5 C 177/2017

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky Anonymizováno žalovanému: Anonymizováno , IČO Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka , IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 144.944,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 144.944,5 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 144.944,5 Kč od 28. 10. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 36.639,56 Kč k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta v , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku ve výši 105.453,33 Kč k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta v , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou zdejšímu soudu dne 3. 5. 2017, domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 144.944,50 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 10. 12. 2014 v 10:45 hod. utrpěla úraz, a to subluxační zlomeninu levého hlezna, který si přivodila v důsledku uklouznutí na chodníku na , adresa, před prodejnou potravin. Rychlou záchrannou službou byla převezena do , právnická osoba, , kde byla operována. Následně byla dne 12. 12. 2014 propuštěna do domácího léčení, avšak v souvislosti s úrazem prodělala další operační zákroky dne 24. 2. 2015 a 22. 9. 2015, přičemž celková doba léčení úrazu si vyžádala dobu od 10. 12. 2014 do 16. 12. 2015. Předmětná komunikace (chodník) byla v místě uklouznutí zledovatělá, mírně zasypaná sněhem, ale přitom neopatřena žádným posypem. Stav chodníku, tedy námraza přikrytá popraškem sněhu, byl pro žalobkyni naprosto neočekávaný a nemohla na něj účinně reagovat Zledovatělá plocha chodníku pod popraškem sněhu nebyla na první pohled zřejmá. Žalobkyně při chůzi postupovala s potřebnou mírou opatrnosti, a to s ohledem na aktuální stav počasí, kdy toho dne se pohybovala teplota vzduchu okolo bodu mrazu, byla řádně obuta pro chůzi v zimním období. Má za to, že vlastník komunikace nesplnil svoji povinnost dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neboť nezajistil úklid této komunikace a tím její bezpečnost. Přestože se vytvořilo náledí, které bylo zasněženo, nedošlo ze strany žalovaného k jeho odklizení či vhodným posypem alespoň ke zmírnění náledí. Dle jejího názoru byl úraz způsobem povětrnostními podmínkami, které má vlastník komunikace povinnost odstranit, zmírnit či předepsaným způsobem na ně upozornit. Následkem porušení povinnosti žalovaného vznikla žalobkyni škoda na zdraví, za kterou žalovaný nese objektivní odpovědnost. Vůči žalovanému požadovala náhradu bolestného spojeného s úrazem a léčením ohodnocené lékařem na 325 bodů, což činí v souladu s metodikou NS ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví a ztížení společenského uplatnění částku 83.479,50 Kč. Dále úhradu cestovného za náklady spojené s návštěvou lékaře a rehabilitace ve výši 7040 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku za období od 10. 12. 2014 do 18. 9. 2015 ve výši 54.425 Kč. Žalovaného vyzvala k náhradě škody předžalobní upomínkou, zaslanou dne 17. 10. 2016, ve lhůtě deset dnů od odeslání výzvy, na kterou žalovaný reagoval zamítavě. Dnem 28. 10. 2016 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, proto vůči němu požaduje i zaplacení příslušenství.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Poukázal na to, že dne 10. 12. 2014 se nejednalo o žádnou kalamitní situaci. Ten den v 6:00 hod. byla naměřena teplota -3 °C, během dne se teplota pohybovala okolo +5 °C, a za této situace prováděli zaměstnanci žalovaného běžný úklid a údržbu komunikací dle schváleného plánu zimní údržby. Komunikace, na které mělo dojít k úrazu, je zařazena do plánu údržby a byla průběžně čištěna. Podobná klimatická situace trvala ve městě již od 5. 12. 2014. Pokud žalobkyně svůj nárok opírá o ust. § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., potom s odkazem na ust. § 26 odst. 7 tohoto zákona má za to, že se nejednalo o nepředvídatelnou povětrnostní situaci s ohledem na počasí předcházejících dnů. Místo úrazu je jedno z největších center Integrovaného dopravního systému , Anonymizováno, a pohyb osob v tomto místě v dopoledních hodinách je ve stovkách osob, které chodí i do předmětné prodejny. Tvrzení žalobkyně, že na místě úrazu byl led pokrytý jemnou vrstvou sněhu, je nesmyslné, při pochůzce stovky lidí směrem do předmětného obchodu není možné, aby toho dne v 10:45 hod. existovalo zakrytí místa úrazu sněhem. Poukázal na klimatické podmínky panující v ten den, tedy pokud bylo přes den +5 °C, nemohl se udržet ani sníh, ani led, vzhledem k setrvalé teplotní situaci, kdy nebyly žádné mrazy s neměřitelnými nebo slabými srážkami nemohlo dojít k žádné tvorbě kaluží. Tvrzení žalobkyně v tomto směru jsou účelová tak, aby získala odškodnění. Zdůraznil, že žalovaný se o zranění žalobkyně dozvěděl až dne 18. 10. 2016, tedy asi dva roky od předmětné události, což značně ztěžuje šetření této události.

