5 C 167/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 160.106,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcičástku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplaceníčástky , částka, ,kapitalizovaného úroku ve výši , částka, ,zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným dne , datum, , a podáním ze dne , datum, , soudu doručeným dne , datum, , vůči žalovanému domáhal zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. K návrhu uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, proto žalobce úvěr v souladu se smlouvou zesplatnil ke dni , datum, . Žalovaný celkově na úvěr čerpal částku ve výši , částka, a žalobci zaplatil celkem částku ve výši , částka, . Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zaslanou žalovanému dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Z předloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , Anonymizováno, , jako věřitel, a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému neúčelový revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše , částka, , přičemž žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku s úrokem ve výši 34,33 % ročně, a to minimálními měsíčními platbami splatnými každý kalendářní měsíc 15. den v měsíci.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z pětadvaceti oznámení o odchozí platbě od , právnická osoba, . ze dne , datum, , z rozkladu splátek ke smlouvě č. , hodnota, , z přehledu obratů ze dne , datum, a z doplnění žalobního návrhu ze dne , datum, bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila celkem , částka, a žalovaným uhrazené platby žalobci činily celkem částku , částka, .

6. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne , datum, , adresované žalovanému, a z potvrzení podání ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

7. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda a jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy ověřil úvěruschopnost žalovaného, zejména aby uvedl, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalovaného a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalovaného uvedené v hodnocení klienta, žalobce soudu svým obsáhlým podáním ze dne , datum, , soudu doručeným téhož dne, sdělil, že postupoval s odbornou péčí a řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného, když ověřil výdaje tvrzené žalovaným na základě vlastních modelů. Současně připojil kopie občanského průkazu, evropského průkazu zdravotního pojištění a rodného listu žalovaného, výpisu z účtu vedeného na jméno žalovaného u , právnická osoba, . za období , datum, – , datum, a zprávy o posouzení úvěruschopnosti na jméno žalovaného a číslo smlouvy o úvěru , Anonymizováno, .

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, shora soud zjistil, že je zde uvedeno, že čistý příjem žalovaného činí , částka, měsíčně, jeho ostatní příjmy činí , částka, , splátky úvěrů, leasingů a půjček žalovaného činí , částka, měsíčně, jeho nájemné/hypotéka činí , částka, , výše výživného , částka, , závazky po splatnosti , částka, , jiné závazky žalovaného nejsou uvedeny. Žalovaný je svobodný, způsob bydlení – ubytován u rodičů.

9. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti na jméno žalovaného soud zjistil, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti ověřil totožnost žalovaného z občanského průkazu a rodného listu, dále prověřil žalovaného v registrech SOLUS, CEE, CRIF a v insolvenčním rejstříku. Jako jediný příjem žalovaného je zde uveden čistý hlavní příjem ve výši , částka, měsíčně (mzda/plat). Jako výdaje žalovaného jsou uvedeny náklady na bydlení – nájemné ve výši , částka, měsíčně, hypotéka/leasing ve výši , částka, měsíčně, splátky úvěrů ve výši , částka, měsíčně, jiné závazky (např. výživné apod.) ve výši , částka, měsíčně. Dále je zde uvedeno, že údaje o příjmech a výdajích žalovaného byly ověřeny telefonicky u zaměstnavatele a z výpisu bankovního účtu (bez bližšího upřesnění). Byl zjištěn rozdíl příjmů a výdajů ve výši , částka, , úvěrová splátka ve výši , částka, měsíčně, po provedené analýze byl žalovaný ke dni žádosti o úvěr shledán úvěruschopným.

10. Z výpisu z účtu, vedeného na jméno žalovaného u , právnická osoba, ., za období , datum, – , datum, soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil , částka, , konečný zůstatek činil , částka, , celkem přišlo +, částka, , celkem odešlo -, částka, . V období byly na účet připsány tři příchozí úhrady, dne , datum, ve výši , částka, od plátce , právnická osoba, ., dne , datum, ve výši , částka, vklad přes bankomat a dne , datum, ve výši , částka, od plátce , právnická osoba, . se zprávou pro příjemce , IBAN, . V případě odchozích plateb se vesměs jednalo o dotazy na zůstatek v bankomatu, výběry hotovosti z bankomatu a poplatky za tyto výběry.

11. Z kopií občanského průkazu žalovaného, evropského průkazu zdravotního pojištění na jméno žalovaného a rodného listu žalovaného soud zjistil, že občanský průkaz shora byl vydán dne , datum, s platností do , datum, a že osobní údaje žalovaného uvedené v těchto listinách odpovídají údajům uvedeným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru shora.

12. Žádné další doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

13. Z ostatních žalobcem předložených listinných důkazů soud v rámci provedeného dokazování nezjistil žádné pro posouzení věci podstatné skutečnosti.

