5 C 19/2019

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o stanovení výživného

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném výživného manželky ve výši 8 000 Kč měsíčně s účinností ode dne [datum].

II. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady výživného manželky ve výši dalších 7 000 Kč měsíčně s účinností ode dne [datum], se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 280 478 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a to do 6 měsíců od právní tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne [datum], ve znění četných obsáhlých doplnění, se žalobkyně domáhala stanovení výživného manželky ve výši 15 000 Kč měsíčně s účinností od [datum]. Tvrdila, že z manželství účastníků, které dosud trvá, se narodila dcera [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] dne [datum]. Manželé žili ve společné domácnosti do září 2018, kdy se žalovaný odstěhoval. Měla za to, že odchod žalovaného byl způsoben její složitou situací, avšak zjistila, že má jinou partnerku. Uvedla, že do opuštění domácnosti přispíval žalovaný žalobkyni pouze zanedbatelnou částkou na výživu nezletilé a základní chod domácnosti. Jakékoliv požadavky na zvýšení těchto příspěvků odmítal. Žalobkyně ze svých výlučných prostředků podporovala podnikání žalovaného, veškeré své úspory použila na úhradu potřeb a závazků žalovaného. Ke dni podání žaloby byla žalobkyně na rodičovské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč, dávky sociální podpory, na potřeby své i nezletilých dětí si přivydělávala brigádně. Uvedla rovněž, že hradí pravidelné měsíčně platby, a to hypotéku ve výši 15 300 Kč, leasingové splátky za vozidlo ve výši 13 500 Kč, za energie měsíčně cca 7 000 Kč. Žalobkyni podporovala finančně její rodina, což však si v současné situaci již dále nemůže dovolit. O skutečných příjmech žalovaného jí toho není příliš známo. Přesto, že je zaměstnán ve společnosti [právnická osoba], má zde z důvodu dřívějších exekucí vykazovány minimální příjmy. Na výživu žalobkyně nepřispívá ničeho, v některých měsících se opozdil i s platbou výživného na dceru. Žalobkyně je tak nucena si příležitostně přivydělávat, přivýdělek však nestačí k pokrytí veškerých jejích potřeb. Navíc hradí náklady na soukromou školku, jelikož dcera v době podání návrhu nedosáhla věku pro přijetí do státní školky. Rozvrat manželství a vztahu účastníků dle žalobkyně zavinil žalovaný svým odchodem bez jakéhokoliv zdůvodnění. Vzhledem k tomu, že manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost, a měli by mít zásadně stejnou životní a kulturní úroveň, není možné, aby žalovaný žil nad poměry, zatímco ona žije v bídě a zadlužuje se u přátel a rodiny.

2. Současně s podáním návrhu ve věci žalobkyně navrhla vydání předběžného opatření, kdy tvrdila ohrožení své výživy. Pravomocným usnesením soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 5 C 19/2019-34, byl návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala stanovení povinnosti žalovaného přispívat na výživu manželky měsíčně částkou 5 000 Kč do doby pravomocného rozhodnutí ve věci, zamítnut. Soud konstatoval, že žalobkyně, ač tvrdila, že žije v bídě a zadlužuje se, zatímco manžel disponuje nadstandardními příjmy, nezmínila veškeré relevantní okolnosti týkající se jejích majetkových, osobních a výdělkových poměrů, které soud zjistil z v usneseních citovaných připojených spisů (Nc 408/2018, Nc 905/2014). Nezmínila částku 52 000 Kč, kterou jí manžel zaslal na účet v [anonymizováno] [rok], ani jeho příspěvky na domácnost měsíčně ve výši 15 000 Kč. Soud v rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobkyně má pokryty nejen v nezbytné míře své základní potřeby, včetně nákladů na bydlení, ale že z výdajů, které hradí, a to splátky hypotečního úvěru ve výši 15 300 Kč měsíčně, leasingové splátky na vozidlo ve výši 13 500 Kč měsíčně a energie ve výši 7 000 Kč měsíčně, plyne, že není odkázána na dávky sociální podpory a své přivýdělky. Soud zdůraznil, že další skutečnosti mající význam pro řízení budou zjišťovány v průběhu dokazování, a to včetně veškerého majetku manželů tak, aby byla naplněna dikce § 697 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako zcela nedůvodné. Konstatoval, že účastníci jsou manželé, nicméně žalobkyně je schopna přiměřeně zajišťovat své potřeby za situace, kdy má zdroje příjmů, které však trvale zatajuje. Je výlučným vlastníkem apartmánu v [příjmení] [jméno], který pronajímá prostřednictvím stránek [webová adresa], zprosředkovateli hradí provizi za uskutečněné pobyty. Rovněž je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]. Na této nemovitosti vázne hypotéka, kterou žalovaný za soužití s žalobkyní splácel. Dále žalobkyně užívá luxusní vozidlo [anonymizována dvě slova] [příjmení], na které hradí leasingové splátky. Její návrh nadto má za zcela nemorální, za uplatněný v rozporu s dobrými mravy. Má za to, že se jedná o pokračování modelu chování žalobkyně, který se jí v minulosti již osvědčil. Do problémů přivedla i své předchozí muže, které neustále očerňovala, a zároveň děti, narozené z předchozích manželství, naváděla proti jejich otcům. Postupem doby zjistil, že mu manželka lže, vydírala jej i tím, že se zabije, a vyhrožovala, že jej dostane do tepláků. Předcházejícího manžela [jméno] [příjmení] obvinila nepravdivě ze znásilnění, jmenovaný byl po dobu sedmi měsíců ve vazbě. Kvůli obavám z chování žalobkyně, která, jak vyplývá ze znaleckých posudků dříve vypracovaných, má abnormální osobní vlastnosti, opustil společnou domácnost a odstěhoval se k matce, což dokládal obžalobou na žalobkyni podanou [anonymizováno] v [obec] z [datum].

4. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět podáním ze dne [datum] (č. l. 227-230), v němž taktéž specifikovala majetkovou situaci svou a žalovaného. Zmínila žádosti o odklad splátek hypotečního úvěru v době, kdy ani její rodinní příslušníci nejsou schopni jí s úhradou splátek vypomoci. Taktéž konstatovala prodej [značka automobilu], který dokládala kupní smlouvou. Dále uvedla, že z vlastnictví apartmánu v [příjmení] [jméno] jí neplyne žádný příjem, neboť tento přenechala rodině a známým na Slovensku za účelem splacení svých závazků. Nadto nikdy nesloužil k výdělkovým zdrojům žalobkyně. Zaměstnání u společnosti Pietro Filipi stores, s. r. o. byla nucena omezit na poloviční úvazek kvůli péči o nezletilé děti, a to od 1. 2. 2020, kdy její hrubý měsíční příjem dle mzdového výměru činí 11 000 Kč. Specifikovala taktéž své přivýdělky a omezené výdělkové možnosti v důsledku úrazu způsobeného žalovaným. Prostředky z transparentního účtu, na který žalovaný poukazoval, slouží pouze k pokrytí soudních výloh ve věci péče o nezletilou [jméno], tento účet žalobkyně nezaložila. Zdůraznila rovněž rozsah výdajů žalovaného a jeho nelegální výdělky, příjem nepochybně vyšší než příjem dokládaný soudu. Pokud by příjmy žalovaného dosahovaly pouze 25 000 Kč, nepokryly by ani jeho základní potřeby, proto není možné z této výše při rozhodování vycházet, neboť žalovaný své skutečné příjmy zatajuje, což se mu evidentně daří. Na č. l. 317 podrobně specifikovala nesrovnalosti v jeho příjmech a výši provedených srážek zaměstnavatelem. Jelikož byl ochoten přispívat nad rámec výživného na dceru i na školkovné, žalobkyně nárok na výživné manželky ponížila na částku 7 000 Kč (č. l. 230).