3. Soud ve věci rozhodl mezitimním rozsudkem ze dne 10. 3. 2022, č. j. 5 C 177/2017, kterým vyslovil, že základ žalobního nároku je opodstatněný ve výši 50 %. K odvolání účastníků Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 1. 2023 rozhodnutí soudu 1. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil závazný názor, že ve věci nelze učinit závěr, že se v daném případě jednalo o závadu schůdnosti, a že by zde byla dána objektivní odpovědnost žalovaného. Soudu uložil zabývat se obecnou odpovědností žalovaného za újmu vzniklou žalobkyni.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

5. Z Plánu zimní údržby místních komunikací a chodníků ve městě , adresa, ze dne 1. 11. 2014, soud mimo jiné zjistil, že zimní údržbou místních komunikací se rozumí zmírňování závad ve sjízdnosti a schůdnosti na těchto komunikacích a na chodnících podle pořadí důležitosti, které vznikají povětrnostními vlivy v zimním období. Tímto obdobím se rozumí doba od 1. listopadu do 31. března kalendářního roku, ve kterém se údržba komunikací a chodníků zajišťuje podle tohoto plánu. Základní technologické postupy při zmírňování závad ve sjízdnosti a schůdnosti spočívají v odklizení sněhu mechanickými prostředky, podle možností dříve, než jej provoz zhutní. S odklízením sněhu se začíná v době, kdy vrstva napadlého sněhu dosáhne 5 cm, při trvalém sněžení se opakuje. Při náledí nebo provozem ujetých sněhových vrstev se provádí zdrsňování posypem inertními nebo chemickými materiály. Závady ve sjízdnosti a schůdnosti není možno v zimním období zcela odstranit, nýbrž pouze zmírnit, což není možné okamžitě na celém území obce, a proto plán stanoví priority, a to jak časové, tak i místní. Sjízdnost místních komunikací a chodníků město zajišťuje od 7:00 hod. nebo od zjištění mimořádné události ve stanovených lhůtách. Plán zimní údržby místních komunikací a chodníků na zimní období platí na dobu neurčitou, jsou v něm uvedeni pověření pracovníci města, kteří zodpovídají za zimní úklid a údržbu veškerých místních komunikací a chodníků, mimo jiné i pan , jméno FO, . Místo, kde k úrazu došlo, a to , adresa, , spadá podle pořadí důležitosti do první kategorie, je na mapě vyznačeno červenou barvou a lhůta pro zajištění sjízdnosti je do 12.00 hod.

6. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že je zaměstnancem městských vodáren žalovaného na pozici správce a z této pozice má na starosti celoroční údržbu chodníků města. V rámci plnění úkolů, které zahrnují i čistírnu odpadních vod, vedou provozní deník, do kterého zapisují denní teploty, srážky, různé anomálie a věci s tím související. Na požádání tyto záznamy předával tajemnici města, při té příležitosti se na záznamy podíval a podle těchto se dne 10. 12. 2014 teploty pohybovaly kolem +5 až +6 °C. Bylo to období beze srážek, celý týden před dnem 10. 12. 2014 se teploty pohybovaly nad nulou. Z tohoto důvodu nebyl důvod město uklízet a úklid se neprováděl. Při úklidu města se postupuje podle plánu údržby. Pokud se neprovádí úklid z důvodu klimatických podmínek, např. odklízení sněhu, posyp náledí, úklid spočívá v tom, že se úsek čistí, udržuje v pořádku, v čistotě a každý úsek má na starosti konkrétní člověk.

7. Ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 19. 10. 2020 soud zjistil, že dne 10. 12. 2014 bylo v noci jasno nebo skoro jasno, k ránu se lokálně vyskytovala nízká oblačnost, dopoledne bylo na Vysočině téměř všude, jinde pak spíše ojediněle zataženo s nízkou oblačností, která se postupně rozpouštěla, kolem poledne bylo převážně polojasno. Během celého dne bylo počasí beze srážek. Na stanici , adresa, bylo v noci, ráno a dopoledne pozorováno jíní. Nevyskytovaly se žádné srážky a nebyla ani sněhová pokrývka. Ráno bylo polojasno, odpoledne oblačno a večer skoro zataženo. Po celý den se nevyskytovaly žádné srážky a povrch půdy byl holý a zmrzlý. Průměrná denní teplota vzduchu byla -0,5 °C, teplota vzduchu naměřená v klimatologických termínech v 7:00 hod, 14:00 hod. a 21:00 hod. dosáhla -1,9 °C, 0,5 °C a -0,2 °C, maximální a minimální teplota vzduchu činila 1,9 °C a -2 °C, přízemní minimální teplota vzduchu činila -3,5 °C.

8. Ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 27. 9. 2021 o stavu počasí dne 10. 12. 2014 soud zjistil, že podle meteorologického radaru a měření na srážkoměrné stanici , adresa, bylo po celý den beze srážek. V 7:00 hod. byl povrch půdy bez sněhové pokrývky, žádný nový sníh během dne nepřipadl. Od půlnoci do poledne bylo pozorováno slabé jíní (tzv. šedý mráz). Podle měření a pozorování na stanici , adresa, byl dne 10. 12. 2014 po celý den povrch půdy holý a zmrzlý. Ráno bylo polojasno, v 14:00 hod. oblačno a večer skoro zataženo. Teplota vzduchu v termínech měření v 7:00 hod., 14:00 hod. a 21:00 hod. byla -1,9 °C, 0,5 °C a -0,2 °C, minimální teplota vzduchu naměřená od 21:00 hod. dne 9. 12. 2014 do 21:00 hod. dne 10. 12. 2014 byla -2,0 °C, maximální teplota vzduchu činila 1,9 °C, minimální přízemní teplota vzduchu činila -3,5 °C.

9. Ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 27. 9. 2021 o stavu počasí dne 9. 12. 2014 soud zjistil, že podle meteorologického radaru a měření na srážkoměrné stanici , adresa, bylo po celý den beze srážek. V 7:00 hod. byl povrch půdy bez sněhové pokrývky, žádný nový sníh během dne nepřipadl. Od půlnoci do poledne bylo pozorováno slabé jíní (tzv. šedý mráz). Předchozí den, tedy 8. 12. 2014, rovněž nebyly zaznamenány žádné srážky, nenulový srážkový úhrn byl zaznamenán od 7. 12. 2014 v 7:00 hod. do 8. 12. 2014 v 7:00 hod. a činil 0,4 mm. Podle měření a pozorování na stanici , adresa, byl dne 9. 12. 2014 po celý den povrch půdy holý a zmrzlý. Ráno a v 14:00 hod. bylo oblačno a večer polojasno. Teplota vzduchu v termínech měření v 7:00 hod., 14:00 hod. a 21:00 hod. byla -1,0 °C, 4,3 °C a 0,1 °C, minimální teplota vzduchu naměřená od 21:00 hod. dne 8. 12. 2014 do 21:00 hod. dne 9. 12. 2014 byla -1,3 °C, minimální přízemní teplota vzduchu činila -5,6 °C.

10. Z archivu portálu www.in-pocasi o stavu počasí za období od 4. 12. do 8. 12. 2014 pro Jihomoravský kraj byly v případě klimatologické stanice , adresa, zjištěny následující údaje o stavu počasí: dne 4. 12. 2014 teplota od 8,3 °C do 2,6 °C, srážky 0 mm, sněhová pokrývka 0 cm, dne 5. 12. 2014, teplota od 7,8 °C do 2,6 °C, srážky 0,8 mm, sněhová pokrývka 0 cm, dne 6. 12. 2014, teplota od 6,5 °C do 5,2 °C, srážky 0,8 mm, sněhová pokrývka 0 cm, dne 7. 12. 2014, teplota od 6,2 °C do 3,8 °C, srážky 0,8 mm, sněhová pokrývka 0 cm, a dne 8. 12. 2014, teplota od 6,3 °C do 0,7 °C, srážky 0 mm, sněhová pokrývka 0 cm.

11. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že dne 10. 12. 2014 šla s kamarádkou do obchodu koupit si svačinu. U vchodu viděla žalobkyni, která vycházela ven. Při placení u pokladny zahlédla, že žalobkyně spadla, proto po zaplacení šly s kamarádkou k ní, pomohly jí vstát a dostat se k autu tak, že ji držely za ruku a podpíraly ji za loket. Po pádu si žalobkyně stěžovala na bolest kotníku. Poté, co je žalobkyně ujistila, že pravděpodobně bude v pořádku, spěchaly do školy. Následně byla žalobkyni několikrát navštívit v nemocnici, věděla, že měla sešroubovaný kotník a že jí dělali plastiku. Po propuštění z nemocnice žalobkyně dlouho chodila o berlích a stěžovala si na bolest. Ohledně počasí dne 10. 12. 2014 si svědkyně pamatovala, že země byla zamrzlá a nacházely se na ní zamrzlé kaluže, které byly různě velké. Před obchodem byl povrch z kostek, jednalo se vlastně o silnici před obchodem. Rampa, na které žalobkyně upadla, byla z dlaždic, tyto byly zamrzlé. Nerovnosti, ve kterých se držela voda, byly po celém náměstí, nebyly jen v místě úrazu žalobkyně. Nepamatovala si, zda ten den sněžilo, zda byl na zemi sněhový poprašek nebo jinovatka, nevšimla si, zda byl na zemi nějaký posyp. Bylo chladno, ale nedokázala odhadnout kolik bylo stupňů.

