5 C 183/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne 3. 5. 1999, IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného o zaplacení 25 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 23 500 Kč s 15% úrokem z prodlení p. a. z částky 25 300 Kč od 18. 11. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 22. 8. 2023 domáhá po žalovaném zaplacení částky 25 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 300 Kč od 18. 11. 2022 do zaplacení. V žalobě uvedl, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který mu byl vyplacen v den uzavření smlouvy na bankovní účet č. [bankovní účet]. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách po 6 000 kč měsíčně spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč, celkově se zavázal uhradit částku 51 000 Kč do 17. 11. 2022, nezaplatil však ničeho. Dále žalobce tvrdil, že předmětem žaloby je nesplacená jistina úvěru ve výši 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 500 Kč. K procesu uzavření smlouvy žalobce uvedl, že poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, žalobci poskytl rovněž fotokopii dokladu totožnosti a zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté žalobce provedl lustraci žalovaného prostřednictvím společnosti [právnická osoba], která disponuje licencí AISP a získal informace o platebním účtu a transakcích na účtu žalovaného. Žalovanému v rámci webového rozhraní byl žalobcem zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána žalovanému dne 2. 7. 2023. Závěrem žalobce uvedl, že po zohlednění příp. plateb žalovaného ve výši 28 200 Kč, je celková výše nároku 25 300 Kč, splatná nejpozději 17. 11. 2022. Navrhl, aby si soud od bankovního ústavu vyžádal zprávu o poskytnutí úvěru žalovanému 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobce nezpochybnil, netvrdil, ani neprokazoval, že by žalovanou částku, byť jen zčásti, uhradil. Soud ve věci nařídil jednání na den 4. 12. 2023. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavili, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Dokazování soud provedl listinnými důkazy, a to listinou nazvanou smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] kopií cestovního pasu žalovaného, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 7. 2023 vč. podacího lístku z téhož dne, potvrzením o provedené platbě ze dne 9. 9. 2022 [webová adresa]), zprávou [právnická osoba] ze dne 1. 11. 2023 a listinou Payments info bez data. Z provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu.

4. Žalobce vytvořil listinu smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] v níž jsou jako smluvní strany uvedeni žalobce a žalovaný, je datovaná dnem 9. 9. 2022. Na této listině je uvedeno, že smlouva je uzavírána v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, úvěr je specifikován jako neúčelový, žalovaný se měl zavázat k vrácení úvěru poskytnutého ve výši 30 000 Kč do 70 dní od čerpání úvěru, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně od poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, nezávisle na již uhrazené částce do 17. 11. 2022. Úvěr měl být hrazen ve splátkách ve výši 10 200 kč od 22. 9. 2022 do 17. 11. 2022, částka jistiny v každé splátce činila 6 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v každé splátce 4 200 Kč. Ve smlouvě byly uvedeny sankce pro případ prodlení klienta, a to smluvní pokuta a úrok z prodlení ve výši 0,5% a 0,02 % denně. Tuto listinu podepsal jednatel žalobce, žalovaného podpis se na listině nenachází. V místě pro podpis žalovaného je uveden kód SMS verifikace [číslo].

5. Z listiny nazvané Payments info bez uvedení data se jménem žalovaného uvedeným v závorce a dalšími údaji: Status 1 CZK: Passed a Sokordia: Not passed, soud nezjistil, že by před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k běhu událostí žalobcem tvrzeným, ke splnění povinností úvěrujícího.

6. Čerpání peněžních prostředků vzal soud za prokázané z potvrzení o provedené platbě, ze zprávy [právnická osoba] ze dne 1. 11. 2023. Podle těchto listin z účtu žalobce vedeného u platební brány [webová adresa] byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 12. 9. 2022 připsána částka 30 000 Kč.

7. Žalobce měl k dispozici kopii cestovního pasu žalovaného [číslo] vydaného 12. 4. 2018, platného do 12. 4. 2028.

8. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem svého právního zástupce z 2. 7. 2023, který byl podle poštovního podacího lístku odeslán žalovanému téhož dne doporučeně. Dle výzvy měl žalovaný uhradit žalobci dlužnou částku ve výši 9 437,24 a zároveň náklady právního zastoupení ve výši 15 921,18 Kč do 3 dnů.

9. Žalobce ohledně uzavření smlouvy o úvěru tvrdil, že tato byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků. Žalovaný měl nejprve provést registraci v systému žalobce na webových stránkách tak, že si vytvořil uživatelský účet, v němž uvedl požadované údaje o své osobě a zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovanému měl být v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný měl návrh smlouvy akceptovat svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo.

10. I když podle § 1820 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není vyloučeno uzavírat smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tedy tzv. distančním způsobem, je nutné, aby i v tomto případě žalobce unesl důkazní břemeno o tom, že smlouva byla řádně uzavřena, tj. že jedna smluvní strana učinila návrh na uzavření smlouvy, druhou smluvní stranou byl návrh přijat a strany si tak dohodly obsah smlouvy.

11. Žalobce dokládal poskytnutí jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného, což bankovní ústav [právnická osoba] dne 1. 11. 2023 potvrdil. Soud tak má za prokázané tvrzení, že žalobce ze svého účtu převedl na účet žalovaného částku 30 000 Kč a že majitelem předmětného účtu č.ú.: [bankovní účet] uvedeného na smlouvě je žalovaný.

12. Z výzvy právního zástupce žalobce ze dne 2. 7. 2023, odeslané dle podacího lístku doporučeně téhož dne, soud vzal za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, a to 9 437,24 Kč a k úhradě částky 15 921,18 Kč za právní zastoupení ze smlouvy o úvěru uzavřené 9. 9. 2022, 3 dnů na specifikovaný bankovní účet.

