5 C 150/2016

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno Datum narození žalovaného , Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přikázáním věci na náhradu

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně , Jméno žalobkyně, , narozené , Datum narození žalobkyně, , a žalovaného , jméno FO, , narozeného , Datum narození žalovaného, , k pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, vše zapsané v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště , adresa, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, , se zrušuje a nemovitost se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného , jméno FO, , AnonymizovánoII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 6.137.000 Kč, do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na náhradě nákladů řízení částku 4.576,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na náhradě nákladů řízení částku 4.576,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, , podanou u zdejšího soudu dne , datum, , domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti označené ve výroku I. tohoto rozsudku (dále také „předmětná nemovitost“), s tím, aby byla přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému by byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu odpovídající částku. Uvedla, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, oba s podílem ideální 1/2. Předmětná nemovitost je bez účasti žalobkyně výlučně užívána žalovaným, který zde , datum, zahájil provozování penzionu. Žalovaného vyzvala k uzavření dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, k této výzvě žalovaný navrhl vypořádat podílového spoluvlastnictví tak, že by ji nabyl do svého výlučného vlastnictví a žalobkyni by vyplatil, avšak bez konkrétní specifikace. Vzhledem k pasivitě žalovaného, který není ochoten dohodnout se na vypořádání podílového spoluvlastnictví předmětné nemovitosti, žalobkyně navrhla jeho zrušení a přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného za odpovídající náhradu stanovenou znaleckým posudkem.

2. Žalovaný uvedl, že skutečný právní a faktický stav nemovitosti, která je dle mínění žalobkyně ve spoluvlastnictví, neodpovídá stavu zapsanému v katastru nemovitostí. Upřesnil, že na pozemku parcelní číslo , hodnota, v katastrálním území , adresa, u , Anonymizováno, stály dvě budovy, které společně vytvářely tvar písmena L, přičemž jedna část představovala rodinný dům a druhá sloužila jako hospodářská budova. Obě budovy byly stavebně technicky oddělené se samostatnými vstupy, každá měla vlastní střešní konstrukci a obě sloužily k různým účelům. S žalobkyní se dohodli, že žalovaný provede demolici budovy sloužící jako hospodářská budova a z vlastních finančních prostředků a sil postaví novou budovu, jež bude ve výlučném vlastnictví žalovaného, k čemuž došlo v letech , Anonymizováno, . Od okamžiku, kdy vznikla nová budova, vytvořilo se vlastnické právo ke stavbě a žalovaný se stal jejím vlastníkem, budova je ve výlučném vlastnictví žalovaného, nikoliv v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Po provedení výstavby žalovaný nově vzniklou budovu zařídil a začal ji využívat za účelem poskytování ubytování turistům, provozuje zde penzion , právnická osoba, . Upřesnil, že na výstavbu nové budovy použil finanční prostředky z hypotečního úvěru, kdy , datum, uzavřel s , právnická osoba, . smlouvu o úvěru číslo , hodnota, a vyčerpaný úvěr použil na nákup potřebných materiálů k výstavbě nové budovy, úhradu provedených prací a všeho potřebného k dokončení budovy, tento úvěr žalovaný splácí měsíčními splátkami. Se souhlasem žalobkyně bylo na nemovitostech tak, jak byly ke dni , datum, zapsány v katastru nemovitostí, zřízeno zástavní právo ve prospěch , právnická osoba, . k zajištění pohledávky z uvedené smlouvy o úvěru.

3. Žalovaný dále uvedl, že před provedením demolice staré budovy a výstavbou nové na pozemku parcelní číslo , hodnota, v KÚ , adresa, od žalobkyně koupil ideální 1/2 nemovitostí zapsaných v té době v katastru nemovitostí tak, že se jednalo o budovu číslo popisné , Anonymizováno, , (objekt bydlení) na pozemku parcelní číslo , hodnota, a pozemek parcelní číslo , hodnota, , vše zapsáno na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, . Na koupi ideální 1/2 uvedených nemovitostí si vzal úvěr rovněž u , právnická osoba, . ve výši , částka, , přičemž tato částka byla vyplacena žalobkyni jako kupní cena a současně bylo se souhlasem žalobkyně na uvedených nemovitostech zřízeno zástavní právo ve prospěch , právnická osoba, . Při žádosti o dávky státní sociální podpory v minulosti žalobkyně uváděla, že nově postavená budova sloužící jako penzion, je ve vlastnictví žalovaného, nikoliv v jejich spoluvlastnictví, je proto s podivem, že se nyní domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví i k budově penzionu , adresa, , který je dle žalovaného v jeho výlučném vlastnictví. Navrhl, aby pozemek pod budovami a pozemek tvořící dvůr byl přikázán do jeho výlučného vlastnictví s tím, že za tyto nemovitosti vyplatí žalobkyni částku odpovídající spoluvlastnickému podílu stanovenou znaleckým posudkem.

