5 C 151/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o 28.558,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 28.558,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22.796,40 Kč od 15. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.762,02 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.328 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 16. 7. 2020, ve znění jejích doplnění, se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 28.558,42 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22.796,40 Kč od 15. 2. 2019 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.762,02 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení. Uvedl, že žalobce jakožto [anonymizováno] uzavřel s žalovanou dne 14. 3. 2018 ústní smlouvu o poskytování [anonymizována dvě slova] ve věci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] žalované, kdy žalobce poskytl službu [anonymizováno] v [anonymizováno] u [anonymizována dvě slova] a následně v [anonymizováno] u [anonymizováno], specifikovaných v žalobě. Dle uvedené smlouvy byla dohodnuta odměna žalobce ve výši 1.500 Kč za hodinu poskytování právních služeb v souladu s [ustanovení pr. předpisu], přičemž se započítá každá započatá čtvrthodina. Účastníci se rovněž dohodli, že žalovaná žalobci uhradí i náklady vzniklé v souvislosti s poskytováním [anonymizováno] služeb, zejména cestovní výdaje v paušální výši 6 Kč na kilometr, náhradu za promeškaný čas ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, poštovné, parkovné apod. K uvedené odměně a nákladům byla následně připočtena daň z přidané hodnoty (dále„ DPH“) v zákonné výši 21 %, na což byla žalovaná také upozorněna. O uvedených skutečnostech byla žalovaná informována v březnu roku 2018, tak při podpisu plné moci k převzetí [anonymizována dvě slova], informace o odměně [anonymizováno] je zveřejněna také na [anonymizováno] stránkách žalobce. Žalobce žalované poskytnuté služby vyúčtoval a vystavil pro žalovanou fakturu [číslo] ze dne 15. 1. 2019, znějící na částku 22.796,40 Kč, splatnou dne 14. 2. 2019, nicméně tuto žalovaná neuhradila, a to ani na základě telefonické urgence a předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky, žalované odeslané dne 7. 5. 2020. V průběhu řízení žalobce dále doložil fakturu [číslo] ze dne 4. 1. 2021, znějící na částku 5.762,02 Kč, kterou odůvodnil tak, že během začátku roku 2019 došlo k jednáním s žalovanou, které do té doby nebyly vyfakturovány, přičemž má za to, že celková částka 28.558,42 Kč odpovídá počtu hodin, které byly [anonymizováno] věnovány. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že údaje uvedené žalobcem jsou nepravdivé a neodpovídají skutečnosti. Během společného jednání účastníků se neřešila finanční otázka věci, nicméně žalobce věděl o tíživé osobní a finanční situaci žalované, kdy tato byla od [datum] bez zaměstnání. Žalovaná nabyla dojmu, že jde o přátelskou protislužbu, přičemž žalobce žalovanou ujišťoval o bezproblémovém zařízení věci. Dále uvedla, že žalobce ji [anonymizováno] pouze jednou u [název soudu] při [anonymizováno] před [anonymizováno], kam se nedostavil a pouze žalované telefonicky oznámil, že [anonymizováno] žalovanou bude [anonymizována dvě slova], která byla dle sdělení žalované nepřipravená a neinformovaná. Pohledávku by žalobci uhradila, pokud by mezi nimi došlo k nějaké dohodě, či případně k odsouhlasení sazeb, náhrad, atd., na jejichž základě by pohledávku účtoval, avšak žalovanou částku by schopna uhradit nebyla, proto by jen těžko mohla souhlasit se sazbami, ze kterých žalobce vycházel, neboť v tu dobu byla ve finanční tísni; od uvedeného soudu ji žalobce nekontaktoval. Uhradit žalovanou částku z uvedených důvodů tak odmítá. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Z doložené plné moci vyplynulo, že tuto udělila žalovaná žalobci dne 4. 5. 2018 za účelem [anonymizováno] v [anonymizováno] u [anonymizována dvě slova] a k [anonymizováno] před [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Z rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty soud zjistil, že žalobce je ode dne [datum] plátcem daně z přidané hodnoty. Z [anonymizována tři slova] před [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl jakožto [anonymizováno] účastníka [anonymizováno] coby žalované [anonymizováno] k [anonymizováno] u [název soudu] [anonymizováno] na den [datum]. Z přehledu rozpisu poskytnutých služeb soud zjistil, že ode dne 14. 3. 2018 do dne 5. 12. 2018 žalobce žalované poskytl [anonymizováno] služby v délce 12 hodin. Z přehledu rozpisu poskytnutých služeb soud zjistil, že ode dne 5. 2. 2019 do dne 7. 3. 2019 žalobce žalované poskytl [anonymizováno] služby v délce 2,5 hodin a vznikly mu náklady za cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět a ztráta času. Z faktury č. [anonymizováno] [rok] z data vystavení 15. 1. 2019 vyplynulo, že žalované byla žalobcem vyfakturována částka ve výši 22.796,40 Kč včetně DPH, splatná dne 14. 2. 2019. Z faktury [číslo] z data vystavení 4. 1. 2021 vyplynulo, že žalované byla žalobcem vyfakturována částka ve výši 5.762,02 Kč včetně DPH, splatná dne 3. 2. 2021. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020 a potvrzení o odeslání ze dne 12. 5. 2020 vzal soud za prokázané, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil nárok žalobce dle § 1746 odst. 2 jakožto smlouvu inominátní zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy jako nárok na zaplacení ceny za poskytnuté [anonymizováno] služby a s tím související náhrady. Soud vzal za prokázané, že žalovaná žalobci řádně a včas neuhradila platby dle vystavené faktury za poskytnuté služby a s nimi souvisejícími náklady a ztrátami ve výši celkem 28.558,42 Kč včetně DPH, neboť žalobce je plátcem této daně. Žalovaná v řízení sice nárok žalobce neuznala, současně však neoznačila a nedoložila důkazy, kterými by nárok uplatněný žalobcem vyvrátila či prokázala opak. Soud tak má nárok žalobce na úhradu za poskytnuté služby a související náhrady za zcela oprávněný, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost tuto částku žalobci zaplatit, a to společně s úrokem z prodlení stanoveným ode dne následujícího po splatnosti vystavených faktur, tj. z částky 22.796,40 Kč od 15. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a z částky 5.762,02 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, přičemž toto je v s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení 15. 2. 2019 činila repo sazba České národní banky 1,75 % a ke dni prodlení 4. 2. 2021 činila repo sazba České národní banky 0,25 %, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Ta je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek v celkové výši 1.428 Kč, a dále náklady tři úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, návrh ve věci samé a podání ze dne 7. 2. 2021) po 300 Kč za úkon, a to ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak uvedená náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci tak činí žalobcem požadovanou výši 2.328 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.