5 C 167/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 41.786,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29.845,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29.845,17 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 11.941,35 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 132,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.391,81 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 41.786,52 Kč ve výši 11,75 % ročně od 28. 5. 2022 do 6. 6. 2022, zákonného úroku z prodlení z částky 11.941,35 Kč ve výši 11,75 % ročně od 7. 6. 2022 do zaplacení, úroku 17,9 % ročně z částky 36.943,09 Kč od 28. 5. 2022 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.649,34 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 28. 2. 2023, doplněnou na výzvu soudu podáním ze dne 3. 4. 2023, soudu doručeným dne 4. 4. 2023, a podáním ze dne 25. 9. 2023, soudu doručeným dne 27. 9. 2023, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 41.786,52 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 132,52 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.391,81 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41.786,52 Kč od 28. 5. 2022 do zaplacení, a úrokem 17,9 % ročně z částky 36.943,09 Kč od 28. 5. 2022 do zaplacení.

2. K uplatněnému nároku žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], [IČO]), a žalovaným došlo dne 16. 6. 2021 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč, s úročením poskytnutých peněžních prostředků neměnnou úrokovou sazbou ve výši 17,90 % p. a. Žalovaný se zavázal tuto půjčku splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve 24 pravidelných měsíčních splátkách (formou inkasa z účtu žalovaného) ve výši 2.569 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 16. 7. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, i přes písemné výzvy tento stav nenapravil, právní předchůdce žalobce tedy poskytnutý úvěr zesplatnil ke dni 27. 5. 2022 s tím, že současně uplatnil své právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. O tomto byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 27. 5. 2022, ve kterém byl rovněž vyzván k zaplacení zůstatku úvěru a upozorněn na možnost vymáhání dané pohledávky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ke dni 13. 10. 2022 ze strany [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 10. 2022 žalobci a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 44.310,85 Kč. Ode dne postoupení pohledávky do podání žaloby nebylo žalovaným na pohledávku uhrazeno ničeho, žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku celkem 20.154,83 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalobce ani žalovaný se nevyjádřili k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba] ze dne 25. 11. 2018 a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 16. 6. 2021 soud zjistil, že tuto smlouvu o půjčce uzavřeli společnost [právnická osoba] jako [anonymizováno] a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 50.000 Kč jako půjčku, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 17,90 % p. a., přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 59.849,98 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 2.569 Kč, splatných vždy k 16. dni v měsíci, počínaje první splátkou dne 16. 7. 2021.

6. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba], uvedeného ve smlouvě o půjčce shora, soud zjistil, že na tento účet byla dne 16. 6. 2021 připsána platba ve výši 50.000 Kč, označená jako čerpání půjčky.

7. Z přehledu provedených splátek a způsobu jejich započtení soud zjistil, že žalovaný na předmětnou půjčku uhradil ve splátkách celkem částku ve výši 20.154,83 Kč.

8. Z poslední výzvy k plnění ze dne 4. 5. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužných splátek s příslušenstvím a vyrozuměl ho o možnosti zesplatnění celé půjčky.

9. Z oznámení o zesplatnění půjčky a výzvy k úhradě závazku ze dne 27. 5. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému zesplatnění půjčky a vyzval žalovaného k zaplacení zesplatněné půjčky ve lhůtě deseti dnů od data vyhotovení této výzvy.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 10. 2022, z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2022, z potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 19. 10. 2022, a z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 2. 11. 2022, adresovaného žalovanému, soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti informován.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 19. 1. 2023 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání v případě jejího neuhrazení.