4. Žalobkyně s názorem žalovaného nesouhlasila. Uvedla, že od roku , Anonymizováno, byla jediným vlastníkem celé nemovitosti na základě darovací smlouvy. V roce , Anonymizováno, , v době, kdy účastníci měli cca pětiletý partnerský vztah, ze kterého se v roce , Anonymizováno, narodil syn , jméno FO, plánovali společnou budoucnost, žalobkyně převedla polovinu nemovité věci na žalovaného. Prvotní plán s nemovitostí a finančními prostředky, které žalovaný vyplatil jako kupní cenu za polovinu nemovitostí, byla oprava zadní části domu a zlepšení kvality společného bydlení s ohledem na plánované budoucí rozšíření rodiny. Po vyplacení kupní ceny ve výši , částka, se účastníci společně jako partneři rozhodli, že vybudují penzion a žalobkyně finanční prostředky, které obdržela jako kupní cenu za polovinu nemovitostí, poskytla na stavební úpravy. Účastníci byli vždy vedeni společně jako stavebníci, ve všech řízeních žalobkyně vystupovala jako spoluvlastnice, aniž by proti tomu žalovaný vznášel jakékoliv námitky. Popřela, že by se s žalovaným dohodla na tom, že on provede demolici budovy, z vlastních finančních prostředků a sil postaví novou budovu, která bude v jeho výlučném vlastnictví a bude sloužit jeho účelu a přání. Na stavebních pracích se žalobkyně nepodílela fyzicky, avšak plně se podílela na administrativní části a dále zajišťovala zázemí pro pracovníky na stavbě apod. Po vybudování penzionu, kdy ještě trval vztah mezi účastníky, se žalobkyně podílela na jeho provozu, osobně obstarávala úklid penzionu, odepisovala rezervace, chystala snídaně a občerstvení při degustacích, prala ložní prádlo atd. Pokud souhlasila se zřízením zástavních práv, bylo to dáno existujícím partnerským vztahem účastníků a dále i spoluvlastnictvím celé nemovitosti, tedy i daného penzionu. Doplnila, že nemovitost je jediným domem, který je po celé délce průchozí se společným dvorem pro celý dům, tedy jak pro část obytnou, tak pro část využívanou jako penzion. Nově rekonstruovaná budova je zásadně identická s původní, došlo pouze k jejímu zvýšení. Pro celou nemovitost je společný elektroměr, plynoměr i vodoměr.

5. Po neúspěšné mediaci bylo řízení usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, přerušeno do doby pravomocného skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , jehož předmětem bylo určení vlastnického práva žalovaného k nemovité věci, a to budově postavené na pozemku číslo , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, oddělené geometrickým plánem od stavby rodinného domu č. p. , Anonymizováno, na pozemku parcelní číslo , hodnota, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, . V přerušeném řízení bylo pokračováno až po pravomocem skončení uvedeného sporu ke dni , datum, , a to na základě usnesení soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, .

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková tvrzení:

7. Z výpisu z katastru nemovitostí , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , soud zjistil, že na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , , adresa, , je zapsáno vlastnické právo každého z účastníků k podílu ve výši 1/2 k pozemku parcelní číslo , hodnota, o výměře 585 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , Anonymizováno, rod. dům. Jsou zde zapsána věcná práva zatěžující nemovitosti, a to zástavní právo smluvní k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, v celkové výši , částka, s příslušenstvím a veškerých budoucích pohledávek , právnická osoba, ., na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, , zástavní právo smluvní pro zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, v celkové výši , částka, a veškerých budoucích pohledávek pro , právnická osoba, ., na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, , a zástavní právo smluvní ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, v celkové výši , částka, s příslušenstvím a veškerých budoucích pohledávek , právnická osoba, ., na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, . Nabývacím titulem pro žalobkyni je smlouva o převodu nemovitosti , Anonymizováno, , darovací smlouva ze dne , datum, , registrovaná na dne , datum, a pro žalovaného kupní smlouva ze dne , datum, s právními účinky vkladu práva ke dni , datum, .

8. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , soud zjistil, že jím byla zamítnuta žaloba, kterou se žalovaný (v tom řízení v postavení žalobce), domáhal proti žalobkyni (v tom řízení v postavení žalované) určení, že v jeho výlučném vlastnictví je nemovitá věc, budova – ubytovací zařízení, postavená na pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 151 m² v katastrálním území , adresa, , vymezená geometrickým plánem ze dne , datum, , číslo , Anonymizováno, , vyhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, . Z odůvodnění tohoto rozhodnutí soud mimo jiné zjistil, že žalovaný neprokázal žádným z provedených důkazů, že by se účastníci, coby podíloví spoluvlastníci dohodli, že stavbu penzionu bude žalovaný financovat pouze z vlastních prostředků, vlastními silami a že tato stavba bude pouze v jeho vlastnictví, naopak provedenými důkazy bylo prokázáno, předmětný penzion byl vybudován společnými silami, ze společných prostředků obou účastníků jako přístavba jejich společného domu v době, kdy spolu v tomto domě žili nejprve s jedním, poté s dvěma společnými dětmi a měli tam rodinnou domácnost. Soud uzavřel, že předmětný penzion je v podílovém spoluvlastnictví obou účastníků.

9. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci sne , datum, , soud zjistil, že tímto rozsudkem byl potvrzen citovaný rozsudek soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , proti kterému podal odvolání žalovaný (v postavení žalobce). Z odůvodnění tohoto rozsudku soud zjistil, že ve věci bylo prokázáno, že hospodářská budova katastrálně vedená jako součást rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , byla téměř kompletně demolována, vyjma části průčelové zdi došlo k jejímu zániku a na jejím místě byla postavena stavba budovy užívána jako penzion. Nejednalo se původně zjevně o neoddělitelnou budovu ani o budovu, která by k plnění svého účelu musela být konstrukčně spojená s rodinným domem jako s věcí hlavní. Již před demolicí ji tak bylo možné z tohoto hlediska považovat za samostatnou věc, která demolicí zanikla a na jejím místě pak vznikla opět samostatná věc, a to stavba užívaná jako penzion, tedy zcela s jiným účelem užívání než vedlejší budova užívaná jako rodinný dům, s níž je sice spojena společnými měřidly energií, nicméně je tomu tak zjevně proto, že plátcem energie je jedna osoba, a to žalovaný, který obě nemovitosti rovněž sám, případně prostřednictvím svých zákazníků, užívá. Ze stejného důvodu jsou obě stavby spojeny i provozně, neboť žalovaný v rodinném domě bydlí a sousední penzion provozuje a užívá ke svému podnikání. Ve stavebním řízení byla sice stavba považována za přístavbu k rodinnému domu dle § 2 odst. 5 písm. b) stavebního zákona č. 183/2006 Sb., rozhodné však je, že se jedná konstrukčně o samostatnou budovu prostorově soustředěnou a navenek uzavřenou obvodovými stěnami a střešní konstrukcí, jak vyplynulo ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Ve věci nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že na základě dohody účastníků stavby stavěl za účelem nabytí do svého výlučného vlastnictví, která měla být uzavřena ústně. Ze samotných tvrzení žalovaného je zjevné, že účastníci mezi sebou měli blízký vztah nejméně od roku , Anonymizováno, a v souvislosti s ním mezi nimi docházelo k vytváření závazkových vztahů. Dne , datum, si žalobkyně od žalovaného půjčila částku , částka, splatnou do pěti let, a to v souvislosti s rekonstrukcí rodinného domu, kterou provedl žalovaný. Žalobkyně přitom žalovanému polovinu celé budovy na pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, a tento pozemek prodala , datum, za kupní cenu ve výši , částka, a na kupní cenu byla započítaná částka dlužená ze smlouvy o půjčce. Je zjevné, že účastníci uvažovali o společném bydlení v uvedené domácnosti, o čemž svědčí i skutečnost, že v té době pečovali o společného syna , jméno FO, , narozeného , datum, . O jejich