5 C 189/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 71.249,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částkas kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, ,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky , částkakapitalizovaného úroku ve výši , částka, ,úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, ,zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným téhož dne, vůči žalované domáhal zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobce zavázel poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4,00 % z aktuální dlužné částky, splatné vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši , částka, , žalobci na splátkách žalovaná uhradila celkem částku ve výši , částka, . Žalovaná nehradila poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce proto úvěr ke dni , datum, zesplatnil, o čemž žalovanou písemně vyrozuměl a žalovaná byla vyzvána k úhradě celého úvěru dopisem ze dne , datum, . Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou jí právním zástupcem žalobce. Žalovaná na tyto výzvy nereagovala a po zesplatnění úvěru žalobci neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (, Anonymizováno, ), datované dnem , datum, , soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, . jako věřitel a žalovaná jako klient. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce , částka, , s roční úrokovou sazbou 26,28 %, s výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky, splatné vždy k 20. dni v měsíci.

5. Z žalobního návrhu, z výpisu čerpání, splátek a úhrad na jméno žalované a číslo smlouvy shora, z opisu výpisu proplacení smlouvy na jméno žalované a číslo smlouvy shora, a z doplnění žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že v rámci poskytnutého úvěru žalovaná celkem čerpala částku ve výši , částka, a na splátkách uhradila žalobci celkem částku ve výši , částka, .

6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, , adresované žalované, a z podacího archu ze dne , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaná byla v důsledku jejího prodlení s úhradou závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru shora vyzvána ke splacení celého úvěru ve stanovené lhůtě a upozorněna na možnost soudního vymáhání v případě neuhrazení dlužné částky.

7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, , adresované žalované, a z poštovního podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

8. V žalobním návrhu a v odpovědi na výzvu soudu, aby doplnil, zda a jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy ověřil úvěruschopnost žalované, zejména aby uvedl, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalované a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalované uvedené v hodnocení klienta, žalobce soudu svým podáním ze dne , datum, mimo jiné sdělil, že ke zjištění skutečnosti, zda žalovaná bude schopná předmětný úvěr splácet, žalobce užil výpočet maximálního limitu měsíční splátky (MLS), dále důsledné zjišťování kreditního skóre (credit scoringu) žalované a kontrolu v několika registrech a databázích. Žalobce provedl lustraci žalované v registrech NRKI (s výsledkem klient nalezen – pozitivní vyhodnocení), SOLUS (s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti), dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem v registru nenalezen. Výsledky těchto ověření byly zaznamenány do Ověření bonity MLS a Karty klienta. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětného úvěru svědčí mimo jiné skutečnost, že se žalovaná dle zprávy NRKI za dobu trvání závazků dostala do prodlení se splácením svých závazků pouze výjimečně. Platební morálka žalované byla proto na vysoké úrovni. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalované (tato žalobci hradila na smlouvu řádně od 6/2021 do 1/2025), nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti.

9. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, shora soud zjistil, že je zde uveden rodinný stav žalované svobodná, počet vyživovaných dětí 0, druh bydlení vlastní dům/byt, jako zdroj jejího hlavního příjmu zaměstnanec, název zaměstnavatele , právnická osoba, ., zaměstnána od , Anonymizováno, , čistý hlavní měsíční příjem , částka, , čistý vedlejší měsíční příjem neuveden, celkový čistý měsíční příjem , částka, , příjem ostatních členů domácnosti , částka, .

10. Z karty klienta na jméno žalované a číslo smlouvy shora soud zjistil, že revolvingový úvěr s výší rámce , částka, byl schválen , datum, , žalovaná jako klient je zde specifikovaná stavem – svobodná, druh bydlení – vlastní byt/dům, počet dětí - 0, jako finanční údaje jsou uvedeny zdroj příjmu klienta – zaměstnanec, výše příjmu – , částka, , příjem ostatních členů domácnosti – , částka, , měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti – , částka, . Dále z karty vyplývá, že dne , datum, (NRKI) a dne , datum, (ostatní) byly provedeny lustrace v registrech (s odpovědí): JAP_PUJCKA (KAMALI), NRKI – vše s odpovědí OK, MVCR – s odpovědí ověřeno, ISIR – s odpovědí klient nenalezen, CEE – s odpovědí bez odezvy.