5. V písemném vyjádření z [datum] (č. l. 263 – 268) žalovaný podrobně reagoval na žalobkyní účelově uváděné nepravdy, rovněž na změnu výchovy u nezletilé [jméno], která byla pravomocně svěřena do péče svého otce, na účelově uzavřenou kupní smlouvu o prodeji vozidla [anonymizováno] třetí osobě, které stále užívá žalobkyně a které bylo sepsáno do soupisu movitých věcí měsíc po fiktivním prodeji, návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu dle exekutora nebyl podán. Pokud žalobkyně tvrdí, že přenechala apartmán na Slovensku rodinným příslušníkům, pak z toho plyne, že se bezdůvodně zbavuje příjmů. Vyjádřil se taktéž k vkladům hotovosti na bankovní účet žalobkyně, k příjmům žalobkyně za pronájem apartmánu a k neuhrazené provizi za zprostředkované pobyty. Vyloučil, že by za současné situace spojené s omezenou možností pobytu v třetí zemi nebyl zájem o nemovitost v případě, že by žalobkyně měla skutečný zájem ji prodat. K tvrzenému nezájmu o dceru sdělil, že se jedná o další z účelových nepravd, neboť je to žalobkyně, která mu ve styku opakovaně brání (viz např. usnesení Krajského soudu z [datum rozhodnutí], č. j. 13 Co 34/2020-466). Pokud jsou zmiňovány nepřiznané příjmy, odkázal na další aktivity žalobkyně spojené s prodejem obrazů, roušek, na příjmy z transparentního účtu a současně na částky, které vynakládá na právní služby [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

6. Žalovaný i po částečném zpětvzetí žaloby setrval na procesním stanovisku uvedeném výše, které po provedení dokazování, zejména listinami zaslanými soudu Úřadem práce a předloženými samotnou žalobkyní, právní zástupkyně žalovaného rozvedla v závěrečné řeči.

7. Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování k osobním, rodinným, majetkovým i výdělkovým poměrům účastníků zahrnující i spis ve věci péče o nezletilou dceru účastníků a v něm vydaná rozhodnutí.

8. Z připojeného spisu ve věci péče o nezletilou [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozenou [datum], vedeného u podepsaného soudu pod sp. zn. Nc 408 2018 soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov z [datum rozhodnutí], č. j. Nc 408/2018-335, soud svěřil nezletilou [příjmení] [jméno] pro dobu před a pro dobu po rozvodu manželství rodičů do jejich střídavé péče výrokem I., stanovil povinnosti rodičů při předávání a převzetí nezletilé, výrokem II. otci uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 3 500 Kč měsíčně, výrokem III. uložil matce povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 1 500 Kč měsíčně a zároveň výrokem IV. zamítl návrh otce na vyslovení předběžné vykonatelnosti výroku I. rozsudku. Výrokem V. soud nad výchovou nezletilé stanovil dohled, rozhodl i o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků toto právo na jejich náhradu nákladů nepřiznal (výrok VI.).

9. Okresní soud Brno-venkov rozhodoval v řízení zahájeném k návrhu matky ze dne [datum], kterým se domáhala svěření nezletilé [příjmení] [jméno] do své péče pro dobu před rozvodem i po rozvodu manželství rodičů, stanovení vyživovací povinnosti otce k nezletilé ve výši 12 000 Kč měsíčně a úpravy jeho styku s nezletilou. Otec souhlasil se svěřením nezletilé do péče matky jen zpočátku, v průběhu řízení své stanovisko změnil tak, že požadoval svěření dcery do své výlučné péče. Opatrovník nezletilé v té době dospěl v nejlepším zájmu nezletilé k závěru, že svěřením nezletilé do střídavé péče rodičů lze eliminovat negativní postoj matky k umožnění kontaktu nezletilé s otcem. Rozsudek Okresního soudu Brno-venkov z [datum rozhodnutí], č. j. Nc 408/2018-335, ve znění dále citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně, nabyl právní moci dne [datum].

10. Krajský soud v Brně ve svém rozsudku z [datum] (č. l. 430 - 439), č. j. 13 Co 184/2019 – 863, k odvolání matky rozsudek soudu prvého stupně ve výrocích I. a IV. změnil tak, že nezletilou [příjmení] [jméno] svěřil pro dobu před rozvodem manželství rodičů i pro dobu po rozvodu manželství rodičů do péče otce, upravil běžný styk matky s nezletilou, taktéž v období jarních, velikonočních, hlavních a vánočních prázdnin a svátků. Stanovil rovněž povinnosti rodičů při předání a převzetí nezletilé. Ve výrocích II. a III. krajský soud změnil rozsudek soudu prvého stupně tak, že matce stanovil počínaje dnem [datum] i pro dobu po rozvodu manželství rodičů nezletilé povinnost hradit výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně k rukám otce, taktéž specifikoval dluh matky na výživném pro nezletilou za období od [datum] do [datum] ve výši 9 484 Kč. Změněn byl i výrok V. citovaného rozsudku, a to tak, že dohled nad nezletilou se nestanovuje (výrok III.) Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.).

11. Krajský soud zároveň konstatoval, že Okresní soud Brno-venkov provedl obsáhlé dokazování k osobním, rodinným, příjmovým a majetkovým poměrům obou rodičů (k tomu viz výčet provedených důkazů v odst. 5 rozsudku Okresního soudu Brno-venkov z [datum rozhodnutí], č. j. Nc 408/2018-335).

12. Z rozhodnutí soudů vydaných ve věci péče o dříve narozené nezletilé děti žalobkyně zjistil krajský soud, že: -) žalobkyně má vedle nezletilé [příjmení] [jméno], narozené [datum] z manželství s [celé jméno žalovaného], další 3 nezletilé děti, a to z manželství s [jméno] [příjmení], které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 C 170/2005-27, [jméno] [jméno] [příjmení], narozenou [datum] a [jméno] [příjmení] [příjmení], narozeného [datum], které byly rozsudkem téhož soudu z [datum rozhodnutí], č. j. 24 P 382/2005-56, na základě soudem schválené dohody rodičů svěřeny do péče matky, -) z manželství s [jméno] [příjmení], které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 P 333/2012-302, má nezletilou [jméno] [příjmení], narozenou [datum], která byla svěřena pro dobu po rozvodu manželství rodičů do péče matky, za současného rozhodnutí o úpravě asistovaného styku otce s nezletilou.

13. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Brně se taktéž podává, že Okresní soud Brno-venkov provedl důkaz spisem Městského soudu v Brně, sp. zn. 3 T 79/2018, z něhož zjistil, že žalobkyně byla trestně stíhána pro skutek spočívající v tom, že křivě obvinila svého bývalého manžela [jméno] [příjmení], který ji měl v období od srpna do prosince roku [rok] opakovaně také za přítomnosti nezletilých dětí psychickým a fyzickým násilím nutit k pohlavním stykům, které odmítala, což bylo důvodem toho, že ji fyzicky napadl a způsobil jí zranění. Soud zjistil, že matka byla rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. 3 T 79/2018-530, zproštěna obžaloby, nicméně z obsahu zprošťujícího rozsudku bylo zjištěno, že matka stěžovala svým dětem [jméno] a [jméno] [příjmení] styk s jejich otcem [jméno] [příjmení], který v důsledku toho na své děti zcela rezignoval.

14. Ze spisu vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. P 266/2014 bylo dále zjištěno, že matka maří styky nezletilé [jméno] [příjmení], narozené z druhého manželství matky s otcem, v době vydání rozsudku soudu prvého stupně bylo v běhu řízení o změnu předchozí úpravy rodičovské zodpovědnosti k nezletilé [jméno], řízení o svěření nezletilé [jméno] do péče otce [jméno] [příjmení].

15. Z úřední činnosti je podepsanému soudu známo, že nezletilá [jméno] byla svěřena do péče otce [jméno] [příjmení] od [datum], žalobkyni, coby matce nezletilé, byla uložena povinnost platit na výživu [jméno], [datum narození], měsíčně 1 500 Kč (k tomu srovnej rozsudky Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum rozhodnutí], č. j. P 266/2014-1080, 31 P a Nc 30/2018, 31 P a Nc 132/2018, 31 P a Nc 31/2019, 31 P a Nc 32/2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 Co 291/2019-1179). Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum rozhodnutí], č. j. P 266/2014-1771, 32 P a Nc 320/2019, 32 P a Nc 247/2020, bod 16, mimo jiné vyplývá, že žalobkyně zdůvodnila skutečnost, že je vedena t. č. v evidenci uchazečů o zaměstnání tím, že nemá pevně stanovené termíny kontaktů s dcerami [jméno] a [příjmení] [jméno], v důsledku čehož nemůže být plnohodnotně zaměstnána.

16. Krajský soud taktéž konstatoval v odůvodnění svého rozsudku z [datum] podstatné skutečnosti i pro toto řízení, které uváděl žalovaný v rámci procesního vyjádření, a to důkazy znaleckými posudky psychologů a psychiatrů podanými jednak v trestním řízení, jednak v řízení ve věci péče o nezletilou [jméno] [příjmení]. Uvedl, že:„ Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalkyně z odvětví psychologie se specializací na psychologii dětí a dospělých, ze dne [datum], podaného ve věci péče o nezletilou [jméno] [příjmení], jakož i z výslechu této znalkyně bylo zjištěno, že matka má rysy výrazně nevyrovnané osobnosti s projevy osobní nevyzrálosti ve vztahu k sobě i k druhému pohlaví, zaujímá infantilní sexuální postoj, trpí pocity méněcennosti a sníženého sebevědomí, je zaujatá svými emocemi a převládá u ní vzrušivost, podrážděnost a pesimistické nálady. Znalkyně dodala, že matka je disharmonická, nezralá ve vztahu k partnerům, které často střídá, hodně emocionální, osoba, která potřebuje pomoc psychiatra i terapeuta z důvodu depresivních stavů. V případě rodičovských kompetencí převažuje u matky stimulující přístup, projevuje vysokou míru náklonnosti k dětem, podporuje kamarádství a solidaritu, v jejích rodičovských postojích se promítá nevyřešený partnerský konflikt. Ze závěrů znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne [datum], podaného v trestní věci matky, soud dále zjistil, že matka je egocentrická, zaměřená na své potřeby, dokáže intenzivně projevovat lásku i nenávist, má nedostatečnou sebeúctu a sebehodnocení, pocity nejistoty kompenzuje snahou upoutávat na sebe pozornost, pocit ztráty obdivu a uznání okolí u něj vede k poruchám chování, k vyvolávání hádek, k urážlivosti, negativismu, případně k jiným formám agresivního chování. Matka byla označena za osobnost emočně nestabilní, nezdrženlivou a dráždivou s vysokou pravděpodobností dostat se do konfliktních situací i agresivního charakteru, do situací s autodestrukčními prvky. Z výslechu provedeného znalkyní před orgánem policie v [anonymizováno] bylo také zjištěno, že matka trpí labilní emocionalitou a mentální bulimií, což je egocentrické chování, zajímá se pouze o své zájmy a ostatní zájmy, včetně péče o děti jsou pozadí. Matka má podle znalkyně manipulativní sklony, tendenci k předvádění se, upoutání pozornosti na sebe. V případě naplnění představ je milá, ochotná a vstřícná navenek, v opačném případě nedokáže zabránit projevení impulsivity v chování v různých formách (např. trestní oznámení, vyvolávání hádek a konfliktů), přičemž se u ní nachází rysy, které by splňovaly kritéria poruchy osobnosti.“ 17. Byla taktéž konstatována rozhodnutí podepsaného soudu vydaná v trestních věcech žalovaného, trestní příkaz Okresního soudu z [datum], dále trestní příkaz ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 T 167/2015-71, kterým byl žalovaný, coby otec nezletilých [jméno] a [celé jméno žalovaného], uznán vinným, že v době od [datum] do [datum] úmyslně, řádně a včas neplnil vyživovací povinnost k nezletilým dětem [jméno] ([datum narození]) a [jméno] ([datum narození]), čímž spáchal přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce 4 měsíců podmíněně odložený, rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 3 T 111/2016-63, kdy byl žalovaný uznán vinným, že v období od [datum] do [datum] neplnil řádně a včas svou vyživovací povinnost vůči těmto nezletilým dětem, za což mu byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. V rozsudku Okresního soudu Brno-venkov z [datum] vydaným v řízení vedeném pod sp. zn. 12 T 87/2018, byl otec zproštěn obžaloby pro skutek, že v období od [datum] z [datum] řádně a včas neplnil vyživovací povinnost vůči svým nezletilým dětem [jméno] a [jméno], neboť trestnost tohoto činu zanikla.

18. Z úřední činnosti soudu a z připojeného spisu ve věci péče o nezletilou [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně], taktéž z k důkazu konstatovaného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], má soud za nesporné, že žalovaný převzal nezletilou [příjmení] [jméno] do péče od žalobkyně dne [datum], a to na základě usnesení o nařízení předběžného opatření z téhož dne.

19. Důkazy zajištěnými ze sociálních sítí, předloženými tomuto soudu, které konstatoval do protokolu u jednání [datum] (č. l. 378-380) a [datum] (č. l. 299-302) bylo prokázané nejen vzájemné osočování účastníků, informace ne zcela pravdivé, zkreslené, ale rovněž korespondence rodinných příslušníků žalobkyně i žalobkyně s žalovaným, výtky či výčitky a uvádění takových informací, které nebyly pro meritum této věci zcela relevantní. Soud doplnil dokazování o stranami předložená čestná prohlášení osob jim blízkých a spřízněných, jejichž věrohodnost byla oboustranně právními zástupkyněmi účastníků napadena.