soužití v domě a o jejich vzájemném vztahu nepochybně vypovídá i to, že se jim dne , datum, narodil další syn , jméno FO, . V době, kdy probíhala stavba penzionu, tak byl mezi účastníky nepochybně funkční družský vztah, společně bydleli v rodinném domě, jehož se demolice nedotkla, a to až do konce roku , Anonymizováno, , kdy se žalobkyně i s dětmi odstěhovala. Zjištěné skutečnosti spíše nasvědčují tomu, že dohoda účastníků naopak směřovala k nabytí budovy penzionu do podílového spoluvlastnictví stejně, jako v něm měli i rodinný dům a pozemek. Tomu odpovídá i nečinnost účastníků v souvislosti se zápisem nemovitostí v katastru, kdy až po několika letech od zrušení společné domácnosti začala probíhat jednání o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a kdy žalovaný začal poprvé uplatňovat své výlučné vlastnické právo k penzionu. Pokud by se žalovaný považoval za výlučného vlastníka nově vzniklé nemovitosti, nepochybně bylo v jeho zájmu a bylo důvodné očekávat, že již po provedení stavby učiní kroky k jejímu zápisu do katastru nemovitostí tak, aby jím tvrzený faktický stav byl dán do souladu se stavem právním. Žalovaný si však takto nepočínal a společný majetek účastníků využíval výlučně sám pro svou vlastní potřebu i potřebu svého podnikání a až po letech zjevně v souvislosti s řízením o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v němž by v jeho neprospěch byla zohledněna poměrně vysokou částkou i hodnota stavby penzionu, začal tvrdit své výluční vlastnictví tak, aby vypořádací podíl snížil. Odvolací soud poukázal i na zjištění z opatrovnického spisu dětí účastníků vedeného Okresním soudem ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , zejména z protokolu o jednání z , datum, , kdy žalobkyně uvedla, že společnou domácnost účastníci vedli do října , Anonymizováno, , kdy se odstěhovala, a z protokolu o jednání z , datum, , kdy žalovaný uvedl, že děti u něj mají pokoj, že prostředí u něj znají, neboť tam všichni žili do jejich rozchodu v roce , Anonymizováno, . Žalovaný potvrdil to, že účastníci až do uvedené doby společně jako rodina bydleli a žili, což s sebou neslo i společné hrazení společných nákladů, s čímž není v rozporu ani to, že v roce , Anonymizováno, se účastníci přechodně odloučili, probíhalo i opatrovnické řízení týkající se nezletilého , jméno FO, , na něhož bylo určeno výživné, a toto bylo určitou dobu, než účastníci soužití opět obnovili, také placeno. Žalobkyně po určitou část společného života byla na rodičovské dovolené a její potřeby zajišťoval žalovaný, a to i pomocí příjmů z provozu penzionu, na němž se podílela prací i žalobkyně. Žalovaný penzion provozoval jako osoba samostatně výdělečně činná a tento sloužil jako zdroj jeho příjmů určených i pro financování všech nákladů společné domácnosti. Žalobkyně spoluvlastnila a původně výlučně vlastnila budovu nacházející se na místě penzionu předtím, demolicí budovy došlo ke zmenšení hodnoty jejího majetku a tomu zcela odpovídá záměrů účastníků nově postavenou budovu nabýt rovněž do podílového spoluvlastnictví, zvláště za situace, kdy tvořili jednu rodinu. Žalobkyně aktivně vystupovala ve stavebním řízení, byla vedena z hlediska správních předpisů jako stavebník a stavby se aktivně nepřímo účastnila tím, že zajišťovala účastníkům stavby stravování, pečovala o nezletilého syna účastníků a jejich společnou domácnost, čímž žalovanému vytvořila prostor pro provádění stavebních prací. V době provádění stavby si vzala od , právnická osoba, překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření ve výši , částka, za účelem změny či údržby domu a bytu, který měl být dle jejího tvrzení použit na stavbu penzionu, a svá tvrzení prokázala účetními doklady z konce roku , Anonymizováno, o nákupu stavebního materiálu nepochybně použitého na stavbu penzionu, neboť jinou stavbu tehdy účastníci nestavěli a rekonstrukce rodinného domu byla dokončena již několik roků předtím.

