5 C 133/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem/soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; anonymizováno celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 21 813,60 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 200 Kč s 9,75% úrokem z prodlení p. a. z částky 12 200 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 568,02 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a zaplacení částky 9 613,60 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 25. 11. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 200 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení od 20. 7. 2021 do zaplacení, zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 568,02 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, zaplacení částky 9 6913,6 Kč a přiznání práva na náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 14. 3. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba], [anonymizováno] [číslo], coby věřitelem, a žalovaným, coby dlužníkem, uzavřená smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobce žalovanému poskytl bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to za úrok ve výši 5 600 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč. Úrok činil 28 % z poskytnuté jistiny, celkové náklady úvěru byly sjednány ve výši 14 600 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci celkovou dlužnou částku 34 600 Kč po odečtení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, jenž byl splatný při podpisu smlouvy, a to v 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč splatných vždy k 14. dni kalendářního měsíce. Složení jednotlivých splátek bylo uvedeno v předpisu splátek pro smlouvu [číslo] z [datum], jistinu žalovaný převzal při podpisu smlouvy, což stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný před podáním žaloby uhradil na svůj závazek vyplývající ze smlouvy poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, celkově pak částku 21 600 Kč odpovídající 8 řádně uhrazeným splátkám. Dne 15. 4. 2019 se dostal do prodlení se splácením svého dluhu, neboť řádně a včas poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky neuhradil. Dnem splatnosti poslední splátky nastala splatnost celého úvěru. V důsledku prodlení žalovaného v souladu s článkem V. odst. 4 smlouvy je rovněž uplatněn nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Jelikož souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny, žalobce požaduje smluvní pokutu v celkové výši 9 613,60 Kč za období od 15. 4. 2019 do 11. 6. 2021. Žalovaný žalobci dlužnou částku neuhradil, nereagoval ani na před žalobní výzvu z 18. 10. 2021, která byla žalovanému zaslána poštou dne 20. 10. 2021 s výzvou k úhradě závazku ve lhůtě do 1. 11. 2021.

2. Elektronický platební rozkaz ve věci vydaný dne 19. 5. 2022 byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zůstal zcela pasivní. Veškeré písemnosti včetně žaloby, procesního poučení a předvolání k jednání na 26. 10. 2022 byly žalovanému doručovány na evidovanou adresu trvalého pobytu v Centrální evidenci obyvatel. Takto byly tyto písemnosti žalovanému doručeny dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. dne 26. 9. 2022 Lhůta k přípravě na jednání tak zůstala u žalovaného zachována. Žalovaný nevyužil možnost tvrdit ve věci rozhodné skutečnosti, ani označit k těmto skutečnostem důkazy.

4. Z nařízeného jednání se právní zástupce žalobce omluvil, souhlasil s jednáním a rozhodnutím soudu v jeho nepřítomnosti.

5. Dne 26. 10. 2022 soud věc projednal a rozhodl ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, právního zástupce žalobce.

6. Skutková zjištění soud učinil z žalobcem předložených listinných důkazů.

7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce žalovanému poskytl bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu určitou, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Tento úvěr se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč splatných do 14. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 14 600 Kč, které představovaly úrok ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč splatným při podpisu smlouvy, s poplatkem za správu úvěru ve výši 4 400 Kč, s poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč Celkem se žalovaný dlužník zavázal uhradit věřiteli 34 600 Kč. Důsledky prodlení dlužníka byly upraveny ve smlouvě pod bodem V., pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny byla sjednána povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny, upraveno bylo rovněž právo věřitele na zaplacení úroků z prodlení. Přílohou smlouvy byl předpis splátek, který stanovil složení jednotlivých splátek úvěru. Tento předpis, stejně jako smlouva o úvěru a formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru byla osobou jednající za žalobce i žalovaným dlužníkem podepsána.

