5 C 140/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 14.738,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.200 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, částku 1.950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.950 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 207,63 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.928,46 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 3.234,70 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 11.407,63 Kč ve výši 8,05 % ročně od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 zákonného úroku z prodlení z částky 207,63 Kč ve výši 8,05 % ročně od 3. 3. 2020 do zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z částky 11.407,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení částky 1.380,41 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 569,71 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 1.454,09 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 3.330,41 Kč ve výši 8,05 % ročně od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 zákonného úroku z prodlení z částky 1.380,41 Kč ve výši 8,05 % ročně od 3. 3. 2020 do zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z částky 3.330,41 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení <b>zamítá.</b>

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.766,92 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 28. 7. 2021, doplněnou podáním ze dne 25. 8. 2023, soudu doručeným dne 28. 8. 2023, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 11.407,63 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.928,46 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3.234,70 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.407,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 11.407,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (nárok č. 1), a částky 3.330,41 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 569,71 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.454,09 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.330,41 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 3.330,41 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (nárok č. 2).

2. K nároku č. 1 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 9. 12. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 10.600 Kč, jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.146 Kč, se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3.404 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5.050 Kč, a to zároveň s poskytnutou jistinou v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 2. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18. 12. 2017. Žalovaný celkově zaplatil částku 800 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 s účinností k tomuto dni žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

3. K nároku č. 2 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 15. 9. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 4.640 Kč, jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1.952 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 1.889 Kč, a to zároveň s poskytnutou jistinou ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 7. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 9. 12. 2017. Žalovaný celkově zaplatil částku 4.050 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 s účinností k tomuto dni žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

6. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] datované dnem 9. 12. 2017 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému peněžitou zápůjčku 12.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 10.600 Kč, tvořeným úrokem ve výši 2.146 Kč, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3.404 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5.050 Kč, a to v 60 týdenních splátkách, po předposlední splátku ve výši 377 Kč, poslední splátka ve výši 357 Kč. Částka zápůjčky ve výši 12.000 Kč byla při uzavření této smlouvy vyplacena žalovanému v hotovosti.

7. Ze smlouvy o zápůjčce shora, žalobního návrhu a tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila 12.000 Kč (a byla žalovanému vyplacena v hotovosti) a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 800 Kč.

8. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] datované dnem 15. 9. 2017 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému peněžitou zápůjčku 6.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 4.640 Kč, tvořeným úrokem ve výši 799 Kč, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1.952 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1.889 Kč, a to v 45 týdenních splátkách, po předposlední splátku ve výši 237 Kč, poslední splátka ve výši 212 Kč. Částka zápůjčky ve výši 6.000 Kč byla při uzavření této smlouvy vyplacena žalovanému v hotovosti.

9. Ze smlouvy o zápůjčce shora, žalobního návrhu a tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila 6.000 Kč (a byla žalovanému vyplacena v hotovosti) a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 4.050 Kč.

10. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005 a že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, z příloh smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek s výzvou k úhradě dlužných částek ze dne 20. 1. 2020, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že pohledávky věřitele [právnická osoba] z uvedených smluv o zápůjčce byly postoupeny žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován, a že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 5. 2020, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 12. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek a současně ho upozornil na další postup v případě jejich neuhrazení, včetně možnosti jejich vymáhání soudní cestou.

13. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem byla ověřena úvěryschopnost žalovaného, žalobce soudu podáním ze dne 25. 8. 2023 sdělil, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného ze dne 9. 12. 2017 a 15. 9. 2017, a byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek za měsíce 8, 9 a 10/2017, resp. 6, 7 a 8/2017. Žalobce ani jeho právní předchůdce nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný v zákaznické kartě ze dne 15. 9. 2017 uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako skladník ve společnosti [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí 11.284 Kč a další příjmy 2.500 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Dále žalovaný v zákaznické kartě ze dne 9. 12. 2017 uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako skladník ve společnosti [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí 9.220 Kč a další příjmy 8.500 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

14. Ze zákaznické karty na jméno žalovaného ze dne 15. 9. 2017 soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na plný pracovní úvazek jako skladník u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [obec a číslo], [obec a číslo] [anonymizováno], přičemž jeho pravidelný čistý měsíční příjem měl tvořit částku 11.284 Kč a ostatní příjmy částku 2.500 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily 0 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny jako externí splátky zápůjček dle žadatele ve výši 0 Kč, interní splátky [anonymizováno] ve výši 0 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 6.600 Kč. Mezi ověřenými dokumenty byly uvedeny 3 výplatní pásky za období 6, 7 a 8/2017 a pracovní smlouva ze dne 1. 6. 2017 30. 11. 2017. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, počet vyživovaných osob činí 0, není majitelem automobilu a druh bydlení – spolubydlící. Jako důvod zápůjčky jsou uvedeny opravy/rekonstrukce.