20. Skutečnost, proč se soud obsáhle v tomto řízení věnuje rozsudku Krajského soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 Co 184/2019- 863, který rovněž zmínil zásady pro určení rozsahu výživného upravené v § 913 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry a povinného, soud dále zdůvodní. Krajský soud zhodnotil v citovaném rozsudku skutečnosti, z nichž vycházel soud prvého stupně při úvaze o výši výživného (bod 22). Soud prvého stupně zohlednil, že otec (žalovaný) má další 2 dvě vyživovací povinnosti kromě nezletilé [příjmení] [jméno], v roce 2019 dosahoval čistého průměrného měsíčního příjmu přibližně ve výši 22 900 Kč, k němuž mu byly vypláceny cestovní náhrady ve výši přibližně 10 000 Kč měsíčně. V letním období dosahoval z brigádnické činnosti příjmu ve výši cca 5 – 10 000 Kč měsíčně. U matky (žalobkyně) soud vycházel ze skutečnosti, že má kromě [jméno] vyživovací povinnost k dalším 3 nezletilým dětem, pobírala dávky státní sociální podpory, užívala vozidlo [anonymizováno], vlastní apartmán v [příjmení] [jméno] a taktéž nemovitosti v [obec]. Za účelem zjištění schopností, možností a majetkových poměrů účastníků krajský soud doplnil dokazování. Zjistil, že otec v roce 2020 dosáhl ze závislé činnosti čistého průměrného měsíčního příjmu, včetně části nespotřebovaných cestovních náhrad, ve výši přibližně 26 000 Kč, žije v nájemním bytě, kde hradí náklady na bydlení ve výši 16 000 Kč měsíčně a vedle nezletilé [příjmení] má nadále vyživovací povinnost k dalším dvěma nezletilým dětem (bod 81 rozsudku).

21. Dále krajský soud ve svém rozsudku z [datum] uvedl, že matka byla v prvním čtvrtletí roku 2020 zaměstnaná u firmy [právnická osoba], s čistým měsíčním průměrným příjmem ve výši 18 680 Kč, počínaje červencem roku 2020 byla vedena jako uchazeč o zaměstnání, byla jí vyplácena podpora v nezaměstnanosti a v rekvalifikaci, a to po dobu prvních dvou měsíců ve výši 19 389 Kč měsíčně a v následujících měsících ve výši 14 978 Kč měsíčně. Při posuzování schopností a možností matky plnit vyživovací povinnost k nezletilé odvolací soud vzal dále do úvahy, že vlastní rodinný dům, v němž žije, je majitelkou apartmánu v [příjmení] [jméno] a užívá osobní vozidlo [značka automobilu]. Matka hradí zálohově platby inkasa v měsíční výši 4 770 Kč, a vedle nezletilé [příjmení] má vyživovací povinnost k dalším třem dětem. Vycházeje z celkových majetkových poměrů matky po zohlednění počtu osob na její výživu odkázaných, dospěl soud k závěru, že výživným přiměřeným jejím schopnostem a možnostem, jakož i rozsahu odůvodněných potřeb nezletilé [příjmení], je částka 2 000 Kč měsíčně (bod 82 tohoto rozsudku). Taktéž dále konstatoval, že po převzetí nezletilé do péče otce došlo ke zklidnění situace, která byla v době rozhodování soudu prvního stupně výrazně negativistická.

22. Soud v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 19/2019 provedl důkazy shodné, které již byly provedeny a zhodnoceny, jak soudem I. stupně ve věci péče o nezl. [jméno] [jméno] (ve věci sp. zn. Nc 408 2018), tak i soudem odvolacím (viz rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 13 Co 184/2019-863), ať již se to týká zpráv o výdělcích obou manželů, zpráv jejich zaměstnavatelů, včetně potvrzení o provedených exekučních srážkách, pracovních smluv, dohod o provedení práce, či jejich dodatků, dohody o rozvázání pracovního poměru či vyplacených dávek státní sociální podpory, výpisů z katastru nemovitostí České i Slovenské republiky, zprávy [právnická osoba], pravidelných plateb žalobkyně, tisků z portálu Booking.com, vyživovacích povinností každého z manželů, rozhodnutí ve věcech trestních, dalších listinných důkazů obsažených ve spisovém materiálu či zpráv Úřadu práce, které nadto budou detailně zmíněny dále, jelikož listiny předložené žalobkyní před vydáním rozsudku, byly vesměs vydány v období po rozhodnutí krajského soudu. Soud v posuzované věci odkazuje na řízení pravomocně skončená, v nichž se již soudy, pokud se týká osobních, rodinných, příjmových a majetkových poměrů obou manželů, se skutkovými zjištěními v rozsahu uvedeném, podrobně vypořádaly.

23. Pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jen jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí, tedy o otázku, která byla předmětem sporu. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Řešení ostatních otázek, s nimiž se musel soud v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat, není pro soud v jiném řízení závazné. To ovšem neznamená, že soud může závěry učiněné v předchozím pravomocně skončeném řízení zcela pominout. I když jimi není vázán ve smyslu § 159a o. s. ř., musí se vypořádat se skutkovými zjištěními a právními závěry, v jejichž hodnocení se od dříve vydaného pravomocného rozhodnutí hodlá odchýlit. Opačný postup by byl v rozporu s požadavkem právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Soud nemůže v posuzované věci vycházet z jiného závěru o shodných skutečnostech mezi totožnými osobami, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto.

24. Soud doplnil dokazování v průběhu tohoto řízení na návrh žalobkyně a žalovaného listinami dále specifikovanými, z nichž zjistil tyto skutečnosti:

25. Z notářského zápisu NZ [číslo], [spisová značka] sepsaného [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], soud zjistil, že účastníci před uzavřením manželství ve smyslu § 717 a § 729 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, upravili své budoucí majetkové vztahy, a to tak, že ujednali manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu, konkrétně režim oddělených jmění s účinky k [datum] (tj. k datu uzavření manželství). Smlouva byla zapsána v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu od [datum].

26. Z příjmových pokladních dokladů z [datum] a [datum] předložených žalobkyní, že tato si půjčila od třetích osob celkem 60 000 Euro.

27. Z mimořádného výpisu z účtu stavebního spoření [číslo] od [datum] do [datum] soud zjistil na účet žalobkyně provedené vklady ve výši 2x 8 300 Kč, 6 425 Kč.

28. Z kupní smlouvy z [datum] soud zjistil, že žalobkyně zakoupila apartmánový byt v [příjmení] [jméno] za 34 000 Euro.

29. Ze smlouvy o poskytování realitních služeb z [datum] uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní o výhradním prodeji nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] u KÚ pro [územní celek], KP [obec], soud zjistil, že žalobkyně projevila zájem prodat nemovitosti ve svém výlučném vlastnictví za kupní cenu 11 900 000 Kč.

30. Z uznání dluhu z [datum] a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný (coby dlužník) a žalobkyně (coby věřitel) uzavřeli dohodu u uznání dluhu a jeho postupném splácení, kdy žalovaný stvrdil dluh vůči žalobkyni ve výši 1 430 000 Kč poskytnutý coby půjčka do podnikání.

31. Probíhající exekuci ve věci oprávněných nezletilých dětí [anonymizováno], [jméno] a [jméno], proti povinnému žalovanému, jakož i úhradu dlužného výživného ve výši 111 551,09 Kč a nákladů exekuce ve výši 23 450,50 Kč, soud vzal za prokázané z vydaných usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno ve věci sp. 137 Ex 4486/16 o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného a o zrušení vydaných exekučních příkazů a z přehledu úhrad od [datum] do [datum].

32. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] z [datum] ve znění Dodatku [číslo] soud vzal za prokázané, že úvěrující s [právnická osoba], [IČO] a žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru, jehož celková výše činila 570 000 Kč, který měl být hrazen anuitními splátkami ve výši 12 503 Kč, kupní cena vozidla [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno] činila 950 000 Kč, součástí smlouvy byl splátkový kalendář.

33. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že touto smlouvou žalobkyně dokládá tvrzený prodej vozidla [anonymizována dvě slova] za kupní cenu 356 982 Kč (č. l. 227, 252) kupujícímu [jméno] [anonymizována dvě slova].

34. Z Oznámení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z 19. 5. 2020 ve věci sp. zn. 030 EX 14965/19 ve věci oprávněného [jméno] [příjmení] proti povinné žalobkyni soud zjistil, že soudní exekutor dne [datum] pojal do soupisu movitých věcí vozidlo [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], na základě návrhu povinné na úhradu měsíčních splátek pohledávky oprávněného k datu podání zprávy k zajištění vozidla nepřistoupil.

35. Z výpisu z webových stránek Booking.com (č. l. 276- 282) bylo zjištěno, že provize je účtována za uskutečněné pobyty po odjezdu hosta poté, co host provedl úhradu ubytování. Platba za provize má být uskutečňována 1x měsíčně.

36. Z faktur č. [rok] a č. [rok] vystavených v únoru [rok] žalobkyni [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že advokátka účtovala žalobkyni za poskytnuté služby celkem 20 000 Kč.

37. Z rozhodnutí Úřadu práce z [datum rozhodnutí], č. j. 164000/20/BO, že nárok na rodičovský příspěvek bude žalobkyni odejmut od [datum], jelikož nezletilá dcera [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] dosáhla dne [datum] věku 4 let.

38. Z vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku ze dne [datum], že provozování živnosti se specifikovaným předmětem podnikání bylo žalobkyni přerušeno od [datum] do [datum].

39. Z exekučních příkazů k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky ve věci sp. zn. 030EX 14965/19 soud zjistil, že dlužníkem žalobkyně je na základě dodatečného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí roku [rok] i Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště [obec], kdy pohledávky žalované coby povinné vůči dlužníku povinného představují částky 12 743 Kč a 4 281 Kč.

40. Z přípisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum], že žalobkyně jí nepravidelně vypomáhá v domácnosti s žehlením, uklízením, prací na zahradě, mytím oken.

41. Ze zpráv Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v [obec] - z [datum] (č. l. 409-410), z [datum] (č. l. 458), dále z rozhodnutí ze dne [datum] (č. l. 460), že žalobkyně je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od [datum], byla jí poskytována podpora v nezaměstnanosti ve výši 19 389 Kč měsíčně po dobu prvních 2 měsíců, ve výši 14 978 Kč měsíčně po dobu dalších 2 měsíců, ve výši 13 481 Kč po zbývající podpůrčí dobu. Žalobkyni byly vydány doporučenky pro firmu [právnická osoba], firmu [anonymizována dvě slova], pro [územní celek], firmu [právnická osoba], [právnická osoba], spotřební družstvo [obec], [právnická osoba] [příjmení], kdy výdělky u nabízených pracovních míst se pohybovaly v rozmezí od 18 do 31 000 Kč, v průběhu března 2021 jí byly vydány 2 doporučenky Úřadem práce pro [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kdy nabízený výdělek činil 12 - 22 000 Kč důvod nepřijetí - nezadáno, neuveden.

42. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne [datum], které převzala žalobkyně osobně [datum] a vzdala se zároveň práva na odvolání pod č. j. BOA-1709/2020-1D soud vzal za prokázané, že žalobkyni byla přiznána podpora v nezaměstnanosti od [datum] ve výši 19 389 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 14 978 Kč po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 13 481 Kč po zbývající podpůrčí dobu. Z odůvodnění rozhodnutí soud zjistil, že podpora byla žalobkyni přiznána, jelikož v rozhodném období posledních dvou let před zařazením do evidence uchazeče o zaměstnání získala zaměstnáním či jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce 12 měsíců a 29 dnů, jednalo se přitom o zaměstnání u zaměstnavatele [anonymizována tři slova], [IČO] v době od [datum] do [datum] a u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO] v době od [datum] do [datum]. Výše podpory v nezaměstnanosti byla stanovena procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého dosáhla žalobkyně v posledním ukončeném zaměstnání a který činil 29 956 Kč. Jednalo se o zaměstnání u zaměstnavatele [právnická osoba] (č. l. 460) v době od [datum] do [datum].

43. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v [obec] (č. l. 469 – 473), a to -) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16084/21/BO (č. l. 469) soud zjistil, že Úřad práce konstatoval přeplatek na dávce státní sociální podpory u příspěvku na bydlení, přiznané žalobkyni ve výši 15 306 Kč a rozhodl o její povinnosti vrátit uvedený přeplatek do [datum] na účet úřadu, který rozhodnutí vydal. Dávky byly neprávem vyplaceny v období 07 - 09/ 2019 kdy vznikl žalobkyni v každém měsíci nárok na výplatu ve výši 599 Kč, vyplaceno bylo 5 701 Kč. V každém měsíci tak vznikl přeplatek ve výši 5 102 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že žalobkyně nesplnila zákonnou oznamovací povinnost, zavinila, že dávka byla přiznána a vyplácena ve vyšší částce, než v jaké ve skutečnosti náležela. Ve výše uvedeném období měla žalobkyně ve skutečnosti vyšší příjmy, než jaké doložila. Dne [datum] doložila doklad o výši příjmu za druhé čtvrtletí roku 2019, v němž uvedla, že pobírala pouze rodičovský příspěvek a měla příjmy z podnikání na vedlejší činnost. V srpnu 2019 bylo zjištěno, že ve druhém čtvrtletí 2019 žalobkyně obdržela rodičovský příspěvek ve výši 11 400 Kč, doložila doklady o výši příjmů za druhé čtvrtletí roku 2019 u svých dětí u [jméno] [příjmení] [příjmení] výživné ve výši 0 Kč, [jméno] [příjmení] [příjmení] výživné ve výši 0 Kč, taktéž u [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] výživné ve výši 0 Kč a u [jméno] [příjmení] uvedla částku 6 300 Kč. Elektronicky byl zjišťován příjem z podnikání, finančním úřadem bylo sděleno, že v roce 2019 měla kromě podnikání žalobkyně rovněž příjmy ze závislé činnosti. Ve druhém čtvrtletí roku 2019 obdržela příjmy ze závislé činnosti od firmy [právnická osoba], ve výši 38 313 Kč a od firmy [právnická osoba], ve výši 22 584 Kč. -) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16090/21/BO (č. l. 470) soud zjistil, že byl konstatován rovněž vznik přeplatku na totožné dávce SSP u příspěvku na bydlení, bylo rozhodnuto rovněž o povinnosti žalobkyně uvedený přeplatek vrátit, neboť v období 04/ 2019 měla žalobkyně nárok na výplatu částky 4 660 Kč, vyplaceno bylo 4 829 Kč, vznikl přeplatek ve výši 169 Kč, stejně jako v 05 – 06/ 2019. Bylo rozhodnuto o vrácení přeplatku ve výši 507 Kč. Při dokládání příjmu bylo ze strany Finančního úřadu sděleno, že žalobkyně měla v roce 2019 kromě podnikání také příjmy ze závislé činnosti v prvém čtvrtletí roku 2019, kdy obdržela od firmy [anonymizováno] – [příjmení] [anonymizováno] (č. l. 470) proplacenou dovolenou ve výši 1 682 Kč, byť uvedla, že pobírala pouze rodičovský příspěvek v prvém čtvrtletí 2019 ve výši 11 400 Kč, obdržela rovněž dávky nemocenského pojištění, což bylo potvrzeno Městskou správou sociálního zabezpečení [obec] ve výši 4 860 Kč. -) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 2732/21/BO (č.l. 471) taktéž soud zjistil vznik přeplatku na dávce SSP příspěvku na bydlení přiznané žalobkyni a zahájení řízení o povinnosti vrátit uvedený přeplatek do [datum] ve výši 8 868 Kč za období 04/ 2019 - 06/ 2019, kdy nárok v každém měsíci vznikl ve výši 4 829 Kč, vyplaceno bylo žalobkyni 7 785 Kč, v každém měsíci vznikl přeplatek ve výši 2 956 Kč. I v tomto rozhodnutí bylo konstatováno sdělené výživné ve výši 0 Kč u dětí [anonymizováno], ve výši 0 Kč u [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně], u [jméno] ve výši 6 600 Kč. Rovněž bylo zjištěno z odůvodnění rozhodnutí, že v prvém čtvrtletí roku 2019 obdržela žalobkyně příjmy ze závislé činnosti od firmy [anonymizováno] - [příjmení] [anonymizováno] ve výši 12 545 Kč a od firmy [právnická osoba] ve výši 19 309 Kč. -) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 1982/21/BO (č. l. 472) se opět podává řízení o vzniku přeplatku na dávce SSP příspěvku na bydlení přiznaného žalobkyni a o povinnosti vrátit přeplatek do [datum] ve výši 57 384 Kč za období od 10/ 2019 do 6/ 2020, kdy se jedná o přeplatky vyplacené v měsících, v nichž žalobkyni na tuto dávku nevznikl nárok. Přesto vyplacena byla v každém měsíci 10/ 2019 2019 částka 6 320 Kč, v 01/ 2020 částka 5 869 Kč, v 02/ 2020 – 06/ 2020 v každém měsíci částka 6 511 Kč. Z odůvodnění i tohoto rozhodnutí se podává, že příjem ze zaměstnání, který žalobkyně obdržela za třetí čtvrtletí roku 2019 a čtvrté čtvrtletí roku 2019 byl ve správné výši zjištěn Úřadem práce dne [datum]. Žalobkyně měla ve skutečnosti vyšší příjmy, než jaké dokládala v minulém období pro pokračování dávky státní sociální podpory. Uvedla, že pobírala pouze rodičovský příspěvek a měla příjmy z podnikání na vedlejší činnost. Bylo konstatováno, že ve čtvrtém čtvrtletí roku 2019 obdržela rodičovský příspěvek ve výši 11 400 Kč měsíčně, z dokladů o výši příjmu za třetí čtvrtletí 2019 u dětí dokládala pouze výživné ve výši 270 EUR, tj. po přepočtu ve výši 6 970 Kč na [jméno] [příjmení], opět u dětí [anonymizováno] a [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] uváděla výživné ve výši 0 Kč Úřadem práce však byly zjištěny odlišné příjmy žalobkyně v rozhodném období, bylo zjištěno, že ve třetím čtvrtletí roku 2019 obdržela příjmy ze závislé činnosti od firmy [právnická osoba], výši 88 206 Kč (č. l. 472), ve čtvrtém čtvrtletí roku 2019 obdržela příjmy od téže firmy ve výši 106 791 Kč. Po započítání příjmů ze závislé činnosti bylo zjištěno, že na příspěvek na bydlení období od října 2019 do června 2020 neměla žalobkyně nárok. -) Jak dále prokazují Oznámení o zahájení řízení o přeplatku z [datum] (č. l. 474-479) vydané Úřadem práce České republiky byly zjištěny u žalobkyně přeplatky na příspěvku na bydlení za období 04 - 06/ 2019 ve výši 8 868 Kč, za období 10/ 2019 - 6/ 2020 dále přeplatky u přídavku na dítě ve výši 6 300 Kč, 5 490 Kč a 4 500 Kč, u příspěvku na bydlení za 07- 09/ 2019 přeplatky ve výši 15 813 Kč, za 10/ 2019 - 6/ 2020 ve výši 57 384 Kč. Z tohoto důvodu, jak vyplývá z mailové korespondence mezi žalobkyní a pracovnicí Úřadu práce (č. l. 480-483) a Platebního rozpisu Úřadu práce (č. l. 463) žalobkyni jsou přeplatky sráženy z dávek, což vyplývá taktéž z doložených přehledů dávek vyplácených. Výše dávek poskytnutých žalobkyni v období tohoto řízení vyplývá z detailních rozpisů – platebních rozpisů s uvedením řádných dávek – rodičovského příspěvku, příspěvků na děti, příspěvků na bydlení (viz č. l. 402- 404 v období od [datum] do [datum]) a (č. l. 463) v období od [datum] – [datum]. Zejména platební rozpis z [datum] prokazuje i srážky pohledávek v jednotlivých měsících od počátku roku 2021.

44. Z Usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství Policie [obec], [anonymizováno] oddělení obecné kriminality ze dne [datum rozhodnutí], č. j. KRPB 2283-72/TČ-2020-060276, soud zjistil, že tímto rozhodnutím byla dle § 159a odst. 2 trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu odložena věc podezření ze spáchání přečinu úvěrového podvodu, kterého se měla dopustit [celé jméno žalobkyně] tím, že dosud nezjištěného dne pravděpodobně v roce 2016 a na dosud neupřesněném místě u společnosti [právnická osoba], podala žádost o úvěr, ke které doložila potvrzení o příjmu od [právnická osoba] [anonymizováno], kde její příjem jako vedoucí prodeje za prvních 9 měsíců v roce 2016 měl činit 537 930 Kč, ač minimálně od [datum] měla čerpat mateřskou dovolenou, která však v doložených výplatních lístcích neměla být uvedena, tedy na základě nepravdivých informací o výši příjmu měla získat úvěr ve výši 5 000 000 Kč, přičemž při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, kdy úvěr je řádně splácen, protože trestní stíhání je nepřípustné podle § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, je-li trestní stíhání promlčeno. Z odůvodnění rozhodnutí soud zjistil, že v oznámení právní zástupkyně žalovaného navazující na řízení vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 19/2019, [celé jméno žalobkyně] v tomto řízení tvrdí, že z důvodu naprostého nedostatku financí si [datum] půjčila od rodinných příslušníků částku přesahující 100 000 Kč, avšak v průběhu řízení vyšlo najevo, že jmenovaná čerpala úvěr u [právnická osoba] [anonymizována tři slova], kde předložila jako důkaz své bonity potvrzení o příjmu u [právnická osoba] [anonymizováno], kdy její měsíční příjem jako vedoucí prodejny měl údajně za 9 měsíců v roce 2016 činit 537 930 Kč (průměrně 60 000 Kč měsíčně) – č.l. 98 spisu. Ve věci byly zahájeny úkony trestního řízení. [právnická osoba], sdělila, že [celé jméno žalobkyně] uzavřela dne [datum] smlouvou o stavebním spoření [číslo] dne [datum] souvisejících smlouvu o úvěru [číslo] ve výši 5 000 000 Kč. Nesplacená výše úvěru ke dni [datum] činila 5 000 074,17 Kč. Zároveň bylo konstatováno, že úvěr je řádně splácen, úvěrový a související účet stavebního spoření nevykazuje nedoplatek po lhůtě splatnosti. Ze sdělení jednatele společnosti [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení] vyplynulo, že tato společnost potvrzení o příjmu zaměstnance [celé jméno žalobkyně] nevydala, ani žádné výplatní pásky, společnost užívá zcela jiný účetní program. [celé jméno žalobkyně] nebyla nikdy zaměstnancem společnosti, v minulosti byla zákazníkem společnosti. Policejní orgán tak měl za prokázáné, že [celé jméno žalobkyně] při sjednávání úvěru uvedla nepravdivé informace, avšak je-li dle sdělení [právnická osoba], úvěr řádně splácen, jedná se v této věci pouze o přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku. Podle § 34 odst. 1 písm. e) trestního zákona trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, která u přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku činí 3 léta. Tzn., že v tomto případě uplynula promlčecí doba dne [datum], když podmínky pro přerušení promlčecí doby nebyly policejním orgánem zjištěny. V důsledku uvedeného trestní stíhání vůči [celé jméno žalobkyně] nebylo možno zahájit, neboť je promlčeno. Policejní orgán proto rozhodl o odložení věci.

