5 C 172/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 31.531 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcičástku 23.300 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23.300 Kč od 9. 12. 2022 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplaceníčástky 6.134 Kčzákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29.434 Kč od 22. 4. 2022 do 8. 12. 2022,zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6.134 Kč od 9. 12. 2022 do zaplacení,nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 945 Kč,částky 2.097 Kč,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.644,32 Kč k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , advokáta v , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 28. 3. 2023, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 29.434 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29.434 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 945 Kč, částky ve výši 2.097 Kč (představující smluvní pokutu) a náhrady nákladů řízení ve výši 10.990,40 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne 22. 3. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 23.300 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho účet dne 22. 3. 2022. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit žalobci spolu s jistinou shora poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.830 Kč a poplatky za služby , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 110 Kč, , Anonymizováno, ve výši 165 Kč a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 29 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobci neuhradil do podání žaloby ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou mu dne 30. 11. 2022.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný ani žalobce se nevyjádřili k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 22. 3. 2022 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému jako spotřebitelský úvěr finanční částku ve výši 23.300 Kč, bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a závazek žalovaného poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 5.830 Kč a poplatkem za volitelné služby ve výši 110 Kč měsíčně (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ), 165 Kč (, Anonymizováno, ) a 29 Kč měsíčně (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), a to do 21. 4. 2022. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobci zaplatit, činila 29.434 Kč.

6. Z částečné kopie občanského průkazu žalovaného, vydaného Městským úřadem , adresa, , soud zjistil, že jsou v něm uvedeny identifikační údaje žalovaného, odpovídající identifikačním údajům žalovaného uvedeným ve smlouvě o úvěru shora.

7. Z listiny, označené jako Autorizace ověření totožnosti, ze dne 22. 3. 2022, soud zjistil, že je zde uvedeno, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP), s číslem účtu totožným s účtem uvedeným v záhlaví smlouvy o úvěru shora, s názvem účtu totožným se jménem žalovaného.

8. Z nedatované listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, vystavené žalobcem, soud zjistil, že je zde uvedeno, že dne 22. 3. 2022 byla pod VS , var. symbol, na účet, uvedený v záhlaví smlouvy o úvěru shora, odeslána částka ve výši 23300,00, s poznámkou , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

9. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 13. 2. 2024 soud zjistil, že majitelem účtu, uvedeného v záhlaví smlouvy o úvěru shora, byl v březnu 2022 žalovaný, a že na tento účet byla dne 22. 3. 2022 připsána částka ve výši 23.300 Kč od plátce , právnická osoba, .

10. Z nedatované listiny označené jako Identifikované příjmy, vystavené žalobcem, soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalobcem byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele, který byl žalovaným doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Součet těchto příjmových transakcí, v listině označených pouze výší a datem transakce, za období 9. 2. 2021 až 18. 1. 2022 činil 294.812 Kč. Případné další příjmy byly doloženy jiným způsobem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 27.266 Kč.

11. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . ze dne 22. 3. 2022 na jméno žalovaného soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný žije ve společné domácnosti o počtu tří členů, z toho dva členové s příjmem, výše jím uvedených pravidelných měsíčních výdajů činí 6000 Kč. Výše jeho ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 27.266 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným činí 27.000 Kč. Regionální koeficient: 1.3, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti 1, rezerva pro výdaje: 780, vypočítané minimální výdaje 4.305 Kč, disponibilní příjem 22.600 Kč, posouzení úvěruschpnosti: úspěšné.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 11. 2022 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 34.403,39 Kč a upozornil ho na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího lístku z téhož dne pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne 30. 11. 2022 žalovanému odeslal.

13. Na výzvu soudu, aby doložil veškeré dokumenty užité k ověření úvěryschopnosti žalovaného a jeho finanční situace – jeho příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o úvěru, žalobce nereagoval.

14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

20. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

23. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

27. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, Anonymizováno, -, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

30. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalovaného soud z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z listiny Identifikované příjmy shora zjistil, že výše žalobcem ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného měla činit 27.266 Kč, přičemž žalobce uvedl, že tento ověřil na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, doložených prostřednictvím bankovního výpisu, obsahujícího příjmové transakce, v listině označené pouze výší a datem transakce, za období 9. 2. 2021 až 18. 1. 2022 se součtem ve výši 294.812 Kč, přičemž případné další příjmy byly žalovaným údajně doloženy jiným způsobem, aniž by však bylo uvedeno, o jaké příjmy a jaký jiný způsob se jednalo. Matematický průměr uvedených transakcí ve vztahu k počtu měsíců tvořících doložené období rovněž nekoreluje s údajem o ověřené výši čistého měsíčního příjmu (počítáno za dvanáct měsíců 24.567,66 Kč, za jedenáct měsíců 26.801,09 Kč). Tento údaj je tak naprosto nepřezkoumatelný a z hlediska výpovědní hodnoty ohledně příjmové stránky žalovaného víceméně bezcenný, též vzhledem ke skutečnosti, že v listině uvedené příjmové transakce nejsou nijak charakterizovány co do svého původu (může se tak tedy jednat například o půjčky nebo jiné platby, které za příjem považovat nelze). Ohledně výdajů žalovaného žalobce vycházel výhradně z údajů uvedených ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora. Dle nich žalovaný žil ve společné domácnosti o počtu tří členů, z toho dva členové s příjmem a jeden člen nepracující, výše jím uvedených pravidelných měsíčních výdajů činí 6.000 Kč, vypočítané (zřejmě žalobcem) minimální (zřejmě měsíční) výdaje činily 4.305 Kč. Výše (žalovaným uvedených) pravidelných měsíčních výdajů 6.000 Kč a rovněž výše vypočítaných minimálních výdajů žalovaného 4.305 Kč se soudu jeví jako údaj účelově tvrzený, málo pravděpodobný, neprokázaný a nepřezkoumatelný, a tedy realitu nedokládající a neosvědčující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporný až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti nevyplývá, že by žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného ve výši 6.000 Kč, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené nebo i jen tvrzené k ověření výdajové stránky žalovaného. V žalobním návrhu žalobcem uvedené provedení ověření v insolvenčním rejstříku a v evidenci exekucí, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční ani exekuční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s bagatelní výpovědní hodnotou (z neexistence insolvenčního či exekučního řízení vůči osobě nevyplývá její solventnost, ani její nezadluženost). V této situaci učiněný závěr, že při tvrzených příjmech a výdajích má žalovaný dostatečný příjem k úhradě poskytovaného úvěru (jak vyplývá z vyhodnocení posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako úspěšné), se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový. Údaj o disponibilním příjmu žalovaného ve výši 22.600 Kč, uvedený ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora, se pak soudu jeví jako naprosto nedoložený a o skutečné finanční situaci žalovaného nic nevypovídající.

31. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

32. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 23.300 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku neuhradil ničeho, proto je povinen nesplacenou jistinu ve výši 23.300 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 23.300 Kč za dobu od 9. 12. 2022 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal prokazatelně právě až dnem 9. 12. 2022, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené v předžalobní výzvě ze dne 30. 11. 2022, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému výzvu odeslal dne 30. 11. 2022, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do tří dnů, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 5. 12. 2022 považuje výzva za doručenou, splatnost tedy nastala dne 8. 12. 2022 a v prodlení je tak žalovaný od 9. 12. 2022). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2022, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalobce však požadoval úrok z prodlení pouze ve výši 11,75 %, a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

33. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení shora. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

34. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly jednak náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod. 3 a. t. sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem 1.800 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 2.178 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 1.262 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 3.440 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 47,8 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 1.644,32 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).