5 C 180/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 26.002,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcičástku 11.118 Kč,s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11.118 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplaceníčástky 14.884,80 Kč,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.033,06 Kč,kapitalizovaného úroku ve výši 624,93 Kč,zákonného úroku z prodlení z částky 12.923,16 Kč ve výši 11,75 % ročně od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023,zákonného úroku z prodlení z částky 1.805,16 Kč ve výši 11,75 % ročně od 14. 11. 2023 do zaplacení,úroku 25,23 % ročně z částky 12.923,16 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 30. 4. 2024, doplněnou podáním ze dne 17. 8. 2024, soudu doručeným dne 20. 8. 2024, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 26.002,80 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.033,06 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 624,93 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.923,16 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem 25,23 % ročně z částky 12.923,16 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne 21. 4. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 17.118 Kč, jenž představuje úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9.817 Kč, se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 25,23 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.851 Kč a sjednané pojistné, a to zároveň s poskytnutou jistinou v 65 týdenních splátkách po 495 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 7. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 26. 5. 2022. Žalovaný celkově zaplatil částku 3.882 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datované dnem 21. 4. 2022 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 15.168 Kč, tvořeným úrokem ve výši 9.817 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.851 Kč (komfortní poskytnutí a splácení 1.638 Kč, flexibilní splácení 2.213 Kč), a pojistným za doplňkové pojištění ve výši 1.950 Kč, tedy celkem částku ve výši 32.118 Kč, a to v 65 týdenních splátkách, po předposlední splátku ve výši 495 Kč, poslední splátka ve výši 438 Kč. Částka úvěru ve výši 15.000 Kč byla vyplacena žalovanému v hotovosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, žalobního návrhu a tabulky umoření ze dne 2. 10. 2023 bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila 15.000 Kč (a byla žalovanému vyplacena v hotovosti v den uzavření smlouvy dne 21. 4. 2022) a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 3.882 Kč (žalobci žalovaný neuhradil ničeho).

6. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce , Jméno žalobce, . je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005 a že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 29. 9. 2023, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován, a že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2024, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 2. 4. 2024 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobce soudu podáním ze dne 17. 8. 2024 sdělil, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 21. 4. 2022 a byly ověřeny z potvrzení o příjmu a z výpisů z bankovního účtu. Právní předchůdce žalobce ani žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako , Anonymizováno, ve společnosti , právnická osoba, ., jeho měsíční příjem činí 46.834 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

10. Ze zákaznické karty na jméno žalovaného ze dne 21. 4. 2022 soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na plný úvazek jako , Anonymizováno, u zaměstnavatele , Anonymizováno, , , adresa, , přičemž jeho pravidelný čistý měsíční příjem měl činit částku 26.834 Kč, při počtu zdrojů příjmu 0/1, další čisté příjmy domácnosti 20.000 Kč, celkem tedy 46.834 Kč, jiné příjmy neměl. Běžné měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny jako odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši , právnická osoba, Kč, jiné výdaje nejsou uvedeny, žalovaný neměl kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Mezi ověřenými dokumenty byly uvedeny potvrzení o příjmu a výpisy z bankovního účtu. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, počet vyživovaných osob činí 0, je majitelem automobilu, druh bydlení – vlastník, účel spotřebitelského úvěru – neočekávané výdaje.

11. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

12. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

25. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, Anonymizováno, -, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil (kromě zákaznické karty shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval. S ohledem k příjmům žalovaného soud ze zákaznické karty zjistil, že tyto měly plynout jednak z pracovního poměru žalovaného, doloženého údajně potvrzením o příjmu a výpisy z bankovního účtu, žádná z těchto listin však nebyla soudu předložena, ani nebyly sděleny, resp. tvrzeny údaje, které z těchto listin byly zjištěny. Dále byl jako zdroj příjmů žalovaného v zákaznické kartě uveden příjem ve výši 20.000 Kč, označený jako další čisté příjmy domácnosti. Tento další příjem nebyl ani v zákaznické kartě shora, ani v žádném z podání žalobce nijak doložen ani nějak blíže konkretizován, specifikován, a je tak naprosto nepřezkoumatelný, dle názoru soudu zjevně účelově tvrzený. Ohledně výdajů žalovaného byly uvedeny jako jeho běžné měsíční výdaje pouze odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 2.000 Kč, bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů, a tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu opět jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Navíc údaje o výdajových poměrech žalovaného uvedené v zákaznické kartě uvedené jsou ve vzájemném rozporu, když při deklarovaném příjmu 46.834 Kč činí na jedné straně běžné měsíční výdaje žalovaného údajně 2.000 Kč (což generuje na běžné výdaje rezervu 44.834 Kč), na druhé straně jsou jako účel spotřebitelského úvěru uvedeny neočekávané výdaje, které by s ohledem na výši zapůjčené jistiny 15.000 Kč bylo možno při tvrzené výši běžných výdajů domácnosti zcela jistě pokrýt z této rezervy. Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného (dle zákaznické karty), popsané pouze obecně jako odhadované měsíční výdaje, jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit (či spíše si představit vůbec nelze), že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, resp. měl výdaje pouze v uváděné výši 2.000 Kč měsíčně (např. i s ohledem na deklarovaný druh bydlení ve vlastním, resp. vlastnictví automobilu, a předpokládané výdaje s tím spojené, v kombinaci s dalšími nezbytnými výdaji – např. strava).Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

30. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 15.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 3.882 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 11.118 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 11.118 Kč za dobu od 14. 11. 2023 do zaplacení ve výši sazby 11,75 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem 14. 11. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě ze dne 29. 9. 2023, obsažené v oznámení o postoupení pohledávky shora, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalovanému výzva odeslána dne 27. 10. 2023, tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem 1. 11. 2023 se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data doručení, splatnost proto nastala dne 13. 11. 2023 (§ 607 o. z.) a žalovaný je tak v prodlení od 14. 11. 2023. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 11,75 % ročně a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

31. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný a žalovanému žádné náklady nevznikly.