12. Žalobkyně jako účastnice řízení vedla, že úraz se stal přímo před obchodem , Anonymizováno, , Vyšla z obchodu a šla směrem dolů z kopečka ke svému autu zaparkovanému před prodejnou na parkovišti. Viděla, že poletuje sníh a na povrchu cesty, po které chtěla jít, viděla poprašek sněhu, neviděla žádný led, ani náledí. Sešla plošinu před obchodem a v cestě k parkovišti pokračovala po kachlovém nájezdu pokrytém popraškem. Šla pomalu, po pár krocích uklouzla, upadla a způsobila si vykloubení kotníku. V okamžiku pádu neměla v ruce žádnou tašku, neboť v obchodě nic nenakoupila, držela pouze telefon, klíče od auta a peněženku. Obutou měla zimní obuv značky Nike, tzv. „traktorky“, které měly 1-2 cm vysokou perforovanou podrážku bez podpatku. Ohledně stavu kachlového nájezdu v okamžiku úrazu uvedla, že se na něm nacházel mírný poprašek sněhu ve vrstvě silné asi 2 mm, kachle bylo vidět místy, měla za to, že chůze po nich je bezpečná, nebylo vidět, že by se pod popraškem nacházelo náledí. S ohledem na to, že nepršelo, jen poletoval sníh, nepředpokládala, že se tam bude nacházet zamrzlá louže, při vchodu do obchodu nad tím nepřemýšlela. Z obchodu šla stejnou cestou, jako když do něj vcházela. Další vchod do obchodu byl vzdálený, a musela by to obcházet obloukem. Na cestě byla propadlá kachle, ve které byla zamrzlá voda, zjistila to teprve až na ni vstoupila a uklouzla. Při cestě do obchodu kaluže neviděla. Do města , adresa, jezdila, měla vědomost o tom, že náměstí má nerovnosti, které jsou tam několik let. Po pádu k ní přiběhli lidé, mezi nimi i kamarádky , jméno FO, a , jméno FO, , s jejichž pomocí po jedné noze doskákala ke svému autu vzdálenému asi 2 metry. Zavolala záchrannou službu, která ji odvezla do , právnická osoba, , kde ji ještě ten den operovali. Z počátku neuvažovala o tom, že by žádala náhradu škody. Teprve až poté, co se musela podrobit dalším dvěma operacím, a bylo jí sděleno, že bude mít trvalé následky a že by měla zvážit možnost tuto náhradu žádat, rozhodla se skutečně o náhradu požádat.

13. Ze záznamu , právnická osoba, ., , adresa, soud zjistil, že je zaznamenán výjezd RZP dne 10. 12. 2014 na zavolání žalobkyně v 11:41:51h na místo , adresa, před , Anonymizováno, . Jako diagnóza je uvedeno vymknutí kotníku po pádu na rovině na ledu a sněhu.

14. Soud provedl důkaz fotografiemi předloženými žalobkyní, na kterých je z čelního pohledu předmětná prodejna, vstupy do ní jsou pod stříškou a z obou stran je šikmina. Na fotografii je kroužkem označeno místo úrazu na šikmé rampě z čelního pohledu vpravo. K tomu žalobkyně doplnila, že zvolila bezpečnější cestu, neboť pokud by šla druhou stranou, cesta vede také po šikmině, ale navíc by musela sejít schody. Na dalších fotografiích je zachycen typ obuvi, kterou měla žalobkyně mít v den úrazu na sobě, jedná se o kotníkové boty zn. Nike s perforovanou podrážkou, bez podpatku.

15. Soud dále provedl důkaz fotografiemi předloženými stranou žalovaného, na nichž je zachycena prodejna a je zde z čelního pohledu vlevo vedle široké přístupové cesty patrný chodník, na kterém se pohybují chodci. Na další fotografii je detail pravého přístupu k prodejně, a je z ní patrný stavebně technický stav této komunikace.

16. Zákon o pozemních komunikacích upravuje práva a povinnosti vlastníka pozemních komunikací a jejich uživatelů (§ 1 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění novel, dále jen „cit. zák.“).

17. Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace (§ 2 odst. 2 cit. zák.).

18. Vlastníkem místních komunikací je obec, na jejichž území se místní komunikace nacházejí (§ 9 odst. 1 věta první cit. zák.). Pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky, chodníky pod podloubím, veřejná parkoviště a obratiště, podchody a zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce (§ 12 odst. 4 cit. zák.).

19. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace (§ 19 odst. 1 věta poslední cit. zák.), Anonymizováno20. V zastavěném území obce jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům (§ 26 odst. 2 cit. zák.).

21. Závadu ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům (§ 26 odst. 7 cit. zák.).

22. Vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdu úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit (§ 27 odst. 3 cit. zák.).

23. Obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic (§ 27 odst. 7 věta druhá cit. zák.).

24. Cílem údržby a oprav je odstranit závady ve sjízdnosti, opotřebení nebo poškození komunikace, jejich součástí a příslušenství (§ 9 odst. 1 věta první vyhl. č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích).

25. Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného (§2900 zákona č. 89/2012 S., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“).

26. Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva (§ 2910 o. z.).

27. Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti (§ 2911 o. z.).

28. Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží (§ 2918 věta první o. z.).

29. Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou projednací, účastníci jsou povinni tvrdit skutečnosti, z nichž vyvozují pro sebe příznivé právní důsledky. Soud při hodnocení důkazů ve věci pečlivě přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Na základě výše uvedených skutkových zjištění, v návaznosti na citovaná zákonná ustanovení, soud po doplnění dokazování uloženého odvolacím soudem dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

30. Soud posuzoval nárok žalobkyně v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky týkající se náhrady újmy, kterou chodec utrpěl na chodníku a na nález Ústavního soudu I.US2315/15 dne 12. 4. 2016, dle kterého domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla díky stavu chodníku (místní komunikace), je třeba zkoumat na kolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. Je třeba se zabývat veškerými okolnostmi případu, včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Na druhé straně je třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svoji povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec, a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Své závěry musí soud promítnout do aplikace odpovědnosti za závadu ve schůdnosti, jak ji upravuje § 27 zákona o pozemních komunikacích v konkrétním případě. Pokud je chodník namrzlý, či pokrytý sněhem, chodec může předvídat riziko pádu i úrazu a obecně může předvídat i tento stav, proto je povinen se takovému stavu přizpůsobit a snažit se svému úrazu předejít. I pokud to chodec učiní, může ovšem uklouznout a utrpět újmu, protože stav komunikace mu nezajišťoval bezpečný pohyb. Je třeba vždy se zabývat otázkou možného spoluzavinění chodce. Pokud chodec či obec svou povinnost poruší, jejich zavinění se předpokládá – viz cit. ust. § 2911 o. z., a § 27 odst. 3 cit. zák., stanovující podmínky pro zproštění se odpovědnosti, které spočívají v prokázání toho, že vlastník závadu nemohl odstranit, případně zmírnit či na ni upozornit, tedy že nezavinil újmu, která v důsledku této závady vznikla.

31. Žalobkyně se domáhala náhrady škody na zdraví za úraz, ke kterému došlo dne 10. 12. 2014, který si přivodila v důsledku uklouznutí na chodníku na , adresa, před prodejnou potravin. Tvrdila, že místo úrazu bylo mírně zasypáno sněhem, nacházel se na něm mírný poprašek sněhu ve vrstvě silné asi 2 mm, nebylo vidět, že se pod popraškem nacházelo náledí, tento stav byl pro ni naprosto neočekávaný a nemohla na něj účinně reagovat. Žalovaný jako vlastník předmětné komunikace nesplnil svou povinnost dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neboť nezajistil její úklid, a tím její bezpečnost. Příčinou vzniku škody byla závada ve schůdnosti pozemní komunikace v důsledku povětrnostní situace a za vzniklou škodu nese žalovaný objektivní odpovědnost. Tato skutková tvrzení žalobkyně byl provedeným dokazováním vyvrácena.

32. Zprávou Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 19. 10. 2020, zprávami Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 27. 9. 2021 o stavu počasí dne 9. 12. 2014 a dne 10. 12. 2014 a zprávami o stavu počasí za období od 4. 12. do 8. 12. 2014 pro Jihomoravský kraj z klimatologické stanice , adresa, vzal soud za prokázané, že dne 10. 12. 2014 bylo dle meteorologického radaru a měření na srážkoměrné stanici , adresa, po celý den beze srážek, v 7:00 hod. ráno byl povrch půdy bez sněhové pokrývky, po celý den byl povrch půdy holý a zmrzlý, nebyla sněhová pokrývka, ani během dne nový sníh nepřipadl, pouze od půlnoci do poledne bylo pozorováno slabé jíní, tzv. „šedý mráz“, ráno bylo polojasno, odpoledne oblačno a večer skoro zataženo, průměrná denní teplota vzduchu byla -0,5 °C, teplota vzduchu v termínech měření v 7:00 hod, 14:00 hod a 21:00 hod. dosáhla -1,9 °C, 0,5 °C a -0,2 °C, přízemní minimální teplota vzduchu činila -3,5 °C. Podobné počasí bylo i předcházejícího dne, tedy dne 9. 12. 2014, kdy podle měření na stanici , adresa, bylo rovněž po tento celý den beze srážek, povrch půdy byl bez sněhové pokrývky, byl holý a zmrzlý, žádný nový sníh během dne nepřipadl. I toho dne bylo od půlnoci do poledne pozorováno slabé jíní, tzv. „šedý mráz“. Ani předchozí den, tedy 8. 12. 2014, nebyly zaznamenány žádné srážky. Dne 9. 12. 2014 bylo ráno a v 14:00 hod. bylo oblačno, večer polojasno, teplota vzduchu v termínech měření v 7:00 hod, 14:00 hod a 21:00 hod. byla 1,0 °C, 4,3 °C a 0,1 °C, minimální teplota vzduchu naměřená od 21:00 hod. dne 8. 12. 2014 do 21:00 hod. dne 9. 12. 2014 byla -1,3 °C, minimální přízemní teplota vzduchu ten den činila -5,6 °C. Ani v předchozím období ve dnech od 4. 12. do 8. 12. 2014 se dle klimatologické stanice , adresa, ne zemi nenacházela žádná sněhová pokrývka a teploty se přes den pohybovaly nad nulou.

33. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že v místě úrazu se nacházely nerovnosti dlažby, ve kterých se tvořily zamrzlé kaluže, které však byly zřetelně viditelné. Pokud tomu tak bylo, nemohly pro žalobkyni, ani pro nikoho jiného představovat náhlou a neočekávanou závadu ve schůdnosti, a skutečnost, že si jich žalobkyně nevšimla, neznamená, že se jednalo o závadu ve schůdnosti. Pokud si těchto zamrzlých kaluží všimla svědkyně , jméno FO, , bylo v možnostech žalobkyně při běžné míře opatrnosti, aby si těchto kaluží všimla i ona. Nelze proto učinit závěr, že v daném případě se jednalo o závadu ve schůdnosti. U žalovaného se tedy nejedná o odpovědnost objektivní, neboť odpovědnost za závady ve schůdnosti má objektivní charakter a vznikne tehdy, pokud chodec prokáže, že hlavní příčinou újmy byla závada ve schůdnosti, což však ve věci prokázáno nebylo.