10. Ze sdělení , právnická osoba, v , Anonymizováno, ze dne , datum, , číslo , Anonymizováno, , soud zjistil, že , právnická osoba, v , Anonymizováno, , odbor stavební a životního prostředí, jako věcně příslušný stavební úřad provedl místní šetření předmětné stavby rodinného domu číslo popisné , Anonymizováno, se zjištěním, že se jedná o rodinný dům k bydlení s dvorní přístavbou, která je užívána k ubytování. Přístavba je napojena na původní nosnou zeď stavby rodinného domu, na štít přístavby je napojen krov stávajícího rodinného domu, tedy stavba rodinného domu s přístavbou je konstrukčně propojena. Stavba je napojena na inženýrské sítě – elektrickou energii, plyn, vodu a kanalizaci. Rozvody vody, kanalizace, plynu a elektrické energie jsou společné pro rodinný dům i přístavbu ubytování, hlavní vchod do rodinného domu je z , adresa, . Vzhledem k tomu, že stavba rodinného domu s přístavbou je konstrukčně propojená a má společné rozvody vody, kanalizace, plynu a elektrické energie, není možné za těchto podmínek stavbu rozdělit tak, aby se jednalo o dvě na sobě nezávislé stavby, případné rozdělení stavby by vyžadovalo vybudování nových přípojek inženýrských sítí a stavební úpravy podléhající stavebnímu povolení, to vše za nemalé investiční náklady.

11. Ze znaleckého posudku ze dne , datum, , č. , Anonymizováno, , vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním znalcem z oboru ceny a odhady nemovitostí, jehož úkolem bylo mimo jiné určit aktuální obvyklou cenu předmětných nemovitostí, soud zjistil, že znalec stanovil obvyklou cenu předmětného pozemku parcelní číslo , hodnota, , včetně všech staveb se na něm nacházejících částkou ve výši , částka, , samostatně pak ocenil objekt penzionu obvyklou cenou ve výši , částka, . Znaleckým posudkem ze dne , datum, , č. , hodnota, –, Anonymizováno, vypracovaného týmž, soudním znalcem, byla stanovena aktuální tržní cena předmětných nemovitostí částkou ve výši , částka, .

12. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že se žalovaným s domluvil tak, že by od něj odkoupil podíl žalobkyně. Předmětnou nemovitost si prohlédl, souhlasí s odhadem znalce, že cena nemovitosti je zhruba , částka, . Žalovanému nabídl, že by mu zaplatil částku , částka, , kterou by bral jako investici s tím, že by bylo nutné do penzionu ještě investovat, například dodělat parkoviště apod. Kvůli této záležitosti svědek prodává svůj byt, který pronajímá. Do předmětného penzionu by investoval částku ve výši , částka, . Doplnil, že nemovitost je na lukrativní místě v , Anonymizováno, , avšak je potřeba investic, navrhoval by polovinu domu ve špatném stavu zbourat a místo něj udělat parkoviště, event. další pokoje. Částku ve výši , částka, by žalobkyni vyplatil prostřednictvím úschovy. K prokázání svých majetkových poměrů svědek předložil odhad tržní ceny vypracovaný , právnická osoba, . ze dne , datum, , číslo , hodnota, , Anonymizováno, , jejímž účelem je odhad tržní ceny bytové jednotky číslo , Anonymizováno, v obci , adresa, ve výlučném vlastnictví svědka, kterou má zájem koupit její nájemce , tituly před jménem, , jméno FO, , jež je současně objednatelem odhadu, přičemž výsledkem ocenění nemovitosti je částka , částka, . Součástí ocenění je informace o předmětné jednotce, jejímž vlastníkem je společnost , právnická osoba, , jejímž je svědek jediným vlastníkem a jednatelem s tím, že na nemovitosti nejsou evidovány žádné způsoby ochrany. Dále předložil výpis z investičního účtu na jméno svědka ze dne , datum, , vedeného u společnosti , právnická osoba, ze které vyplývá, že stav investičního účtu ke dni , datum, je , částka, . Dále doložil výpis účtu vedeného u , právnická osoba, . pro společnost , právnická osoba, , ze dne , datum, , na kterém je k tomuto datu zůstatek ve výši , částka, .

13. Osoby, jímž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky (§ 115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“).

14. Každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu. (§ 1121 o. z.).

15. Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci (§ 1122 odst. 1 o. z.).

16. Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1. o. z.).

17. Spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu (§ 1141 odst. 1 o. z.)

18. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 o. z.).

19. Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila by se tím podstatně její hodnota (§ 1144 odst.1 o. z.).

20. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům (§ 1147 věta první o. z.).

