5 C 181/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 21.840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 169,52 Kč od 26. 2. 2021 do 16. 4. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15.000 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 6.840 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 27,46 Kč od 26. 2. 2021 do 16. 4. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.840 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 869 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 20. 4. 2021, doplněnou podáním ze dne 8. 2. 2022, soudu doručeným dne 9. 2. 2022, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 21.840 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 196,98 Kč od 26. 2. 2021 do 16. 4. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.840 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne 29. 1. 2020 k uzavření úvěrové smlouvy (tzv. [příjmení]), na základě které poskytl žalobce žalovanému jako bezúčelový spotřebitelský úvěr peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet uvedený ve smlouvě, a to dne 29. 1. 2020. Úvěr společně s poplatky a úroky byl splatný ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobci neuhradil ničeho. Žalobce proto úvěr ke dni 11. 8. 2021 zesplatnil a doporučeným dopisem vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou mu právním zástupcem žalobce.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalobce s tímto postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené úvěrové smlouvy, datované dnem 29. 1. 2020, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15.000 Kč, s roční úrokovou sazbou 49,10 %, splatný 24 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši dle splátkového kalendáře, splatnými vždy k 28. dni v měsíci, počínaje první splátkou ve výši 1.467 Kč splatnou dne 28. 2. 2020.

6. Z žalobního návrhu, z úvěrové smlouvy shora, z opisu výpisu proplacení smlouvy z 29. 1. 2020 vystaveného žalobcem a z potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 1. 2020 od ThePay.cz, s. r. o. soud zjistil, že na účet žalovaného, uvedený ve smlouvě o úvěru shora, byla dne 29. 1. 2020 odeslána částka ve výši 15.000 Kč, pod variabilním symbolem uvedeným ve smlouvě o úvěru shora.

7. Z žalobního návrhu a z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě shora soud zjistil, že na splátkách žalovaný neuhradil žalobci ničeho.

8. Z poslední výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 23. 6. 2020, adresované žalovanému, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k okamžitému splacení dlužné částky s tím, že v případě jejího neuhrazení bude požadováno okamžité splacení celého úvěru.

9. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 11. 8. 2020, adresované žalovanému, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 2. 2021, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 26. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

11. V odpovědi na výzvu soudu, jakým způsobem a za použití jakých dokumentů si ověřil úvěryschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru shora, žalobce soudu svým podáním ze dne 8. 2. 2022, soudu doručeným dne 9. 2. 2022, sdělil, že prověřuje bonitu spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre (credit scoringu). Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka, a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logistické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. V rámci ověřování schopnosti klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje je zohledňováno rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobce kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI, z nichž jsou zjišťovány např. informace jako existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Žalobce provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS (s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti), NRKI (s výsledkem klient nalezen – pozitivní vyhodnocení), CEE a ISIR (s výsledkem klient nenalezen). Vstupní data pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky žalovaného byla zdroj příjmu zaměstnanec, výše úvěru 15.000 Kč, rozsah měsíčních splátek 773 Kč – 1.508 Kč, čistý měsíční příjem 20.000 Kč, měsíční výdaje 2.000 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti 40.000 Kč, životní minima členů domácnosti 3.410 Kč (1 dospělý) – dle údajů ČSÚ, počet vyživovaných dětí 0. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobce shledal žalovaného schopným splácet předmětný úvěr a má za to, že jeho úvěryschopnost posoudil s odbornou péčí. Žalobce dále ve svém vyjádření uvedl, že má za to, že popsaný statistický model je mnohem spolehlivějším způsobem posouzení úvěruschopnosti, než je posouzení na základě vyžádaných dokladů. Pokud jde o prokázání příjmové stránky spotřebitele, praxe spočívající v doložení potvrzení zaměstnavatele se ukázala být nedostatečnou, a to jednak z důvodu možného pozměňování či padělání potvrzení, jednak z důvodu jeho zastarávání, když skutečnost, že klient v uplynulých několika měsících dosáhl určitého příjmu neznamená, že tohoto příjmu bude dosahovat po celou dobu trvání úvěrového vztahu. Naopak statistický model umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, kterého je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Pouhá skutečnost, že má klient v době poskytnutí úvěru určité příjmy a výdaje, ho nedeterminuje k tomu, zda bude schopen po dobu trvání úvěrového vztahu úvěr splácet. Takovou informaci dá věřiteli pouze statistický model, který zohledňuje mimo jiné právě i statistická data, jakož i empirickou a odbornou zkušenost věřitele. Co se týká výdajové stránky, běžný spotřebitel si řady svých výdajů často není vědom a neuvědomí si je ani při cíleném dotazování. Dokladování výdajů je tak ještě větším problémem než dokladování příjmů, když běžní spotřebitelé si často žádné doklady o svých výdajích neukládají. Řadu výdajů lze též při převzetí úvěrového zatížení omezit, když tyto výdaje mají zbytný charakter. Jiným způsobem, než je cílený dotaz na spotřebitele, též nelze spolehlivě zjistit, kolik má na svou osobu vedených účtů, a zda všechny výběry z těchto účtů jsou výdaji v pravém slova smyslu. Je sice možné se na tyto případy spotřebitelů dotázat, avšak půjde o zcela neověřená tvrzení. Vzhledem k uvedenému se žalobci rovněž jeví spolehlivější a efektivnější metoda hodnocení výdajů na základě statistického modelu.

