5 C 145/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 70.086,04 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 33.729 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.729 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 36.357,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.422 Kč od [datum] do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 70.086,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 60.151 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou s žalovaným uzavřel dne [datum]. Uvedl, že žalobce žalovanému poskytl převodem na bankovní účet žalovaného zápůjčku ve výši 42.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobci uhradit částku v celkové výši 116.371 Kč, která vedle jistiny zápůjčky 42.000 Kč zahrnovala obchodní úrok ve výši 53.371 Kč a administrativní poplatek ve výši 21.000 Kč, a to v 41 měsíčních splátkách po 2.771 Kč a 42. (závěrečné) splátce ve výši 2.760 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na den [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, byl celý úvěr žalobcem zesplatněn ke dni [datum]. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 70.086,04 Kč, která byla rovněž uplatněna žalobou, a skládala se z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 38.563 Kč, obchodního úroku ve výši 16.338 Kč, administrativních poplatků ve výši 4.500 Kč, smluvní pokuty do dne zesplatnění ve výši 3.429 Kč, smluvní pokuty po zesplatnění zápůjčky ve výši 4.691,78 Kč (na smluvní pokutě tak celkem částka 8.120,78 Kč), nákladů na upomínečné ve výši 750 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného do dne zesplatnění ve výši 689,52 Kč a ode dne zesplatnění do [datum] ve výši 1.124,74 Kč (celkem úroky z prodlení ve výši 1.814,26 Kč). Žalovaný nereagoval na upomínky a výzvy k úhradě ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Neuvedl žádná skutková tvrzení, neoznačil, ani nedoložil žádné důkazy.

3. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, což tito stvrdili vlastnoručními podpisy, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 42.000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku splácet, spolu s úrokem ve výši 55 % ročně a administrativním poplatkem ve výši 500 Kč měsíčně, a to v 41 pravidelných měsíčních splátkách po 2.771 Kč a jednou poslední 42. splátkou ve výši 2.760 Kč. Uvedenou výši splátek soud zjistil rovněž ze splátkového kalendáře k předmětné smlouvě.

4. Z výpisu z účtu ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce tohoto dne převedl částku 42.000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, přičemž jako variabilní symbol platby uvedl číslo uzavřené smlouvy. Z výpisu z účtu ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovanému byla tohoto dne částka 42.000 Kč na jeho účet uvedený ve smlouvě připsána, a to na základě platby z účtu žalobce.

5. Ze sdělení žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný zaplatil na předmětnou smlouvu žalobci částku celkem 8.271 Kč.

6. Ze Sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut [právnická osoba] s. r. o. bylo zjištěno, že měsíční poplatek za správu půjčky činil 500 Kč, úroková sazba pak byla stanovena ve výši 55 % ročně, smluvní pokuta činila v případě každého dne, který následuje po dni, kdy se zákazník ocitl v prodlení se splacením splátky nebo její části výši 0,5 % denně a v případě nesplnění povinnosti uhradit dluh po zesplatnění za každý den, který následuje po dni, v němž došlo k zesplatnění spotřebitelského úvěru, výši 0,1 % denně, a náhrada účelně vynaložených nákladů v případě prodlení klienta, související s komunikací s klientem k možnostem umoření sankcí vzniklých v důsledků prodlení klienta, ve výši 750 Kč.

7. Z výzvy k úhradě a informace o zesplatnění ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejpozději do [datum].

8. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobce prohlásil dlužné dosud neuhrazené částky za splatné ke dni [datum]. Z podacího lístku pak vzal soud za prokázané, že uvedené oznámení žalobce dne [datum] žalovanému odeslal.

9. Z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni [datum] soud zjistil, že žalobce dlužnou částku a jednotlivé nároky vyčíslil částkou ve výši celkem 70.086,04 Kč, tak, jak ji uvedl v žalobě.

10. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího lístku pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne [datum] žalovanému odeslal.

11. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], předloženého žalobcem, žalovaným nepodepsaného, soud zjistil, že žalovaný měl tvrzený čistý měsíční příjem 19.000 Kč, zdrojem jeho příjmů bylo jeho zaměstnání, jeho měsíční výdaje tvořily pravidelné splátky půjček ve výši 13.500 Kč a průměrné měsíční výdaje ve výši 2.000 Kč. Jako druh jeho bydlení je uvedeno„ ostatní“. Dle žalobcova sdělení byl tento formulář předložen žalobcem žalovanému k vyplnění.

12. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že čistá mzda žalovaného za toto období činila 21.282 Kč.

13. Ze tří výpisů z účtu uvedeného ve smlouvě o zápůjčce shora, vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba], předložených žalobcem, soud zjistil, že za období [anonymizováno] – [datum] činil na tomto účtu počáteční zůstatek - 51,23 Kč, konečný zůstatek 4.944,45 Kč, připsaná mzda žalovaného činila 20.439 Kč. Výběr hotovosti v bankomatu v tomto období činil částku ve výši 3.000 Kč, provedeny byly dvě odchozí úhrady v celkové výši 4.983 Kč a jedna nezaúčtovaná resp. vrácená (z důvodu chybně uvedeného čísla protiúčtu) odchozí platba ve výši 2.951 Kč. Zbylé výdaje evidované v tomto období na účtu byly kromě poplatků spojených s účtem tvořeny vesměs platbami kartou za nákupy resp. nákupem na internetu v celkové výši 7.122,21 Kč.

14. Za období [anonymizováno] – [datum] činil na tomto účtu počáteční zůstatek 4.944,45 Kč, konečný zůstatek 699,36 Kč, připsaná mzda žalovaného činila 17.932 Kč. Dále v tomto období byla na tento účet připsána dne [datum] částka ve výši 80.000 Kč od [právnická osoba], a ještě téhož dne bylo provedeno sedm odchozích úhrad v celkové výši 67.390 Kč. Další odchozí úhrady byly provedeny dne [datum] ve výši 598 Kč, dne [datum] ve výši 1.403 Kč a dne [datum] ve výši 2.200 Kč a ve výši 2.220 Kč. [příjmení] hotovosti z bankomatu byly provedeny dne [anonymizována dvě slova] a [datum] v celkové výši 22.800 Kč, zbylé výdaje evidované v tomto období na účtu byly kromě poplatků spojených s účtem tvořeny vesměs platbami kartou za nákupy v celkové výši 5.113 Kč.

15. Za období [anonymizováno] – [datum] činil na tomto účtu počáteční zůstatek 699,36 Kč, konečný zůstatek - 147,66 Kč, připsaná mzda žalovaného činila 21.282 Kč. Výběry hotovosti v bankomatu za toto období činily celkem částku ve výši 4.900 Kč, provedeny byly čtyři odchozí úhrady v celkové výši 9.998 Kč. Zbylé výdaje evidované v tomto období na účtu byly kromě poplatků spojených s účtem tvořeny vesměs platbami kartou za nákupy resp. nákupem na internetu v celkové výši 7.107,70 Kč.

16. Z vyjádření žalobce k otázce, jakým způsobem si ověřil úvěruschopnost žalovaného, soud zjistil, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku nahlédnutím do databází, a to do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí, které prokázalo, že v nich žalovaný není veden, a dále lustrací dokladu předloženého žalovaným (zřejmě myšleno občanského průkazu) v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. Žalobce dle svého vyjádření vycházel především z informací, získaných od žalovaného, a ta předložením výpisu z jeho účtu aktuálního před uzavřením smlouvy o zápůjčce, a z výplatní pásky žalovaného. Pro úplnost přehledu o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného předložil žalobce žalovanému k vyplnění formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Dále žalobce ve svém vyjádření uvedl, že jako poskytovatel úvěru provedl prostřednictvím skóringového systému finanční analýzu příjmů a výdajů žalovaného především z údajů získaných z výpisu z účtu předloženého žalovaným, z výplatní pásky žalovaného a z formuláře o příjmech a výdajích shora. Scóringový systém vyhodnotil pravidelný měsíční příjem žalovaného na částku 20.058,55 Kč a jeho pravidelné měsíční výdaje průměrně na částku 9.721,48 Kč (včetně splátek stávajících půjček a úvěrů). Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji žalovaného činil 10.337,07 Kč, při započtení nové splátky (průměrem všech splátek) ve výši 2.811,68 Kč pak zůstatková částka ve výši 7.525,39 Kč je dle žalobce dostačujícím finančním obnosem, který by měl žalovanému umožnit pokrýt zbývající nutné a běžné výdaje (domácnost, strava, případně doprava apod.). Tato částka dosahovala v době žádosti o zápůjčku dvojnásobku životního minima, proto byl žalovaný vyhodnocen jako bonitní pro sjednanou půjčku se splátkou 2.811,68 Kč. Na základě svého obchodního rozhodnutí žalobce stanovil výši měsíční splátky pod tuto vypočtenou hranici na 2.771 Kč.