21. Při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. (§ 1148 odst. 1).

22. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím závěrům:

23. Ve věci bylo po provedeném dokazování i s odkazem na závěry, ke kterým dospěl zdejší soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a následně Krajský soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bez jakékoliv pochybnosti prokázáno, že předmětná nemovitost specifikovaná ve výroku I. tohoto rozsudku, a to pozemek parcelní číslo , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , číslo popisné , Anonymizováno, , rodinný dům, vše zapsané na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , je v podílovém spoluvlastnictví účastníků se stejným podílem ve výši ½, a dále bylo prokázáno, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví. Soud proto při splnění podmínek na základě zjištění, že žádný z účastníků nechce setrvat ve spoluvlastnickém vztahu, přičemž spoluvlastníky nelze nutit, aby proti své vůli setrvávali ve spoluvlastnickém vztahu, jejich podílové spoluvlastnictví zrušil.

24. Při rozhodování o způsobu vypořádání spoluvlastníků soud postupoval podle výše cit. ust. § 1144 a násl. občanského zákoníku. Nejprve byl soud povinen zjistit, zda je možné předmětnou nemovitost rozdělit, aniž by se tím podstatně snížila její hodnota. Soud vyšel ze zjištění učiněného z výše citovaného sdělení , právnická osoba, v , Anonymizováno, ohledně předmětné nemovitosti, kdy se jedná o rodinný dům k bydlení s dvorní přístavbou užívanou k ubytování, s tím, že přístavba je napojena na původní nosnou zeď stavby rodinného domu, na štít přístavby je napojen krov stávajícího rodinného domu, tedy stavba rodinného domu s přístavbou, je konstrukčně propojená a mají společné rozvody vody, kanalizace, plynu a elektrické energie. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém posudku ze dne , datum, uvedl, že uvedené objekty jsou propojeny provozně, nikoliv konstrukčně, v obou případech jde ale o jednu stavbu prostorově soustředěnou a navenek uzavřenou obvodovými stěnami a střešní konstrukcí. Ze sdělení , právnická osoba, v , Anonymizováno, pak bylo zjištěno, že případné rozdělení stavby by vyžadovalo vybudování nových přípojek inženýrských sítí, kdy stavební úpravy podléhají stavebnímu povolení, avšak za vynaložení nemalých investičních nákladů. Žalobkyně uvedla, že není ochotna provádět žádné stavební úpravy a vynakládat finanční prostředky související s rozdělením nemovitosti, k jejímu stanovisku bylo nutné přihlédnout. V této souvislosti soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR (srovnej např. usnesení NS ČR z 3. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 92/2005, rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 892/2006 a sp. zn. 22 Cdo 960/2006, rozsudek NS ČR ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2474/2006), podle které i kdyby se nejednalo o rozsáhlé náklady, neznamená to bez dalšího, že je rozdělení věci dobře možné, neboť je nutno přihlížet i ke stanoviskům spoluvlastníků, kdy je soud povinen zabývat se tím, zda jsou dosavadní spoluvlastníci (nebo někteří z nich) ochotni hradit náklady na rozdělení věci, pokud ne musí být stavba z tohoto hlediska považována za nedělitelnou (viz rozsudek NS ČR ze dne 30. 6. 1988, sp. zn. 3 Cz 18/88, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1991, pod pořadovým č. 45). Soud tedy uzavřel, že rozdělení předmětné nemovitosti z uvedených důvodů není možné.

25. Kromě nákladnosti je dalším důvodem pro který nelze předmětnou nemovitost reálně rozdělit a oddělené části přikázat k užívání účastníkům, jsou jejich vzájemné konfliktní vztahy. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, byly prokázány skutečnosti svědčící o vysoké intenzitě trvajícího vzájemného konfliktu účastníků, které ukázaly natolik zásadní neshody účastníků, jež vedly k předchozím sporům a svědčí o tom, že účastníci nejsou schopni se dohodnout, z čehož lze vyvodit, že v případě reálného rozdělení nemovitosti by mezi nimi při údržbě nemovitosti a opravách, které by bylo nutné učinit, dále docházelo ke konfliktům. K tomu srovnej judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. usnesení NS ČR ČR ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3385/2019, rozsudek NS ČR z 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 837/2018, rozsudek NS ČR ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004, na který odkazuje také Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 174/05), ze které vyplývá, že při úvahách o vypořádání spoluvlastnictví je třeba přehlédnout i k okolnostem možného soužití účastníků v jednom domě a k rozdělení věci přistoupit jen v případě, že vztahy jsou po delší dobu nekonfliktní, stejně jako by nikdo neměl být nucen setrvat ve spoluvlastnictví s druhou osobou, obdobně by neměl být nucen k soužití s ní či ke společnému řešení společných záležitostí v jedné nemovitosti, tedy závěr, že vzájemné vztahy podílových spoluvlastníků mohou být okolností vylučující rozdělení nemovitosti přijímá současná rozhodovací praxe bez jakýchkoliv pochybností). Konfliktní vztahy účastníků jsou proto dalším vážným důvodem, pro který nebylo možné přistoupit k reálnému rozdělení nemovitostí.