11. Z ověření bonity MLS soud zjistil, že je zde uveden výpočet , jméno FO, klienta s údaji příjem klienta z žádosti , částka, , životní minima dospělých členů domácnosti -, částka, , splátky jiným společnostem z NRKI mimo , Anonymizováno, -, částka, , splátky v , Anonymizováno, -, částka, , výše splátky schváleného úvěru -, částka, , zbývající MLS klienta , částka, . Dále je zde uveden výpočet , jméno FO, domácnosti s údaji příjem klienta z žádosti , částka, , příjem ostatních členů domácnosti , částka, , splátky jiným společnostem z NRKI včetně , Anonymizováno, -, částka, , normativní náklady na bydlení -, částka, , měsíční výdaje domácnosti sdělené klientem -, částka, , životní minimum členů domácnosti -, částka, , výše splátky schváleného úvěru -, částka, , zbývající MLS domácnosti , částka, .

12. Z úvěrové zprávy (výpis z NRKI) na jméno žalované soud zjistil, že tato zde má uvedeny tyto kontrakty: splátkové - 0 žádost, 0 odmítnuto, 0 odvoláno, 3 existující a 3 ukončeno, nesplátkové a služby – vše 0, kreditní karty – 4 existující. Suma měsíčních splátek, resp. zbývajících částek existujících splátkových kontraktů činila , částka, , resp. , částka, , z toho úvěr se sumou zbývajících splátek ve výši , částka, s počátečním datem , datum, , suma zbývajících částek existujících kontraktů z kreditních karet a revolvingových úvěrů činila , částka, , z toho úvěr s úvěrovým rámcem , částka, navýšen z původního rámce , částka, v období , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , úvěr s úvěrovým rámcem , částka, čerpán v plné výši (resp. většinou s mírným překročením rámce, maximálně do , částka, ) od , Anonymizováno, . Jediná dlužná splátka po splatnosti byla evidovaná u osobního úvěru v období , Anonymizováno, v délce 16 dnů po splatnosti.

13. Jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

14. Z ostatních žalobcem předložených listinných důkazů soud v rámci provedeného dokazování nezjistil žádné pro posouzení věci podstatné skutečnosti.

15. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

20. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

27. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 (OPR-, právnická osoba, . vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

30. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru tuto úvěruschopnost žalované řádně ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je omezená (lustra v registrech NRKI, CEE, ISIR, KAMALI,), resp. nicotná (lustrum MVCR), přičemž navíc provedení žalobcem tvrzeného šetření v registru SOLUS z údajů uvedených v kartě klienta nevyplývá, nebo dále z údajů sdělených žalovanou (jako jsou údaje o příjmech a výdajích obsažené ve smlouvě o úvěru, v kartě klienta a v ověření bonity MLS), resp. údajů zjištěných za použití statistického modelu (kreditní skóre), které se obojí rovněž ve vztahu k předmětu zkoumání jeví jako naprosto nevalidní, jednak z důvodu absence uvedení a doložení zdrojů (v otázce příjmové v případě tvrzených příjmů žalované ve výši , částka, , resp. příjmů ostatních čelenů domácnosti ve výši , částka, shora, v otázce výdajové v případě měsíčních výdajů domácnosti ve výši , částka, ), které by mohly přispět k jejich osvědčení, resp. verifikaci. Posouzení úvěruschopnosti žalované, vycházející primárně z nijak neověřeného, resp. nedoloženého, a tedy nepřezkoumatelného (ale pro samotné posouzení přitom zásadního) tvrzení žalované o výši jejích příjmů se jeví soudu jako naprosto bezcenné, pouze pro forma, resp. účelově uváděné. Žalobcova argumentace dokonalostí a spolehlivostí, resp. dalšími přednostmi použití statistického modelu oproti eventuálnímu posuzování vyžádaných dokladů, se ve spojení s nedoložením i pro statistický model dle názoru soudu zásadního vstupního data v podobě výše příjmů žalované, jeví soudu jako účelová a realitu chování žalované naprosto nepostihující. V situaci, kdy žalovaná neuvádí žádný jiný příjem než nijak neověřený příjem ze zaměstnání shora, resp. stejně tak nijak neověřený ani blíže nespecifikovaný příjem ostatních členů domácnosti, by dle názoru soudu bylo namístě minimalizovat existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta i předložením nějakého dokumentu, potvrzujícího (i pro aplikaci statistického modelu zásadního) tvrzení žalované.Ohledně výdajů žalované byly jako její jediné měsíční výdaje uvedeny v kartě klienta měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti ve výši , částka, , resp. v ověření bonity MLS v případě výpočtu MLS klienta životní minimum dospělých členů domácnosti ve výši , částka, , splátky jiným společnostem z NRKI mimo , Anonymizováno, ve výši , částka, , splátky v , Anonymizováno, ve výši , částka, a splátka schváleného úvěru ve výši , částka, , resp. v případě výpočtu MLS domácnosti splátky jiným společnostem z NRKI včetně , Anonymizováno, ve výši , částka, , normativní náklady na bydlení ve výši , částka, , měsíční výdaje domácnosti sdělené klientem ve výši , částka, , životní minimum členů domácnosti ve výši , částka, a splátka schváleného úvěru ve výši , částka, . Žádné jiné výdaje žalované nebyly v těchto listinách uvedeny. Žalobce takto dospěl k částce nákladů žalované ve výši , částka, , a po odpočtu takto vypočtených výdajů žalované od jejího příjmu ve výši , částka, k částce zbývající MLS klienta (a tedy disponibilních finančních prostředků žalované) ve výši , částka, měsíčně (v případě výpočtu MLS klienta), resp. k částce nákladů domácnosti žalované ve výši , částka, , a po odpočtu takto vypočtených výdajů domácnosti žalované od jejích příjmů ve výši , částka, k částce zbývající MLS domácnosti (a tedy disponibilních finančních prostředků domácnosti) ve výši , částka, měsíčně (v případě výpočtu MLS domácnosti). Takto stanovené údaje o výdajích žalované jsou z pohledu soudu rovněž neprůkazné a nepřezkoumatelné. Z předložených listin nevyplývá, že by žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalované, resp. ostatních členů domácnosti, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované, resp. dalšího (nijak blíže nespecifikovaného) člena domácnosti. Tyto údaje jsou dle názoru soudu navíc v rozporu s běžnou realitou (kterou lze předpokládat i v případě žalované a členů její domácnosti), když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci, tedy i ostatní člen domácnosti) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje než výdaje ve výši uváděné v ověření bonity MLS (namátkou doprava, strava, oblečení apod.). Údaje o výdajích žalované, resp. domácnosti žalované jsou tak dle názoru soudu neúplné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako postrádající elementární výpovědní hodnotu. Dále rovněž skutečnost, že žalobci bylo známo, že žalovaná již závazky z půjček, popř. úvěrů má (a to v poměrně značné výši , částka, měsíčně), přičemž navíc v období bezprostředně předcházejícím žádosti o úvěr jí byl poskytnut jiný úvěr v poměrně značné výši , částka, , je dle názoru soudu skutečností, která přisvědčuje tomu, že by žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalované poskytovaný úvěr řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena, a též i vyhodnocena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

31. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalované částku , částka, a že žalovaná na poskytnutou částku uhradila , částka, , a proto je žalovaná povinna nesplacenou částku jistiny ve výši , částka, žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení (z toho za období , datum, až , datum, jako kapitalizovaný ve výši , částka, ), neboť má za to, že do prodlení se žalovaná prokazatelně dostala právě dnem , datum, , což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě obsažené ve výzvě ke splacení celého úvěru ze dne , datum, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, dle podacího archu byla výzva odeslána dne , datum, , ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem , datum, považuje výzva za doručenou, splatnost nastala dne , datum, a v prodlení je tak žalovaná od , datum, ). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2025, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 4 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

32. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení shora. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch účastníků byl v tomto řízení jen částečný, resp. žalované žádné náklady nevznikly.