17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 o. z.).

19. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém (§ 2048 o. z.).

20. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 věta první o. z.).

21. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

22. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

24. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

27. Podle § 551 až § 554 o. z., právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

28. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

29. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

32. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

33. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

34. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o zápůjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o zápůjčce řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, které tuto skutečnost vůbec neosvědčují (platnost dokladů předložených žalovaným), nebo jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí). Dále soud dospěl k závěru, že v případě posouzení předložených výpisů z účtů žalovaného, ve spojení s jeho výplatní páskou a jím – údajně – vyplněného formuláře příjmů a výdajů, žalobce ve svém vyjádření ke způsobu jím provedeného ověření úvěruschopnosti žalovaného, zaslaném na výzvu soudu, uvádí závěry, které jsou s údaji v těchto listinách obsaženými v přímém až zarážejícím rozporu, a to často i vzájemném (viz až úsměvný údaj o průměrných měsíčních výdajích žalovaného ve výši 2.000 Kč, uvedený ve formuláři příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, ve srovnání s údaji o výdajích žalovaného vyplývajícími z výpisů z účtu žalovaného za tři po sobě následující měsíční období předcházející žádosti o úvěr). Validita výsledků vyhodnocení bonity žalovaného skóringovým systémem žalobce se soudu rovněž jeví jako velmi sporná až účelově tvrzená. Na důsledcích této skutečnosti ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného pak nic nemění ani následné žalobcem zmíněné snížení výše měsíční splátky žalovaného o 40,68 Kč na 2.771 Kč, oproti zjištěné možné částce 2.811,68 Kč. Soud se rovněž neztotožnil s žalobcovým tvrzením, že není realizovatelné posuzovat úvěruschopnost každého žadatele o úvěr individuálně, ale pouze automatizovaně systémově prostřednictvím systému s předem nastavenými ekonomickými parametry tak, aby byly logické a relevantní. Tato úvaha je dle názoru soudu v rozporu s citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a výše uvedenou judikaturou. Navíc dle názoru soudu například již jen výpisy z účtu žalovaného shora o jeho úvěruschopnosti vypovídají velmi výrazně. Nadto dále údaj, uvedený ve formuláři příjmů a výdajů, o měsíčních pravidelných splátkách půjček žalovaného ve výši 13.500 Kč, a vyjádření žalobce o očekávaném použití jím poskytnutého úvěru ke konsolidaci předchozích pay-day úvěrů čerpaných žalovaným (které jsou dle tvrzení žalobce výrazně dražší než půjčky poskytované žalobcem, a žalobcem poskytnutý úvěr tak pro žalovaného bude vlastně znamenat určitou úsporu), jsou dle názoru soudu skutečnosti, které rovněž nepřisvědčují tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutou zápůjčku řádně a včas splácet. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o zápůjčce dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., považuje uvedenou smlouvu o zápůjčce za sjednanou neplatně.

35. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 42.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 8.271 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 33.729 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 33.729 Kč za dobu od [datum] do zaplacení v odpovídající výši sazby 8,25 % ročně, neboť za toto období byl žalobcem požadován a žalobce na něj měl nárok (žalovaný již byl v prodlení). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni pololetí, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,25 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.729 Kč, a to od [datum] do zaplacení.

36. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.