14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky žalobce jako věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

17. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

18. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

19. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

25. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

28. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru shora. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání této smlouvy řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal platný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě výpisu z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . za období 20. 7. – , datum, a zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, resp. kopií rodného listu, občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, tedy ani nedoložil všechny jím uváděné dokumenty (ověření závazků žalovaného v registrech SOLUS, CEE, IS a CRIF), resp. jím výše uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval, resp. údaje z nich zjištěné nesdělil. Výpovědní hodnota skutečností zjištěných na základě předloženého občanského průkazu žalovaného a údajně (tvrzeně) provedených luster v registrech SOLUS, IS a CRIF ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dle názoru soudu navíc i sama o sobě velmi omezená (zápis v úvěrových registrech a v insolvenčním rejstříku, popř. jeho absence – schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzují) až nicotná (průkaz totožnosti, průkaz zdravotního pojištění, rodný list – o schopnosti žalovaného splácet úvěr nevypovídají nic). Navíc vzhledem ke skutečnosti, že údaje zjištěné z registrů a databází shora nebyly soudu nijak doloženy a ani sděleny, a žalobce tak sice soudu sdělil svůj postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného, avšak nesdělil výsledky, resp. takto zjištěné údaje a skutečnosti, z nichž vycházel, ani tyto nedoložil nebo neoznačil příslušnými důkazy, z nichž by je mohl soud zjistit, je tak jeho tvrzení o řádném posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr provedené na základě těchto listin nepřezkoumatelné. Ohledně příjmů žalovaného soud ze smlouvy o úvěru, zprávy o posouzení úvěruschopnosti, výpisu z účtu žalovaného a doplnění žaloby shora zjistil, že tyto měly plynout výlučně z pracovního poměru žalovaného (zřejmě u společnosti , právnická osoba, ., ani toto však nebylo jednoznačně prokázáno, resp. alespoň tvrzeno) ve výši , částka, měsíčně (smlouva), doloženého údajně výpisem z účtu shora, dle něhož však připsaná platba od tohoto plátce činila částku pouze ve výši , částka, (a stejná výše mzdy byla uvedena i v posouzení úvěruschopnosti shora). Ze strany žalobce nebyl tento rozpor (značný rozdíl výše příjmu) ani neurčitost (důvod platby) nijak reflektován. Údaje o příjmu žalovaného se tak soudu jeví jako nepřesné (částka uvedená ve smlouvě nekoreluje s částkou uvedenou v posouzení shora, resp. vyplývající z výpisu z účtu žalovaného shora) a neurčité, resp. nedostatečně doložené (nelze jednoznačně ztotožnit údaj o platbě od plátce , právnická osoba, . ve výši , částka, shora s výší mzdy žalovaného), a tudíž nevěrohodné, nepřezkoumatelné, a proto s velmi sníženou vypovídací hodnotou, obzvláště pak ve spojení s charakterem údajů o výdajové stránce žalovaného, jak je popsáno níže.Ohledně výdajů žalovaného byly jako jeho jediné měsíční výdaje uvedeny ve smlouvě o úvěru a ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti shora splátky úvěrů ve výši , částka, a náklady na bydlení - nájemné/hypotéka ve výši , částka, . Žádné jiné výdaje žalovaného nebyly v těchto listinách uvedeny. Žalobce takto dospěl k částce nákladů žalovaného ve výši , částka, , a po odpočtu takto vypočtených výdajů žalovaného od jeho příjmu ve výši , částka, k částce disponibilních finančních prostředků žalovaného ve výši , částka, měsíčně. Tato částka výdajů však nekoreluje s údajem o měsíčních výdajích žalovaného, vyplývajících z žalobcem předloženého výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, . shora, dle něhož celková odchozí částka z tohoto účtu (a tedy výdaje žalovaného, měl-li tento účet sloužit k ověření výdajové stránky žalovaného) činila , částka, , tedy více než trojnásobek částky výdajů žalovaného, tvrzených žalobcem, resp. uvedených žalovaným. Údaje o výdajích žalovaného jsou tak rovněž neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu jen účelově, resp. pro forma uváděné. Z předložených listin nevyplývá, že by žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného (kromě tvrzeného ověření z bankovního účtu žalovaného, který je však v rozporu se „zjištěnými“, resp. tvrzenými údaji shora). Tyto údaje jsou dle názoru soudu navíc v rozporu s běžnou realitou (kterou lze předpokládat i v případě žalovaného), když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje než výdaje ve výši uváděné ve smlouvě a v posouzení úvěruschopnosti (namátkou doprava, strava, oblečení apod.). Údaje o výdajích žalovaného jsou tak dle názoru soudu neúplné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně účelové a postrádající elementární výpovědní hodnotu. Rovněž skutečnost, že žalobci bylo známo, že žalovaný již závazky z půjček, popř. úvěrů má (a to v poměrně značné tvrzené výši , částka, měsíčně - vzhledem k tvrzené výši jeho platu), je skutečností, která přisvědčuje tomu, že by žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

29. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku , částka, . Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil , částka, , proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši , částka, žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny ve výši , částka, za dobu od , datum, do zaplacení ve výši sazby 12 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal právě až dnem , datum, , což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené ve výzvě k úhradě dluhu – předžalobní upomínce ze dne , datum, , jako nejzazší den k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, , dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání byla doručena žalovanému dne , datum, , žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do sedmi dnů od datace výzvy (, datum, ), splatnost proto nastala doručením dne , datum, a žalovaný je tak v prodlení od , datum, . Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2025, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 4 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně. Soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

30. Ve zbývajícím rozsahu požadovaných smluvních úroků a smluvní poplatků soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaný dle názoru soudu dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, jak bylo blíže rozebráno shora.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.