5 C 160/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 18.250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.500 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 4.750 Kč úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.250 Kč od 22. 5. 2020 do 2. 6. 2020 úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.750 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč částky 5.000 Kč <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 23. 2. 2022, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 13.250 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.250 Kč od 22. 5. 2020 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, dále částky 5.000 Kč (odpovídající smluvní pokutě) a náhrady nákladů řízení ve výši 2.000 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne 27. 3. 2020 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet dne 27. 3. 2020. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit žalobci spolu s jistinou shora poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.250 Kč, vše splatné do 21. 5. 2020. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobci uhradil pouze dne 15. 5. 2020 částku ve výši 1.500 Kč jako poplatek za prodloužení data splatnosti půjčky o 7 dní, jinak na svůj dluh do podání žaloby neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 3. 2021, zaslanou mu právním zástupcem žalobce téhož dne.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný ani žalobce se nevyjádřili k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené smlouvy o zápůjčce, datované dnem 27. 3. 2020, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli [právnická osoba], s. r. o. jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému bezhotovostním převodem částku 10.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 13.250 Kč, nejpozději do 18. 4. 2020.

6. Ze smlouvy o zápůjčce shora a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila celkem 10.000 Kč, že žalovaný na smlouvu o úvěru shora uhradil žalobci pouze dne 15. 5. 2020 částku ve výši 1.500 Kč jako poplatek za prodloužení data splatnosti půjčky, jinak na svůj dluh do podání žaloby neuhradil ničeho.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 3. 2021, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 3. 3. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

8. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem si ověřil úvěryschopnost žalovaného, žalobce soudu sdělil, že v rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce prověřil jeho příjmy a výdaje. Zjištění příjmů žalovaného bylo provedeno dotazy na zdroj a výši jeho příjmů, název zaměstnavatele a jeho pracovní pozici, druh smlouvy a dobu trvání pracovněprávního vztahu. Žalovaný uvedl, že je zaměstnancem na plný úvazek, jeho měsíční příjem činí 26.551 Kč, jeho zaměstnavatelem je [právnická osoba], kde pracuje jako servisní technik, je zde zaměstnán cca 1-2 roky, a to na základě smlouvy na dobu neurčitou. Žalovaný v souvislosti s žádostí o zápůjčku předložil výplatní pásky, a to za měsíc leden 2020, kdy čistá mzda žalovaného činila 24.484 Kč, a za měsíc únor 2020, kdy jeho čistá mzda činila 30.645 Kč. Z doložených výplatních pásek nebylo žalobcem zjištěno, že by zaměstnavatel žalovanému strhával jakékoli částky na předchozí exekuce. Z výše uvedených výplatních pásek bylo žalobcem zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 27.565 Kč. Žalobce měl tedy za prokázané, že žalovaný má stabilní zaměstnání a příjem. Zjištění výdajů žalovaného bylo provedeno dotazy na jeho výši výdajů, rodinný stav a počet nezletilých dětí. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 8.000 Kč, že je ve společné domácnosti s partnerem a že nemá nezletilé děti. Následně žalobce ověřil úvěruschopnost žalovaného rovněž nahlédnutím do Centrální evidence exekucí, kde ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovaný neměl žádný záznam. V rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobce provedl následující úvahu: Příjmy žalovaného činily 27.565 Kč, jeho výdaje činily 8.000 Kč, rozdíl mezi nimi tak činí 19.565 Kč. Na základě výše uvedeného byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč, což je částka, která se vejde do limitu 19.565 Kč.

9. Z předložených výplatních lístků [právnická osoba], [anonymizováno] na jméno žalovaného soud zjistil, že za měsíc leden 2020 čistá mzda žalovaného činila 24.484 Kč a za měsíc únor 2020 jeho čistá mzda činila 30.645 Kč. Z předloženého výpisu z Centrální evidence exekucí ze dne 25. 3. 2020 soud zjistil, že k tomuto datu žalovaný neměl evidovanou žádnou exekuci.

10. Jiné doklady o ověření úvěryschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

11. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

15. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

16. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“).

17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

22. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

24. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

25. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o zápůjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o zápůjčce řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, neboť částečná a neúplná (údaj o neexistenci záznamu v centrální evidenci exekucí, údaje o příjmech a výdajích, resp. rodinném stavu a počtu nezletilých dětí žalovaného, zjištěné při žádosti o zápůjčku shora), a z tohoto důvodu nedostatečná. Soud dospěl k závěru, že se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla zmíněna pouze v souvislosti s žádostí o zápůjčku učiněnými dotazy shora, na základě údajů uvedených žalovaným (výše výdajů), bez jejich bližší specifikace a uvedení zdrojů, umožňujících jejich ověření. Údaj o výši měsíčních výdajů žalovaného činících 8.000 Kč, zjištěný z jeho odpovědi na dotaz shora, je dle názoru soudu očividně neúplný, resp. neurčitý, a z tohoto důvodu nepřezkoumatelný a realitu nepostihující, a jeví se tak jako účelově resp. pro forma uváděný. Validita výsledku vyhodnocení úvěryschopnosti, resp. schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, provedeného žalobcem cestou prostého matematického odpočtu měsíčních tvrzených výdajů od doložených (avšak pouze dvěma výplatními lístky) příjmů, se soudu rovněž jeví jako velmi sporná až postrádající ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) elementární výpovědní hodnotu. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o zápůjčce za sjednanou absolutně neplatně.

26. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 10.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil pouze dne 15. 5. 2020 částku ve výši 1.500 Kč (jako poplatek za prodloužení data splatnosti půjčky o 7 dní), proto je povinen nesplacenou část jistiny ve výši 8.500 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 8.500 Kč za dobu od 3. 6. 2020 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem 3. 6. 2020, což je den následující po dni stanoveném v upomínce k úhradě splátky půjčky ze dne 28. 5. 2020 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému v upomínce stanovil lhůtu k plnění ihned, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 2. 6. 2020 považuje upomínka za doručenou). Splatnost proto nastala dne 2. 6. 2020, v prodlení je žalovaný od 3. 6. 2020. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2020, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 2 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, a proto mu byl přiznán ve výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno shora.

27. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.