26. Dalším v zákoně stanoveným způsobem vypořádaní je přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Vzhledem k tomu, že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné, nemohlo být při určení výlučného vlastníka uplatněno zákonné hledisko velikosti podílů. Žalobkyně při podání žaloby i v průběhu řízení navrhovala, aby předmětná nemovitost byla za náhradu přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, takový způsob vypořádání navrhl rovněž žalovaný, tedy v průběhu řízení byla mezi účastníky shoda ohledně toho, který z nich má být určen jejím výlučným vlastníkem. Žalobkyně až v závěrečném návrhu s ohledem na skutečnost, že žalovaný podle ní neprokázal svoji platební schopnost, navrhla, aby ohledně vypořádání předmětné nemovité věci bylo rozhodnuto o jejím prodeji ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku. Žalovaný poukázal na to, že zákonná úprava jako primární způsob vypořádání spoluvlastnictví předpokládá přikázání do vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků a zdůraznil, že žalovaný část nemovitosti postavil či zrekonstruoval vlastními silami za pomoci svých rodinných příslušníků, v předmětné nemovitosti bydlí, provozuje podnikání a bydlí zde i společný syn účastníků, což všechno jsou okolnosti rozhodné pro to, aby soud přikázal nemovitost do vlastnictví žalovaného, který je připraven žalobkyni uhradit její vypořádací podíl ve výši , částka, a k prokázání své solventnosti odkázal na výpověď svědka , jméno FO, .

27. Při úvaze o tom, kterým z účastníků bude nemovitost účelněji využita přihlédl soud k tomu, že žalovaný v předmětné nemovitosti bydlí a v rámci svého podnikání zde provozuje penzion, rovněž také ke skutečnosti, že v předmětné nemovitosti bydlí i společný syn účastníků, čímž je uspokojena jeho bytová potřeba. Soud vzal za prokázané, že žalovaný je schopen dostát své povinnosti vyplatit žalobkyni odpovídající náhradu za její podíl, což bylo zjištěno výslechem svědka , jméno FO, a jím předloženými listinami. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud předmětnou nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému nemovitost zajišťuje bydlení, současně možnost podnikání a tím dosahování příjmů. Návrh žalobkyně na prodej nemovitosti ve veřejné dražbě se vzhledem k výše uvedenému jevil jako nejméně vhodný způsob, kdy je na místě zdůraznit, že tímto by žalovaný (i syn účastníků) byli zbaveni uspokojení bytové potřeby, a žalovaný i možnosti provozem penzionu dosahovat příjmy k hrazení svých životních potřeb. Žalovaný navíc zajišťuje údržbu a provoz nemovitosti, na tomto se žalobkyně, která je s ohledem na vzájemné vztahy účastníků z užívání nemovitosti vyloučena, nepodílí.

28. Výše náhrady za spoluvlastnický podíl byla stanovena podle výše spoluvlastnických podílů (tedy u každého ve výši ½) a z ceny nemovitosti zjištěné znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž za přiměřenou náhradu je nutno považovat polovinu tržní ceny nemovitost, která je hodnotovým ekvivalentem ideálního spoluvlastnického podílu, o který žalobkyně přichází, tedy částku ve výši , částka, . Proti znaleckému posudku nevznesli účastníci žádné námitky. Ohledně odborné způsobilosti znalce nemá soud žádné pochybnosti, znalec dostál zadanému znaleckému úkolu, vypracovaný znalecký posudek je přesvědčivý co do jeho úplnosti, znalec závěry posudku náležitě odůvodnil, tyto jsou podloženy obsahem jeho nálezu a závěry znaleckého posudku jsou logicky odůvodněny, soud proto neměl žádné pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, znalec postupoval v souladu se svou odborností a při zjištění obvyklé ceny předmětné nemovitosti použil porovnávací metodu, na jejímž základě určil obvyklou cenu předmětné nemovitosti. Výhrada žalovaného vznesená až v samotném závěru řízení o právní vadě nemovitosti je ve věci irelevantní, která nemá na zjištěnou tržní cenu předmětné nemovitosti žádný vliv.