34. Zákon o pozemních komunikacích upravující odpovědnost vlastníka komunikace za škodu je ve vztahu k ustanovení § 2911 o. z., speciálním předpisem, to však neznamená, že pokud v tomto konkrétním případě není dána objektivní odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti, že je vyloučena jeho obecná odpovědnost.

35. Při hodnocení zda je dána obecná odpovědnost žalovaného, a zda povětrnostní podmínky a stav komunikace v místě úrazu vyžadovaly ze strany žalovaného přijetí opatření, které by předcházelo vzniku úrazu, případně o jaké opatření by se mělo jednat, v jakém rozsahu, a zda bylo v jeho silách takové přiměřené opatření učinit, soud vycházel z prokázaných klimatických podmínek, které panovaly předmětného dne, tj. 10. 12. 2014 a v období předcházejícím od 4. 12. 2014, tedy, že dne 10. 12. 2014 byl v místě úrazu povrch půdy holý a zmrzlý, nevyskytovaly se žádné srážky a povrch půdy byl bez sněhové pokrývky. Nebyla tedy prokázána tvrzení žalobkyně, že na povrchu bylo místo úrazu mírně zasypáno sněhem, nacházel se na něm mírný poprašek sněhu ve vrstvě silné asi 2 mm a nebylo vidět, že se pod popraškem nacházelo náledí, neboť jak je výše uvedeno, bylo po celý den beze srážek, v 7:00 hod. byl povrch půdy bez sněhové pokrývky a žádný nový sníh během dne nepřipadl. Rovněž předchozí den 9. 12. 2014, bylo po celý den beze srážek, povrch půdy byl bez sněhové pokrývky a ani toho dne žádný nový sníh během dne nepřipadl, přičemž stejná situace byla i předchozí den 8. 12. 2014, kdy rovněž nebyly zaznamenány žádné srážky. Rozhodná skutková tvrzení žalobkyně o okolnostech, za kterých k úrazu došlo a tím i o jeho příčinách, jsou zcela nepravdivá. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že ani povětrnostní situace, ani stav komunikace v místě, kde došlo k úrazu, nevyžadovaly ze strany žalovaného přijetí žádných opatření, neboť povrch komunikace byl holý, nevyskytovaly se žádné srážky a povrch půdy byl bez sněhové pokrývky. Jednalo se o frekventovanou cestu, po které toho dne prošlo velké množství chodců, aniž by se úraz stal někomu dalšímu. Soud proto uzavřel, že příčinou úrazu nebyly, ani nemohly být žalobkyní tvrzené povětrnostní podmínky, ani zanedbání povinností žalovaného, ale došlo k němu v důsledku nepozornosti a nevšímavosti žalobkyně, neboť chůzi k autu nevěnovala takový dostatek pozornosti a obezřetnosti, který chůze za panujících podmínek vyžadovala. Sama žalobkyně uvedla, že při cestě do obchodu kaluže uvedené svědkyní , jméno FO, neviděla, nad situací nepřemýšlela, přičemž však několik let měla vědomost o tom, že v místě se nacházejí nerovnosti.

36. Soud dále dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti přizpůsobit se zjištěným okolnostem a předejít vzniku újmy. Jak je výše uvedeno, ve věci nebylo prokázáno, že povrch půdy byl pokryt sněhovým popraškem, žalobkyně tak mohla předvídat riziko pádu i úrazu, byla proto povinna se takovému stavu přizpůsobit a snažit se svému úrazu předejít. Žalobkyně uvedla, že stav povrchu místa úrazu jí byl znám, do města , adresa, jezdila a měla vědomost o tom, že celé náměstí má nerovnosti, které jsou tam již několik let. Soud má za to, že žalobkyně si jako chodkyně počínala neopatrně, neboť zvolila cestu do obchodu a následně zpět ke svému autu po rampě s nerovnostmi, přičemž měla k chůzi použít chodník vpravo, který je v místě zbudován a je určen k chůzi chodců. Provedeným dokazováním nebylo spolehlivě prokázáno, že stavu počasí přizpůsobila i svou obuv, tedy že v době úrazu měla obutou odpovídající zimní obuv, neboť svědkyně , jméno FO, tuto skutečnost nepotvrdila a nedokázala uvést jakou obuv žalobkyně měla.

37. Při posuzování veškerých okolností případu má soud za to, že významná je i skutečnost, že žalobkyně bezprostředně po úrazu, ani v době blízké, žalovaného nekontaktovala, svůj úraz neoznámila a ničeho se vůči němu nedožadovala, Teprve následně až jí bylo sděleno, že léčení si vyžádá dlouhou dobu a bude mít trvalé následky, a bylo jí doporučeno zvážit uplatnění náhrady, se této náhrady vůči žalovanému začala domáhat, a to až za dobu téměř dvou let od úrazu.

