (příjmy – výdaje) žalované ve výši 19.450 Kč měsíčně (kdy tento údaj navíc ani matematicky neodpovídá rozdílu mezi uváděnými částkami na straně příjmů a výdajů shora) má žalovaná dostatečný příjem pro splácení požadovaného úvěru, se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový, zejména ve spojením s absencí jakéhokoli zohlednění, resp. reflexe faktu o výši vypočteného CBS skóre shora a z něj vyplývajícího zařazení žalované do nejnižší kategorie klientů určující výši pravděpodobnosti splácení úvěru (pokud touto reflexí není rozdíl mezi finanční potřebou žalované a výší jí poskytnutého úvěru, jak jsou uvedené v hodnocení klienta shora) . Tato v době žádosti o úvěr právnímu předchůdci žalobce známá skutečnost o hodnotě CBS skóre žalované a zní vyplývající skutečnosti (včetně případně též faktu, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši pouze jedné pětiny deklarované finanční potřeby) rovněž nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalované poskytnutý úvěr řádně a včas splácet.Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

35. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 50.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila 32.161 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 17.839 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 17.839 Kč za dobu od 28. 12. 2023 do zaplacení ve výši sazby 15 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala prokazatelně právě až dnem 28. 12. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2023, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle podacího lístku byla žalované výzva odeslána dne 12. 12. 2023, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem 15. 12. 2023 se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 10 dnů po doručení, splatnost tedy nastala dne 27. 12. 2023 (§ 607 o. z.) a žalovaná je tak v prodlení od 28. 12. 2023. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně.

36. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalované žádné náklady řízení nevznikly.