45. Z návrhu žalobkyně adresovaného Okresnému súdu v [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že své současné měsíční výdaje specifikovala částkou 1 285 Euro, včetně nákladů na hypotéku ve výši 600 Euro, navrhla změnu výchovy u dcery [jméno], požádala o vydání předběžného opatření.

46. Z potvrzení zaměstnavatele žalobkyně pro Úřad práce (č. l. 459) soud zjistil zaměstnavatelem uvedený údaj o průměrné čisté měsíční mzdě žalobkyně od [datum] do [datum] ve výši 29 956 Kč.

47. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného (č. l. 467-468) výši průměrného čistého výdělku žalovaného v roce 2021 ve výši 25 578 Kč, bez cestovních náhrad, se srážkami ze mzdy ve výši 5 094 Kč – 6 974 Kč.

48. Z platebního rozpisu č. l. 463 Úřadu práce z [datum] bylo zjištěno, že veškeré vyplacené dávky SSP v roce 2021 byly sraženy - viz srážky pohledávky.

49. Žalovaný uzavřel [datum] smlouvu o nájmu nebytových prostor s [jméno] [příjmení] za účelem provozování dílny – truhlářství, podlahářství s nájmem ve výši 7 500 Kč měsíčně, zavázal se zároveň hradit platby s nájmem související.

50. Nepravidelné a nikoli zanedbatelné hotovostní vklady na účet žalobkyně vedený u [právnická osoba], byly zjištěny z informací banky ze dne [datum] (č. l. 55-58).

51. Žalobkyně se v tomto řízení nedomáhala, aby jí žalovaný jako osoba, která ve smyslu § 691 odst. 2 občanského zákoníku opustila rodinnou domácnost, přispíval na náklady této domácnosti, které je proto povinna nést sama. Domáhala se toliko stanovení výživného manželky ve smyslu § 697 občanského zákoníku, když tvrdila značné disproporce v životní úrovni manželů s tím, že není schopna, a to i přes zvýšené úsilí, zajistit své základní potřeby, je ve finanční tísni a často závislá na výpomoci třetích osob.

52. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2002 Sb., občanského zákoníku, mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

53. Ve vyživovací povinnosti mezi manžely se odráží socioekonomické funkce rodiny a je v zájmu společnosti a státu, aby si jednotlivci vytvářeli při rodinném soužití i ekonomické zázemí. Právní uznání a vynutitelnost vyživovací povinnosti se zřetelně projevuje až ve chvíli, kdy vůči jednomu z manželů není dobrovolně plněna. Na druhou stranu ani pro vyživovací povinnost neplatí absolutně reciprocita a důvodem jejího neplnění jinak povinným manželem může být například nevhodné (nemravné) chování druhého manžela (srov. nález Ústavního soudu IV. ÚS 2902/20 ze dne 3. 11. 2020, Švestka J., Dvořák J., Fiala J., Zuklínová M., a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek II. Praha: Wolters Kluwer, a s., 2014, str. 90 a násl.).

54. Vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely je specifická i proto, že je obvykle provázána s dalším majetkoprávním institutem manželského práva – společným jměním manželů. Nicméně zvláštní poměry z hlediska vyživovací povinnosti nastávají, stejně jako v posuzované věci, pokud mezi manžely není uplatněn zákonný majetkový režim a existují určité odchylky od tohoto režimu. V těchto případech zde je oddělený majetek, tedy majetek ve výlučném vlastnictví každého z manželů, z něhož je možné dovozovat i podmínky pro naplnění atributů výživného.

55. V řízení je nutno přihlížet taktéž k tomu, aby soudem určovaná vyživovací povinnost jednoho manžela byla v souladu s dobrými mravy, respektive, aby se přiznání výživného v daném případě neocitlo v rozporu s dobrými mravy, přičemž toto posouzení je výlučně v kompetenci soudu. Definice dobrých mravů není jednoznačná, soud však zohlednil definice, které jsou vytvořeny judikaturou.

56. Nejvyšší soud definoval dobré mravy např. ve věci sp. zn. 33 Odo 236/2005 tak, že dobré mravy netvoří společenský normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací, odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující části společnosti a mají povahu norem základních.

57. K pojmu dobrých mravů se již z podstaty věci konstantně vyjadřuje i Ústavní soud, který je definuje jako souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu.

58. Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že žádný z manželů, a tedy ani žalobkyně, se nenacházel v období let 2019 2020 v situaci, kdy by nebyl schopen zajišťovat přiměřeně své potřeby. Nebylo zjištěno, že by v tomto období byla hmotná a kulturní úroveň manžela v porovnání s hmotnou a kulturní úrovní manželky na podstatně odlišné úrovni v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně má vyživovací povinnost k 4 dětem, žalovaný k 3 dětem, oba hradí nyní výživné na 2 dosud nezletilé děti, žalobkyně ve výši 2 500 Kč měsíčně, žalovaný ve výši 4 800 Kč měsíčně. Dcera účastníků, s níž byla žalobkyně do konce května 2020 na rodičovské dovolené (a pobírala rodičovský příspěvek), je na základě pravomocného rozhodnutí soudu ve výlučné péči žalovaného od [datum], žalobkyně má stanovenu povinnost hradit výživné ve výši 2 000 Kč k rukám žalovaného. Taktéž další dcera žalobkyně [jméno] je t. č. v péči otce na Slovensku, žalobkyni bylo stanoveno výživné ve výši 1 500 Kč. Příjem žalobkyně kromě dávek SSP v roce 2019 i v roce 2020 zcela vyplynul ze zpráv Úřadu práce – bod 42, 43 tohoto rozsudku. V prvém čtvrtletí 2019 měla příjmy ve výši 12 545 Kč a 19 309 Kč, pobírala dávky SSP. V druhém čtvrtletí měla žalobkyně příjmy ve výši 38 313 Kč a 22 584 Kč, byly jí vypláceny dávky SSP. Ve třetím čtvrtletí obdržela příjmy ve výši 88 206 Kč a ve čtvrtém čtvrtletí ve výši 106 791 Kč. Pokud žalobkyně uváděla nepravdivé skutečnosti v žádostech o přiznání dávek SSP, neplnila tedy řádně svou oznamovací povinnost, bylo rozhodnuto příslušným správním úřadem o vrácení těchto nemalých přeplatků, které jsou taktéž podrobně rozebrány v bodě 43 rozsudku. Skutečnost, že uváděla vědomé nepravdy i při žádosti o úvěr na zakoupení nemovitosti v [obec], pak jednoznačně vyplývá i z rozhodnutí policie ze dne [datum] (bod 44). Žalobkyně nadto je výlučným vlastníkem nemovitostí, které dosud užívá a jejichž cena se v posledních 4 letech výrazně zvýšila, nemovitostí v [obec] v hodnotě nejméně 10 000 000 Kč, nemovitostí na Slovensku v [příjmení] [jméno], jejichž cena od uzavření kupní smlouvy vzrostla obdobným způsobem, používá luxusní vůz [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], má příjmy z přivýdělků či jiné benefity, které soudu neuvedla. Náklady na bydlení hradí měsíčně cca do 5 000 Kč.