8. Aktivní legitimaci ve věci žalobce prokazoval uzavřenou Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], jakož i řádným oznámením postupitele z 5. 8. 2021 doloženým podacím archem potvrzeným Českou poštou ze dne 9. 8. 2021. Oznámení o postoupení pohledávky zaslal žalovanému i postupník, tedy žalobce, dne 17. 8. 2021, kdy vyzval žalovaného k zaplacení částky 27 080,18 Kč do 31. 8. 2021.

9. Dopisem právního zástupce žalobce ze dne 18. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 26 988,93 Kč na specifikovaný účet žalobce, do 1. 11. 2021. Před žalobní upomínka byla dle podacího archu potvrzeného Českou poštou odeslána žalobcem dne 20. 10. 2021.

10. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli věřitelem.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s dlužníkem, coby spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet.

18. Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Zásadní závěry k této problematice zmínil rovněž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

20. Soud tedy v posuzované věci zkoumal i v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

21. Taktéž vzal při rozhodování do úvahy i další, nyní již četnou judikaturu Ústavního soudu, a to např. sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá možnost spotřebitel jakkoliv zasáhnout, je nutné považovat za neplatná. Dle Ústavního soudu nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které posuzoval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, při níž poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo zdůrazněno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 ([právnická osoba] versus [jméno] [příjmení] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.

22. Soud v posuzované věci zohlednil i nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, dle něhož není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

23. V řízení nebylo žalobcem konkrétně tvrzeno a ani prokazováno, že by věřitel před uzavřením smlouvy dostál své povinnosti poskytovatele úvěru a prověřil řádně schopnost žalovaného úvěr splácet. Věřitelem nebyly zjišťovány příjmy a výdaje spotřebitele, nebyly zohledněny povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele. Nadto je třeba, aby poskytovatel úvěru posuzoval v rámci kvalifikovaného uvážení i výdaje pravidelné jako jsou náklady na ošacení, stravu, na dopravu, na zdravotní pomůcky či léky, na drogistické zboží, výdaje na volnočasové sportovní a kulturní aktivity, náklady hrazené mobilnímu operátorovi, i když jsou obtížně předvídatelné. Nutno vzít do úvahy, že proces posuzování úvěruschopnosti nezahrnuje pouze zjišťování relevantních informací, ale taktéž jejich ověřování ve formě dostatečné a přiměřené. Z listin předložených žalobcem nevyplývá, že by před poskytnutím úvěru byla provedena lustrace insolvenčního rejstříku či výpis z registru exekucí s identifikací spotřebitele, doloženy příjmy spotřebitele od jeho zaměstnavatele či účet žalovaného, z něhož by mohly být zjištěny příjmy a výdaje za delší časové období, výše volných zdrojů k úhradě tohoto závazku spotřebitele, rok narození 1994.

24. Jelikož právní předchůdce žalobce řádně nedostál své povinnosti, soudu nezbývá než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru ze dne 14. 3. 2018 je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Pokud věřitel na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný by byl povinen získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému, vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), v případě, že by jej skutečně získal.

25. V důsledku toho, že žalobce i jeho právní zástupce se nezúčastnili jednání nařízeného, z něhož se omluvili, nemohl je soud při tomto jednání poučit o nutnosti doplnění tvrzení a doložení důkazů dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., ani o jiné právní kvalifikaci uplatněného nároku dle § 118a odst. 2 o. s. ř. Skončením prvého jednání nastala koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř., na žalobce je tudíž nutno v souladu s konstantní judikaturou nahlížet jako na osobu řádně soudem poučenou.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal v hotovosti od žalobce částku 20 000 Kč a dle tvrzení žalobce uhradil již 21 600 Kč, soud posoudil žalobu jako zcela nedůvodnou s ohledem na závěry výše uvedené a zamítl ji výrokem I., neboť z neplatné smlouvy nevznikly žalobci žádné nároky, které byly v žalobě vyčísleny.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Za situace, kdy žalobce byl v řízení neúspěšný, a z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by procesně úspěšné straně žalované jakékoliv náklady v průběhu tohoto řízení vznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.