29. Lhůtu k zaplacení této částky soud určil s ohledem na její výši v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. v trvání 30 dnů od právní moci rozsudku, kterou soud považuje za dostatečnou, neboť žalovaný od zahájení řízení usiloval o to, aby předmětná nemovitost byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví a v této souvislosti prokazoval svou připravenost vyplatit žalobkyni odpovídající podíl, proto soud ani s ohledem na výši částky k vyplacení nestanovil delší lhůtu, neboť lhůtu v trvání třiceti dnů považuje za dostatečně dlouhou ke splnění povinnosti žalovaného.

30. Žalovaný se ve věci vzájemným návrhem domáhal vypořádání pohledávek a dluhů souvisejících se společnou věcí, zejména z důvodu tvrzeného zhodnocení předmětných nemovitostí z jeho výlučných prostředků. S tímto návrhem žalobkyně nesouhlasila s poukazem na skutečnost, že od jejího odchodu ze společné domácnosti na konci roku , Anonymizováno, , předmětnou nemovitost užívá výlučně žalovaný a žalobkyně je s ohledem na konfliktní vztahy účastníků z užívání nemovitosti zcela vyloučena, zhodnocení nemovitosti z výlučných prostředků žalovaného zcela popřela a vznesla námitku promlčení uplatněného nároku žalovaného. S ohledem na skutečnost, že uplatněný nárok žalovaného bude vyžadovat rozsáhlé dokazování, a to i s ohledem na množství listin, které k důkazu předložil, event. označil, s ohledem na navržené výslechy svědků, případně na nutnost zjistit výši případně prokázaného zhodnocení znaleckým posudkem, soud z důvodu hospodárnosti řízení, rovněž i s ohledem na délku předmětného řízení významně prodlouženou přerušením řízení do skončení věci vedené u zdejšího soudu pod spisovou značkou , spisová značka, , a to k návrhu žalovaného o určení jeho vlastnického práva k části předmětné nemovitosti, ale také z důvodu prevence za situace, kdy předmětnou nemovitost v celém rozsahu výlučně užívá pouze žalovaný, kdy na jeho straně nadužíváním nemovitosti přesahující výši jeho podílu dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení, soud nárok žalovaného vyloučil k samostatnému projednání. Významná je rovněž skutečnost, kdy soud v rámci uplatněného nároku žalovaného bude zjišťovat, zda žalobkyně jako podílová spoluvlastnice s tvrzenými úpravami a údržbou, tedy zhodnocením nemovitosti vyslovila souhlas či nikoliv, a zda eventuelně vzniklo žalovanému právo na jejich náhradu již při vynaložení investic, případně až při zániku podílového spoluvlastnictví, neboť pokud by žalovaný zhodnotil společnou nemovitost bez souhlasu a vědomí žalobkyně, příslušelo by mu právo na vydání bezdůvodného obohacení tím vzniklého až při zániku podílového spoluvlastnictví. V souvislosti s uplatněným nárokem žalovaného soud zdůrazňuje, že z vyjádření žalovaného k tomuto nároku vyplývá, že má nesprávnou představu o tom, že by eventuelně částka představující jeho tvrzené zhodnocení, byla „odečtena“ od částky na výplatu spoluvlastnického podílu žalobkyně. Takovýto požadavek žalovaného na započtení či odečtení tvrzené částky z vypořádacího podílu je nesprávný a tímto způsobem nelze při vypořádání podílového spoluvlastnictví postupovat.

31. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění soud neprováděl další dokazování jako nadbytečné a z provedených důkazů již nevzal nic podstatného ani významného pro posouzení tohoto sporu, přičemž má za to, že rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu.

32. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků chráněno stejnou měrou. Vyhoví-li soud návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhodne o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V této věci soud neshledal žádné okolnosti výjimečně odůvodňující postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

33. Náklady znaleckého posudku ve věci činily celkem částku 15.153,60 Kč, která byla znalci ve výši 6.000 Kč vyplacena ze záloh složených účastníky (každý z nich složil částku 3.000 Kč), a zbývající část ve výši 9.153,60 Kč byla vyplacena z rozpočtových prostředků zdejšího soudu. Soud proto podle výsledku řízení dle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil každému z účastníků, aby státu nahradil polovinu těchto nákladů, tj. částku 4.576,80 Kč, která je dle § 160 odst. 1 o. s. ř. splatná ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.