15. Ze zákaznické karty na jméno žalovaného ze dne 9. 12. 2017 soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na plný pracovní úvazek jako skladník u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [obec a číslo], [obec a číslo] [anonymizováno], přičemž jeho pravidelný čistý měsíční příjem měl tvořit částku 9.220 Kč a ostatní příjmy částku 8.500 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily 0 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny jako externí splátky zápůjček dle žadatele ve výši 0 Kč, interní splátky [anonymizováno] ve výši 1.067 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 7.100 Kč. Mezi ověřenými dokumenty byly uvedeny 3 výplatní pásky za období 8, 9 a 10/2017 a pracovní smlouva ze dne 1. 6. 2017 30. 11. 2017. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, počet vyživovaných osob činí 0, není majitelem automobilu a druh bydlení – spolubydlící. Jako důvod zápůjčky jsou uvedeny neočekávané výdaje.

16. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

21. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

23. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

24. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

30. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

31. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

32. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

33. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

34. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smluv o zápůjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smluv o zápůjčce právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil (kromě zákaznických karet shora) ani neoznačil (kromě výplatních pásek a pracovní smlouvy) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval. S ohledem k příjmům žalovaného soud ze zákaznických karet zjistil, že tyto měly plynout jednak z pracovního poměru žalovaného, a doloženy měly být údajně výplatními páskami shora, jednak z ostatních příjmů žalovaného, nijak blížeji nepopsaných, nekonkretizovaných, nespecifikovaných a nedoložených, a tudíž zcela nepřezkoumatelných. Žalobce ani jeho právní předchůdce se též nijak nevypořádali se skutečností, že údaje o těchto příjmech se v jednotlivých zákaznických kartách od sebe značně liší, byť mezi jejich sdělením do zákaznických karet uplynula poměrně krátká doba necelých tří měsíců (a v případě ověření výplatními páskami se ověřovaná období navíc částečně překrývají), tuto skutečnost nijak nereflektoval, přičemž v otázce ostatních příjmů se jednalo o nárůst dokonce více než trojnásobný. Ve spojení s nepřezkoumatelností těchto údajů se tak jejich uvedení a zohlednění při posuzování úvěryschopnosti žalovaného soudu jeví jako jednoznačně účelové, resp. pro forma uváděné. Ohledně výdajů žalovaného byly uvedeny jako jeho běžné měsíční výdaje pouze odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 6.600 Kč (zákaznická karta ze dne 15. 9. 2017), resp. 7.100 Kč spolu s interní splátkou v rámci PF ve výši 1.067 Kč (zákaznická karta ze dne 9. 12. 2017), a to rovněž bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů a tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu obdobně jako u ostatních příjmů shora jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznických karet nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěryschopnosti žalovaného se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně, a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného, popsané pouze obecně jako odhadované měsíční výdaje, jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu (nota bene v situaci jím tvrzených důvodů žádostí o zápůjčky) žádné další výdaje, resp. měla výdaje v pouze uváděné výši 6.600 popř. 8.167 Kč. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedené smlouvy o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru za sjednané absolutně neplatně.

35. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku č. 1 na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 12.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 800 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 11.200 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 11.200 Kč za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení ve výši sazby 8,05 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem 3. 3. 2020, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalovanému výzva odeslána dne 14. 2. 2020, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem 19. 2. 2020 se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data doručení, splatnost proto nastala dne 2. 3. 2020 (§ 607 o. z.) a žalovaný je tak v prodlení od 3. 3. 2020. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2020, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 2 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 8,05 % ročně a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

36. V případě uplatňovaného nároku č. 2 má soud za prokázané, že na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 6.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 4.050 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 1.950 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 1.950 Kč za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení ve výši sazby 8,05 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem 3. 3. 2020, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalovanému výzva odeslána dne 14. 2. 2020, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem 19. 2. 2020 se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data doručení, splatnost proto nastala dne 2. 3. 2020 (§ 607 o. z.) a žalovaný je tak v prodlení od 3. 3. 2020. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2020, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 2 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 8,05 % ročně a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

37. Protože soud shledal předmětné smlouvy o zápůjčce, resp. o spotřebitelském úvěru za neplatné, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

38. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §14b odst. 1 bod. 2 a. t. sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem 1.200 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 1.452 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 800 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 2.252 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 78,46 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 1.766,92 Kč Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).