12. Z žádosti klienta o půjčku na jméno žalovaného ze dne 28. 1. 2020 soud zjistil, že je zde uveden jeho příjem 20.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 40.000 Kč, počet dětí 0, výdaje domácnosti 2.000 Kč.

13. Z printscreenů rejstříků ISIR, CRBIS a SOLUS na jméno žalovaného ze dne 28. 1. 2020 soud zjistil, že jeho rodné číslo není v ISIRu (ISIR), klient nemá exekuci (CRBIS) a klient není v Solusu nebo má příznak C,Z (SOLUS).

14. Z úvěrové zprávy (výpis z NRKI) na jméno žalovaného soud zjistil, že tento zde má uvedeny tyto kontrakty: splátkové - 4 žádost, 7 odmítnuto, 1 odvoláno, 3 existující a 89 ukončeno, kreditní karty – 2 odmítnuto, 2 existující, 6 ukončeno. Z 89 ukončených splátkových kontraktů jich bylo 36 započato i ukončeno v období od 1. 7. 2019. Suma měsíčních splátek existujících splátkových kontraktů činila 9.556 Kč, suma zbývajících splátek existujících splátkových kontraktů činila 476.536 Kč, suma zbývajících splátek existujících splátkových kreditních karet činila 88.467 Kč. Ze sedmi odmítnutých žádostí byly tři odmítnuty v období od 1. 9. 2019, tři existující žádosti byly učiněny v lednu 2020, jedna v prosinci 2019.

15. Jiné doklady o ověření úvěryschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

19. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

20. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“).