12. V odpovědi na výzvu soudu, aby doložil veškeré dokumenty užité k ověření úvěryschopnosti žalovaného a jeho finanční situace – jeho příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o půjčce, žalobce soudu sdělil, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů. Právní předchůdce žalobce - [anonymizováno] - posuzovala tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce. Dále zkoumala informace z externích úvěrových registrů (dotazy do registrů BRKI/NRKI/SOLUS) – primárně se posuzovala míra úvěrového zatížení, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost žalovaného splácet své závazky. Dále byly zohledněny příjmy žalovaného, pravidelné výdaje žalovaného, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení, přičemž nákladové složky byly stanoveny portfoliovým způsobem na základě aktuálních statistických dat státních úřadů a zohledňují strukturu rodiny (domácnosti), způsob bydlení a místo bydliště. Dále banka provedla vyhodnocení rizikových (anti – fraud) kontrol na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod. [příjmení] též provádí kontrolu podezřelých rozdílů mezi žádostmi žalovaného (např. opakované žádosti apod.), vyhodnocuje celkový skóring žalovaného založený na aplikačním skóre (primárně sociodemografický profil) a tzv. BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů). [příjmení] tak dle žalobce splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Po provedení potřebných lustrací a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od žalovaného a informací získaných z interních zdrojů, a dále s ohledem na výši úvěru, [anonymizováno] schválila žalovanému úvěr shora.

13. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

21. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

27. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

28. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

31. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o půjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o půjčce právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil ani neoznačil žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval, resp. údaje z nich zjištěné nesdělil. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného byly zjištěny, resp. stanoveny údajně na základě údajů sdělených žalovaným (ale nesdělených žalobcem soudu, resp. nijak nedoložených, ani blíže nespecifikovaných nebo jinak konkrétně tvrzených), resp.„ portfoliovým způsobem na základě aktuálních statistických dat státních úřadů“, která„ zohledňují strukturu rodiny/domácnosti, způsob bydlení a místo bydliště (bez jakéhokoli bližšího upřesnění co do výše a druhu těchto výdajů, bez uvedení konkrétních zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů). I při absenci bližší specifikace, resp. obsahového vymezení výše uvedených termínů zjištěných portfóliovým způsobem, které právní předchůdce žalobce použil při zjišťování úvěryschopnosti žalovaného, má soud tyto termíny za tendenčně generalizující a případné částky jim přiřazené za velmi schematické, o individuální realitě poměrů žalovaného, v její předpokládané pestrosti a různorodosti, mnoho nevypovídající. Rovněž výpovědní hodnota skutečností zjištěných na základě provedených luster v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů MV ČR, interního Black listu a externích úvěrových registrů (SOLUS, BRKI/NRKI) ve vztahu k posouzení úvěryschopnosti žalovaného je dle názoru soudu velmi omezená (insolvenční rejstřík, úvěrové registry – schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzují) až nicotná (databáze neplatných dokladů – o schopnosti splácet úvěr nevypovídá nic). Žalobce tak sice soudu sdělil postup jeho právního předchůdce při ověřování úvěryschopnosti žalovaného, nesdělil však výsledky, resp. zjištěné údaje a skutečnosti, z nichž jeho právní předchůdce vycházel, ani tyto nedoložil nebo neoznačil příslušnými důkazy, z nichž by je mohl soud zjistit. Tvrzení o řádném posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobcovým právním předchůdcem je tak nepřezkoumatelné, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) o. s. ř. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o půjčce, resp. spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

32. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 50.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 20.154,83 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 29.845,17 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 29.845,17 Kč za dobu od 7. 6. 2022 do zaplacení ve výši sazby 11,75 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem 7. 6. 2022, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o zesplatnění půjčky ze dne 27. 5. 2022 jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání tato výzva byla doručena žalovanému dne 1. 6. 2022, žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data vyhotovení výzvy, splatnost proto nastala dne 6. 6. 2022 (§ 607 o. z.) a žalovaný je tak v prodlení od 7. 6. 2022. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2022, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 3,75 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

33. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o půjčce, resp. o spotřebitelském úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

34. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §14b odst. 1 bod. 3 a. t. sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem 1.800 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 2.178 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 1.672 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 3.850 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 42,84 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 1.649,34 Kč Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).