5 C 185/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 13.969 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, ,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplaceníčástky , částka, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaného úroku ve výši , částka, ,zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 8,5 % ročně od , datum, do , datum, ,zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 8,5 % ročně od , datum, do zaplacení,úroku 18,7 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným dne , datum, , vůči žalované domáhal zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem 18,7 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši , částka, , jenž představuje úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 18,70 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, , a to zároveň s poskytnutou jistinou v 52 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, . Žalovaná celkově zaplatila právnímu předchůdci žalobce částku , částka, , žalobci neuhradila ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datované dnem , datum, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, jako úvěrující, a žalovaná jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši , částka, , tvořeným úrokem ve výši , částka, , částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, (komfortní poskytnutí a splácení , částka, , flexibilní splácení , částka, ), tedy celkem částku ve výši , částka, , a to v 52 týdenních splátkách, po předposlední splátku ve výši , částka, , poslední splátka ve výši , částka, . Částka úvěru ve výši , částka, byla žalované vyplacena jednak ve výši , částka, formou splacení (refinancování) zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , zbývající část ve výši , částka, byla vyplacena žalované v hotovosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, žalobního návrhu a tabulky umoření ze dne , datum, bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila , částka, (a byla žalované vyplacena jednak formou refinancování staršího úvěru, jednak v hotovosti v den uzavření smlouvy dne , datum, ) a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku , částka, (žalobci žalovaná neuhradila ničeho).

6. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce , Jméno žalobce, . je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne , datum, a že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne , datum, , adresovaného žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci, žalovaná byla o této skutečnosti informována, a že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, aby doložil veškeré dokumenty užité k ověření úvěruschopnosti žalované a její finanční situace – jejích příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o úvěru, žalobce soudu sdělil, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne , datum, a byly ověřeny z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, pracovní smlouvy, výplatních pásek a bankovních výpisů. Právní předchůdce žalobce ani žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalované, uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z mateřské/rodičovské dovolené, její měsíční příjem činí , částka, , ostatní příjmy žadatele činí , částka, a ostatní čistý příjem domácnosti činí , částka, , nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.

10. Ze zákaznické karty na jméno žalované ze dne , datum, soud mimo jiné zjistil, že žalovaná uvedla jako zdroj příjmů – finančních prostředků mateřskou/rodičovskou dovolenou, přičemž její pravidelný čistý měsíční příjem měl činit částku , částka, , při počtu zdrojů příjmu 0/1, ostatní příjmy žadatele , částka, , další čisté příjmy domácnosti , částka, , celkem tedy , částka, , jiné příjmy neměla. Běžné měsíční výdaje žalované jsou uvedeny jako externí splátky dle žadatele , částka, , interní splátky , Anonymizováno, , částka, , odhadované měsíční výdaje žalované ve výši , právnická osoba, Kč, jiné výdaje nejsou uvedeny, žalovaná neměla kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti. Mezi ověřenými dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva, 2 výplatní pásky (7, 8), 2 výpisy z bank. účtu (8, 9), výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky (2020) a jiné (s nečitelně dopsaným upřesněním). Dále zde bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, počet vyživovaných osob činí 0, je majitelem automobilu, druh bydlení – žije s rodiči, účel spotřebitelského úvěru – neočekávané výdaje.

11. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

12. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

25. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil (kromě zákaznické karty shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval. S ohledem k příjmům žalované soud ze zákaznické karty zjistil, že tyto měly (jako čistý příjem žadatele ve výši , částka, ) plynout výhradně z dávek mateřské/rodičovské dovolené, doloženého údajně (zřejmě) výměrem o důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Dále byly v zákaznické kartě uvedeny jako ověřené dokumenty pracovní smlouva, 2 výpisy z bankovního účtu, 2 výplatní pásky a jiné, žádná z těchto listin však nebyla soudu předložena, ani nebyly sděleny, resp. tvrzeny údaje, které z těchto listin byly zjištěny, ani tyto listiny nebyly nijak blíže specifikovány a konkretizovány. Dále byl jako zdroj příjmů žalované v zákaznické kartě uveden příjem ve výši , částka, , označený jako ostatní příjem žadatele, a příjem ve výši , částka, , označený jako další čisté příjmy domácnosti. Tyto další příjmy nebyl ani v zákaznické kartě shora, ani v žádném z podání žalobce nijak blíže konkretizovány a specifikovány, jejich souvztažnost s uvedenými ověřenými dokumenty shora nebyla nijak prokázána ani tvrzena, a jsou tak naprosto nepřezkoumatelné, dle názoru soudu zjevně účelově tvrzené. Navíc údaje o příjmových poměrech žalované uvedené v zákaznické kartě jsou ve vzájemném rozporu, když na jedné straně je jako deklarovaný zdroj příjmů žalované uvedena mateřská/rodičovská dovolená, ověřená rozhodnutím o přiznání dávky, na druhé straně je uveden počet vyživovaných osob 0.Ohledně výdajů žalované byly uvedeny jako její běžné měsíční výdaje pouze interní splátky , Anonymizováno, ve výši , částka, a odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši , právnická osoba, Kč, bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů, tyto jsou tak rovněž naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu opět jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované (eventuálně snad výpisy z bankovních účtů shora, ale jak je již zmíněno výše, tyto nebyly soudu předloženy ani nebyly tvrzeny žádné konkrétní údaje z nich zjištěné). Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalované (dle zákaznické karty), popsané (kromě interních splátek , Anonymizováno, ) pouze obecně jako odhadované měsíční výdaje, jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako očividně sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit (či spíše si představit vůbec nelze), že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, resp. měl výdaje pouze v uváděné výši , právnická osoba, Kč měsíčně (např. i s ohledem na deklarovanou mateřskou/rodičovskou dovolenou, resp. vlastnictví automobilu, a předpokládané výdaje s tím spojené, v kombinaci s dalšími nezbytnými výdaji – např. strava).Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

30. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku , částka, . Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila , částka, , proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši , částka, žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení ve výši sazby 8,5 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala právě až dnem , datum, , což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, shora, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalované výzva odeslána dne , datum, , tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem , datum, se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data doručení, splatnost proto nastala dne , datum, (§ 607 o. z.) a žalovaná je tak v prodlení od , datum, . Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 8,5 % ročně, a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

31. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný a žalované žádné náklady nevznikly.