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Podle § 551 až § 554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je omezená (lustra v registrech ISIR, NRKI, SOLUS, CEE, s výjimkou skutečností zjištěných z NRKI), nebo z údajů sdělených žalovaným (jako jsou údaje o příjmech a výdajích obsažené v žádosti o úvěr), resp. údajů zjištěných za použití statistického modelu (kreditní skóre), které se obojí rovněž ve vztahu k předmětu zkoumání jeví jako naprosto nevalidní, jednak z důvodu absence uvedení a doložení zdrojů (v otázce příjmové zejména v případě tvrzených příjmů žalovaného ve výši 20.000 Kč shora a příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 40.000 Kč shora, v otázce výdajové v případě měsíčních výdajů, resp. měsíčních výdajů domácnosti ve výši 2.000 Kč shora), které by mohly přispět k jejich osvědčení, resp. verifikaci. Výpočty kreditního skóre, vycházející primárně z nijak neověřeného, a tedy nepřezkoumatelného (ale pro samotný výpočet přitom zásadního) tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů či příjmů ostatních členů domácnosti, se jeví soudu jako naprosto bezcenné, pouze pro forma, resp. účelově tvrzené. Žalobcovo vyhodnocení úvěryschopnosti žalovaného se ve spojení s nereflektováním dle soudu velmi znepokojivých informací, zjištěných z rejstříku NRKI o úvěrové historii žalovaného, zejména o počtu jeho úvěrů, ať už existujících či odmítnutých, resp. ve fázi žádosti, dále parametrů jednotlivých půjček (vesměs půjčky s jednou splátkou, s velmi krátkou lhůtou splatnosti v řádu jednotek dnů a s velkým rozdílem mezi výší půjčky a výší splátky), o zvyšujícím se počtu realizovaných půjček v časové ose v období bezprostředně předcházejícím žádosti o nový úvěr, o celkové výši ostatních (dle NRKI) nesplacených dluhů žalovaného a o celkové výši měsíčních splátek existujících úvěrů v době žádosti o úvěr, jeví soudu opět jako účelové a realitu chování žalovaného naprosto nepostihující. V situaci, kdy se úvěrová aktivita žalovaného zvyšuje, žalovaný začíná konzumovat či poptávat úvěry ve zvyšujícím se počtu, a kdy pouhá suma měsíčních splátek aktivních úvěrů žalovaného (9.556 Kč) takřka pětinásobně přesahuje jím uvedený údaj o jeho, resp. domácnostních výdajích uvedený v žádosti o úvěr (2.000 Kč) by dle názoru soudu již bylo namístě slovy žalobce minimalizovat existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta i předložením nějakého dokumentu, potvrzujícího (i pro aplikaci statistického modelu zásadního) tvrzení žalovaného stran jeho (resp. ostatních členů domácnosti) příjmů a výdajů. Některé z žalobcových argumentů (např. že běžný spotřebitel si řady svých výdajů často není vědom a neuvědomí si je ani při cíleném dotazování, že řadu výdajů lze též při převzetí úvěrového zatížení omezit, když mají zbytný charakter, že cíleným dotazem na spotřebitele nelze spolehlivě zjistit, kolik má účtů, resp. zda všechny výběry z těchto účtů jsou výdaji v pravém slova smyslu, kdy je sice možné se na tyto případy spotřebitelů dotázat, avšak půjde o zcela neověřená tvrzení) jsou přitom ve zjevném rozporu s jeho argumentací ve prospěch jeho postupu při ověřování úvěryschopnosti (že je výše příjmů a výdajů uvedená žalovaným ve smlouvě resp. v žádosti o úvěr neověřená, nevadí). V otázce výdajové se pak soudu kromě výše zmíněného jeví jako zásadní chybějící reflexe celkového dluhového zatížení žalovaného, vyplývajícího z lustra v NRKI, v okamžiku žádosti o úvěr. Údaje o výdajích žalovaného, uvedené v žádosti klienta shora a posuzované žalobcem, jsou dle názoru soudu eufemisticky řečeno povšechné, neúplné, neprokazatelné, nepřezkoumatelné, a zejména dle názoru soudu naprosto nereálné, a tedy skutečný stav nedokládající a neosvědčující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit (či spíše vůbec nelze), že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci – nesplacená suma aktivních úvěrů 476.536 Kč, suma měsíčních splátek aktivních úvěrů 9.556 Kč) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než jsou v žádosti uvedené 2.000 Kč (přičemž rozpor mezi tímto údajem a z NRKI zjištěnou sumou měsíčních splátek existujících úvěrů žalovaného shora nebyl žalobcem nijak reflektován, pomineme-li žalobcův závěr, že shledal žalovaného schopným splácet poskytovaný úvěr). Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci z lustra NRKI známá skutečnost, že žalovaný již čerpá jiné úvěry (a v nedávné minulosti čerpal mnoho dalších úvěrů výše popsaného charakteru), rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného jím poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

30. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 15.000 Kč a že žalovaný na poskytnutou částku neuhradil ničeho, a proto je žalovaný povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 15.000 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 15.000 Kč za dobu od 26. 2. 2021 do zaplacení (z toho za období 26. 2. 2021 až 16. 4. 2021 jako kapitalizovaný ve výši 169,52 Kč), neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal už dnem 26. 8. 2020, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě obsažené ve výzvě ke splacení celé půjčky ze dne 11. 8. 2020 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 14. 8. 2020 považuje výzva za doručenou, splatnost nastala dne 25. 8. 2020, v prodlení je žalovaný od 26. 8. 2020). Žalobce však požadoval úrok z prodlení za období až od 26. 2. 2021, a proto mu byl přiznán pouze za toto jím požadované období. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2021, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,25 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

31. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení shora. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

32. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §14b odst. 1 bod. 2 a. t. sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem 1.200 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 1.452 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 874 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 2.326 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 37,36 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 869 Kč Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).