38. S ohledem na všechny výše uvedené okolnosti dospěl soud k závěru, že se ohledně úrazu žalobkyně se nejednalo o závadu ve schůdnosti, jak ji upravuje § 27 zákona o pozemních komunikacích, u žalovaného není dána jeho objektivní odpovědnost za úraz žalobkyně, ve věci nebylo prokázáno, že by žalovaný jako vlastník předmětné komunikace porušil svou povinnost, a proto nelze učinit ani závěr o obecné odpovědnosti žalovaného. Soud vzal za prokázané, že k úrazu došlo v důsledku nepozornosti a nevšímavosti žalobkyně, neboť chůzi k autu nevěnovala takový dostatek pozornosti a obezřetnosti, jehož bylo zapotřebí, nevšimla si povrchu místa, nepřemýšlela o něm, a pro svou chůzi z více možných cest nezvolila tu nejbezpečnější cestu, tedy chodník určený k chůzi chodců, proto soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout.

39. Soud z provedených důkazů nevzal již nic podstatného ani významného pro posouzení této věci. Má za to, že rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Soud neprovedl výslech svědka, a to lékaře RZS , jméno FO, , jako důkazu nadbytečného, neboť o tom, že žalobkyně byla k ošetření odvezena zdravotnickou záchrannou službou nebylo sporu a tato skutečnost byla spolehlivě prokázán záznamem o výjezdu ZZS ze dne 10. 12. 2024. Jen stěží lze předpokládat, že téměř po deseti letech by se tento svědek mohl věrohodně vyjádřit k dalším skutečnostem. Neprovedl ani výslech svědkyně , jméno FO, , která se opakovaně omlouvala z vážných rodinných důvodů a na tomto důkazu žalobkyně netrvala. Opakovaný výslech svědkyně , jméno FO, nebyl proveden z důvodu její gravidity a zdravotního stavu, přičemž tato svědkyně byla ve věci vyslechnuta, k věci se vyjádřila, a soud odkazuje na konstatování odvolacího soudu, že z výslechu svědkyně není důvod nevycházet a není nezbytné ji vyslechnout opakovaně.

40. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný a vedlejší účastník měli ve věci plný úspěch a náleží jim tak náhrada nákladů řízení.

41. Náklady žalovaného potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalovaného odměna za třináct úkonů právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání před soudem dne 8. 10. 2020, písemné podání žalovaného ze dne 26. 10. 2020 – přesné označení důkazů k prokázání tvrzení žalovaného, účast na jednání před soudem dne 9. 9. 2021, písemné podání žalovaného ze dne 11. 9. 2021 – doplnění návrhu důkazů k prokázání tvrzení žalovaného, účast na jednání před soudem dne 3. 3. 2022, odvolání žalovaného ze dne 14. 4. 2022, písemné podání žalovaného ze dne 21. 6. 2022 – vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně, účast na jednání před odvolacím soudem dne 17. 1. 2023, písemné podání žalovaného ze dne 26. 4. 2023 – vyjádření žalovaného k výzvě soudu z 24. dubna 2023, účast na jednání před soudem dne 25. 5. 2023, písemné podání žalovaného ze dne 13. 11. 2023 – vyjádření žalovaného ke sdělení vedlejší účastnice a předchozího tvrzení žalobkyně, účast na jednání před soudem dne 5. 12. 2023) po 1.740 Kč za úkon (žalovaný měl sice dle § 7 bod 5. za úkony z tarifní hodnoty 144.944,50 Kč, stanovené dle § 8 odst. 1 a. t., nárok na odměnu ve výši 6.900 Kč za úkon, jelikož si však vyúčtoval odměnu za úkon v nižší výši, byla mu přiznána odměna za úkon právní služby v jím požadované výši 1.740 Kč za úkon), celkem tedy za třináct úkonů právní služby ve výši 22.620 Kč. K tomu náleží právnímu zástupci žalovaného třináct paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem ve výši 3.900 Kč. Dále náklady právního zastoupení žalovaného sestávají z náhrady cestovních nákladů za cesty za účelem účasti na jednáních dne 8. 10. 2020, 9. 9. 2021, 3. 3. 2022, 25. 5. 2023 a 5. 12. 2023 z , adresa, a zpět, ve vzdálenosti 48 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 4,6 l/100 km, při ceně motorové nafty 31,80 Kč/l a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy 4,20 Kč dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. (účast na jednání dne 8. 10. 2020), při ceně motorové nafty 27,20 Kč/l a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy 4,40 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. (účast na jednání dne 9. 9. 2021), při ceně motorové nafty 36,10 Kč/l a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy 4,70 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. (účast na jednání dne 3. 3. 2022), při ceně motorové nafty 44,10 Kč/l a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy 5,20 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. (účast na jednání dne 25. 5. 2023), při ceně motorové nafty 34,40 Kč/l a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy 5,20 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění vyhlášky č. 191/2023 Sb. (účast na jednání dne 5. 12. 2023), a z náhrady cestovních nákladů za cestu za účelem účasti na jednání u odvolacího soudu dne 17. 1. 2023 z , adresa, a zpět, ve vzdálenosti 130 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 4,6 l/100 km, při ceně motorové nafty 44,10 Kč/l a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy 5,20 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., celkem ve výši 2.460,63 Kč. Dále náklady právního zastoupení žalovaného sestávají z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a odst. 3 a. t. za čas strávený cestou do místa jednání a zpět, za jedno jednání u , adresa, v rozsahu dvou půlhodin po 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu, tedy za pět jednání celkem ve výši 1.000 Kč, a za jedno jednání u odvolacího soudu v rozsahu tří půlhodin po 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu, tedy ve výši 300 Kč. Náklady za právní zastoupení žalovaného tak činí celkem 30.280,63 Kč. Právnímu zástupci žalovaného přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30.280,63 Kč, což činí částku 6.358,93 Kč. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalovaným, tvořená náklady za právní zastoupení žalovaného včetně daně z přidané hodnoty, tak činí celkem částku ve výši 36.639,56 Kč, kterou je žalobkyně povinna nahradit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