59. Žalobkyně je od [datum] vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, byla jí vyplácena podpora v nezaměstnanosti po podpůrčí dobu. V mezidobí byla žalobkyni Úřadem práce nabídnuta pracovní místa s výdělky pohybujícími se v rozmezí od 12 000 Kč do 31 000 Kč. Skutečnost, proč není zaměstnána, zdůvodnila nestanoveným rozsahem styků se svými dcerami. Žalobkyně, ač tato skutečnost z připojeného spisu ve věci péče o nezletilou dceru účastníků nevyplývala, popírala dlouhodobě vůči úřadu práce úhradu výživného ze strany žalovaného na dceru (viz bod 43).

60. Výdělky manžela v období 2019 činily průměrně cca 22 900 Kč, k této částce mu byly vypláceny cestovní náhrady ve výši 10 000 Kč, v letním období navíc činil jeho přivýdělek cca 5 – 10 000 Kč. Průměrný měsíční příjem žalovaného v roce 2020 činil 26 000 Kč, v roce 2021 25 578 Kč, bez cestovních náhrad, se srážkami ze mzdy ve výši 5 094 Kč – 6 974 Kč Náklady na bydlení hradí ve výši cca 16 000 Kč, bydlí v nájmu. Přivýdělky nepopíral, nicméně nikoli v rozsahu uváděném žalobkyní. Dluhy z podnikání, které dosud nejsou v plné výši uhrazeny, a exekuce na výživné v předchozím období nepopíral. I on má k dispozici automobil, žádný majetek vyšší hodnoty nevlastní, od července 2020 fakticky pečuje o dceru účastníků.

61. Tvrdila-li žalobkyně v průběhu tohoto řízení, že prodává jak nemovitosti v [obec], tak apartmán v [příjmení] [jméno], a předmětné vozidlo [anonymizována dvě slova], tyto skutečnosti v okamžiku rozhodování soudu nebyly potvrzeny. Sama žalobkyně uvedla, že předmětné vozidlo užívá, v nemovitosti v [obec] žije spolu s nezletilými dětmi, apartmán v [příjmení] [jméno] je neprodejný, respektive přenechala jej k úhradě dluhu po splatnosti rodině a známým. Z jednání žalobkyně je tak zřejmá jeho účelovost. Z těchto důvodů soud neuvěřil ani žalobkyní předloženým dokladům o půjčkách v rozsahu 60 000 Euro, ani čestným prohlášením osob jí blízkých či spřízněných.

62. Lze tedy uzavřít, že životní úroveň žalobkyně, která vyplynula z listin založených do spisu, a životní úroveň žalovaného, manželů, kteří nevedli společnou domácnost od září 2018, byla v rozhodném období let 2019 2020 obdobná, a není tedy důvod, aby o výživném manželky rozhodoval soud, když zvýšené výdaje, které by mohly být spojené se zdravotním stavem, nebyly tvrzeny. Na závěrech soudu ani další provedené důkazy, ani rozporované zprávy zaměstnavatele žalovaného, v této věci již nebyly způsobilé ničeho změnit.

63. Pokud se týká dílčího období roku 2021, soud považuje přiznání výživného manželky ve výši po omezení žaloby za rozporné s dobrými mravy, neboť jednak žalobkyně je osobou v současné době pečující o děti rok narození 2003 a 2005, které již zcela nepochybně nevyžadují její neustálou přítomnost, jednak její pracovní způsobilost není omezená, což jí nebrání poté, co přerušila živnost, aby byla zaměstnána na plný úvazek. Nabídky a výše výdělků, kterých by mohla v zaměstnání žalobkyně dosahovat, byly prokázány zprávami Úřadu práce. Vyhýbá-li se žalobkyně pracovní a výdělečné činnosti, nelze jí výživné přiznat, a to přesto, že její příjmy jsou podrobeny nyní důvodným srážkám.

64. Soud při svém rozhodování v posuzované věci zohlednil kromě porovnání tvrzené rozdílné životní úrovně manželů, která však v řízení nebyla soudem zjištěna v neprospěch žalobkyně, i to, že žalobkyně viní z rozpadu manželství pouze žalovaného, sama není ochotna připustit, že by z její strany mohl být tento odchod jakýmkoliv způsobem zapříčiněn, jedná však účelově, nevyzrále, promyšleně uvádí nepravdy ohledně svého majetku a příjmů, lpí na prokázání toho, že žalovaný zatajuje své příjmy, aniž by sama reálně připustila své možnosti a pochybení. Výživné s ohledem na majetkové poměry žalobkyně, které lze hodnotit jako poměrně slušné, tak nebylo požadováno proto, aby byly pokryty nezbytné potřeby žalobkyně a jí tvrzené ohrožení výživy. Chování a projevy chování žalobkyně v průběhu tohoto řízení nadto dokládají i v řízení ve věci péče o nezletilou dceru účastníků konstatované znalecké posudky, přičemž soud tyto závěry na základě komplexně provedeného dokazování sdílí.

65. V souladu s jednoznačným, určitýma a srozumitelným procesním úkonem žalobkyně, kterým žalobu omezila, bylo řízení výrokem I. zastaveno.

66. Výrokem II. byla žaloba z důvodů uvedených výše ve zbývající části zamítnuta částečně jako nedůvodná, částečně pro rozpor uplatněného nároku s dobrými mravy tak, jak jsou posuzovány judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

67. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud přiznal procesně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za právní zastoupení podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 2 AT ve výši pětinásobku hodnoty ročního plnění – tj. z částky 900 000 Kč. Právní zástupce žalovaného učinil všechny úkony ve věci za situace, kdy byla předmětem řízení částka požadovaná na výživném ve výši 15 000 Kč. Odměna za 1 úkon právní služby tak činí 11 900 Kč, za 19 účtovaných úkonů, tedy 226 100 Kč. Právní zástupkyně žalovaného má dále právo na úhradu režijního paušálu k jednotlivým úkonům právní služby dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 19 x 300 Kč, celkem 5 700 Kč a podle § 137 odst. 1 o. s. ř., taktéž na náhradu 21% DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 48 678 Kč Celkem bylo žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně přiznáno 280 478 Kč ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.