13. Ze zjištěných skutečností soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobcem nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 9. 9. 2022 uzavřel s úvěrujícím smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] shora uvedeného obsahu. Skutečnost, že žalobce v jím vyhotovených listinách uvedl údaje žalovaného, jakož i to, že měl k dispozici kopii jeho cestovního pasu, neprokazuje, že mezi žalobcem a žalovaným byla prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění. V řízení však prokázáno bylo, že žalovaný na svůj účet obdržel částku 30 000 Kč z účtu žalobce, který vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 9 437,24 Kč 2. 7. 2023, před podáním žaloby. V závěru žaloby žalobce nicméně uvedl, že žalovaný na dílčích platbách uhradil částku 28 200 Kč.

14. Listinnými důkazy předloženými žalobcem a k důkazu provedenými, nelze tedy prokázat, že by dne 9. 9. 2022 došlo k tvrzenému běhu událostí, tj. že by žalovaný požádal o poskytnutí úvěru v prostředí uživatelského účtu, který si zřídil na základě registrace na webových stránkách žalobce, ani že by žalobce žádost o úvěr potvrdil a přezkoumal úvěruschopnost klienta prostřednictvím jiné společnosti, tj. že by smlouva byla uzavřena způsobem žalobcem tvrzeným, ani že by žalobce zaslal žalovanému návrh konkrétní smlouvy, který žalovaný akceptoval ve svém uživatelském účtu. Avšak i v případě, že by žalobce s žalovaným jednal, o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného lze mít důvodné pochybnosti.

15. Jinými slovy – z předložených listin nelze dovodit, že to byl žalovaný, který projevil vůli uzavřít smlouvu o podnikatelském úvěru s žalobcem o obsahu tvrzeném. Žalobce nepředložil soudu žádné důkazy prokazující, že se žalobce s žalovaným dohodli na obsahu smlouvy, na rozsahu vzájemných práv a povinností ve smyslu § 1724 a § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy o zachycení jednání žalovaného, kterými by bylo prokázáno přihlášení žalovaného do uživatelského účtu, ani to, že by žalovaný odsouhlasil text předmětné smlouvy pomocí mu zaslaného sms kódu.

16. Předložená listina zahrnující smlouvu o úvěru neobsahuje podpis žalovaného a nebylo ani zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil či kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce či žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena nepodmíněným přijetím. Nebylo zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, zda žalobce či žalovaný jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijali ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že žalobce vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

17. Soud dále uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jakým způsobem byly chráněny proti změnám.

18. Za tohoto skutkového stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

19. Na zjištěný skutkový stav soud tudíž neaplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 559 občanského zákoníku každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

21. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

22. Důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce mohl předložit jen do skončení jednání, při němž nastala koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. Jelikož se však jednání nezúčastnil, nemohl být soudem vyzván k doplnění tvrzení a k označení důkazů k jejich prokázání, a tudíž ani o následcích, nevyhoví-li výzvě soudu. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, účastník, který se jednání soudu nezúčastní, byť se z něho řádně omluví, tak podstupuje riziko, že se mu příslušného poučení nedostane (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), neboť předmětnou poučovací povinnost soud plní pouze při jednání, příp. při přípravném jednání, při jiném úkonu poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je rovněž nepřípustné, aby jen z tohoto důvodu jednání odročoval (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002).

23. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy, nemohly z této smlouvy vzniknout žádné povinnosti, ani žádná práva. V řízení však bylo prokázáno, že finanční prostředky ve výši tvrzené byly žalobcem poskytnuty žalovanému a že je to žalovaný, kdo je majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet]. Lze tak uzavřít, že žalobce prokázal bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši poskytnuté částky. Na finanční prostředky poskytnuté žalovanému je tudíž s ohledem na uvedené závěry nutno nahlížet jako na plnění bez právního důvodu dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku).

24. Jinými slovy plnění poskytnuté žalovanému bez právního důvodu je nutno mezi účastníky vypořádat. Jestliže žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, pak má žalobce nárok na úhradu částky, o kterou se žalovaný obohatil, nikoliv však na úhradu v žalobě vyčíslených nároků ve výši 25 300 Kč. Z předžalobní výzvy žalobce totiž vyplývá, že žalovaný dlužil žalobci k 2. 7. 2023 částku 9 437,24 Kč, v žalobě ze dne 22. 8. 2023 byly žalobcem poté tvrzeny dílčí úhrady ve výši 28 200 Kč. Rozsah bezdůvodného obohacení neodpovídá ve věci posuzované poskytnuté částce, neboť v řízení vyšlo najevo, že žalovaný na dlužnou částku hradil 28 200 Kč, a to podle tvrzení samotného žalobce, žalovaný v tomto směru netvrdil ničeho. Soud proto výrokem I. rozhodl o povinnosti žalovaného vydat žalobci pouze částku 1 800 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a žalobcem tvrzenými dílčími platbami žalovaného (30 000 – 28 200) a ve zbytku žalobu zamítl jako nedůvodnou výrokem II.

25. K zákonným úrokům z prodlení soud doplňuje, že z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost bezdůvodného obohacení dle tohoto ustanovení neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku tak vzniká věřiteli v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tímto okamžikem je den, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splacením dluhu podle výroku I. tohoto rozsudku. Proto soud žalobu i ohledně úroku z prodlení zamítl (výrok II. rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v souvislosti s tímto řízením prokazatelně žádné náklady.