42. Náklady vedlejšího účastníka potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci vedlejšího účastníka odměna za jedenáct úkonů právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé z 12. 4. 2019 - souhlas s vedlejším účastenstvím na straně žalované, účast na jednáních před soudem ve dnech 8. 10. 2020, 9. 9. 2021 a 3. 3. 2022, vyjádření ve věci samé z 20. 7. 2022 – vyjádření k odvolání žalobkyně a žalované, účast na jednání před odvolacím soudem dne 17. 1. 2023, vyjádření ve věci samé z 18. 5. 2023 – replika k vyjádření žalobkyně a žádost vedlejší účastnice, účast na jednání před soudem dne 25. 5. 2023, vyjádření ve věci samé z 2. 11. 2023 – sdělení vedlejší účastnice, účast na jednání před soudem dne 5. 12. 2023) po 6.900 Kč za úkon dle § 7 bod 5. za úkony z tarifní hodnoty 144.944,50 Kč, stanovené dle § 8 odst. 1 a. t., a odměna za jeden úkon právní pomoci dle § 11 odst. 2 písm. f) a § 11 odst. 3 a. t. (cesta na jednání před soudem dne 6. 1. 2022, které se nekonalo, aniž by o tom byl právní zástupce včas vyrozuměn) ve výši 3.450 Kč, celkem tedy za dvanáct úkonů právní služby ve výši 79.350 Kč. K tomu náleží právnímu zástupci vedlejšího účastníka dvanáct paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem ve výši 3.600 Kč. Právní zástupce vedlejšího účastníka dále vyúčtoval ještě odměnu za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (vyjádření ve věci samé ze dne 16. 3. 2020) ve výši 6.900 Kč a k němu náležející jednu paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem částku ve výši 7.200 Kč. Tato částka však vedlejšímu účastníkovi nebyla přiznána, neboť vedlejší účastník ani jeho právní zástupce žádné takové vyjádření soudu nepředložili. Dále náklady právního zastoupení vedlejšího účastníka sestávají z náhrady cestovních nákladů za cesty za účelem účasti na jednáních dne 8. 10. 2020, 9. 9. 2021, 3. 3. 2022, 25. 5. 2023 a 5. 12. 2023, a na neuskutečněné jednání dne 6. 1. 2022 z , adresa, a zpět, a to náklady cesty automobilem ve vzdálenosti 130 km, při průměrné spotřebě benzinu automobilového 95 oktanů 4,7 l/100 km, při ceně benzinu automobilového 95 oktanů 32 Kč/l a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy 4,20 Kč dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. (účast na jednání dne 8. 10. 2020), a při ceně benzinu automobilového 95 oktanů 37,10 Kč/l a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy 4,70 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. (účast na jednání dne 3. 3. 2022), celkem ve výši 1.579,20 Kč, a náklady cesty vlakem (v ceně jízdenek) ve výši 208 Kč (účast na jednání dne 9. 9. 2021), ve výši 56 Kč (cesta na neuskutečněné jednání dne 6. 1. 2022), ve výši 234 Kč (účast na jednání dne 25. 5. 2023) a ve výši 255 Kč (účast na jednání dne 5. 12. 2023), celkem ve výši 753 Kč. Náhrada cestovních nákladů shora tak činí celkem částku 2.332,20 Kč. Dále náklady právního zastoupení vedlejšího účastníka sestávají z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a odst. 3 a. t. za čas strávený cestou do místa jednání a zpět, za jedno jednání u , adresa, v rozsahu čtyř půlhodin po 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu, tedy za pět jednání celkem ve výši 2.000 Kč. Náklady za právní zastoupení vedlejšího účastníka tak činí celkem 87.282,20 Kč. Právnímu zástupci vedlejšího účastníka přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 86.529,20 Kč (částka 753 Kč za jízdné vlakem se do základu pro výpočet daně nezapočítává), což činí částku 18.171,13 Kč. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená vedlejším účastníkem, tvořená náklady za právní zastoupení vedlejšího účastníka včetně daně z přidané hodnoty, tak činí celkem částku ve výši 105.453,33 Kč, kterou je žalobkyně povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi k rukám jeho právního zástupce, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).